Češi jsou evropskými premianty ve třídění plastů. Probíhá zde efektivní spolupráce mezi odpadovými společnostmi, obcemi a městy - plasty se v Česku dlouhodobě úspěšně recyklují. Pro své benefity a univerzální použití nacházejí uplatnění téměř všude a mají obrovský potenciál dát vzniknout zcela novému oběhovému hospodářství. Toho ovšem nedosáhneme, pokud nezměníme též způsob, jakým plasty vyrábíme. V opačném případě hrozí, že „do roku 2050 bude v oceánu víc plastů než ryb“, jak podotkl místopředseda Evropské komise Frans Timmermans.
V Evropě vzniká 25 milionů tun plastového odpadu ročně, jen v Česku jsou to dva miliony tun. Přibližně 25 procent z toho jsou PET plasty, zbylých 75 procent připadá na ostatní a směsný plast. Recyklací tak projde asi 600 tisíc tun plastu, zatímco 1,4 milionu tun s převážně omezenou recyklací způsobenou technologickou obtížností míří do spaloven či na skládky. Do žlutých kontejnerů přitom Češi už nyní ročně vytřídí 81 procent PET plastů určených k opětovnému použití, přičemž závazný cíl EU do roku 2025 zní 77 procent. Česko tak má náskok a do budoucího evropského cíle 90 procent v roce 2029 nemá příliš daleko.
Abnormálně nákladný systém
Jedním z navrhovaných řešení, jak podnítit motivaci ke třídění takového objemu plastů, je zálohový systém na PET láhve po vzoru sousedního Německa a dalších evropských zemí. V našich podmínkách by však takový systém vyšel draho, jelikož optikou výše zmíněných poměrů se dnes v Česku recykluje 400 tisíc tun PET plastu a oněch potřebných devět procentních bodů k dosažení cíle představuje přibližně 50 tisíc tun. Zavedení zálohového systému, s nímž souvisí i dvojí systém třídění plastů a sběrných vozidel, by pak vyšlo dle odhadů na čtyři miliardy korun a další jeden až dvě miliardy ročně by spolkl jeho provoz.
Systém zpětného odběru se navíc cíleně zaměřuje pouze na PET láhve pro potravinářské účely. Neřeší tedy PET plasty používané pro prací a mycí prostředky, nemluvě o ostatních a směsných plastech.
Využití pro recyklát z kombinace nápojových PET láhví, plastových HDPE láhví od vlasové kosmetiky či čirých fólií přitom v Česku je a pro tyto na trhu rozšířené materiály jsou v zemi i dostatečné recyklační kapacity. Výsledný recyklát, takzvaný rPET, je dále zpracováván tavením vlákna a rouna a slouží například pro výrobu dílů pro automobily, elektroniku, strun pro 3D tiskárny, výplní spacáků a mnoho dalšího.
Pokud by se tedy stávající rPET používal do průmyslových obalů a drogerie, můžeme využít stávající kapacity a učinit tato odvětví plně cirkulárními. Narazíme však na diverzitu trhu, kdy vedle relativně snadno recyklovatelných PET plastů existuje na trhu minimálně dalších sto druhů plastů dále se lišících přidanými plnivy, které komplikují jejich využití. Zpravidla platí, že čím víc přísad plast obsahuje, tím méně se používá a současně hůře recykluje, protože na každý druh plastu je nutné mít jinou technologii zpracování.
Cirkulární PET plast
Od roku 2025 se má navíc podle evropské legislativy používat 25 procent plastového recyklátu na výrobu plastových obalů. Nebudou tak již vyráběny jen z takzvaného panenského plastu přímo vyrobeného z ropy. Jenže plasty jako takové lze recyklovat ve třech až pěti cyklech, poté degradují. Životní cyklus PET láhví tak sice prodloužíme, ale nikdy nedocílíme stoprocentní cirkulace - stále bude nutné vyrábět nové PET plasty z panenské suroviny, do kterých budeme přidávat recyklované plasty.
PET láhev z recyklátu navíc vyžaduje mnohonásobně energeticky náročnější proces než výroba ryzího rPET, po němž je navíc v Česku poptávka. Pro nápojové láhve musí tento recyklát splňovat nejvyšší kvalitativní požadavky pro potravinářské účely, což je přibližně pětkrát energeticky (a tudíž i ekologicky) náročnější proces než výroba rPET určeného do výše jmenovaných průmyslů. To se logicky odrazí nejenom na vyšší spotřebě elektřiny a vody, ale především na koncové ceně, která bude nakonec vyšší než panenský plast. Zákazníci jsou recyklovaným materiálům zpravidla nakloněni, pokud nejsou dražší než ty původní.
Spásu celé problematice nepřináší ani další evropská směrnice, která zakazuje používání jednorázových plastů například v podobě plastových brček. Spousta lidí se sice nad svou spotřebou zamyslí, ale z pohledu celkového objemu mluvíme o drobném procentu plastového odpadu. České společnosti navíc dlouhodobě investují do pokrokových technologií recyklace a postupně dávají vzniknout základům nové oběhové ekonomiky plastů, která respektuje požadavky na opětovné využití a udržitelnější materiály.
Změna nutná od základu
Cesta k cirkulárnímu Česku tedy nespočívá v omezení spotřeby, ale v regulaci výroby. Ve zkratce lze říci, že míru recyklace určuje recyklovatelnost výrobků na trhu. Další pokrok na cestě k přechodu na oběhové hospodářství tak spočívá především ve změně způsobu, jakým se výrobky navrhují, vyrábějí, používají a recyklují. Tedy v jakési regulaci a unifikaci současného oběhu sta druhů plastů. V současnosti řada výrobců při výběru balení svých produktů ne vždy zvažuje, který obal se bude dobře recyklovat a dále využívat.
Důležitá je vzájemná spolupráce státu, výrobců a zpracovatelů na komplexním řešení odpadového hospodářství. Pokud by se do jisté míry standardizoval vstupní obalový materiál a například u oněch 75 procent ostatního a směsného plastu by se nahradily všechny drogistické plastové obaly PET plasty, rapidně by se o několik desítek procent zvedla i recyklace plastů. A to s minimálními náklady, protože efektivní třídicí systémy, recyklační linky a zpracovatelský průmysl s plnicími linkami v Česku máme.
Omezení současné různorodosti plastů má zkrátka potenciál, aby se aktuální nepoměr 600 tisíc tun PET plastů ku 1,4 milionu tun ostatního plastového odpadu vyvážil ve prospěch recyklátu a plastové odpady by skutečně získaly potenciál stát se cirkulárním odvětvím. Protože čím víc druhů plastů budeme produkovat, tím víc se jich nebude recyklovat a objem nevyužitelného odpadu bude dále růst. Naproti tomu přechod na oběhové hospodářství v oblasti plastů nejenom zamezí, aby se plasty dostávaly do vody, potravin, a dokonce našeho organismu, ale má také své silné ekonomické opodstatnění, vytváří nový obchodní model, pracovní místa a posiluje naši konkurenceschopnost.
Další pokrok na cestě k přechodu na oběhové hospodářství spočívá především ve změně způsobu, jakým se výrobky navrhují, vyrábějí, používají a recyklují.
O autorovi| Martin Němec, Purum
ČLÁNKY DO MAILU