Narušování soukromí: vadí množství, praxe i zákonné podmínky
Funguje to spolehlivě. Když politici nevědí kudy kam, někdo z nich vykřikne „odposlechy“ a za chvíli publikum neví, o čem byla řeč. Kauzu Kořistka přehlušily aféry Topolánekgate a Klausgate. Předvolební humbuk možná brzy splaskne, ale problém obřího nárůstu policejních odposlechů a úniků tajných informací je už dlouho reálný. Existuje možná i přímá úměra: čím více policistů se volně pohybuje po ústřednách některých telefonních operátorů, tím větší je koloběh nežádoucích údajů na veřejnosti.
Když chybějí čísla.
Dlouhodobé znepokojení vyvolává hlavně skutečnost, že zatímco ještě v roce 2001 státní zástupci a soudci povolili policii monitorovat hovory na čtyřech stovkách telefonních linek, předloni i loni už bylo těch linek přes deset tisíc. Premiér Stanislav Gross to vysvětluje nárůstem počtu mobilů a násobením aparátů ve vlastnictví kriminálních osob, jenže mobilový boom skončil už roku 2000. V médiích uváděné cifry jsou pouze neoficiální a liší se mezi sebou - přesnou, podrobnou, aktuální a hlavně veřejnou analýzu slíbil Gross dodat prezidentu Klausovi až koncem letošního roku, eventuálně v lednu 2005. I když tím prezidenta neuklidnil, alespoň něco Gross po úterní schůzce s hlavou státu prozradil: zhruba 30 procent odposlechů v Česku provádí policejní Útvar pro odhalování organizovaného zločinu, asi 20 procent útvar Národní protidrogové centrály, tři procenta útvar zabývající se hospodářskou a finanční kriminalitou a zbytek kriminální policie na celém území republiky.
Zajímavé srovnání české tajnosnubnosti s kanadskou otevřeností nabízejí internetové stránky Václava Klause, kde lze najít odkaz na zprávu kanadského generálního prokurátora, v níž jsou podrobně rozepsány počty tamních povolených i zamítnutých odposlechů. Loni jich bylo pouhých 95, předloni 177! Také v Německu jsou statistiky příznivější, Gross to však vysvětluje tím, že k třídenním odposlechům německá policie nepotřebuje povolení, a tudíž nejsou ani evidovány. „Jsem přesvědčen, že když se budou poměřovat měřitelná čísla, tak se ukáže, že ten problém vůbec není tak dramatický, jak to v tuto chvíli vypadá,“ doufá premiér.
Nastavte jim zrcadlo.
Ministr vnitra stínové vlády ODS Ivan Langer viní z exploze odposlechů jak policii, tak státní zástupce a soudce. „V první fázi je zapotřebí vyhodnotit účinnost odposlechů, tedy kolik z nich bylo ukončeno sdělením obvinění nebo podáním žaloby. To by bylo velmi zajímavé veřejné zrcadlo, které by bylo nastaveno jak policistům, tak státním zástupcům i soudcům. Získáme validní čísla, která přinejmenším ukáží, že si někdo jen ulehčuje práci a nepřistupuje k odposlechu jako k vážnému zásahu do ústavních práv a svobod,“ uvažuje Langer pro týdeník EURO. Nejvíc mu vadí, že je-li odposlechem jedné linky monitorováno zhruba 50 účastníků, představuje legální odposlech deseti tisíc občanů monitoring asi půl milionu lidí, kteří neprocházejí žádnou evidencí. „Dokud bude v policii taková atmosféra, že tam lidé budou přesvědčeni, že si mohou dovolit cokoli, bez rizika jakéhokoli postihu, těžko lze vymýšlet nějaký geniální kontrolní mechanismus,“ myslí si Langer. Stínový šéf justice Jiří Pospíšil (ODS) má více receptů: zavést centrální evidenci žádostí, zpřísnit povolovací podmínky nebo alespoň zpětně informovat odposlouchávané včetně předání nevyužitých nahrávek. Dnes skartace získaných údajů, které nesouvisejí se sledovaným případem, probíhá elektronicky, jediným kliknutím na počítači. To však nebrání tomu, aby ještě předtím nevznikaly ilegální kopie, které občas kolují v policejních kruzích. Ani se soudcovskými „prověrkami“ to ale nebude snadné. Předseda Obvodního soudu pro Prahu 1 Libor Vávra tvrdí, že nepůjde zpětně určit, které listiny měl ve spise soudce ve chvíli povolování a které tam přibyly později. „A další věc je rozvrh práce na soudech: povolování občas dostává na starost jediný soudce, který tudíž rozhodne o desetkrát více odposleších než jeho kolegové, kteří mohou mít povolovací služby o víkendech,“ prohlásil. Dodal, že policie něho o odposlech žádá většinou na samém počátku případu, kdy důkazů bývá málo.
Policejní válka.
Vávra připomíná, že bez odposlechů by se některé trestné činy nedaly ani objasnit, zejména ty, které páchá organizovaný zločin. „V případech cizojazyčných skupin operujících na českém území jsou tyto důkazy přímo klíčové,“ zdůraznil. Na to, jak policie odposlech provádí, mají dohlížet státní zástupci. Jejich stavy jsou však v některých regionech naplněny na pouhých 50 až 60 procent, takže jsou přetíženi a svou roli plní formálně. „Unie státních zástupců na tuto kritickou situaci upozorňuje soustavně, leč zatím marně,“ připomíná její prezident Arif Salichov.
Kauzy odposlechu předsedy ODS Mirka Topolánka a prezidenta Klause sice spustily kritiku povolovacích mechanismů a praxe, v jejich pozadí je však spíše nezákonné nakládání se získanými nahrávkami. Například odposlech Klausova přítele, podnikatele Ranko Peciče probíhal na přelomu let 2003 a 2004 a záznam musel být dávno zničen. Někteří lidé z policejních a bezpečnostních kruhů se proto domnívají, že informace o náhodném odposlechu Klause unikla jen proto, aby pomohla ke svržení policejního prezidenta Jiřího Koláře nebo přímo ministra vnitra Františka Bublana. „Jde jednoznačně o válku několika skupin uvnitř policie,“ tvrdí policejní zdroj týdeníku EURO. Policisté předpokládají, že v tomto boji se také objeví přepisy Topolánkových rozhovorů.
Povolení donesu zítra.
O tom, za jakých podmínek probíhá odposlech, koluje řada historek. Dosud - dříve bývalo časté, uvádí někdejší šéf sněmovní Stálé komise pro kontrolu použití operativní techniky Policie ČR Oldřich Kužílk - se údajně stává, že policisté předkládají operátorům soudcův souhlas s monitoringem opožděně, a přesto získají přístup ke kontrole příslušné linky. Libor Vávra to sice vylučuje s tím, že žádná z telekomunikačních firem si takový hazard nemůže dovolit, sám však připouští, že „někdy na to policie velmi spěchá a prosí jej o rychlé vyjádření“. Někteří lidé jsou také přesvědčeni, že způsob spolupráce některých telekomunikačních společností s policií může vést k nadměrnému využívání či zneužívání odposlechových metod. Například internetový server mobil.cz zveřejnil před dvěma lety informaci, že dostal nabídku na detailní měsíční výpis volání z jakéhokoli mobilního telefonu za šest tisíc korun. Ne ve všech případech však může být cesta k takovým výpisům stejně jednoduchá. Zdroj týdeníku EURO tvrdí, že obecně záleží na tom, zda odposlechy provádějí policisté, nebo speciálně určení zaměstnanci vybavení prověrkou Národního bezpečnostního úřadu. Větší riziko úniku prý představuje policejní verze.
Operátoři jsou různí.
Pro legální odposlech je třeba mít fyzicky přístup do centrály operátora a soudní příkaz k odposlechu konkrétního čísla. Hovor pak v datové podobě dostává přímo vyšetřovatel, buď zabezpečeným kabelem (pokud je mezi ním a centrálou natažen), nebo častěji vypálený na CD. Povolení se však může vztahovat i na záznamy, (nikoli obsahy telefonátů), které jsou na základě pravidel reklamačního řízení uchovávány po dobu dvou měsíců. Kolik z deseti tisíc zásahů policie připadá ročně na toho kterého operátora (Český Telecom, Eurotel, T-mobile, Oskar), žádná dostupná statistika neuvádí, právě tato informace by ovšem pravděpodobně leccos napověděly. Zajímavé by jistě bylo i srovnání policejních údajů s údaji jednotlivých operátorů. Zdroje blízké telekomunikačnímu trhu uvedly, že nejstriktněji se k policejním požadavkům staví T-mobile (veškeré operace zajišťují v ústřednách jeho pracovníci, policie dostává hotový výstup), nejvstřícněji naopak Eurotel a Český Telecom. Jeho mluvčí Vladan Crha týdeníku EURO sdělil, že agendou odposlechu se ve firmě zabývá sedm zaměstnanců prověřených Národním bezpečnostním úřadem na stupeň „Důvěrné“ nebo „Tajné“. „U nás je to tak, že policie neobsluhuje nebo nezajišťuje samotné připojení, to dělají naši lidé. Odposlech pak provádí policie,“ líčí mluvčí. Zdůrazňuje, že veškeré operace v odposlechových systémech Českého Telecomu a mobilních operátorů jsou logovány a jsou archivovány tak, aby bylo možné zpětně konkrétní zásah operátora vyhledat a analyzovat.
Bez jakékoli asistence.
Přístup Eurotelu k policejním žádostem by se dal s trochu nadsázky označit za benevolentnost. „Případný odposlech provádějí subjekty oprávněné zvláštními zákony, například Policie ČR, bez jakékoliv asistence zaměstnanců Eurotelu,“ odpověděla mluvčí společnosti Diana Dobálová na otázku týdeníku EURO, zda policejní odposlechy požadované po Eurotelu vykonávají fyzicky lidé od policie, nebo výhradně pracovníci firmy, nebo ti i oni.
Rozdíly mezi odposlechovými systémy jednotlivých operátorů jsou však do značné míry dány i dobou jejich příchodu na trh a zákony, jimž museli operátoři svého času vyhovět.
Účinnou brzdou nárůstu odposlechů možná mohlo být zpoplatnění odposlechových služeb, které se objevilo v původním návrhu zákona o elektronických komunikacích. Stát by totiž musel jednotlivým operátorům hradit náklady spojené s monitoringem, což by vedlo nejen k hospodárnějšímu využívání tohoto prostředku, ale také k důkladnější evidenci. Jenže vláda návrh předložený ministerstvem informatiky změnila: Poplatek vyřadila, a naopak prodloužila lhůtu povinné archivace dat z šesti na dvanáct měsíců. Samosebou na náklady operátora.
Počet policejních odposlechů
Česko
2000 - 1336
2001 - 5000
2002 - 9452
2003 - 10 000
Kanada
2000 - 178
2001 - 147
2002 - 177
2003 - 95
Počet mobilních telefonů v ČR
1999 - 5,7 mil.
2000 - 12,6 mil.
2004 - 12-13 mil.
