Německo nemá moc důvodů, proč by mělo vyměnit kancléřku. Její CDU splnila i to, co nabízela opozice
Ten vtípek napadne asi každého, kdo přijede na berlínské hlavní nádraží. Obří dlaně obrácené vzhůru srovnané na úrovni podbřišku, které dominují obřímu billboardu, opravdu vypadají jako reklama na příjezd severokorejského vůdce do německé metropole. O to víc, že z gigantické mozaiky složené z 2150 fotek lidských rukou jinak vystupuje jen modrý úbor, který s oblibou nosí právě Kim Čong-un. Gesto i konzervativní sako ale patří do repertoáru mnohem mocnějšího hráče na politické scéně německé kancléřky Angely Merkelové.
Ta je se svými křesťanskými demokraty (CDU) na nejlepší cestě, aby ji Němci nadcházející neděli vystavili ve volbách do Bundestagu mandát až do roku 2017. Čímž by kancléřka ještě o rok překonala vládu jiné mocné ženy evropských dějin, Margaret Thatcherové. Všechny průzkumy předvídají CDU spolehlivé vítězství. Křesťanští demokraté by mohli dokonce dosáhnout výsledku, který začíná čtyřkou. A taková procenta posbíral naposledy Helmut Kohl před dvaceti lety.
„To by byla opravdová senzace. Nicméně zasloužená, protože žádná jiná vládní strana neprošla krizí tak bezproblémově,“ říká ve své berlínské kanceláři Oliver Röseler, šéf marketingového oddělení CDU. Vystudovaný právník, který před deseti lety začínal ve volebním týmu tehdejšího bavorského premiéra Edmunda Stoibera, se netají tím, že jeho strana sází na one-women-show Angely Merkelové. „Vidím to jako jasné plus. Lidé se s ní snadno identifikují. A vtípky o soudruhu Kimovi? O našem billboardu psal na titulní straně i britský The Guardian, takže odezva je bezvadná,“ prohlašuje Röseler.
A čím ještě by CDU ve volební kampani mohla vzít vítr z plachet konkurenci? „Žhavou novinkou je mluvící plakát. Podívejte, je to jak z Harryho Pottera,“ směje se volební stratég CDU a fotí svým smartphonem kancléřčinu fotografii na stěně. Obrázek následně v mobilu ožívá a je z něj mluvící hlava.
Kampaň vede přeběhlík Obří mozaiku i obživlý plakát má na svědomí kreativní agentura Blumberry, kterou si CDU najala. Její ředitel Lutz Meyer už za sebou jednu politickou kampaň má - paradoxně ale pro konkurenci. V roce 2002 působil coby člen sociální demokracie v týmu, který vynesl do čela kancléřství Gerharda Schrödera.
Kreativec, který pracoval třeba pro VW, ale jinak příliš volné ruce nemá. „Volební hesla nechceme nechat na agenturách. Samozřejmě o nich diskutujeme, ale bylo by nevhodné, aby nám někdo rozmlouval, co má stát na plakátech,“ říká rezolutně Röseler.
Tón, který si jako zadavatelé diktují opoziční sociální demokraté (SPD), je o poznání méně důrazný. Udávají ho především mladí kreativci z agentury Super J+K. Však také konsorcium dvou reklamních společností sídlí v berlínské čtvrti Kreuzberg v budově bývalé manufaktury na klavíry.
„Náš kandidát Peer Steinbrück mluví zásadně jen k reálným tématům. Nepoužívá mlžení a na plakátech není sám,“ říká Stefan Trabant, tajemník konsorcia Super J+K. Mimochodem další přeběhlík z řad kreativců, který se v minulosti podílel na úspěších Zelených.
Pro SPD pracuje od podzimu 2011 a jeho prvním nápadem bylo přelakování strany z tradiční rudé na přívětivější oranžovou. „Dá se s ní hezky hrát a kromě toho šlo o jednu z mála barev, která v rámci spektra politických stran ještě nebyla obsazená,“ vysvětluje. Nová vizáž SPD ale příliš dlouho nevydržela. Oranžové se chytli i křesťanští demokraté.
Ač má Röseler o kampani SPD jízlivé poznámky a Trabant si zase utahuje z kultu osobnosti kolem kancléřky, na jednom se shodnou. Volby nerozhodnou sociální sítě, ale zdánlivě předpotopní metoda - nasazení dobrovolníků v terénu. „Inspirovali jsme se kampaní prezidenta Baracka Obamy a chceme stihnout obejít pět milionů domácností v Německu,“ říká Trabant s tím, že SPD sází na proškolené příznivce, kteří s potenciálními voliči jednají podle jakéhosi přesvědčovacího manuálu.
Ťukat na dveře domů a bytů chce i CDU. Její marketingový šéf se ale při zmínce o americké inspiraci jen usmívá. „Naši kandidáti určitě zaklepou na stejný počet dveří. Žádná novinka z USA to není, takhle se kampaň v Německu dělala už před půl stoletím,“ namítá Röseler.
Dobrovolníci pracující pro SPD to nicméně budou mít o dost těžší. Na jedné straně Steinbrück, jednička na kandidátce sociálních demokratů, po jediné televizní debatě začátkem září posílil a za kancléře by ho chtělo 35 procent Němců. Jenže co je to proti 50procentní podpoře Merkelové? I když je kampaň sociálních demokratů plná konkrétních slibů a hesel, těžko se jim podaří někoho mobilizovat tak, aby procenta pro SPD v posledním předvolebním týdnu poskočila alespoň o kousek výš.
Sociálním demokratům i Zeleným chybí jasné téma, kterým by se vyhranili. Kancléřčina popularita stojí mimo jiné na záludné taktice, díky níž se jí podařilo přisvojit si hlavní taháky opozičních stran a vydat je za své úspěchy.
Ukradená témata SPD například na jednom z plakátů verbuje voliče fotografií maminky s dítětem v kočárku a heslem „Více míst ve školkách“. Jenže to byla koalice CDU a liberálů (FDP), která prosadila a uvedla v život zákon, jenž od letošního srpna přiznává právo na umístění potomka v zařízení denní péče od jednoho roku. A i přes počáteční hrozivé zprávy o tom, že města budou muset jako zřizovatelé platit tučné odškodnění všem, kteří místo nedostanou, žádné hromadné žaloby nenastaly.
A v červnu prezentovala ministryně pro rodinu Kristina Schröderová (CDU) další volební tahák - místo společného zdanění manželů má přijít rovnou společné daňové přiznání pro celou rodinu. Ne náhodou takový koncept vrátí finance do peněženek lépe vydělávajícím rodinám, které tvoří manželé se dvěma a více dětmi. Což je přesný popis tradičního voliče CDU.
Podobně je na tom zelená politika. Ne atomu patřilo do výbavy Zelených od poloviny 80. let minulého století, kdy Joschka Fischer skládal jako hesenský ministr životního prostředí přísahu v sešlapaných teniskách. Atomaustieg, tedy postupné odstavování jaderných elektráren z provozu, vyjednali Zelení ve vládě Gerharda Schrödera v roce 2000. Jenže šlo o kompromis, který neobsahoval pevné datum, kdy se Němci definitivně rozloučí s jádrem.
A navíc bylo možné pro jednotlivé elektrárny vyjednat odklad. Teprve Merkelová přišla po katastrofě ve Fukušimě se skutečným koncem proudu vyráběného štěpením atomu a přesvědčila i velké energetické koncerny, že i bez jádra mohou vydělávat.
Ne že by Zelení zůstali úplně bez témat. Třeba příplatek za obnovitelné zdroje (tzv. EEGUmlage) padá v Německu na bedra domácností, protože téměř 2000 firem dostalo výjimku a na zelenou energii nepřiplácí. Na to má ovšem Merkelová jasnou odpověď - Německo musí právě v době krize stavět na silném hospodářství. A pokud má průmysl obstát v evropské konkurenci, nesmí být příliš zatěžován dodatečnými daněmi a poplatky.
Taková strategie CDU prochází. Evropská komise stále nerozhodla, zda v případě výjimek ze zelené daně nejde o nedovolenou podporu domácímu průmyslu a propočty agentury pro obnovitelné zdroje ukazují, že by se zdražování elektřiny pro maloodběratele mělo již napřesrok zastavit.
A do třetice - kancléřka Merkelová sice vždy patřila mezi zastánce evropské federace, v čemž byla se sociálními demokraty zajedno. Zhruba před dvěma lety ale otočila a dnes se hlásí podobně jako britští konzervativci k přehodnocení některých pravomocí Bruselu. Ne že by téma EU hrálo ve volbách nějakou výraznější roli. Jenže kancléřka, která tak často vyjmenovává zásluhy své vlády, se nikde nezmínila o tom, že půjčky a záruky putující na jih Evropy, které Bundestagem protlačila její vláda, Němce dohromady přijdou na téměř 300 miliard eur. Místo toho chytře využívá téma společných evropských dluhopisů, které jako by CDU opsala z programu sociálních demokratů. Samozřejmě ovšem s opačným znaménkem, protože Merkelová zdůrazňuje, že eurobondy by vedly k transferové unii, kterou nechce. Jako by její transfery byly zapomenuté.
Jen žádné novoty Merkelová nechce žádné převratné novoty a stejně tak uvažuje i většina Němců. Svědčí o tom dosavadní neúspěch dvou stran, o nichž se ještě před rokem mluvilo jako o naději na oživení politiky. Piráti nedokázali zabodovat ani poté, co celé Německo probíralo podíl kancléřčiny viny na odposleších, které v Německu se souhlasem Berlína po internetu praktikovala americká rozvědka. Své téma nezúročila ani Alternativa pro Německo, která místo silného eura nabízí návrat k západoněmecké marce a zrušení stabilizačního mechanismu ESM. Ukázalo se totiž, že Němci euru, byť silně dotovanému, stále věří.
„V hlavě sny, pro ty si teď jdu. Pocity, které mě ženou vpřed. Momenty, z nichž žiju, poletující myšlenky. Pro ty žiju každý nový den,“ zpívá se ve volební písni CDU, kterou pro Merkelovou složil producent Leslie Mandoki - mimochodem autor popěvků pro FC Bayern.
I poněkud unylá píseň je součástí balíku čítajícího 20 milionů eur, z něhož tým Angely Merkelové financuje kampaň. „Částka je to přiměřená. Samozřejmě bychom mohli utratit více, ale je otázka, jestli by to nebylo zbytečné,“ uzavírá Röseler. Má pravdu. Ono příliš snů, pocitů a myšlenek, o nichž se zpívá, ve volební kampani nejmocnější ženy Evropy ani být nemusí.
Angelina éra
Výsledky voleb do Spolkového sněmu a odhady
(v % hlasů)
Volby 2009 Odhad 2013*
CDU 33,8 40
SPD 23 25
Zelení 10,7 11
FDP 14,6 5
Levice 11,9 9
Piráti 2,0 3
Alternativa - 3
*8. 9. 2013
Zdroj: TNS Emnid
Merkelová nechce žádné převratné novoty a stejně tak uvažuje i většina Němců.
O autorovi| Blahoslav Hruška, hruskab@mf.cz
