Víceletá gymnázia již přibývat nebudou, říká Václav Pícl. S náměstkem ministra školství pro řízení sekce vzdělávání si týdeník Euro povídal o tom, jak by se mělo změnit střední odborné a učňovské školství, co dál s víceletými gymnázii, jak se změní školní osnovy, kde vzít učitele nebo jak to bude letos se státní maturitou.
„Výsledky jednotných přijímacích zkoušek vykazují velmi výrazné mezikrajové rozdíly, které jsou dány zejména rozdílnou strukturou oborů středních škol (uchazeči na gymnázia jsou většinou lépe připraveni než do ostatních oborů s maturitní zkouškou), rozdílnou strukturou populace v regionech a také rozdílnou úrovní znalostí žáků přicházejících ze základních škol,“ říká Pícl.
V médiích se hojně dočteme, že alarmující číslo 37,2 procenta neúspěšných studentů středních škol u maturit vyžaduje nějaké řešení. O čem podle vás toto číslo vypovídá?
Číslo 37,2 procenta vypovídá o tzv. hrubé neúspěšnosti maturantů v jarním termínu maturit v roce 2017. Jedná tedy o podíl neúspěšných a nekonajících zkoušku na celkovém počtu přihlášených. Jsou zde tedy zahrnuti i ti, kteří nebyli ke zkoušce připuštěni, resp. nedokončili úspěšně ročník. V roce 2018 se jednalo o hrubou neúspěšnost 36,7 procenta.
Pro vyhodnocení úspěšnosti u maturitní zkoušky je daleko více vypovídající údaj o čisté neúspěšnosti, tedy podílu neúspěšných u zkoušky na celkovém počtu konajících zkoušku. V jarním zkušebním období maturitní zkoušky 2018 neuspělo celkem 28,8 procenta přihlášených. Více než třetina neúspěšných pak složí maturitu na podzim – po podzimním období 2018 je tak neúspěšných 17,1 procenta maturantů, kteří zkoušku konali. Pokud se zaměříme pouze na prvomaturanty, tedy na ty, kteří se v daném roce hlásí k maturitní zkoušce poprvé, pak je jich po podzimním termínu (tedy po jednom až dvou pokusech) neúspěšných 12 procent.
O počtu těch, kteří zkoušku nesloží ani napotřetí, případně jim vypršelo pětileté období, ve kterém mohou zkoušku složit, pak vypovídá absolutní neúspěšnost. Jde o ty, kteří již nemají k dispozici žádný opravný termín. Aby mohli zkoušku složit, musí tak znovu nastoupit na střední školu a v posledním ročníku studia se k maturitní zkoušce přihlásit znovu. Tato absolutní neúspěšnost se pohybuje mezi čtyřmi a pěti procenty.
Dobrá, ale i číslo těch, kteří napoprvé neuspěli – téměř 30 procent – není nijak veselé. Jak tedy zvýšit úroveň vzdělávání na středních školách?
Pro odborné vzdělávání je důležité dobře fungující propojení mezi sférou vzdělávání a světem práce, které umožní vzdělávacímu systému reagovat na měnící se požadavky a potřeby trhu práce. Přitom je důležité, aby vazba byla oboustranná a komunikace mezi sférou práce a sférou vzdělávání byla funkční a efektivní. Spoléháme také na inovativní efekt revize Rámcových vzdělávacích programů a zapojení učitelů z praxe nebo s praktickými zkušenostmi z oboru.
Je rozdíl mezi úrovní soukromých středních škol a těch veřejných Jak se liší v úspěšnosti u maturit?
Úspěšnost maturantů ze soukromých středních škol je dlouhodobě nižší v porovnání s průměrnou celorepublikovou neúspěšností i s neúspěšností maturantů na veřejných školách. V roce 2018 po podzimním zkušebním období neuspělo na soukromých středních školách u maturity 15,5 procenta prvomaturantů, na veřejných školách 11,5 procenta.
Maturanti ze soukromých škol vykazují v porovnání s celorepublikovým průměrem i se školami veřejnými také vyšší absolutní neúspěšnost (jde o podíl těch, kteří již vyčerpali všechny opravné termíny nebo pětiletý termín, ve kterém, mohou zkoušku složit), a to jak v případě gymnázií, tak středních odborných škol i středních odborných učilišť.
Na soukromých školách vykazují v porovnání se školami ostatních zřizovatelů horší výsledky i uchazeči, kteří se hlásí ke studiu. Výjimkou jsou pouze víceletá gymnázia, kde uchazeči o studium na soukromých školách vykazují lepší výsledky v porovnání s celorepublikovým průměrem.
Zlepšilo by podle vás úroveň středních škol tzv. cut-off skóre, o kterém se hojně diskutuje a které navrhuje hejtmanka Karlovarského kraje? Nebo je to jen prostředek, jak zajistit školám či firmám učně?
Zavedení státem stanovené nepodkročitelné hranice úspěšnosti při přijímacím řízení do oborů s maturitní zkouškou je sice na první pohled přitažlivou formou výběru žáků do střední školy, ale i tato forma výběru má svá významná úskalí. Testy jednotné přijímací zkoušky mají ověřit základní znalosti žáků, poskytnout ředitelům středních škol nástroj pro rozlišení úrovně žáků při přijímacím řízení a stanovení pořadí uchazečů pro přijetí ke studiu. Výsledky jednotných přijímacích zkoušek vykazují velmi výrazné mezikrajové rozdíly, které jsou dány zejména rozdílnou strukturou oborů středních škol (uchazeči na gymnázia jsou většinou lépe připraveni než do ostatních oborů s maturitní zkouškou), rozdílnou strukturou populace v regionech a také rozdílnou úrovní znalostí žáků přicházejících ze základních škol.
Jaké rozdíly?
Z analýz vyplývá, že pokud by byla nepodkročitelná hranice úspěšnosti centrálně zavedena, největší dopady by byly zejména v krajích s nízkým socioekonomickým a vzdělanostním zázemím – Ústeckém, Moravskoslezském, Libereckém a Karlovarském a dále pak ve Středočeském kraji, pro který funguje jako spádové vzdělanostní centrum Praha. V těchto regionech by také nemusela být přijata řada uchazečů, kterým by bylo maturitní vzdělávání odepřeno hned na vstupu do systému jen kvůli horšímu výchozímu postavení, aniž by dostali šanci se v následném studiu zlepšit. Naopak u maturitní zkoušky musí všichni, kdo chtějí získat maturitní vysvědčení, centrálně stanovenou hranici úspěšnosti překročit. To je hlavní rozdíl mezi oběma typy zkoušek.
Důsledky centrálně stanovené hranice na vstupu do vzdělávání by se tak mohly projevit především v krajích s vyšší nezaměstnaností a nižší úrovní vzdělanosti, kde by zavedení nepodkročitelné hranice neúspěšnosti mohlo vést k dalšímu prohlubování sociálních rozdílů mezi kraji a ke snižování socioekonomické situace těchto krajů, a zřejmě by také byly znevýhodněny obory odborného školství.
Chápu, že průmysl potřebuje lidi, ale za pár let s rychlostí vývoje technologií budou lidé bez diplomu první, kteří skončí bez práce, tedy pokud se nenaučí opravovat roboty, respektive nezvládnout číst návody v angličtině. Nemělo by se tedy spíše učňovské školství snažit přibliž tomu středoškolskému?
Ano, vývoj pracovního trhu ukazuje velkou dynamiku a soustava oborů s výučním listem na to musí do budoucna reagovat. Ale i v klasických oborech, jako je např. obráběč kovů, se žáci učí ovládat moderní číslicově řízené stroje nebo trojrozměrné tiskárny apod. Samozřejmě i v oblasti učňovského školství je třeba rozvíjet flexibilitu mladých lidí a schopnost se učit a i s tím v úpravách rámcových vzdělávacích programů středního odborného vzdělávání počítáme. A možná se budete divit, ale při mnohých závěrečných učňovských zkouškách (byly zpracovávány v těsné spolupráci se zaměstnavateli) je zkoušení částečně prováděno v cizím jazyce a písemné práce žáci zpracovávají na počítači. Samozřejmě vždy bude určitá skupina populace, která na vyšší vzdělání než vyučení nedosáhne, ale to neznamená, že některé profese i v budoucnu nebudou tyto lidi potřebovat.
Na osmiletých gymnáziích mají naopak obrovský převis zájemců. Přitom ta myšlenka byla původně koncipována jako možnost pro mimořádně nadané děti, což se zvrtlo v to, že rodiče klečí na dětech a na víceletá gymnázia odcházejí i ti průměrní, což pak ovlivňuje zpětně základní školy. Nechystá se tady nějaká změna?
Víceletá gymnázia mají nejen své zastánce, ale také mnoho odpůrců, kteří této části vzdělávacího systému vyčítají přílišnou selektivitu a degradaci II. stupňů základních škol. Zdá se, že přes nesporné přínosy ve vzdělávání nadaných žáků převládají pro celkovou vzdělanost spíše ta negativa. Ministerstvo si je tohoto problému vědomo a dlouhodobě (minimálně od roku 2007) proto nezapisuje nové kapacity víceletých gymnázií. Nedochází tedy k navyšování podílu žáků odcházejících na gymnázia z 5. a 7. ročníků základní školy, protože současné kapacity víceletých gymnázií se nám zdají přiměřené pro vzdělávání nadaných žáků a ještě na hraně udržení celistvosti II. stupňů ZŠ.
Chystají se letos nějaké změny u státních maturit?
Na základě novely vyhlášky došlo zejména ke změně časového limitu, který mají žáci na složení zkoušky. Na jaře budou mít maturanti více času u didaktického testu z matematiky a u slohové práce z češtiny. V případě matematiky došlo k navýšení času o 15 minut, tedy na 120 minut. Časový limit pro konání didaktického testu z českého jazyka a literatury byl navýšen také o 15 minut na 75 minut. Došlo i ke změně rozvržení času na písemnou práci z češtiny, resp. bylo zrušeno rozdělení zkoušky na čas pro výběr zadání a samotné psaní písemné práce. Čas zůstal nezměněn – na napsání písemné práce budou mít maturanti 110 minut.
Proč je tolik křiku kolem revize Rámcových vzdělávacích programů (RVP), rsp. proč je tolik křiku kolem toho, že nikdo neví, jaké je zadání a kdo na revizích pracuje. Mohl byste prosím přiblížit alespoň ve stručnosti dění kolem toho, co a jak se děti budou učit? Na co se máme těšit nebo se bát?
Na revizi rámcových programů pracuje Národní ústav pro vzdělávání, zadání má od ministerstva. Cílem revize vzdělávacího obsahu je, aby kurikulum nebylo nadále přetížené. Množství požadavků je v současném nastavení skutečně neúnosné. Dále je cílem změřit kurikulum základního vzdělávání koncepčně na to podstatné pro život v 21. století, odlišit v RVP požadavky, které by měl splnit každý a rozvíjející učivo, přesněji a srozumitelněji pro školy i veřejnost stanovit cíle vzdělávání. První rámcový vzdělávací program byl vydán v roce 2001 pro předškolní vzdělávání a poslední v roce 2012 pro střední odborné vzdělávání. Od té doby se v důsledku rozvoje moderních technologií výrazně proměnil nejen život společnosti a potřeby trhu práce, ale i samotné vzdělávání. Stávající rámcové vzdělávací programy již nevyhovují dnešním požadavkům, které současná společnost klade na vzdělávání a uplatnění absolventů. Základním požadavkem na revize je tedy jejich aktualizace tak, aby odpovídaly požadavkům, které na absolventy škol klade současná společnost zejména z pohledu jejich uplatnitelnosti. Naším cílem je také usnadnit školám práci se školními vzdělávacími programy a nabídnout jim modelové ŠVP i systém na elektronickou editaci, který například výrazně usnadňuje práci s učebním plánem a s jeho změnami. Tento systém vytvořila Česká školní inspekce.
Na rozdíl od školních osnov měly školy, potažmo učitelé, u RVP relativně volnost a prostor samy rozhodnout, jak zvládnout dané penzum učiva a vědomostí. Zůstane tento princip zachován?
Ano tento princip zůstane zachován, metodické uchopení učiva má být co nejlepší, ale může vycházet jedině z toho, jak šikovnými didaktiky učitelé jsou, jaké metody umějí využít a jak umějí podpořit motivací dětí. Rámcové vzdělávací programy předepisují školám, jaké kompetence - tedy znalosti, dovednosti, schopnosti, postoje a hodnoty mají žáci v průběhu vzdělávání získat pro osobní rozvoj a uplatnění ve společnosti. Školy ve svém školním vzdělávacím programu formulují, jakým způsobem dosáhnou těchto kompetencí žáků.
Součástí RVP jsou i průřezová témata, jako je například diskutovaná mediální a finanční gramotnost. Budou se měnit i ta?
Průřezovým tématům by nejlépe slušelo, kdyby byla zapracována přímo do jednotlivých předmětů tam, kde se to hodí. Požadavky na školy by tak byly srozumitelnější, jednoznačné. Jako taková témata v RVP zůstanou, otevřenou otázkou je ale způsob konkrétního popisu průřezových témat v RVP. Průřezová témata by měla prolínat relevantními vzdělávacími oblastmi tak, aby se žáci s vybranými významnými problematikami seznamovali z různých úhlů pohledu. S rozvojem technologií se proměnila i průřezová témata - v oblasti mediální gramotnosti nastoupila nová rizika spojená s rozvojem internetu, na kritické myšlení nejen dětí útočí politický kýč a populismus. Aktualizovat je tedy bezesporu třeba i tyto prvky rámcových vzdělávacích programů.
Kdybyste vy osobně měl odpovědět, jestli by měly být mediální a finanční gramotnost zavedeny jako povinné samostatné předměty, co byste mi řekl?
Mediální gramotnost je významná společenskovědní záležitost. Obzvlášť zajímavá je její výuka, pokud je zasazena do historického kontextu. Výborně jde propojit také s jazykovým vzděláváním. Finanční gramotnost je pak vynikající příležitost pro tematizovanou, atraktivní výuku matematiky. Otázka jestli samostatný předmět nebo nějaké pojetí integrující více vzdělávacích obsahů není až tak podstatná. Důležité je dobré didaktické uchopení daného tématu. Velmi motivační mohou být pro děti aktivity zaměřené na finanční gramotnost, pokud jsou vyučovány projektově, zážitkově. V praxi školy záleží na tom, jak průřezová témata zahrnou do svého školního vzdělávacího programu, tedy především do jeho praktické realizace výukovými aktivitami. Rámcové vzdělávací programy tento prostor školám vytvářejí a celá řada škol této možnosti využívá. Obecně lze ale říci, že průřezová témata by se měla uplatnit ve všech vzdělávacích oblastech tam, kde to je vhodné.
Jak učit informatiku? Prý se testují nové učebnice, bude ale dost učitelů? Není to podobné jako u mediální gramotnosti a dalších témat, že když učitel nechce a dostane to „befelem“, výuka nestojí za nic?
Pro výuku informatiky se připravují nejen učebnice, ale i metodiky pro učitele a nabídka jejich dalšího vzdělávání. Na webu imysleni.cz lze už teď najít takzvané alfa verze nových učebnic, které se testují na vybraných školách. Na základě zpětné vazby budou učebnice upraveny tak, aby odpovídaly potřebám žáků i učitelů. Finální verze by měly být k dispozici v roce 2020. Nově mohou školy při zavádění informatiky do školní výuky žádat o podporu v rámci výzvy Implementace strategie digitálního vzdělávání II z Operačního programu Výzkum, vývoj a vzdělávání. Problém chybějících učitelů je dlouhodobý, ministerstvo podniká řadu kroků, jak učitelské povolání zatraktivnit. V současné době probíhá na školách šetření, které se kromě jiného zabývá stavem učitelského sboru a problematikou aprobovanosti.
Myslíte si, že by se české základní i střední školy měly pokoušet o projektové vyučování? Často slyším od rodičů, je to je to, co jim chybí…Co tomu brání?
Projektové vyučování nabízí dnes mnoho škol, různě tematicky zaměřených projektů realizují školy celou řadu. Běžné jsou projekty přírodovědné, jazykovědné i další společenskovědní, historické nebo zaměřené na životní prostředí. Co je na projektech podstatné, je jejich silný aktivizační potenciál. Umožňují žákům určité téma prozkoumat z různých stran a pohledů, prožít si ho. A to je pochopitelně velmi motivační. Jejich činnostní charakter může být navíc pro některé žáky přesně tím způsobem učení, který je jim blízký, i když jiné metody jsou pro ně těžko přístupné. Projektové učení tedy určitě má významné místo v repertoáru školy a pro některá témata má, ve srovnání s jinými metodami, jedinečnou hodnotu, například pro výuku moderních dějin nebo pro rozvíjení vztahu k životnímu prostředí a záleží jen na učiteli, zda formu projektového vyučování použije.
Silné je také volání po alternativních formách výuku, ať už jde o projektové vyučování, montessori systém nebo waldorfské školy. Proč tuto poptávku nedokáže uspokojit veřejné školství a je doménou jen toho soukromého? V jiných zemích EU stát zajišťuje různé formy výuky…
Zdaleka ne všichni rodiče volají po alternativních metodách. I v České republice stát nemálo podporuje metodicky jinak zaměřené, alternativní školy. Alternativní školy jsou v našem rejstříku škol přesto zastoupeny významně. Většina rodičů je orientována na výsledky. Veřejné školství je z hlediska obsahu řízeno primárně rámcovým vzdělávacím programem, nikoli nějakým komplexním ideovým souborem metod nebo hodnot sdílených napříč pedagogickým sborem, ale ani veřejným školám není nijak zabraňováno využívat alternativních metod výuky.
Jak se mimochodem vyřešil spor se zakladateli soukromých středních škol, kterým ministerstvo nechtělo povolit zařazení do soustavy, resp. přístup ke státnímu financování a kteří se obrátili na soudy?
Zápis školy do tzv. rejstříku škol a školských zařízení je standardním správním řízením, ve kterém je třeba posoudit, zda je navrhovaná škola schopna zajistit svými prostorami, materiálním vybavením a odbornými personálními kapacitami budoucí výuku. Právě na tento zápis je vázáno právo poskytovat vzdělávání a také nárok na přidělení finančních prostředků ze státního rozpočtu. Ve věci zapisování neveřejných, tedy soukromých a církevních škol do rejstříku škol a školských zařízení ministerstvo postupuje dlouhodobě jednotně a počet zamítnutých žádostí se proti předchozím letům příliš neliší.
Například již v roce 2014 nebylo povoleno navýšení kapacity církevní střední škole na základě nesouladu žádosti s takzvanými dlouhodobými záměry vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy. Tento postup ministerstva byl následně potvrzen jak Městským soudem v Praze, tak Nejvyšším správním soudem a v říjnu minulého roku jej potvrdil také Ústavní soud. Co se týče řízení vedených ministerstvem v letech 2017 a 2018, nemáme dosud žádné rozhodnutí správních soudů.
Chystá se změna financování středních škol. Školy už nebudou dostávat peníze na žáky, ale podle odučených hodin. K čemu to podle Vás prospěje? A platí posunutý termín 1. 9. 2019?
Změna systému financování regionálního školství zavádí systém založený na financování reálného objemu výuky a zajistí tak školám dostatek finančních prostředků pro zajištění kvalitní výuky i pro odpovídající odměňování jejich pracovníků. V oblasti středního odborného vzdělávání stávající systém v řadě případů negativně působí na kvalitu i na ekonomickou efektivnost vzdělávání. Školy v zájmu získání žáků (a tedy prostředků státního rozpočtu) snižují nároky na kvalitu „na vstupu“ do vzdělávání v oborech vzdělání s maturitní zkouškou. Zásadní změnu představuje zavedení nového systému financování pedagogické práce v základních a středních školách. Pro jednotlivé obory vzdělání bude závazným právním předpisem (nařízení vlády) stanoven maximální rozsah vzdělávání, nebo maximální rozsah přímé pedagogické činnosti hrazený ze státního rozpočtu. Škole bude poskytnut objem finančních prostředků na skutečný počet jejích pedagogů, pokud hodinové vyjádření jejich úvazků (přímé pedagogické činnosti) nepřekročí stanovený maximální rozsah. Objem poskytnutých prostředků bude také respektovat reálné zařazení pedagogů školy do platových tříd a stupňů a normativně stanovenou úroveň ostatních nárokových a nenárokových složek platů.
Od září 2019 bude vyhlášen rozvojový program na dofinancování úvazků pedagogických pracovníků, které nově vzniknou od 1. září 2019 v souvislosti s připravovanou změnou financování regionálního školství. Finanční prostředky budou určeny školám, které budou mít vytvořeny dostatečné materiální vybavení a personální zabezpečení.
Jak to bude s možností vysokoškoláků i bez diplomu učit na odborných středních školách? Nemělo by jim to být umožněno i na základních školách a gymnáziích?
Novela zákona o pedagogických pracovnících, která řediteli SOŠ umožňovala přijmout tzv. odborníky z praxe bez splnění pedagogické kvalifikace s tím, že si ji tito učitelé doplní do čtyř let, nebyla bohužel v roce 2016 přijata. Současný návrh novely zákona, který byl v prosinci 2018 předložen k projednání vládě ČR, rozšiřuje možnost přijmout tzv. odborníky z praxe bez pedagogické kvalifikace i na učitele všeobecně vzdělávacích předmětů ve středních školách, ale i na učitele všeobecně vzdělávacích předmětů na 2. stupni základních škol. Všichni takto přijatí učitelé splňující podmínku absolvování magisterského studijního programu budou muset získat pedagogickou kvalifikaci nejdéle do 3 let. Po dobu 2 let jim bude - stejně jako plně kvalifikovaným učitelům - poskytována podpora ze strany zaměstnavatele, a to např. formou uvádějícího učitele a finančního příspěvku na začínajícího učitele.
Víte, u kterých předmětů je největší nedostatek pedagogů? Dá se to změnit?
Z průzkumů v předchozích letech byly uváděny jako dlouhodobě nedostatkové kategorie: učitelé 1. stupně základních škol, mateřských škol, anglického jazyka, fyziky, informatiky a matematiky. Ale problém je také s učiteli hudební výchovy, chemie, tělesné výchovy, německého jazyka. V současnosti je nadpoloviční většina učitelů starších 45 let: v následujícím desetiletí učitelskou profesi opustí nejsilnější ročníky a výrazný pokles bude probíhat až do roku 2035. V současné době je zjišťován aktuální stav, sběr dat bude probíhat do konce února 2019. Přilákat nové učitele do škol je významný cíl MŠMT pro následující roky, ať už finanční motivací (v letošním roce se opět plánuje 15 procentní zvýšení platů) nebo zlepšováním podmínek samotné výuky ve školách.
