Další favorit v kategorii vín padesáté rovnoběžky
„Roudnické víno není pro nováčky. Vyžaduje zralosti znalce a pochopení pro vzácná vína“. Tak ocejchovali svoji produkci sami její tvůrci, vinaři Lobkowiczkého zámeckého vinařství v Roudnici nad Labem. Jmenovaný knížecí rod měl na vinohradnictví a vinařství v Čechách zásadní vliv, vedle zmíněných již Lobkowiczů z větve Popelů se v oboru významně angažovali i jejich příbuzní sídlící o pár kilometrů proti vodě na Hoříně. Ale zpět do Roudnice. Zmínky o zdejším vinaření existují od 14. století. Propagátory pěstování révy, které zde patrně existovalo již daleko dříve, byli krom krále českého a císaře římského Karla i pražští biskupové, později arcibiskupové. Do věku šestnáctého to byli oni, kdo se starali o prospěch vinic na labských stráních. Roku 1603 se vlády nad roudnickými vinicemi ujali vícekrát již jmenovaní Lobkowiczové. Další vývoj vinaření připomíná tak jako všude houpačku. Z téměř sedmdesáti hektarů v polovině sedmnáctého století výměra klesla na méně než polovinu na počátku století dvacátého až na kritických pět hektarů po druhé světové válce. Zestátněním kupodivu vinařství nezaniklo. V období po roce 1948 do počátku sedmdesátých let se rozloha vinic vrátila přibližně ke stavu, v jakém byla před třemi staletími. Vinic dále přibývalo, zvyšovala se i roční produkce. V roce 1993 přechází vinařství zpět do rukou Lobkowiczů a pokračuje jeho další kvalitativní růst. Etapa těch posledních let by se dal nazvat etapou Jana Podrábského. Pod jeho taktovkou se roudnické vinařství vypracovalo v respektovaný podnik, jehož produkce nemá vážnější problémy s odbytem, spíše naopak. Ve snaze vyhovět rostoucí poptávce byly dosazeny nové plochy a dnes zde hospodaří na dvaaosmdesáti hektarech viničních ploch (z nich je ke dnešku 65 v plodnosti) a ročně pošlou do světa na čtvrt milionu lahví. Vedle odrůd, které zde mají tradici a sílu - to jsou milerky a rulandské modré či vavřinecké - zde tradičně „jdou“ ryzlink rýnský, portugaly a sylvánské. Nově se prosazuje také chardonnay.
Sylvánské zelené je sorta, které se v Roudnici vede opravdu dobře a mezi zákazníky sklepů je stále populárnější. Zvolil jsem ročník 2002 v kategorii pozdní sběr. Zlatavá barva s chlubivou jiskrou a nevtíravá, ale příjemná kytka předestírají celkový charakter vína. Jemná vůně je vyskládána z mírných tónů ovoce, lehkým květinovým nádechem a z konce spektra vyrážející kořenitý podklad. V ústech roudnický sylván nabízí vyladěný styl vín ze severní oblasti. Není marnotratně hýřivý, celkový výraz je spíš umírněný. Vedle hroznů se ve vějíři chutí uplatňuje příjemný podíl kyselin a dozvuk obstarává kořenitý part lehce podtržený minerálním podkladem. Vedle úžasných modrých rulandských starších ročníků a vydatných rulandských bílých se sylvánské z hlubokých sklepů roudnického zámku stává favoritem mnoha milovníků vín padesáté rovnoběžky.
