NÁMLUVY BEZ VÁŠNĚ

Fúze se stále ještě nerozjely naplno

Globalizace řady průmyslových oborů se ve světě už zabydlela, ale v těžbě a zpracování kovových rud se tento proces zatím tak výrazně neprojevil. Důlní společnosti se zřejmě doposud cítily dostatečně silné, aby situaci zvládly. Teprve letos je ke spojování sil začala nutit nízká cenová úroveň kovů (z přelomu loňského a letošního roku) a z ní plynoucí menší rentabilita těžby i zpracování. Ovšem nyní už ceny některých základních kovů zase mírně stoupají, a proto námluvy v tomto odvětví nejsou tak vášnivé. Podle odborníků v žádném případě nejde o „svatební šílenství , jaké lze pozorovat už déle než rok v ropném, chemickém a automobilovém průmyslu. Dochází spíše jen k vytváření společných podniků formou fúzí, ale nikoliv k agresivním převzetím.

Opatrně a pomalu.

Cenový vývoj neželezných kovů se v letošním prvním pololetí začal poněkud vylepšovat - ceny mědi, hliníku, niklu, cínu, zinku a olova se po silném pádu z loňska, přetrvávajícím až do letošního března, už mírně zvedly (což se projevilo i na akciích mnohých důlních společností - narostly až o sto procent). Těžaři a zpracovatelé proto přestali mít tak naléhavý důvod ke spojování svých sil.

V průběhu dosavadních sedmi měsíců letošního roku se v těžbě a zpracování kovů na spolupráci domluvilo jen několik méně významných firem. První gigantické spojení v tomto resortu se objevilo teprve nyní, a to v hliníkárenském průmyslu, kde se v srpnu rozjela fúze tří významných světových hráčů - firem Alcan, Algrup a Pechiney. Minulý týden také už došlo i k jedné agresivnější akci, a to k pokusu o nepřátelské převzetí firmy Reynolds americkou hliníkárenskou jedničkou - firmou Alcoa.

Pokud jde o měďařský průmysl, za největší fúzi v oboru lze považovat v červenci oznámené spojení dvou významných amerických producentů - firem Asarco a Amax.

Megafúze se rozjela.

Jedno z největších spojení v resortu těžby a zpracování kovů ohlásil začátkem srpna hliníkárenský průmysl. Za jeho hlavní současný problém odborníci považují nadměrné kapacity, které vznikly v minulých letech poté, co hliníkárny příliš investovaly do jejich rozvoje. Kapacity narostly do takových rozměrů, že dnes neodpovídají poptávce po hliníku, dokonce ji značně převyšují, a společnosti je musí omezovat a především uspořit na nákladech.

Vzniklou situaci se právě v těchto dnech snaží řešit spojenými silami tři velké světové hliníkárny: kanadská Alcan Aluminium a evropské společnosti - švýcarská Alusuisse Lonza Group (Algroup) a francouzská Pechiney. V polovině srpna oznámily, že se dohodly na trojfúzi, v níž má mít Alcan 44 procent, Pechiney 29 procent a Algroup 27 procent. Až bude fúze dokončena, dá vzniknout světovému lídru mezi hliníkářskými firmami. S kombinovaným obratem 20 miliard dolarů ročně a kumulovanou produkcí 2,6 tuny hliníku ročně (přibližně deset procent celosvětových dodávek) má toto spojení s názvem APA šanci předstihnout dosavadní světovou hliníkárenskou hvězdu, americkou firmu Alcoa.

Schválení fúze příslušnými orgány v USA i v Evropě si ovšem podle odborníků vyžádá ještě pět až šest měsíců.

Jaké je očekávání.

Všechny tři firmy si od spojení slibují především úsporu na nákladech. Počítají, že budou moci snížit počet pracovních míst v marketingu, který mohou do budoucna v Latinské Americe, Asii i v Evropě zajišťovat společně. Americký Alcan již například plánuje uzavřít dva nebo tři hliníkárenské provozy v Evropě a soustředit svou produkci do jediné továrny v Itálii.

Všem třem účastníkům má dát fúze také možnost získat jedinečné postavení na trhu jak v Evropě, tak v Severní Americe. To je ovšem solí v očích firmě Alcoa, která už proto začala novému subjektu šlapat na paty tím, že chce přetáhnout na svou stranu firmu Reynolds, která dostala už také nabídku od APA.

Alcoa spěchá.

Alcoa, která dosud stojí s roční produkcí 2,5 tuny hliníku na první příčce žebříčku světových producentů hliníku, se v obavě ze ztráty pozice na světovém trhu rozhodla k námluvám se svým domácím rivalem, firmou Reynolds.

Nejprve jí udělala přátelskou nabídku - koupi za 5,6 miliardy USD - a když byla odmítnuta, rozhodla se zmocnit svého rivala tím, že zahájila minulý týden výkup všech jeho nesplacených akcií. Není už tedy pochyb, že se připravuje na jeho nepřátelské převzetí. O svém záměru informovala už americkou Komisi pro cenné papíry a o souhlas s dalšími kroky požádala také příslušné regulační orgány. Neprodleně chce uvědomit i Evropskou komisi.

Alcoa zřejmě spěchá, protože nechce ztratit pozici v Americe, kde budou mít otevřen přístup na trh její evropští rivalové (díky nově vznikajícímu seskupení APA). Má strach i ze ztráty vlivu v Evropě, neboť o firmu Reynolds projevila vážný zájem také nově se rodící evropsko-americká skupina APA.

Ne všichni jdou do toho.

Globalizaci v hliníkárenství, která začala poměrně nenápadně loni, když firma Alcoa koupila firmu Alumax (třetího největšího producenta hliníku v USA) a několik menších v Itálii a Španělsku, nejnovější americko-evropská trojfúze rozhodně urychlí. Uvedl to v Oslo před novináři mluvčí norské jedničky v oboru - firmy Norsk Hydro Thomas Knutzen. Ta podle jeho slov produkuje ročně kolem 750 tisíc tun primárního hliníku a na trh ho v rámci obchodní spolupráce s partnery umístí až 1,7 milionu tun. Mluvčí však dodal, že i po hliníkárenské megafúzi má firma ambice v Evropě zůstat druhým největším producentem a odmítl sdělit, zda se chystá spojit s někým z odvětví.

Hodně se také hovoří o čínských hliníkárnách. Čína je poměrně důležitým hráčem na trhu nejen jako výrobce, ale i jako spotřebitel. Domácí hliníkárna East China Aluminium bude pravděpodobně brzo převzata rovněž domácí firmou Shandong Aluminium.

Významnou pozici ve světové produkci hliníku má také Venezuela, jejíž vláda chystá privatizaci hliníkárenského průmyslu. Zájem převzít tamní firmy už projevilo mnoho velkých světových hliníkárenských společností.

I když situace v hliníkárenském průmyslu novým fúzím a akvizicím jen nahrává, německý konglomerát Viag AG po oznámení trojfúze ústy svého mluvčího například prohlásil, že se nehodlá připojit ke konsolidační vlně v odvětví. Má prý dobrou šanci zůstat sám.

Také význační australští producenti se do procesu zřejmě nezapojí. Známá Rio Tinto nebude podle vyjádření svých představitelů nejnovější trojfúzí ovlivněna, protože její obchody jsou stabilizovány, a proto necítí potřebu spojovat se. Právě realizovanou trojfúzi považuje za jakousi snahu dohnat světovou jedničku Alcoa.

Bublá to i v měďárenském kotli.

Koncem loňského a začátkem letošního roku klesaly také ceny mědi. Propadly se dokonce hlouběji než ceny hliníku - až na téměř dvanáctileté minimum. To byl více než dostatečný signál pro její producenty, aby uvažovali o způsobu, jak zefektivnit těžbu a snížit náklady ve svých hutích. Cena mědi se na úrovni kolem 1400 USD za tunu udržela prakticky až do letošního května a dala vážný impuls ke spojení jejich sil.

Nejnovějším konsolidačním krokem mezi měďaři je fúze firem Cyprus Amax a Asarco, které v červenci oznámily, že se spojí a vytvoří důlní společnost, která bude druhým největším světovým producentem mědi. Dosud tuto pozici zaujímala australská BHP, která v roce 1995 koupila americkou Magma Copper a zařadila se tehdy v žebříčku světových producentů na druhou příčku.

Také v tomto případě, tedy ve fúzi firem Cyprus Amax a Asarco, jde zcela zřetelně o obranu proti nízkým cenám, které se sice proti začátku roku už dnes pohybují na vyšší úrovni, ale podle vyjádření představitelů měďařských firem nestačí ještě mnohdy pokrýt ani těžební a výrobní náklady.

Obě fúzující firmy doufají, že jim transakce pomůže náklady snížit mimo jiné i díky zeměpisné blízkosti jejich dolů v Arizoně, Peru a Chile. Počítají se společnou úsporou kolem 150 milionů USD ročně.

Co další měďařské firmy?

Zatím není na obzoru žádná větší fúze, i když zprávy o snaze některých firem spojit se s jinými prosakují. Například významná australská (i světová) těžební společnost Broken Hill Propriety (BHP) se možná rozhodne prodat některé své doly, ale analytici prohlašují, že bude pro ně těžké nelézt kupce. Dobře prodejný je prý například její podíl v obřím chilském měděném dole Escondida, ale například důl Ok Tedi na Nové Guineji už nikoliv.

Také další hráči resortu, jako firma Anglo American nebo Grupo Mexico, chtějí expandovat. Anglo hledá partnera pro rozvoj zambijských měděných dolů a počítá přitom s chilskou měďařskou hvězdou Codelco.

Kde se berou potíže?

Většina velkých těžařských firem ve světě těží a zpracovává obvykle několik neželezných kovů (disponuje mnoha doly a tavírnami v různých lokalitách), a protože klesaly současně ceny všech, potíže těchto společností se ještě prohloubily.

Odvětví bylo proto letos vyburcováno k omezování nabubřelých těžebních i hutnických kapacit. Například australský těžební gigant BHP nebo velké americké společnosti Asarco a Phelps Dodge o snížení produkce informovaly letos v červnu a červenci. Zřejmě to ale příliš nepomáhá.

V těchto dnech kolují na světovém trhu informace o narůstajících zásobách neželezných kovů, především mědi. Londýnská burza kovů (London Metal Exchanges - LME) měla podle informací agentury Reuters minulý týden na skladě již 790 tisíc tun mědi, což bylo o třetinu více než počátkem letošního roku.

Podobně jsou na tom i zásoby dalších kovů. Narůstají v posledních týdnech z nejrůznějších důvodů, ale zejména kvůli slabší poptávce a stále dosti vysoké produkci. U mědi to je především kvůli nižší spotřebě v americkém automobilovém průmyslu, kde se nyní hovoří o více než sedmiprocentním snížení výroby automobilů. Tady je třeba dodat, že v každém americkém voze najde své uplatnění kolem 25 kilogramů mědi, takže propad výroby v amerických automobilkách se může docela výrazně obrazit na tamní spotřebě červeného kovu, což se zpětně promítne i do cen mědi - a pravděpodobně nejen na americkém trhu.