"Superrok" zahájil Český Telecom, teď je na řadě Český Mobil
Rok 2000 bude rokem telekomunikací. Blíží se několik klíčových událostí, které mohou tvář tohoto vysoce perspektivního odvětví výrazně změnit. Pokud se je vládě podaří úspěšně ukočírovat, otevřít Českou republiku konkurenci, investorům a špičkovým te chnologiím, může se jubilejní rok do ekonomického dějepisu zapsat jako zlomový, jako nový start na cestě k prosperitě.
Monopol mele z posledního.
V prvé řadě je rok 2000 posledním, kdy dálkovou hlasovou komunikaci po pevných linkách stále de iure, z vůle státu, monopolně ovládá Český Telecom. Tak se největší operátor v zemi, dříve SPT Telecom, od sobo ty 1. ledna oficiálně jmenuje. V lednu 2001 začne v České republice jako první ze zemí postkomunistické Evropy i v tomto odvětví volná soutěž. I kdyby bylo možné liberalizaci oddálit (jako že kvůli mezinárodním závazkům nelze), nové t echnologie by monopol tak jako tak roztrhaly na kusy i proti vůli byrokratů. Internetová telefonie, se kterou jako první loni přišel RadioMobil a následoval jej EuroTel, přinesla lidem v předstihu levnější alternativu při volání do zahraničí.
Pod tíhou konkurence Telecom hozenou rukavici zvedl a již v těchto dnech mohou do zahraničí volat zhruba o třetinu levněji (do sousedních zemí) či téměř o polovinu (do zámoří) i ti, kteří nemají mobilní telefon. Stejnou úlevu pocítí za rok i lidé a firmy často volající napříč republikou. Méně radosti čeká občany telefonující na krátkou vzdálenost. Místní hovory v dohledné době zřejmě levnější nebudou a navíc je velmi pravděpodobné další zdražování stálých měsíčních poplatků. Paušál Telecomu je i po zvýšení ceny na 175 Kč měsíčně jeden z nejlevnějších v Evropě. V ČR však při této ceně již řada méně volajících pošilhává po mobilním telefonu, protože pro ně v určitých případech může být cenově výhodnější.
Sobota bílá, nebo černá?
Datum 8. ledna mají v kalendáři zakroužkováno všichni ti, kteří v průběhu loňského léta sledovali průběh tendru na třetího mobilního operátora. Do této soboty by totiž vítěz ostře sledované soutě že, Český Mobil, měl uvést do provozu svoji síť tak, aby pokrývala 37 procent populace, tedy sedm největších českých měst. Dosavadní průběh výstavby budil vážné obavy, zda se to firmě podaří. Počet „živých základových stanic byl ještě před měsícem odhad ován jen na několik desítek, přičemž k základnímu pokrytí území se počítalo se zhruba 400 stanicemi. V posledních dnech se ale tempo práce údajně podstatně zrychlilo, a tak je možné, že při enormním nasazení se šibeniční termín spuštění, s nímž ve své nabídce přišel sám Český Mobil, s odřenýma ušima podaří splnit. „Tým našich technických pracovníků mě ujistil, že k 8. lednu bude síť s požadovaným pokrytím spuštěna, uvedl pro týdeník EURO mluvčí Českého Mobilu Darren W olker. Na otázku, zda ke stejnému datu začnou být nabízeny i služby, však jednoznačná odpověď nepřišla. Přitom ve smlouvě, kterou třetí operátor s ministerstvem dopravy a spojů loni 8. října uzavřel, se říká, že „Český Mobil se zavazuje zahájit poskytování mobilních telekomunikačních služeb a provoz telekomunikačních zařízení do tří měsíců . Pokud tedy od soboty nezačne firma poskytovat i služby, mohlo by to být považováno za porušení smlouvy. Odborníci považují za reálné, že své produkty začne komerčně nabízet nejdříve v únoru, spíše až v březnu.
Právní kličky.
Český Mobil může těžit ze dvou právních nejasností. Ve smlouvě je totiž uvedeno, že závazky zahájení provozu platí „za předpokladu technické dostupnosti propojení s SPT Telecom . Podle našich informací ještě na konci prosince třetí op erátor se svými konkurenty propojovací dohody uzavřeny neměl. „Jednání právě probíhají, sdělil 21. prosince diplomaticky mluvčí Darren Wolker. Pozdějším uzavřením dohod by firma získala čas k dobru. Klíčový vánoční trh již stejně propásla. Příslušn ý závazek lednového spuštění sítě navíc údajně není vůbec zanesen v licenci, kterou operátorovi vydal Český telekomunikační úřad (ČTÚ). Tento regulační orgán však kontroluje jen ty závazky, které jsou uvedeny v licenci. Šéf úřadu David Stádník již na začátku října uvedl, že pro něj je prvním kontrolním dnem až poslední červen 2000. Do té doby žádné ověřování skutečného stavu sítě nechystá.
Nedodržení termínů by však bylo nejen černou skvrnou na image firmy ucházející se o důvěru klientů, ale hlavně ostudou vlády a osobně ministra Peltráma. Byl to on, kdo po vyhlášení tendru týdeníku EURO řekl, že „osobně dohlédne na to, aby fir ma všechny své závazky dodržela (EURO 40/1999). Právě rychlost výstavby a spuštění sítě spolu s nízkými cenami byly hlavními důvody, proč za vítěze tendru byl vybrán právě Český Mobil.
Dánové si nemohou naříkat.
Ministr Peltrám má však teď zřejmě jiné starosti. Chystaný prodej zbylých balíků státních akcií Českých radiokomunikací (ČRa) a Českého Telecomu jsou bezesporu hitem privatizační sezony. V případě Telecomu jde zhruba o sto miliard korun, u ČRa o 20 až 30 miliard. Vzhledem k potížím s privatizací bank jde o jediné dva podniky, kde vláda může bezpečně počítat s nezanedbatelným výnosem.
Aktuálnější je prodej 51 procent akcií radiokomunikací. Bude velmi zajímavé sledovat, jak se kabinet vypořádá s dilematem, které mu připravil Deutsche Telekom svou nabídkou koupě (EURO 51-52/1999). Zůstane vláda zásadová a věrna svému usnesení z července 1999, kdy chtěla část akcií prodat TeleDanmarku a část na veřejných trzích? Nebo své rozhodnutí změní, vyhlásí tendr, a dá tak šanci dalším světovým investorů m? V druhém případě by získala s velkou pravděpodobností víc než 20 miliard, kolik činí dnes tržní kapitalizace podílu v ČRa určeného k privatizaci. Ministerstvo dopravy a spojů změnu usnesení nepodporuje, Mertlíkovo ministerstvo financí je spíše pro. Odborníci se vesměs kloní k tendru a odmítají tvrzení TeleDanmarku, že na prodeji balíku vcelku stát nic nezíská. „Kdo jiný by měl určit správnou cenu za balík akcií než konkurenční veřejná soutěž? A tendr s pré mií za majoritu rozhodně přinese do prázdné státní pokladny více peněz než rozdrobení balíku akcií na dvě části, míní Libor Vinklát, analytik společnosti Conseq Finance. Stejně tak Václav Mach, nezávislý telekomunikační konzultant, nepochybuje, že bude o radiokomunikace zájem ze strany dalších světových investorů, nejen Deutsche Telekomu. „Jde o klasickou bezdrátovou firmu s velkou perspektivou. Řada předních světových telekomunikačních firem se o vstup na český trh zatím marně snaž í. Tendr na třetího mobilního operátora zájem jasně ukázal, poznamenává Mach.
Obhájci původní varianty privatizace argumentují tím, že by se uvedením akcií na veřejné trhy oživila pražská burza. Je ovšem otázkou, zda se o domácím trhu vůbec uvažuje. Člen vládní výběrové komise Igor Fojtík již dříve uvedl (EURO 44/1999), že s e počítalo zejména s Londýnem, případně New Yorkem, s českým kapitálovým trhem pouze okrajově.
TeleDanmark se novou situací může cítit zaskočen, ale ne poškozen. Do role strategického partnera ČRa se pasoval sám, vládou mu byl tento statut přiznán pouze neoficiálně, ex post. Svých 20,8 procenta akcií nakoupil na veřejných trzích a žádná smlo uva o partnerství neexistuje (pouze v rámci Contactelu, ale to je jiná kapitola). I kdyby se nyní TeleDanmark rozhodl radiokomunikace opustit a tendru se nezúčastnit, škodný by rozhodně nebyl. Kurs akcií ČRa byl v roce 1997, kdy je Dánové nakupovali, pouze na třetině nynější úrovně. S takovou investicí by každá firma rozhodně musela být spokojena.
Pravdou je, že změna způsobu privatizace by mohla zpochybnit některé dosavadní privatizační kroky. Mohla by například firma ABN Amro v nové situaci působit jako privatizační poradce, když již v roce 1997 pro dánskou firmu akcie nakupovala? Nemohla by být nařčena ostatními účastníky případného tendru ze střetu zájmů? To jsou některé z otázek, které musí vláda řešit a které by mohly celý proces odstátnění zbrzdit.
TelSource zatím nevydělal.
Postup privatizace ČRa vytváří precedens pro privatizaci Českému Telecomu. Bylo by asi absurdní, kdyby TeleDanmarku byla exkluzivita strategického partnera v ČRa přiznána, a zahraničnímu partneru Telecomu nikoliv.
Konsorcium TelSource se jistého morálního nároku domáhat může. V roce 1995 uzavřelo s FNM akcionářskou smlouvu a již téměř pět let její zástupci Telecom řídí a méně či více úspěšně se perou se státem zadanými úkoly. I odpůrci strategického partnera musí efekty práce vidět. Ani TelSource však na exkluzivní postavení při doprivatizaci právní nárok nemá. Akcionářská smlouva, narozdíl od jiných podobných smluv v jinýc h společnostech, o žádné opci na zbylé akcie státu nehovoří. Je až s podivem, že si konsorcium tuto věc nijak dopředu nepojistilo. Pokud další akcie nezíská, o výnosnosti své investice rozhodně mluvit nebude moci. V roce 1995 totiž ko upilo v tendru svým způsobem předražené akcie v přepočtu za 15,2 USD. Ty samé nyní na pražské burze v přepočtu na americkou měnu stojí asi 15,5 USD. Dividenda se po celou dobu jeho působení nevyplácela.
Nejdříve dokončit šetření.
Kdyby vláda připustila, že společnost TeleDanmark má předkupní právo na akcie ČRa, její manévrovací prostor v případě doprivatizace Telecomu by se zúžil. Přitom by stát měl mít právo ve věci Českého Telecomu postupovat nap rosto nezávisle, pouze na základě vyhodnocení přínosu dosavadního partnerství.
Mluvčí Fondu národního majetku Jana Víšková týdeníku EURO potvrdila, že již začala pracovat komise, která má činnost konsorcia vyhodnotit. Určité výhrady odborníci očekávají zejména u posledního z šestice hlavních strategických cílů obsažených v akcionářské smlouvě: Napomáhat zapojování SPT Telecom do globálních telekomunikačních aliancí. Po rozpadu aliance UniSource není napojení na mezinárodní struktury příliš čitelné. Tento problém by možná vyřešilo rychlé převzetí nizozemské KPN, klíčového člena konsorcia, silnějším telekomunikační investorem, což vůbec není nereálné. Změna vlastnických poměrů uvnitř TelSource by však mohla za určitých okolností být i překážkou v další privatizaci, pokud by se například vlastníkem KPN stala firma již v ČR působící. Bude t aké záležet, jak komise při FNM vyhodnotí plnění rozvojových cílů. Již dnes je naprosto nereálné, že by se Telecomu podařilo splnit závazek, že na konci roku 2000 bude v ČR instalováno 4,4 milionu hlavních telefonních stanic. Je to pochopitelné, záj em veřejnosti se mezitím přehoupl k mobilní komunikaci. Ale tento závazný úkol zatím nebyl změněn (Telecom musí podle smlouvy o změnu úkolu, pokud nemůže být splněn, požádat.) a jako takový by za nynějšího stavu musel být zřejmě hodnocen j ako nesplněný.
O tom, zda je vhodné, aby se TelSource stal i majoritním akcionářem Českého Telecomu, by se nemělo rozhodnout také dříve, než dokončí svou práci parlamentní vyšetřovací komise, která prověřuje privatizaci prvních 27 procent akcií Telecomu v ro ce 1995. Poslanecká sněmovna jí mandát nedávno prodloužila o čtyři měsíce, do konce dubna letošního roku. Přestože se neočekává žádné překvapivé odhalení, jak je ostatně u parlamentního vyšetřování obvyklé, úcta k ústavnímu pořádku velí vy čkat na závěrečnou zprávu a teprve poté rozhodnout o další etapě privatizace.
Dva názory jednobarevné vlády.
Jak ve věci Českých radiokomunikací, tak v případě Telecomu je cítit určité napětí mezi ministerstvem dopravy a spojů a ministerstvem financí. Peltrámovo ministerstvo je pro pomalejší privatizaci, je proti ex kluzivnímu postavení TelSource a zároveň hájí projekt, který přiřkl exkluzivitu TeleDanmarku.
Mertlíkovo ministerstvo financí zřejmě zaujímá postoj opačný. Zvláště patrný je důraz na rychlost privatizace Telecomu. Zatímco Pavel Mertlík a zejména jeho první náměstek Jan Mládek hovoří o privatizaci v první polovině letošního roku, P eltrám v druhé, možná na začátku dalšího roku.
Na první pohled by se zdálo, že v tom není žádný podstatný rozdíl, ale určitá změna nastat může. Desátého července ukončí svou platnost akcionářská smlouva. Jak ministr Peltrám týdeníku EURO řekl, státu zakládá povinnost „se strategickým partnerem prodej větších balíků akcií konzultovat . Po desátém červenci tedy zřejmě tato povinnost již platit nebude, což by mohlo vyhovovat těm, kteří nepodporují zvýšení podílu TelSource, kdežto druhé straně spíše ne.
Pozdržení monopolu zvedne ceny.
O ceně akcií již etablovaných operátorů může rozhodnout i podoba telekomunikačního zákona, jehož zásadní novelu v prvním čtení schválila Poslanecká sněmovna a podle předpokladů by od července měl začít platit (ale zatím to není vůbec jisté). Asociace provozovatelů veřejných telekomunikačních sítí zaslala poslancům k návrhu 180 (!) připomínek. Jestliže výsledná podoba nebude nahrávat regulérní soutěži a vstupu nových operátorů, ceny akcií stávajících operátorů půjdou nahoru. Pokud například zákon neumožn í svobodnou volbu operátora a přenositelnost čísla již od počátku liberalizace - zatím se počítá až s dvouletým odkladem - těžko budeme moci hovořit o skutečné konkurenci. Není totiž reálné, že by zákazník kvůli pár haléřům, které bude moc i přestupem k levnějšímu operátoru ušetřit, vynakládal čas a peníze na vše, co se změnou telefonního čísla souvisí.
Jestliže zákon bude postrádat základní atributy volné soutěže v rámci síťového odvětví, může připravující se konkurence - Contactel, Aliatel, Kabel Plus, ČD Telekomunikace, GTS CzechNet a další - své ambiciózní projekty omezit a zpomalit. Česká republika by se však připravila o možnost tát se alespoň v tomto oboru štikou mezi srovnatelnými státy.
