Manažeři souhlasí s Klausem, že je třeba jinak uspořádat Evropu
Souhlasíte s názorem prezidenta Klause, že Evropskou unii je zapotřebí přebudovat na organizaci evropských států, založenou na mezivládním principu?
- 1. Ano 45,8 %
- 2. Ne 40,6 %
- 3. Nevím, nemám názor 13,6 %
Václav Klaus představil, jako jeden z prvních evropských politiků, svou vizi Evropy po krachu referenda o přistoupení ve dvou zakládajících státech. Český prezident v eseji Vytvořme jinou Evropskou unii v Lidových novinách uvedl, že nová unie by mohla nést jméno Organizace evropských států (OES). Otázka pravidelné ankety byla směrována právě na vznik uvedeného uskupení. Takřka 46 procent respondentů Manažerského barometru se přiklánějí k prezidentovu návrhu, proti je necelých 41 procent dotazovaných. Autor první odpovědi sice s Václavem Klausem nesouhlasí, váží si však toho, že prezident své stanovisko zpracoval a představil veřejnosti: „Nesouhlasím, ale oceňuji, že svůj názor jasně zformuloval a prezentoval. Otázka je naprosto zásadní. Je český národní stát v dnešním globálním světě schopen zajistit prosperitu a bezpečnost svých občanů na základě mezivládních smluv, anebo je nutné vzdát se značné části národní suverenity a delegovat významné pravomoci na nadnárodní subjekt, který bude mít právo i prostředky na jejich vynucování? Společenství států, založené na mezivládních smlouvách, může docela dobře fungovat v obdobích míru a ekonomické prosperity. Problém je, že takové společenství je založeno na vzájemné výhodnosti, nikoli na solidaritě, a má tudíž tendenci k rozpadu v případě vážnějších vnějších či vnitřních tlaků. Nejistá budoucnost takového útvaru a praktická nemožnost vynucení mezivládních smluv vede k tomu, že národní vlády se raději spoléhají samy na sebe a snižují závislost na ostatních na naprosté minimum.“ Evropa již dávno ztratila dynamiku a jen těžko obstojí v konkurenčním souboji s novými ekonomickými hráči. Bohužel vinu na zaostávání nesou i politici: „Prezident patří ke generaci evropských politiků, kteří už nikdy nepřekročí myšlenkový obzor národního státu a neuvědomují si, že Evropa jako celek musí urychleně řešit problém, jak obstát v globální ekonomice. Evropská nadutost v sobě stále živí nenávist vůči USA a opovržení špinavou Asií a odmítá pochopit, že malinkatý evropský kontinent složený ze spousty mrňavých národních států a řízený byrokraty, kterým jde jen o moc a jejichž administrativní metody likvidují konkurenceschopnost ve všech oblastech, už dávno ztratil své dominantní postavení. Zatímco „motory“ evropské ekonomiky již prokazatelně postihla recese (viz meziroční pokles HDP v Německu v posledním měsíci), každý, kdo byl v poslední době v Číně, viděl počínající boom. Z dlouhodobého hlediska má Evropa jedinou šanci … vytvořit ze sebe federaci budovanou zdola (nikoliv byrokratickými metodami „shora“) na základě společné vůle evropského obyvatelstva. Jenže - bohužel - pro současnou generaci evropských politiků je jednodušší vnitřní problémy svalovat na okolí … viz onen polský instalatér, který přiměl Francouze hlasovat proti evropské ústavě. Jenže on to není polský instalatér .. on je to hlavně indický lékař, filipínský programátor, čínská švadlena, japonský konstruktér či americký technolog. Ti všichni se spikli, aby té staré dobré namyšlené Evropě vyprášili kožich.“ Tam, kde je dána přednost politice, hospodářství pokulhává. Tento dotazovaný si myslí, že je třeba brzdit politické změny: „Zdá se mi, že politika v současné Evropě poněkud předbíhá ekonomiku a to vytváří současné rozpory. Myslím si, že je potřeba na určitou dobu přibrzdit politické změny (rozuměj integrační proces tažený byrokraty a politiky) a nechat působit ekonomické síly, které jistě naznačí směry budoucího působení politiky v integraci Evropy.“ Proč by se mělo přebudovávat, když stačí se vrátit, podotýká autor následující reakce: „Není třeba unii přebudovat, ale vrátit tam, kde měla vždy být, a odkud se ji skupiny socialistů, fantastů a byrokratů pokoušejí transformovat. Tedy na uskupení vzájemně výhodně, zejména v ekonomické oblasti, spolupracujících států.“ Když není předem vyjasněné, co se vlastně integrací vyřeší, tak na co se do ní pouštět: „Pokud není jasný cíl integrace, pak řešení formy, jak jí bude dosaženo, je jako dělat formu na bábovku, kterou nebudeme nikdy péct. Faktická integrace národů v tak složitém teritoriu, jako je území Evropy, je dle mého názoru téměř nemožná. Nacionalistické cítění jednotlivých národů a následné hájení národních zájmů je založeno na fungování jednotlivých forem států již od do antického Řecka a Říma. Lze stěží předpokládat, že to lze změnit byrokratickým přístupem. Klíčovou otázkou je, co ještě chceme integrovat, a co už integrovat nechceme, jinak je to jenom další pokus, který skončí neúspěchem.“ Je to celkem jedno, o jaké uskupení půjde, neboť ve všech formách mají menší země mnoho starostí s tím, aby svoje zájmy obhájily: „Společenství nezávislých států mají již Rusové. Také jim to nefunguje. Občanský a státní princip jsou dva protichůdné systémy. Obávám se, že mocenské zájmy velkých hráčů jsou rozhodující a podle toho Evropa půjde. Menší státy musí bojovat o to, aby se jejich zájmy v těch velkých nerozpustily.“
Odpovídalo 96 manažerů
