Nový šéf FED se s lidmi dokáže domluvit, jeho nové publikum se ale nedá snadno uchlácholit
Každé druhé pondělní ráno se guvernéři Federálního rezervního systému scházejí kolem masivního mahagonového stolu, aby prodiskutovali situaci národní ekonomiky a aktuální stav bankovního systému. Za uplynulé tři roky, kdy tyto seance navštěvoval Ben S. Bernanke, se vyvinula jistá tradice. Bývalý profesor ekonomiky na Princeton University se zaměstnanců Fedu dotázal na hlubší význam předkládaných informací. Než se mohl některý z kolegů ozvat, předseda Alan Greenspan obvykle nabídl vlastní elegantní vysvětlení. Bernanke jej pozorně vyslechl, a pak klidně prohlásil: „Ať už je to jakkoli, přesto bych poprosil o hlubší analýzu.“
Tato scéna se odehrála už tolikrát, že někteří úředníci Fedu začali na téma rčení „ať už je to jakkoli“ žertovat. Jako nováček působící v centrálním bankovním systému od roku 2002 Ben Bernanke autoritu svého nadřízeného vždy respektoval. Nikdy však ani o píď neustoupil ve svém úsilí získat podrobnější informace a vyslechnout rozdílné názory. A tak se mu nakonec dostalo obojího – informací, které požadoval, i Greenspanovy úcty.
Kolegialita.
Nyní se má Bernanke stát Greenspanovým následníkem. V pondělí 24. října byl prezidentem Georgem W. Bushem jmenován do funkce předsedy Federálního rezervního systému a fakticky ji převezme poté, co devětasedmdesátiletý Greenspan 31. ledna odejde do důchodu. Kolegové z Fedu tvrdí, že Bernanke za rychlý vzestup z místa vedoucího katedry ekonomiky v Princetonu až k prahu veledůležité politicko-ekonomické pozice vděčí své dovednosti uplatňovat v jednání s prominentními intelektuály kombinaci striktně profesionálního přístupu a kolegiality, a tak s nimi nacházet společnou řeč.
Ještě důležitější jsou ale možná další Bernankovy schopnosti, jež zatím neprověřilo ani 23leté působení na univerzitě, ani tři roky práce ve Washingtonu. Pozorovatelé z Wall Street netuší, zda akademik Bernanke projeví dostatečnou flexibilitu v reakcích na ekonomickou situaci a zda zůstane věrný vlastním teoriím a matematickým modelům vyjadřujícím jeho názor na fungování světa. Kromě toho se obávají, že Bernanke nikdy nemusel čelit krizím. Přitom právě v nich Greenspan během osmnácti let strávených ve Fedu dokázal triumfovat. Neprůbojný Bernanke si nevedl příliš dobře, když se jako předseda Bushova Výboru ekonomických poradců (Council of Economic Advisers, CEA) pokoušel utišit nervózní situaci na trhu v souvislosti s hrozícím hurikánem Katrina. „Ve svých vystoupeních před kamerou Bernanke nepůsobí jako vůdčí osobnost,“ uvádí David Gilmore, společník v konzultantské firmě Foreign Exchange Analytics z connecticutského Essexu. Jak potvrzuje jeden z pracovníků americké vlády, dokonce ani na neveřejných schůzkách v Bílém domě Bernanke jako Bushův hlavní favorit na poli ekonomiky pravidelně neprojevuje ráznost a suverenitu, která je v politice žádoucí.
Nejsilnější stránkou jednapadesátiletého Bena Bernanka je jeho intelekt. Je považován za jednoho z nejlepších odborníků v oblasti peněžní ekonomiky ve své generaci, který v tajích úvěrových toků a inflačních předpokladů skutečně dokáže obstát. Na rozdíl od většiny dalších ekonomů však Bernanke tyto tajemné pojmy dokáže aplikovat na skutečný život, aniž by vůči druhým projevoval aroganci. „Člověk pohybující se v akademickém světě může vyvinout spousty důvěryhodných konceptů, ale podstatné je tyto myšlenky přeměnit v reálnou strategii,“ zdůrazňuje bývalý ministr obchodu Donald L. Evans, v současnosti působící jako ředitel Fóra pro finanční služby (Financial Services Forum), a dodává, „Bernanke dokázal oba aspekty spojit.“ Touto dovedností spojenou se smyslem pro sarkastický humor si Bernanke během pětiměsíční práce ve funkci předsedy CEA dokázal prezidenta Bushe získat.
Svou inteligenci Bernanke, syn lékárníka a učitelky, projevil již v šesté třídě, kdy jako jedenáctiletý vyhrál celostátní pravopisnou soutěž v Jižní Karolíně. Stejně jako Greenspan si i Bernanke zamiloval statistiku, když studoval výsledky baseballových zápasů (jako vytrvalý fanoušek bostonských Red Sox v roce 1975 vynechával přednášky, aby mohl poslouchat přenosy ze Světové série). Sám pronikl do tajů diferenciálního počtu a při závěrečné zkoušce na střední škole dokázal získat 1590 z možných 1600 bodů, takže byl přijat na Harvard University. Poté, co s červeným diplomem dostudoval ekonomiku, dosáhl v roce 1979 doktorátu na Massachusetts Institute of Technology. Nakonec si zvolil akademickou dráhu a vyučoval na Stanford University, dokud se v roce 1985 definitivně neusadil na Princetonu.
Na akademické půdě na sebe Ben Bernanke upozornil svým výzkumem úlohy, kterou Fed sehrál při vzniku a protahování Velké ekonomické krize. Vyhnul se věcem srozumitelným jen pro několik málo zasvěcenců a soustředil se na témata, která by mohla být důležitá pro tvorbu politických koncepcí. „Je to ústřední zásada jeho práce,“ zdůrazňuje Mark Gertler, profesor na New York University, který s Bernankem na několika studiích pracoval, „Vše, čemu jsme se věnovali, muselo mít smysl pro skutečný život.“
Vlastní politické názory se však v Bernankově práci nikdy neprojevovaly. Jeho kolega z Princetonu Alan S. Blinder, jmenovaný Billem Clintonem do funkce místopředsedy Federálního rezervního systému v letech 1994 až 1996, po celá léta neměl tušení o Bernankově náklonnosti k Republikánské straně.
Tichý souhlas.
Od mnoha akademických ekonomů se Bernanke odlišuje svou schopností dohodnout se s ostatními. Toto umění poprvé prokázal, když se v polovině devadesátých let stal členem školské rady správní oblasti Montgomery v New Jersey, kde urovnal spory s učiteli při jednáních o kontraktech. Sedm let vedl ekonomickou katedru v Princetonu, která soustředila četné významné osobnosti oboru. Jako vedoucí katedry tlumil své vlastní politické názory, aby dokázal uřídit tuto značně liberální skupinu. Když v jednom ze svých projevů během letošního roku svou práci ve vedení katedry popisoval, v žertu uvedl, že „nesl odpovědnost za důležitá politická rozhodnutí, jako například to, jestli se o hlavní přestávce budou podávat koblihy, nebo preclíky“.
Schopností dělat si legraci z vlastní důležitosti si Bernanke získal obdivovatele ve Fedu včetně samotného Greenspana. Před Bernankovým příchodem se Greenspan obával, že bude znovu zakoušet ostrý vztah jako s Alanem Blinderem. Jeho znepokojení se ukázalo jako zbytečné. Bernanke sice vytrvale prosazoval názor, že by Fed měl stanovovat numerický cíl pro výši inflace, zatímco Greenspan byl proti a podporoval flexibilnější přístup. Bernanke však postupoval s citem. Snažil se získat podporu mezi ostatními guvernéry a vyhýbal se konfrontaci s Greenspanem. „Debaty mezi Bernankem a Greenspanem na nejrůznější témata vždy probíhaly v klidu,“ nechává se slyšet jeden z úředníků Fedu.
Přesun do Washingtonu znamenal pro Bernanka oběti. Stěžoval si, že v hlavním městě musí každý den chodit v obleku. „Můj návrh, aby guvernéři Fedu svou oddanost veřejné službě dávali najevo tím, že budou nosit havajské košile a bermudy, byl zatím ponechán bez povšimnutí,“ svěřil se v lednu skupině ekonomů. Jeho žena Anna, bývalá učitelka španělštiny v Princetonu, nyní pracuje v National Cathedral School. Slyšení, kterým bylo potvrzeno Bernankovo jmenování do funkce v CEA, propásla, protože zkoušela žáky sedmé třídy. Jejich dvě děti Alyssa a Joel studují na vysoké škole.
Od doby, kdy se Bernanke přesunul ze světa akademiků do světa politiky, se změnil jen málo. Na rozdíl od ostatních guvernérů chodí na obědy do zaměstnanecké kantýny a připojuje se ke kolegům, kteří se účastní spontánních názorových diskusí. Mezi zaměstnanci si získal přízeň i tím, že si sám připravuje projevy a podrobně studuje tabulky, kdykoli potřebuje doplnit informace.
Bernanke také vynaložil značné úsilí, aby si získal důvěru svých kolegů guvernérů. Vybudoval si blízké vztahy se dvěma Greenspanovými důvěrníky, guvernérem Donaldem L. Kohnem, který vzešel z řad zaměstnanců, a místopředsedou Fedu Rogerem W. Fergusonem Jr. Přesto po dlouhých debatách Kohna ani Fergusona nepřesvědčil o myšlence cílování inflace.
Zatímco se Bernanke připravuje na povýšení do vrcholné pozice ve Federálním rezervním systému, k němuž má dojít k 1. únoru, jeho jmenování ještě formálně zvažuje vláda. Jakmile bude potvrzeno, inteligencí oplývající ekonom svou představu o stanovení inflačního cíle přednese mnohem širšímu a pravděpodobně tvrdšímu publiku. Finančníci i centrální bankéři světa budou zvědavi, jestli vize o skutečném světě a jeho praktické schopnosti laskavému Benovi pomohou, aby se stal stejným mistrem financí jako Alan Greenspan.
BEN S. BERNANKE Schopností dělat si legraci z vlastní důležitosti si kandidát na funkci ve Fedu získal spoustu obdivovatelů.
Narozen
13. prosince 1953 v Augustě ve státě Georgia. Otec byl lékárníkem, matka učitelkou.
Vzdělání
Harvard College, B.A., summa cum laude v ekonomice, 1975; Massachusetts Institute of Technology, PhD v ekonomice, 1979
Kariéra
Výuka ekonomiky na Stanford University, 1979-85; Princeton University, 1985-2002. Vedoucí katedry ekonomiky v Princetonu, 1996-2002.
Úspěchy
Uznávaná studie na téma, jak Federální rezervní systém špatnými kroky přispěl ke zhoršení Velké ekonomické krize. Člen komise pro dataci hospodářského cyklu při Národním úřadu pro ekonomický výzkum (NBER)
Politické zkušenosti před příchodem do Washingtonu
Jako člen školské rady správní oblasti Montgomery vedl dvojí jednání o kontraktech s učiteli.
Politické zkušenosti ve Washingtonu
V roce 2002 jmenován do rady Federálního rezervního systému prezidentem Bushem. Od června předsedá Bushovu výboru ekonomických poradců.
Co se změnilo od jeho příchodu do Washingtonu
„Zdá se, jako by lidi moje názory a myšlenky více zajímaly. Ačkoli pokud vím, příchod do Washingtonu moji inteligenci neprohloubil,“ tvrdí.
Volný čas
Hraje basketbal a fandí Washington Nationals (poté, co byl pětadvacet let fanouškem Boston Red Sox).
Rodina
Žena Anna vyučuje španělštinu na soukromě škole. Dvě děti – Alyssa a Joel.
Copyrighted 2005 by The McGraw-Hill Companies, Inc BusinessWeek
Překlad: Šárka Rucká
