Současný vládce země „únorovou revoluci“ zřejmě přežije
Již více než šest let vládne na Ukrajině prezident Leonid Kučma, jemuž ústava zaručuje rozsáhlé pravomoci. Jeho křeslo se ale už několik měsíců houpe. Opozice, od loňského prosince sjednocená ve Fóru národní spásy, nekompromisně požaduje prezidentovo odstoupení. Hlavním důvodem je „kazetový skandál – záznamy pořízené vysokým důstojníkem prezidentovy ochranky svědčící o tom, jakými metodami Kučma a jeho klan vládnou. Intriky, vydírání, výhrůžky… Pohár přetekl, když byl na Kučmovu objednávku „uklizen nepohodlný kritik – novinář Heorhij Georgadze. Začal se pohřešovat loni v září, v listopadu pak bylo objeveno jeho bezhlavé tělo. Agonie? Těžko. „Ukrajina bez Kučmy, zní v ulicích Kyjeva a několika dalších měst. Kučma se ale v žádném případě nemíní vzdát moci. „Použiji všech zákonných prostředků, aby nebyla ohrožena národní bezpečnost, hřímal na setkání se studenty Kyjevské univerzity. Odmítá také hodnotit situaci jako krizi. „Ti, kdo hlasují ve stanových městečkách, nepředstavují významnou politickou sílu, tvrdí prezident. Protestní akce jsou podle něj nezákonné a absurdní. Kučma opozici obvinil, že protestní akce organizuje z peněz bývalého ukrajinského premiéra Pavla Lazarenka, jenž nyní sedí v sanfranciském vězení kvůli podezření z praní špinavých peněz. Ve vězení, pro změnu kyjevském, je od 13. února také bývalá vicepremiérka Julia Tymošenková. Ta až do svého lednového odvolání odpovídala za energetický sektor. Je obviněna mimo jiné z toho, že se obohacovala nelegálním zpětným vývozem plynu do Ruska, a samozřejmě z úplatkářství. Pozorovatelé v Kyjevě ale soudí, že zatčením mladé šaramantní političky se Kučma dopustil velké chyby, neboť její popularita tím jenom vzroste. „Kučma svým jednáním dokazuje, že mu nejde o národní zájmy, ale především o vlastní politické pohodlí a neomezenou moc, uvádí šéfredaktor časopisu Političeskaja mysl Volodymir Polochalo. Připomíná, že stejně je tomu v mnoha dalších postsovětských republikách, například v Bělorusku a Kazachstánu. Kučma v posledních letech „ořezal výkonné pravomoci vlády. Západní diplomaté v Kyjevě, kteří si nepřejí být v souvislosti se současnou krizí citováni, soudí, že Kučma ji nejenom přežije, ale dokonce svoji moc posílí. Hlavním důvodem podle nich je, že opozice, sjednocená „kazetovým skandálem, se zase začíná drolit. Vzpruha od velkého bratra. V době, kdy pouliční protesty v ukrajinských městech vrcholily, dostalo se Kučmovi podpory z Kremlu. Ruský prezident Vladimir Putin zavítal na Ukrajinu 11. a 12. února, tedy „uprostřed politické bouře , jak poznamenal moskevský deník Segodňa. Kučmu podpořil už tím, že ho během jednání netlačil do kouta vleklými spory (ukrajinské dluhy za ruskou ropu a plyn, dělení Černomořské flotily, „ukrajinizace ruskojazyčného obyvatelstva). Naopak, nastolil témata vhodná pro těsnou a prestižní spolupráci, především ve zbrojním průmyslu. Ze summitu vyplynulo, že by nic nemělo bránit ve zřízení ukrajinsko–ruského podniku na výrobu raket. Zvažuje se také vývoj a výroba obřího transportního letadla pro vojenské účely An–70 nebo stavba válečných lodí. Jak se zdá, Ukrajina se tak dostává na „geopolitickou dráhu Ruska, napsal list Segodňa. Podle něj se tak Kučma svým přiblížením k Rusku v tak citlivé oblasti západním zemím „mstí za to, že podpořily jeho politické odpůrce na Ukrajině. Prezident Kučma ale Putina nepozval do protestujícího Kyjeva, nýbrž do „svého Dněpropetrovsku, kde strávil většinu života jako ředitel jedné z nejproslulejších sovětských zbrojovek Južmaš. Ta byla známá výrobou balistických raket. Chmurná bilance. Ukrajina se celá devadesátá léta potácela v těžké hospodářské krizi. Ekonomika v období 1991–1996 padala dvouciferným tempem, v následujících letech se propad vyjadřoval čísly menšími. Největším „úspěchem byl rok 1999 s poklesem o 0,4 procenta. Teprve loni se hospodářství odlepilo od pomyslného dna, když podle předběžných údajů vykázalo šestiprocentní růst. Kučma přesto může od července roku 1994, kdy byl poprvé zvolen prezidentem (podruhé v roce 1999), docela pohodlně vládnout, a to především díky značné apatii obyvatelstva. Podle poslední zprávy Evropské banky pro obnovu a rozvoj ho přes čtyřicet procent žije v chudobě. Průměrná mzda se v roce 1999 pohybovala kolem 180 hřiven (asi 45 dolarů). Hrubý domácí produkt na obyvatele propočtený s ohledem na paritu kupní síly (3350 dolarů v roce 1999) je ve srovnání s Ruskem zhruba poloviční.
