Nevidomí, slabozrací, lidé s mozkovou dysfunkcí nebo méně soběstační senioři, ti všichni se často potýkají s každodenními úkony, které nám ostatním připadají samozřejmé. Zkuste si ale nalít vodu do hrnku se zavřenýma očima nebo se pohybovat po bytě s páskou na očích. Ulehčení jim přinášejí nápady mladých českých studentů designu.
Foto: Finezza Design Contest
Jedním z těch, kteří se pustili do návrhů pro osoby s pohybovým omezením, je Lukáš Čechmánek z Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně. Svůj návrh jídelního příboru pro handicapované poslal do soutěže Finezza Design Contest 2010. Důvodem, proč se zabýval právě příborem, je jeho nenahraditelnost. „Pro nevidomé nebo jinak zrakově postižené lidi bývá někdy problém při rozeznání konkrétního druhu příboru,“ říká autor. „Pro jeho identifikaci si musí osahat charakteristickou část příboru, která se dostává do styku s potravinami. Tento způsob má jednu velkou nevýhodu, a to je jeho nehygieničnost.“
Klíčem k odstranění problému je v Čechmánkově pojetí ornament vyřezaný na příboru, který je odlišný pro nůž, lžíci i vidličku. Zrakově postižený člověk má tak možnost rozeznat je od sebe, aniž by musel sahat na jejich konec. Příbor může být zajímavý i pro lidi bez postižení. Ornament má dekorativní charakter, zajímavě je řešen i celý tvar. Příbor se tak může stát součástí mnoha moderních domácností, které si potrpí na inovativní pojetí tradičních předmětů denní potřeby.
Membrána napoví
Ve stejné soutěži se objevil i návrh Jana Polácha, rovněž studenta zlínské univerzity. Zabýval se situací, kdy si chtějí nevidomí nalít nápoj do sklenice nebo hrnku. „V takovém případě jsou nuceni vložit prst do nádoby a čekat, až se smočí, aby nápoj nepřetekl,“ vysvětluje autor návrhu. Existují sice i jiná řešení, například senzor, který hlídá hladinu nápoje, Polách ale přišel s mnohem jednodušším a pravděpodobně i levnějším návrhem. Tím jsou gumové membrány natažené mezi dvěma korpusy plastové nádoby. Jak se nalévá tekutina do hrnku, proniká k membránám, které se postupně napínají. Stačí pak mít prsty umístěné na hrnku tak, aby byly pokryty jednotlivé vrstvy. Nevidomý tak snadno hmatem zjistí, jak moc plný hrnek právě je.
Návrh navíc nepočítá jen s tím, aby dal nevidomému informaci o plném hrnku. Na stěně jsou celkem tři membrány, proto není problém naplnit nádobu jen z poloviny. Návrh hrnku Jana Polácha je navíc z plastu, aby byl odolnější v případě pádu.
Neviditelné šifry
Třetí vynález pomůže zrakově handicapovaným nejen při pohybu v novém prostoru, ale také třeba při skladování a úschově věcí. Slouží k tomu silikonová objímka, která může být klikou, kohoutkem, ale také úchytkou skříňky. Moderní povrch Light Brush Josefa Záruby nabízí mnoho možností úpravy od rýhování po tečky. Na objímce, na kterou nevidomý sáhne, může být Braillovým písmem napsáno i jednoduché slovo, třeba „východ“ nebo „toaleta“. Ten se tak dokáže snáze zorientovat v novém prostoru. Stejně tak může být silikonový povrch pokryt drobnými ostny, které nevidomého upozorní na nebezpečí. Josef Záruba takto navrhuje označit třeba kohoutek teplé vody.
V neposlední řadě pak mohou být na objímce Braillovým písmem vyznačeny číselné informace, s jejichž pomocí vidící odlišují například skříňky a poličky v tělocvičnách či posilovnách. V domácnosti pak může variabilní objímka nahradit popisky a pomoci při lepší orientaci mezi uskladněnými předměty.
