Jak se z českého diplomata stal špičkový euroúředník
KAREL KOVANDA (60) Narodil se ve Velké Británii. Vystudoval Vysokou školu zemědělskou v Praze-Suchdole, má doktorát z politologie z Massachusetts Institute of Technology a MBA z univerzity Pepperdine v Kalifornii. V listopadu 1968 byl předsedou Akčního výboru studentské stávky, na jaře 1969 byl zvolen předsedou Svazu vysokoškolských studentů Čech a Moravy. V roce 1970 emigroval. V USA vyučoval politologii, později pracoval jako jazykový specialista v Rozhlase Peking. V osmdesátých letech působil v soukromém sektoru jako manažer. V roce 1991 začal pracovat v české diplomacii. Zastupoval Česko nejprve v OSN včetně její Rady bezpečnosti, později v NATO. Byl i náměstkem ministra zahraničí. V roce 2004 se měl stát českým velvyslancem v Moskvě, prezident Václav Klaus se ale postavil proti. V únoru 2005 zvítězil v konkurzu na prestižní místo zástupce generálního ředitele pro vnější vztahy v Evropské komisi. Kovanda mluví anglicky, španělsky, francouzsky, německy, slovensky a rusky. Se svou slovenskou manželkou Noemi má tři děti.
EURO: Co pro vás vlastně znamená to, že jste uspěl v konkurzu na zástupce generálního ředitele pro vnější vztahy v Evropské komisi? Přece jenom, po tolika letech opouštět diplomacii… KOVANDA: Pro mne je to jednoznačný úspěch. Jednoznačný. Před rokem, když se možnost toho místa poprvé objevila, tak mi připadalo jako naprostá frajeřina, že bych o ně vůbec usiloval.
EURO: Jak se objevila? KOVANDA: Tak, že mi o ní řekli lidé z ministerstva zahraničí, kteří se zabývají personalistikou a naplňováním míst v Evropské unii. To mi tehdy, jak jste sám psal, nevyšla Moskva (EURO 14/2004). Ptali se mě, jestli bych neměl zájem. Řekl jsem si, za pokus nic nedám, proč to nezkusit. Ale že bych měl šanci uspět, to jsem si opravdu dlouho nemyslel. Navíc později byla na jedno z těch špičkových míst jmenována Marie Bohatá. Statistická pravděpodobnost, že by republice mohlo připadnout další místo, byla mizivá. Já jsem si však říkal: nemám co ztratit. Budu pokračovat v mnohakolovém výběrovém řízení a uvidíme, co se stane.
EURO: Zvítězila nakonec „republika“, nebo vy, vaše kvality a schopnosti? KOVANDA: To se nedá dost dobře rozpoznat. Hodně jsem o tom přemýšlel. Na straně jedné mám svoji diplomatickou zkušenost, diplomatické kvality, ale na straně druhé jsem je získal během čtrnácti let služby republice. Kdyby mi nebyla dána příležitost pracovat jako její velvyslanec nejprve v OSN a pak v NATO, tak jsem teď rozhodně nemohl obstát. I když k tomu patří také jiné věci. Třeba to, že mám za sebou mimo jiné deset let práce v managementu v soukromém sektoru ve Spojených státech. To mi naprosto překvapivým způsobem také pomohlo.
EURO: Konkretizujte, co vám pomohlo… KOVANDA: Jeden z výběrových kroků spočíval v celodenní nesmírně intenzivní sérii fiktivních manažerských úkolů, které jsem musel řešit. Byla to úplně úžasná zkušenost. A mne nesmírně těšilo, že to umím, že to zvládám. Bez praxe ze soukromého sektoru by to šlo jen velice těžko. Takže abych to shrnul, je to úspěch jak republiky, tak můj.
EURO: Probíhá výběr na nejvyšší úřednické posty „A1“ v Evropské komisi stejně jako na nižší místa? Musel jste třeba vyplňovat dotazník na internetových stránkách EU jako každý jiný?
KOVANDA: Ano. Vyplňoval jsem dotazník. Do speciálního formuláře Evropské komise jsem vyplňoval i svůj životopis. Pak následovalo vyřazování podle papíru. Někde v komisi nějaký útvar porovnával přesně specifikované a specifické požadavky - například patnáct let v řídící funkci, znalost alespoň jednoho z jazyků nových členských zemí - s tím, jak se jednotliví kandidáti projevovali na papíře. Tím se vyřadila spousta lidí. Nevím kolik, ale bylo jich hodně. Potom přišel rozhovor před výběrovou komisí. Necítil jsem se v něm příliš pevný v kramflecích. Údajně jsem to ale, jak jsem pak slyšel, zvládl velmi dobře. V té chvíli bylo mým jediným cílem dostat se do dalšího kola.
Tehdy jsem se dozvěděl, že v jiném konkurzu na místo kategorie A1 uspěla paní Bohatá. Bylo přitom jasné, že míst na úrovni A1 vyhrazených pro občany nových členských států bylo jen osm. Takže už bych byl rozuměl, kdybych nepostoupil do dalšího kola, neboť tam hrály roli i jiné faktory, které jsem ovlivnit nemohl. Následovala celodenní zkouška manažerských schopností, o které jsem už mluvil.
EURO: Můžete popsat jak přesně probíhala a co jste musel řešit? KOVANDA: Byl jsem například jakoby jmenován do vysoké funkce v soukromém podniku. Můj představený právě odjel a nechal mi seznam úkolů, které potřeboval, abych během týdne jeho absence vyřešil a potom mu podal zprávu. K tomu jsem dostal seznam došlé pošty a instrukci rozhodnout, jak ji mám vyřizovat, jak ji třídit, čemu se věnovat dřív a čemu později. Na každý jednotlivý úkol byl časový limit, třeba čtyřicet minut a šlus. Co jsem za tu dobu nestihl, nedostal jsem už příležitost to dodělat. Takže to nebyl jen test toho, jakým způsobem se člověk rozhoduje, ale i toho, jak rychle se rozhoduje. Byla to vynikající zkouška, strašně mě bavila. Odcházel jsem z ní s dobrým pocitem. Říkal jsem si, že mi rozhodně neuškodí, jedině mi může pomoct. Následovalo další interwiev, na vyšší úrovni s několika pracovníky komise. Tam už jsme byli jenom čtyři.
EURO: Věděl jste v té době, kdo jsou vaši konkurenti?
KOVANDA: Ano. Byl mezi nimi velvyslanec Petr Janyška, polský velvyslanec při EU Marek Grela a státní tajemník polského ministerstva zahraničí Jan Truszczynski. Už když jsem z toho pohovoru odcházel, tak jsem z různých stran slyšel, že jsem nejlepší, že jsem favorit.
Na řadu přišla politická otázka, jestli Česko dostane druhé A1 místo, nebo ne. Poláci v té době ještě žádné neměli. Později jsem se doslechl, že i oni nějaké jedničkové místo někde v komisi dostali. Takže to pro mně vypadalo celkem dobře. Koncem ledna jsem pak slyšel, že se bude rozhodovat 9. února a že všechno nasvědčuje tomu, nestane-li se něco naprosto nepředvídaného, že mi to bude přiklepnuto.
EURO: Jako český diplomat jste neměl volné ruce, řídil jste se instrukcemi z Prahy. Budete teď „svobodnější“, nebo na vás bude v citlivé oblasti zahraniční a bezpečnostní politiky působit více tlaků? KOVANDA: Ptáte se případně. Je otázkou, na jaké úrovni se politika vytváří a na jaké se vykonává. Hranice ani v české zahraniční službě není jasná. Z vlastní zkušenosti vím, že jsme sice dostávali instrukce z Prahy, ale kolikrát šlo o čas nebo o detail a my jsme rozhodovali okamžitě přímo na místě. Prahu jsme jen následně informovali. Jindy jsme zase Praze navrhli postup a ten nám byl schválen. Hranice opravdu není jasná. A myslím, že nebude jasná ani v Evropské komisi. Na mé úrovni a ještě o stupeň níž, na úrovni ředitelů odborů, bude myslím příležitost politiku minimálně navrhovat. Přesně to ale ještě nevím.
EURO: To jste nevytušil z průběhu výběrového řízení, z otázek, z náznaků? KOVANDA: Ne. Za pár dní ale budu mít první schůzku s funkcionářem, kterého budu střídat. Pak mi to bude hned jasnější.
EURO: Kdy nastupujete? KOVANDA: Přibližně v polovině dubna.
EURO: Máte vyřešen odchod z české diplomacie? KOVANDA: Za chvíli mám jednání s personalisty našeho ministerstva.
EURO: Předpokládám, že když váš odchod iniciovali přímo lidé ze zamini, že s ním nebudete mít nějaké potíže? KOVANDA: Jde opravdu jenom o papírování. Můj ministr i celý úřad mě celou dobu podporovali.
EURO: V Bruselu si teď budete muset hledat jiné bydlení. Uděláte to sám, nebo vám budou pomáhat lidé z komise? KOVANDA: Budu se muset stěhovat a zařizuje to manželka.
EURO: Už nyní je celkem jasné, jaké oblasti budete mít v komisi na starosti. Co myslíte, že vám zabere nejvíc práce? KOVANDA: Nejvíc práce mi zabere to, co vůbec v mém portfoliu není.
EURO: Co máte na mysli? KOVANDA: Vytváření evropské diplomacie, evropského diplomatického sboru.
EURO: To už ale v portfoliu máte. Spadá to pod oblast Společná zahraniční a bezpečnostní politika, kterou budete mít na starosti. Alespoň tak to stojí na webových stránkách komise. KOVANDA: No, tak to vidíte. Já na to koukal naposledy před půlrokem a to tam ještě nebylo. Asi se to posunulo.
EURO: Když už jsme u toho: jak chcete budovat společnou evropskou diplomacii? Je něco takového vůbec reálné? KOVANDA: Myslím, že ano. Vývoj v administrativní otázce budování evropské diplomacie nabral další rozměr po podpisu Ústavní smlouvy. Dnes je evropská zahraniční politika, pokud nějaká společná zahraniční politika existuje, koncipována a vykonávána na dvou různých místech. Je to dvouhlavá saň, přičemž… to nemůžu říct, něco takového, ani nemůžu říct, že je to dvouhlavé tele… Je to dvouhlavý organismus, přičemž jednou hlavou je Javier Solana, který je členem Rady, a na druhé straně je komisařka pro zahraniční vztahy Benita Ferrerová-Waldnerová. V důsledku vývoje kolem ústavní smlouvy se tato dvě tělesa mají propojovat, plus k nim přijdou ještě další elementy, například diplomaté z členských zemí. A tak se vytváří – do češtiny strašidelným způsobem překládaná – evropská služba vnější akce. Ten termín, to je prostě katastrofa. Takže já budu přímo angažován ve vytváření evropského diplomatického korpusu, to mi bylo řečeno velmi natvrdo. Jistě mi přitom přijdou vhod veškeré manažerské schopnosti, které mám. Shodou okolností, různé lidi v různých úrovních komise zaujalo, že jsem v roce 1992 byl na federálním ministerstvu zahraničí odpovědný za rozdělování personálu československé zahraniční služby.
EURO: To se vás při pohovorech přímo ptali i na rozdělování československé diplomacie? KOVANDA: Mně přišlo, že bude vhodné to vypíchnout, aby je to zaujalo.
EURO: V čem očekáváte při sestavování evropského diplomatického sboru největší potíže? KOVANDA: Půjde v podstatě o fúzi. A při té je nesmírně důležité dohlédnout na to, aby lidé v obou sjednocujících se útvarech byli v co nejmenší nejistotě. Protože nejistota je naprosto zničující pro pracovní výkonnost. Musí se respektovat obvykle rozdílné organizační kultury, způsoby a metody, jakými se v té které organizaci, co dělá. Když se třeba spojoval Hewlett Packard a Compaq, tak se přišlo na to, že jedna firma používala voice mail a druhá e-mail. Jsou to sice detaily, ale důležité. Při fúzi Solanova útvaru a Generálního ředitelství pro vnější vztahy komise bude strašně důležité pečlivě vážit vliv každého jednotlivého kroku.
EURO: Zasáhne fúze národní diplomatické sbory?
KOVANDA: Dvojím způsobem. Předpokládaná evropská diplomatická služba do sebe vcucne minimálně několik stovek diplomatů z členských zemí. Komise má sice už dnes zastoupení a delegace téměř v každé zemi světa, ale chybí jim politická kapacita.
A za druhé unijní diplomacie bude daleko více umožňovat spolupráci mezi národními diplomaciemi. Jako už dnes v konzulární oblasti. O českého občana například v Beninu se místo nás dokáže postarat francouzský konzulát. Tímto zmezinárodněním jednotlivých diplomatických služeb se otevřou nejrůznější možnosti pro racionalizaci diplomatických služeb všech států EU.
EURO: Mají členové národních diplomatických sborů strach, že přijdou o práci, nebo to naopak vítají, protože získají větší možnosti? KOVANDA: Myslím, že je to spíš příležitost než hrozba. Je to šance k tomu, aby Česká republika měla vůbec nějaké zastoupení v Beninu. Jestliže dnes uvažujeme o redukci našeho diplomatického zastoupení po světě, tak zmezinárodnění diplomatické služby zejména na konzulární úrovni nám umožní, abychom byli zastoupeni skrze někoho jiného i tam, kde to sami nebudeme umět. A na druhé straně když my si například vytvoříme ambasádu v Severní Koreji, tak tam můžeme recipročně zastupovat i jiné státy. Já už třeba dlouho přemýšlím o tom, jestli bychom nemohli mít společné konzulární služby se Slovenskem. Někde bychom to vzali my za Slováky, jinde zase Slováci za nás…
EURO: Ptám proto, že když v Beninu budou za Čechy pracovat Francouzi, tak čeští diplomaté přijdou o práci. KOVANDA: Spíš je to tak, že v Beninu bychom neměli vůbec nikoho a teď tam někoho mít budeme. I když to není našinec.
EURO: Myslíte si, že taková dohoda bude možná na celoevropské úrovni? KOVANDA: Ne. Bude to částečné, na jednotlivostech. Francouzi a Němci už dnes takovým způsobem v některých odlehlých zemích spolupracují. Bude se to vyvíjet postupně. A budeme překonávat nejrůznější byrokratické problémy. O tom není sporu.
EURO: Do Československa jste se z emigrace vrátil počátkem devadesátých let, do diplomacie jste vstoupil v dubnu 1991. Napadlo vás, že by se vaše kariéra mohla vyvíjet tak, jak se nakonec vyvíjela? KOVANDA: Mým cílem bylo sloužit České republice, české diplomacii.
EURO: To jste neměl ambici stát se třeba ministrem zahraničí? KOVANDA: Ne. Věděl jsem, kde je hranice. Nechtěl jsem jít do politiky, chtěl jsem zůstat v diplomacii. A jak vysoko bych mohl jako diplomat vystoupat, to jsem netušil. Když mi ministr Zieleniec nabídl místo náměstka, tak mě to překvapilo. Protože bych si byl myslel, že náměstek je politická funkce. Ministr ale v té chvíli záměrně jmenoval diplomata, protože – jak mi tehdy řekl – chtěl dát signál celé české diplomatické službě, že dobrý diplomat se může dostat až na místo náměstka.
EURO: Co myslíte, že budete dělat za patnáct let? Jak bude v té době vypadat Evropská unie? KOVANDA: Přednášel jsme loni v létě jsem ve Švédsku a tam jsem zdokumentoval svůj názor, že předvídat patnáct let se nedá. Jediné, co vím je, že za šest a půl roku v komisi končím. V Evropské unii se totiž končí v šedesáti sedmi letech.
