Juščenko se ocitne pod ruským politickým tlakem
I když neúspěšný kandidát Viktor Janukovyč deklaruje nepřijatelnost výsledků opakovaného druhého kola ukrajinských prezidentských voleb a chystá se podat balík žalob k Nejvyššímu soudu, jen málokdo nevěří, že prezidentem Ukrajiny již je Viktor Juščenko a že oranžová revoluce zvítězila.
Janukovyč strávil čas do voleb 26. prosince na svém území na východě Ukrajiny, kde posiloval pozice s nadějí, že procentní rozdíl mezi kandidáty bude co nejmenší a Juščenko se bude muset podělit o moc klasickým způsobem, jaký známe z dob ČSSR, kdy se dva nejdůležitější posty ve státě dělily mezi Čecha a Slováka. V televizní debatě Janukovyč ve státotvorném tónu vymáhal od Juščenka v zájmu celistvosti země takový slib. Když jej nedostal, vyhrožoval i prosil. Bez výsledku.
O jazyk nejde.
Zřejmě ani Janukovyč v úspěch svých žalob nevěří. Jde mu jen o to oslabit legitimnost a pozici Juščenka, minimalizovat úspěšnost jeho kroků a vytvořit si nástupní pole k parlamentním volbám 2006. Na tyto volby myslí dnes už celá ukrajinská politika.
Sociologické průzkumy totiž dlouhodobě ukazují v průměru u čtyřiceti procent Ukrajinců na nostalgii po časech SSSR, tedy po pocitu součásti něčeho velkého a významného. Tito lidé mají nedůvěru k soukromému sektoru, k občanským sdružením, k NATO, západní kultuře… Proto volili Janukovyče. Nejde o jazyk. Lvovu ruština nevadí (po pomerančové revoluci určitě), stejně jako v Doněcku ukrajinština. To je jeden z podstatných znaků multikulturní, ale celistvé Ukrajiny. Volič Janukovyče, to není volič z druhého, rusky hovořícího tábora, to je volič z jiné doby.
Před penzí.
Postsovětská kultura Donbasu, odkud Janukovyč přišel, počíná z toho, že z polokriminální obchodní pyramidy se vyhoupnete do sfér velké privatizace a privatizujete všechny velké a ještě větší fabriky. Ty nevyplácely mzdy celá léta, takže nádavkem dostanete do rukou i stresovanou sociální masu, což je ideální materiál pro získání politického kapitálu. Je vám něco přes třicet, o SSSR nevíte nic a máte především pragmatický pohled. SSSR to jsou touhy po sociálních jistotách a pocitu sounáležitosti k něčemu velkému, velmocenskému. Nemá cenu si proti sobě stavět komunisty, ať pracují na mě. Zachováte všechny symboly předešlé éry: Leninovy ulice, Dzeržinského náměstí, renovujete sochu Buďonného. Dáte lidem práci, a tedy i výplatu. Celá pyramida pracuje na vás. Jste rázem patronem-Donem celé obrovské komunity. Přispíváte na nemocnice, školy, školky. Vedle ředitelů podniků posíláte lidi na všechna rozhodující místa v regionu, na jedno z nich pošlete i Janukovyče
Tady, z vůle doněckých oligarchů, začala jeho premiérská kariéra. Chápal, že je loutkou, ale trpělivě čekal v naději, že se osamostatní. Nechal si vnutit skladbu volebního štábu, který ovládal jen částečně. Možná ani nevěděl, že pro systematické zfalšování voleb byl vytvořen v prezidentské administraci jakýsi elektronický „by-pass“, ve kterém se zadržoval přítok výsledků z oblastí, pak se „mixoval“ v jeho prospěch a teprve potom posílal Ústřední volební komisi. Možná nevěděl, že všichni šéfové okresních administrací, předsedové volebních komisí, členové volebních komisí dostali od několika do desítek tisíc dolarů úplatky, aby zajistili správné výsledky. Všechny tyto skutečnosti se provalily, pravděpodobně za aktivní účasti Bezpečnostní služby Ukrajiny v posledních deseti dnech před finále voleb.
Tragická smrt ministra dopravy Kirpy, spojence Kučmy, hned druhý den po volbách nejspíše začala velký úklid po kučmovském režimu. Přes tento resort šly stamiliony dolarů na klanové zájmy a prosazení Janukovyče.
Ten se ale nakonec pro skutečné vládce Donbasu stal tím chlapcem, kterému labyrint kyjevských intrik, v jakém se - jak se zdá - dokáže pohybovat Juščenko, nedovolil prosadit. Uprostřed minulého týdne se však „vůdce opozice“ chtěl vrátit z dovolené a usednout do premiérského křesla kučmovské vlády, nota bene parlamentem odvolané. To mu už ale demonstranti nedovolili. Nedá se proto vyloučit, že vládci Donbasu za pár měsíců nepošlou Janukovyče do penze a do čela opozice nepostaví někoho výraznějšího. Přeci jen cesta od loutky k plnohodnotnému vůdci opozice není pro každého a parlamentní volby jsou už blízko.
Šance pro Bělorusko.
Juščenko chce postavit vztah státu a byznysu na nových a průzračných základech. Snížit daně. Chce legalizovat šedou ekonomiku a táhne do boje s korupcí. Má připravenou střednědobou koncepci rozvoje Ukrajiny, kterou bude aktualizovat vláda. Její sestavení a obsazení celé mocenské vertikály bude první hlavní zkouškou Juščenka a obrovského kreditu, který dostal od oranžové revoluce. Profesionalita a morální kredit mají být hlavním kritériem výběru. Co Putin? Zklamání. Ruské analytické nástroje se ukázaly jako zastaralé. Možná že některé instrumenty k uchopení takových jevů, jako demokratizace Gruzie nebo Ukrajiny, úplně chybějí. Pokud Rusko zůstane u své „západní interpretace“ ukrajinských událostí, mají Bělorusové, ale i Moldavané dobré šance. V každém případě se dá očekávat, že zejména tento rok bude pro Juščenka pod ruským tlakem kritický. A už nyní je zřejmé, že přijetí Ukrajiny do NATO by bylo tou nejlepší odpovědí na očekávaný politický tlak z Ruska. Každopádně však nastal čas chystat cestu českému byznysu.
Ukrajinské prezidentské volby 2004
- 31. října - Prvního kola prezidentských voleb se zúčastnilo 24 kandidátů. Zvítězil kandidát opozice a bývalý premiér a guvernér centrální banky Viktor Juščenko, který získal 39,87 procenta hlasů, na druhém místě skončil premiér Viktor Janukovyč s 39,32 procenty hlasů
- 21. listopadu - Druhé kolo voleb. První neoficiální údaje hovořily o vítězství Juščenka a jeho převahu potvrdil i první dílčí údaj poskytnutý ústřední volební komisí.
- 22. listopadu - Po sečtení 99 procent hlasů volební komise oznámila, že vede Janukovyč poměrem 49,42 ku 46,69. Opozice výsledek neuznala a v Kyjevě se shromáždilo až 100 000 Juščenkových stoupenců. Průběh hlasování kritizovali pozorovatelé z OBSE a představitelé Evropské unie i NATO.
- 23. listopadu - Juščenko prohlásil, že se stal vítězem voleb. V Kyjevě pokračovaly masové protesty.
- 24. listopadu - Ukrajinská volební komise oficiálně vyhlásila vítězem voleb proruského premiéra Viktora Janukovyče. Opozice pokračovala v protestech a vyzvala ke generální stávce.
- 27. listopadu - Parlament označil volby za neplatné a vyslovil nedůvěru ústřední volební komisi.
- 28. listopadu - Zákonodárci ve východoukrajinském Doněcku a dalších regionech odhlasovali uspořádání referenda o autonomii.
- 1. prosince - Parlament odhlasoval nedůvěru vládě Janukovyče.
- 3. prosince - Ukrajinský nejvyšší soud zrušil výsledky druhého kola prezidentských voleb a vyslovil se pro uspořádání nového druhého kola 26. prosince.
- 8. prosince - Parlament schválil klíčovou změnu volebního zákona, reformu ústavy a novou volební komisi. Otevřel tím cestu k opakovanému druhému kolu voleb hlavy státu.
- 26. prosince - Opakované druhé kolo voleb vyhrál Viktor Juščenko.
- 28. prosince - Ústřední volební komise zveřejnila oficiální výsledky opakovaného hlasování. Zvítězil Juščenko se ziskem 51,99 procenta hlasů. Janukovyč dostal 44,19 procenta hlasů. Odmítl uznat svou porážku a se stížností na údajné manipulace při hlasování se obrátil na ústřední volební komisi.
Zdroj: ČTK
