Nápadně tiché turbo

Premiérův styl komunikace jedny okouzluje, druhé děsí

Schopný, ale schází mu komunikativnost a charisma. To o Vladimíru Špidlovi tvrdila řada jeho spolustraníků z ČSSD dávno předtím, než se šéf sociálních demokratů stal předsedou vlády. Když převzal otěže, jeho věcná, střízlivá a stručná prohlášení do médií mu získala sympatie veřejnosti, unavené kolovrátkovitými, neprůstřelnými exhibicemi jeho předchůdců. Zároveň však vyvstaly hlasy, že nastoupil šílený autokrat, ideolog, který nenaslouchá svému okolí. Nehybná grimasa ve tváři, oči hledící kamsi do dálky, obklopení se skupinou rázných žen kolem čtyřicítky a padesátky – a otazníky byly na světě. Korunu všemu nasadil místopředseda ODS Ivan Langer, když Špidlu osobnostně situoval kamsi mezi diktátory Stalina a Beriju.

Komunikační uzly.

Faktem je, že koaliční kabinet ČSSD, lidovců a unionistů zatím prošel třemi zkouškami a pokaždé byla zpochybněna Špidlova schopnost komunikovat. S nikým se neradí, vůbec s námi nemluví, stěžovali si v kuloárech v době sestavování vlády Zemanovi sirotci, naklonění povolební spolupráci s ODS. Naschvály a dramata při volbě předsedy a místopředsedů sněmovny prý způsobil – jak tvrdily zejména špičky KSČM – Špidla neochotou hledat podporu pro své kandidáty u ostatních partnerů. A za zářijovou vládní krizí - tvrdí mnozí - je také premiér, protože nedokázal přesvědčit Hanu Marvanovou a šel do bitvy o povodňový balíček nezdravě sebejistě. Narazil, poprvé musel slevit.
Minulý týden si stojedničková koalice odbyla další bitvy ve sněmovně a blíží se schvalování rozpočtu, hrozba další krize. Všem je zřejmé, že v čele kabinetu stojí introvert, do jehož blízkosti není snadné proniknout. Někomu to připadá normální, jiní to vidí jako patologický jev. Mají pravdu, nebo je to jen forma kuloárového politického pošťuchování, předzvěst boje?

Zamindrákovaný autista?

„Myslím, že je to naprosto introvertní člověk a ve své zamindrákovanosti je díky tomu nesmírně absolutistický ve svých názorech,“ řekl pro týdeník EURO šéf ODS Václav Klaus. Na otázku, zda na něho Vladimír Špidla dělá dojem muže, který se brání přijímat názory druhých, odpověděl, že jako člověk, který dlouho seděl ve Strakově akademii a zná některé její zaměstnance, „slyšel o téhle věci hrozné zvěsti“. Se Špidlou prý naposledy mluvil v půli června během povolební televizní debaty. „To myslím mluví za všechno,“ dodal Klaus. Hana Marvanová tvrdí, že Špidla není komunikativní. „Je extrémně uzavřený, takový trochu typ autisty, člověka, který žije ve svém uzavřeném světě. Na co má svůj ucelený názor, tak o tom nechce slyšet nic jiného. Mě nejvíce překvapil rozdíl mezi tím, jak vlídně působí na veřejnosti a jak při politických jednáních postupuje na základě diktátu, ovšem opravdu extrémním způsobem,“ soudí poslankyně za vládní Unii svobody – Demokratickou unii. Místopředseda ODS Miroslav Beneš tvrdí, že Špidlovi se jeho nekomunikativní styl vrátí. „V určitém okamžiku například opouští jednání, což je taková finta, kterou nás učili zahraniční experti při politickém školení v půli 90. let. Já se vždycky směji, protože to používá, a tak na sebe prozrazuje účast v podobném kursu,“ vzpomíná. Poslanec a sexuolog Jaroslav Zvěřina z ODS ve Špidlovi introverta nevidí: „To by byl verbálně neobratný a občas by uletěl. On je spíš hodně tenzní extrovert, je v něm přetlak energie.“ Jeho občas nepřítomný pohled souvisí s tím, že se velice vkládá do věcí, domnívá se Zvěřina.

Špidla jako Zelí.

Dalšímu Špidlovu politickému oponentu, komunistovi Miroslavu Grebeníčkovi připadá, že introvert Špidla je houževnatý a komunikační problém má jenom někdy. Když prý teče vládě do bot, „najednou se mu jazyk rozváže a jedná i s KSČM“.
Výhrady psychologického rázu má vůči Špidlovi i část mateřské ČSSD. Narážky na to, že se obklopuje dominantními ženami (ministryně Marie Součková, šéfka úřadu vlády Jana Gavlasová, šéfporadkyně Jarmila Škvrnová ), vede Petr Lachnit. Špidlovu údajnou nejistotu se exministr snaží naznačit paralelou mezi jednáním vedení ČSSD během vládní krize a povídkou dvojice Š+G Návštěva ZOO: „Tam se přece také profesor biologie Zelí rozčílil: Vy nehodní žáci, zašeptal, za trest vám dnes již nepovím nic nového o ježkovi.“ Místopředsedkyně sněmovny za ČSSD Jitka Kupčová zná Špidlu velmi dobře a nemyslí si, že je nekomunikativní. „Poměrně málo však věří lidem,“ řekla pro týdeník EURO. Má pocit, že premiér si ještě kolem sebe nedokázal vytvořit tým spolupracovníků.
Ačkoli Špidlovu uzavřenost po straně kritizoval i vicepremiér Stanislav Gross, oficiálně tvrdí, že komunikaci s premiérem má dobrou. Že všechno je v pořádku tvrdí i exministr Petr Kužvart, přestože Špidlovi ještě v červenci vyčítal, že jej o konci ministerské kariéry zpravil přes média. Spokojený je mimo jiné i ministr průmyslu a obchodu Jiří Rusnok, který říká, že o komunikativnosti pana premiéra žádné pochybnosti nemá.

Stop lobbistům.

Právě Rusnok bývá považován za poslední spojovací můstek Špidlova kabinetu s lidmi z éry opoziční smlouvy, od nichž se nový premiér snaží důsledně odstřihnout. Nekomunikuje s nimi záměrně. „Špidla nepochybně tušil, co je za kšefty kolem Zemanových poradců, to je jasné,“ řekl týdeníku EURO Jan Dobrovský, spolupracovník poradenské firmy Becker & Poliakoff. „Těmto strukturám opoziční smlouvy dnes skončila konjunktura. Mám pocit, že to mají těžší, to je nepochybně Špidlova zásluha.“ Nový sbor premiérových poradců nemá tak fatální význam jako za Zemana, ať už je to proto, že je personálně kvalitnější, nebo že Vladimír Špidla spoléhá více na sebe a na své přátele. „K němu se nikdo blízko nedostal, on se bál otevřít. Tím pádem na něj žádní lobbisté a nikdo jiný nemůže mít vliv, protože se s nimi prostě neskamarádí,“ charakterizuje Dobrovský premiérovy kontakty. Soudí, že lidé spojení s opoziční smlouvou jsou nervózní a „strašně si přejí velkou koalici“. Možná jim však prý nejde ani tolik o pád současné vlády jako o pád samotného Špidly. „I když tato vláda je i bez Špidly odolnější vůči lobbistickým tlakům než ta minulá,“ dodává.

Nedělá, že rozumí všemu.

Špidlovo mirkodušínovské protikorupční tažení zavřelo některým bossům vrátka, jiní si naopak vstřícnost vlády pochvalují. Premiér se prý se ze skupiny velkých podnikatelů stýká jen s Antonínem Koláčkem ze společnosti Appiens. Prezident Svazu průmyslu a dopravy Stanislav Kázecký však vyzdvihuje, že svaz mohl poprvé v historii podat připomínky k vládnímu prohlášení a na jeho náměty se v textu skutečně bral ohled. Špidla prý – kromě jiných - průmyslníky vyzval, aby navrhli experty do jeho týmu externích poradců. „Je otevřen názorům, přijímá připomínky a hlavně nedělá, že všemu rozumí,“ řekl Kázecký pro týdeník EURO. Kontakty s premiérem a s kabinetem si jednoznačně pochvaluje i šéf Hospodářské komory Jaromír Drábek.
Podobně jako Dobrovský je i psycholog Slavomil Hubálek přesvědčen, že lidé z bývalé suity Miroslava Šloufa musejí Špidlu bytostně nenávidět a budou dělat všechno proto, aby ho zničili. V tomto kontextu tvrdí, že Špidlova nedůvěřivost vůči personálu, který zdědil ve Strakově akademii, je na místě. Jak je možné, že současného premiéra vyzvedl na politické výsluní právě Miloš Zeman, s jehož stylem nemá Vladimír Špidla skoro nic společného? „On je jeho odvrácená tvář, stín. Špidla představoval cosi v Zemanovi, co mu vtloukala maminka do hlavy. Takhle by ses měl chovat: zodpovědně, úsporně, slušně,“ vysvětluje Hubálek. Zatímco stínem Zemana je Špidla, stínem Václava Klause jsou prý mladí muži typu Miroslava Macka, Ivana Langera nebo Ladislava Jakla.

Diagnóza jako nadávka.

Patologizovat prý budou Špidlu právě lidé, kteří jej nenávidí. „Je blbost označovat jej za autistu, to by vůbec nemohl pracovat a nezaujal by jasný občanský postoj. Nepoužívejme diagnóz jako nadávek,“ říká Hubálek. Stejný názor má i psycholog Karel Humhal, který připomíná, že autismus je nejtěžší formou jedné psychózy, kdy lidé jednají s okolním světem jako s neživým.
Hubálek charakterizuje Špidlu jako velmi stabilního introverta, který má mírné problémy s komunikací, protože vztahy nenavazuje snadno. Jakmile však vztah naváže, je velmi pevný a kvalitní. „Je to člověk, který je schopen a otevřen permanentní sebereflexi, jsem přesvědčen, že k sobě dokáže být autenticky velmi sebekritický.“ Ve vrozené dispozici introverta, který je trochu rezervovaný a současně bystrý, je obsažena určitá chladnost a rezervovanost. Hubálek zdůrazňuje, že Vladimír Špidla vykazuje znaky silného ega. „Jeho reakce jsou emočně přiměřené, je realistický, dává si velký pozor na to, co slíbí. Sliby dodržuje a je nesmírně výkonný. Je to muž činu, neplýtvá slovy a jeho hlavním motivem je vnitřní důvěryhodnost a zodpovědnost,“ hodnotí psycholog osobnost českého premiéra. Firmy, které chtějí prosperovat, si vybírají právě takovéto nenápadné lidi jako šéfy, dodává. Hubálek odmítá námitku, že by Špidla chtěl jen ze sportu překonávat sám sebe a svůj ostych: prý je v tom spíš étos služby, uspokojení z toho, že slouží a že slouží dobře.

Přehnaně nerad mluvím.

Sám Vladimír Špidla pro týdeník EURO na otázku, zda se záměrně stylizuje do polohy málomluvného muže činu, uvedl, že to není stylizace. „Nevím, jak dalece jsem muž činu, ale nějak přehnaně nerad mluvím.“ Během nedávné vládní krize se týdeník EURO důvěrně zeptal jednoho z předních členů kabinetu, jak bude ČSSD postupovat vůči US-DEU, a odpověď zněla: „Já nevím. On nám nic neříká.“ Tuto zkušenost Vladimír Špidla komentuje tím, že komunikace tehdy existovala. „V takovýchto rozhodováních je komunikace významná. Dělávám si jakési schéma lidí, s nimiž je třeba konzultovat a kteří musí být informováni. Ale nikdo není neomylný. Pod určitým tlakem můžete schéma udělat chybně a nekomunikovat odpovídajícím způsobem. Nevylučuji, že jsem se někdy dopustil chyb v komunikaci. Obecně se však snažím, aby ti, kteří nesou odpovědnost, měli odpovídající informace,“ popisuje premiér Špidla svůj systém.

Špidla kontra Marvanová.

Vladimír Špidla dodnes nechápe, jak mohla Hana Marvanová hlasovat proti povodňovému balíčku. „To byl souboj dobra proti dobru. Ona slíbila cosi voličům, on sestavil proevropskou vládu. Oba mají svou pravdu, on to vidí na vyšším stupni generalizace,“ soudí psycholog Hubálek. Čin Marvanové prý musel Špidlovi alespoň trochu imponovat, ale neměl prostor jej ocenit, protože se postavil do cesty jeho úkolu, pokouší se Hubálek vysvětlit vnitřní motivy sporu: „Situace po povodních byla velmi zjitřená. On to vše jistě viděl z perspektivy mokré země, viděl lidi bez domovů, a tak mu řeči o tom, že pravicový politik něco slíbil voličům, musely připadat z hlediska étosu solidarity nepodstatné.“ Karel Humhal vidí u Špidly výrazný rozpor v tom, že působí dojmem úředníčka, a na druhou stranu má neobyčejně silnou vůli. „Snad se dá uvažovat o tom, že je to člověk dobře adaptovaný na situaci ve společnosti, že umí proplout i v nemožných podmínkách,“ uvedl pro týdeník EURO.

Unionisté ho chápou.

Úřadující šéf US-DEU Ivan Pilip a poslanec této strany Karel Kühnl mají Špidlu v úctě. Pilip sice uznává, že předseda sociálních demokratů má na řadu věcí ideologicky vyhraněné názory, ale je ochotný jednat. Na rozdíl od Marvanové si Pilip nemyslí, že by premiér chtěl za každou cenu tlačit soupeře do kouta agresivním způsobem. „Je to jistě člověk s jasně vymezeným pohledem na svět, ale právě proto se s ním dá poměrně racionálně jednat,“ říká.
Karel Kühnl jde ještě dál. Špidla prý je vlídný člověk, ale zároveň jeden z nejtvrdších vyjednavačů, s jakými se vůbec v životě potkal. Kühnl tvrdí, že je vždycky velmi dobře argumentačně vybaven a že je s ním velmi těžké jakkoli pohnout, pokud se již pro něco rozhodl. „Ponechává tudíž velice malý prostor pro manévrování, což nemusí být vždycky dobře,“ dodal.

Buďme rádi za ten typ.

Vladimír Špidla dokáže sám reprodukovat výtky proti své osobě, aniž by kritiky zesměšňoval či ihned shazoval – v tom je jistě diametrálně odlišný od Miloše Zemana i Václava Klause. „Ta sebekritičnost je na naší politické scéně naprosto neobvyklá. Výjimku tvoří Václav Havel, jeho sebereflexe má až charakter uměleckého díla a souvisí s existencionalismem a absurdním dramatem, což Havla vždy bytostně zajímalo,“ soudí Hubálek. O ostatních dosavadních politických lídrech tvrdí, že reagovali nesebekritičností a hyperkritičností vůči druhým, tedy nezrale. Se Špidlou vstoupil do české politiky nový typus. „Pomalu si vytváří obdiv široké veřejnosti, přestože vlastně nevykazuje žádný z těch znaků, o kterých si jiní myslí, že rozhodují při získání popularity. Nešaškuje, nepředvádí se, dává najevo, že mu nejde o to, jaké má kravaty, atributy a přívěsky. Demonstruje skromnost a přiměřenost,“ zdůrazňuje Slavomil Hubálek. Za přesvědčivý důkaz věrohodnosti považuje to, že Špidla po ukončení vysoké školy pracoval manuálně a že vychoval děti tak, že jeden ze synů jde učit na základní školu v pohraničí.

Depresivní konec.

Co vlastně bývá slabinou introverta Špidlova typu, příčinou selhání? Mohlo by to být zklamání z jednání jeho okolí, což se projevilo už při zářijové krizi. Slavomil Hubálek si myslí, že Vladimír Špidla by mohl na toto zklamání jednou zareagovat depresivně. Zkrátka by složil funkci, řekl by, že jeho vnitřní postoj je jasný, a třeba by se odstěhoval zpět do paneláku v Jindřichově Hradci. „Pro tento typ osobnosti je kompromis skutečně těžký,“ říká.
Vládě i jejímu předsedovi v těchto dnech končí doba hájení, která de facto kvůli povodním žádná nebyla. Introvertní premiér Špidla odlétá na návštěvu Francie a bere s sebou skupinu podnikatelů, které mu doporučil Svaz průmyslu a dopravy.