Menu Zavřít

Napiš mi bestseller. Proč na papíře fungují spíš brutální vraždy než pátrání po smyslu života

8. 4. 2018
Autor: Profimedia.cz

Na večírku vedle sebe postává starý kouzelník s chlapcem s jizvou na čele a probírají kouzla, která by mohla potenciálně oživit jinak vcelku nudnou akci. Kousek od nich debatuje muž, jenž se považuje za rytíře, s holčičkou s příliš bujnou fantazií, zatímco na ně dotírá chlapec z vesmíru s požadavkem, aby mu alespoň jeden z nich nakreslil beránka.

Doktor, jenž strávil dlouhý čas ve francouzském vězení, probírá své zkušenosti s mladým čínským aristokratem. Trochu bokem se drží skupinka osmi lidí. Bojí se totiž, že by na ně mohlo vyplout, že jsou všichni do jednoho vrazi. Právě jste se ocitli na party pro postavy desítky nejprodávanějších knih všech dob.

Na první pohled to není zrovna vybraná společnost. A kdyby organizátoři poněkud rozšířili seznam hostů a přeformulovali pozvánky z „nejprodávanější“ na „nejpopulárnější“ nebo „nejvydávanější“, byla by sestava ještě bizarnější. Jistá mladá dáma by se jala velkému kormidelníkovi objasňovat výhody roubíku a biče. Opodál stojící mladý muž s dokonale nagelovanou vlnou by se jen shovívavě ušklíbl, věda, že tyhle přízemní starosti už má za sebou a je někdo lepší. Veškerá kultivovaná debata by se ale nakonec nevyhnutelně zvrhla ve spory o to, jestli je lepší chodit po vodě, nebo létat na koni. Poslední slovo by ovšem nakonec stejně měl vysmátý démon na odbrzděném elektrickém vozítku, který by ostatním vysvětlil, že jen marní čas a nejlepší je černá díra.

Pokus sestavit univerzálně platný žebříček globálních bestsellerů má asi tak stejnou naději na úspěch jako snaha zamilovat si vogonskou poezii. Každé pořadí bude jiné podle toho, jestli třeba započítáte i rozdané knihy a ty povinně pořízené (jejichž tisk také musel někdo zaplatit) nebo jak odhadnete historické prodeje. V nejlepším vám vyjde kvalifikovaný odhad. Pro účely tohoto textu nás však víc zajímá, co se dnes stává bestsellerem a proč.

Hawkingova výjimka

Zmiňovaný „vysmátý démon“ Stephen Hawking na to šel dost netradičně. Ve své desetimilionové Stručné historii času dokázal lidsky a často i zábavně vysvětlit věci, které hlava nefyzikova obvykle není schopna pobrat. Zbytek knih i v hodně rozšířeném seznamu tvoří beletrie (a v drtivé většině by nad ní intelektuál ohrnul nos jako nad „brakovou“), náboženské spisky, politické pamflety či seberozvojové příručky.

Autor Stručné historie času Stephen Hawking

Ať už si ale o kvalitě bestsellerů myslíte cokoli, jedna věc je jasná: knížky, papírové knížky, nejsou mrtvé. Naopak se jich prodává čím dál více. V roce 2015 se podle portálu Statista v Americe prodaly knihy za 113 miliard dolarů a toto číslo by se v roce 2020 mělo vyšplhat o dalších deset miliard. Takže ano, elektronické verze jsou fajn, ale papír je papír a koneckonců i ten Amazon pořád prodá víc papíru než jedniček a nul. Nemluvě o tom, že lidé jsou tak „divní“, že si mnohdy koupí obě verze.

Český knižní trh je logicky mnohem skromnější – loni měl hodnotu 7,5 miliardy korun. Samozřejmě tomu odpovídá i množství publikovaných titulů. Zatímco u nás vyšlo podle statistiky Národní knihovny 17 815 titulů, ve Spojených státech to bylo sedmnáctkrát více. V Čechách navíc téměř polovinu titulů tvoří publikace státních institucí, které se vůbec nedostanou na knižní pulty. I tak nám ale zbývá nějakých devět tisíc knih. Z toho loni připadalo 5559 na beletristická díla, to máme v průměru přes 460 příběhů na měsíc. Což už je nabídka, v níž se ani při nejlepší vůli nedá vyznat.

Trezorové bestsellery
Zcela zvláštní kategorii tvoří knihy žádané, leč oficiálně zakazované. Sem patří třeba Hitlerův nenávistný pamflet Mein Kampf, který směl dlouho ve většině evropských zemí vycházet jen s komentářem, a vzhledem k tomu, o jaké „dílo“ se jedná, bylo to jedině dobře. V Sovětském svazu (a jeho satelitech) byly na indexu Orwellovy Farma zvířat a 1984, ale i Pán prstenů, byť konkrétně Tolkien až do smrti zuřivě popíral, že by kniha obsahovala jakoukoli politickogeografickou symboliku.

Nežádoucími se mohly knížky stát (hlavně v Americe) i kvůli údajně sexuálně explicitnímu obsahu. Američané kvůli němu zakázali třeba Voltairova Candida nebo Hlavu XXII. Dnes může v USA v pohodě vycházet a žebříčky drtit Padesát odstínů, zatímco v Malajsii je pro „sadistické“ scény ohrožující morálku v roce 2015 zakázali. Číňané měli zase na počátku 20. století problém s Alenkou v říši divů – cenzora uráželo, že v knize hovoří zvířata a jednají jako lidé. A pochopitelně nebyl ušetřen ani jeden ze dvou absolutních bestsellerů – Bible a Korán. Bible je v současnosti zakázaná v Saúdské Arábii a v Severní Koreji, kde je zapovězený i Korán (a povolené nejspíš jen memoáry Kim Irsena). Zajímavostí je, že mezi 16. a 19. stoletím byl ve Španělsku zakázaný španělský překlad Bible.

S orientací mohou pomoci (polo)odborné časopisy nebo internetové portály. Čím dál populárnější jsou také knihám věnované blogy a instagramové účty. Ale když je budete chvíli sledovat, zjistíte znepokojivou věc – skoro všichni čtou to samé a (skoro) všichni jsou z toho upřímně nadšení a palečky nahoru a pět hvězdiček na nebíčko. A právě to jsou většinou dnešní bestsellery. Když se budete bavit s knižními vydavateli, většina po chvíli přizná, že je pro ně vlastně záhadou, proč se některá kniha stane bestsellerem a jiná zapadne, i když třeba obě podpořili podobně masivní marketingovou kampaní. Jisté je, že i sérioví čtenáři mají často stádní mentalitu a jednoduše si pořídí to, co čtou všichni ostatní. Řada vydavatelů se také určitě (aspoň občas) řídí Werichovou poučkou: „To je blbý, to se bude líbit.“ Jinak snad ani nelze vysvětlit popularitu spisků jako Vaříme s Láďou Hruškou – levně a chutně (údajně přes 400 tisíc prodaných exemplářů v Česku) nebo Padesát odstínů šedi (celosvětově přes 125 milionů).


Čtěte: Král Jeff Bezos I. z Amazonu si vybírá nové sídlo. Americká města úslužně panáčkují a vrtí ocásky

 Král Bezos I.


Ale ještě k nálepce „bestseller“. Při roztříštěnosti či přesycenosti, chcete-li, knižního trhu je to s ní u nás trochu podobné jako s udělováním Zlaté desky. Za bestseller se běžně označují knihy, kterých se prodá víc než pět tisíc kusů. Přitom se často musíte spolehnout na tvrzení nakladatele, protože reálná čísla lze získat jen poskládáním údajů od všech (větších) knihkupců. A pokud někdo odebere velkou část nákladu, ať už pro své zaměstnance, klienty, nebo jako základ pro bobří hráz jako v případě „bestselleru“ Jiřího Paroubka, který snad nikdo nikdy neviděl na pultech knihkupectví, nemá cenu ani hádat. Jediný jakž takž relevantní žebříček vypracovává Svaz českých knihkupců a nakladatelů, který shromažďuje data od většiny knižních řetězců.

Jak už bylo řečeno, fenomén bestselleru je jen obtížně předvídatelný. Někdy může být nakladatel přesvědčený, že kupuje práva na knihu, která má obrovský potenciál stát se bestsellerem (a finančně zajistit chod vydavatelství třeba na několik let dopředu), ale ta nakonec zapadne. „Obecně však platí, že bestsellerem nebývá ta nejlepší ani nejchytřejší kniha ve svém oboru. Výjimkou byl Harry Potter – skutečně skvělá kniha pro mládež. Nebo Stieg Larsson. Kdybych věděl, podle jakého klíče bestsellery vznikají, byl bych velmi bohatý,“ říká Martin Vopěnka, předseda Svazu českých knihkupců a nakladatelů.


Přečtěte si esej: Stručná historie ducha

 Stručná historie ducha


Bestsellery často vznikají metodou sněhové koule. Lidé je čtou, protože je četli jejich známí a vyprávěli o tom. Četba bestsellerů totiž poskytuje výborné konverzační téma, pokud se tedy nesejde třeba nadšený čtenář Babišova pamfletu s někým příčetným. Ono je i pro člověka, který se snaží sledovat, co všechno vychází, občas velmi složité vybrat si, zvlášť pokud jde o nového, „nevyzkoušeného“ autora. Intelektuál může namítnout, že knižní sounáležitost světa, kde všichni čtou to samé, je jen jinou verzí stádnosti se stejným výsledkem. Když budeme všichni číst totéž, budeme všichni uvažovat stejně, protože budeme mít k dispozici tutéž sadu informací. (Ostatně proto byla – a dodnes leckde jsou – díla různých totalitních gigantů povinná.) Na druhé straně málokdo vyhledává trapné ticho a rozmary počasí také nevydrží jako konverzační téma neomezeně dlouho.

Tak je to jednoduché

Napsat bestseller je snem snad každého spisovatele a ti nejúspěšnější vydělávají podobně jako filmové či sportovní hvězdy. Ta, jež stvořila Harryho Pottera a jejíž jméno mnohým žluč zabraňuje vyslovit, například vloni podle Forbesu vydělala 95 milionů dolarů. Mezi desítkou nejlépe placených autorů najdete také ikonu ženských románů Danielle Steelovou, kterou znají i ti, kdo regály s podobnými knihami obcházejí obloukem, krále hororů Stephena Kinga nebo Dana Browna, stvořitele nesmrtelného profesora náboženské ikonologie. Z desítky nejlépe placených autorů píší hned tři primárně pro děti – vedle Rowlingové i třetí nejlépe honorovaný autor současnost Jeff Kinney, tvůrce malého poseroutky, a nejchudší z nejbohatších Rick Riordan. Takže to možná s těmi našimi potomky, kteří údajně zdaleka tolik nečtou a ničí je internet a počítačové hry, nebude až tak horké.


Noví hlídači: do mediální rady se hlásí i Křeček, kritik rozhlasáka Kroupy

Rozhlas, ilustrační foto (Autor: Jan Rasch, Euro)


Zajímavé spíš je, co zbývající nejúspěšnější autoři vypovídají o vkusu dospělých čtenářů. Čtveřici autorů thrillerů, hororů, detektivek a dramat ze soudní síně vyvažuje trojice autorek sladkobolných románů (se sem tam nějakým tím BDSM) a desítku pak doplňuje snad nejuniverzálnější autor James Patterson (druhý nejvýdělečnější), jenž je zjevně schopný napsat cokoli a v libovolném množství.

Spisovatelé jako James Patterson, Dan Brown, Tom Clancy či Jeffrey Archer jako by měli na psaní čtenářsky úspěšných knih patent. Internet je plných chytrých rad, jak napsat bestseller. Platí, že autor musí být řemeslně přinejmenším nadprůměrný, musí se trefit do tématu a zvolit pro ně atraktivní kulisy. Ani to ale nemusí stačit. Podle Stephena Kinga není ani tak důležitá zápletka, jako spíš situace a otázka „co kdyby?“. Úplně jednoduchý návod pak má Archer: „Musíte dosáhnout toho, aby čtenář otáčel stránky v napjatém očekávání, co bude dál. Tak je to jednoduché.“ Ano, tak je to jednoduché. Každopádně řemeslně dobře píšících autorů je na světě mnoho, ale jen málokterý dokáže vytvořit na začátku dostatečnou masu, aby se čtenářská sněhová koule začala kutálet z kopce.

Při pohledu na žebříčky bestsellerů nejen u nás je zřejmé, že díru do světa můžete udělat buď s opravdu napínavým thrillerem (množství krve a násilí už je spíše podmínkou než vadou na kráse), Young Adult fantasy, mentálně nenáročnou slzopudnou romantikou, anebo vsaďte na jistotu a napište kuchařku. Jíst budou lidé vždycky.

„Ten, kdo nemiluje knihu, nemiluje moudrost. Ten, kdo nemiluje moudrost, stává se hlupákem,“ pravil údajně učitel národa Jan Amos Komenský. Když ve čtyřicátých letech 15. století přišel mohučský rodák Johann Gutenberg s vynálezem knihtisku, asi ho ani ve snu nenapadlo, že vejde do dějin jako objevitel jednoho z největších a nejpřelomovějších nástrojů. Knihtisk postupně zpřístupnil literaturu, do té doby jen ručně opisovanou, a tím pádem extrémně nákladnou, masám. A to nejen tu náboženskou, která se tiskla jako první, případně politickou a ideologickou, jež dodnes tvoří pomyslnou špičku nejprodávanějších textů všech dob. Bylo by zajímavé se dnes Gutenberga zeptat, co si myslí o nynější produkci. Ale možná by mu to bylo fuk, protože byl především geniální konstruktér a obchodník. A knížky jsou dnes lepší byznys než kdykoli v minulosti.

Čtěte také:

Pokuta za propagaci Zemanovy knihy. Mimořádné podivné, reaguje Hrad

bitcoin_skoleni

Albatros Media koupila nejstarší české nakladatelství Vyšehrad

Valenta rozšiřuje mediální síť. Na Slovensku koupil list Pravda


  • Našli jste v článku chybu?