Dle většiny manažerů by očkování proti prasečí chřipce nemělo být pro nikoho povinné
Myslíte si, že by očkování proti prasečí chřipce mělo být povinné pro osoby nezbytné k fungování státu?
- Ano 12,5 %
- Ne 82,2 %
- Nevím 5,3 %
Na prasečí chřipku dosud v České republice zemřelo 95 osob a prokazatelně jí bylo nakaženo 2340 lidí. ČR objednala milion vakcín, přičemž jich bylo dovezeno 260 tisíc. Očkovat se zatím nechalo 60 tisíc lidí – většinou chronicky nemocných a zdravotníci. Minulý týden vláda rozhodla, že očkování proti ní není povinné. S tímto jejím rozhodnutím souhlasí 82,2 procenta manažerů.
Obsah otázky analyzuje první respondent: „To je velmi zajímavá otázka. Především její část ,osoby nezbytné pro fungování státu‘. Kdo je tím myšlen? Prezident nebo členové vlády, Parlamentu, Senátu či pracovníci ministerstev, popřípadě jiné skupiny ,důležitých‘ lidí? Podíváme-li se totiž nejen do nedávné minulosti, ale i do současnosti, zjistíme, že všechny tyto rádoby důležité složky státní a veřejné moci vršily jednu hloupost a skopičinu za druhou a předháněly se v naprosto nepotřebných až nesmyslných aktivitách a že stát, republika, společnost, a především ekonomika bezproblémově fungovaly i bez nich, respektive navzdory jejich počínání. Logicky lze tedy dospět k názoru, že nejsou nezbytné k fungování státu. Proto bych ponechal na jejich vůli, zda se na ochranu svého zdraví – nikoli zájmů státu – nechají, či nenechají očkovat. Naopak bych vytypoval skupiny ,běžných lidí‘, bez kterých se republika a její ekonomika skutečně neobejdou. Ty bych se pak snažil motivovat k dobrovolnému očkování na základě vlastního uvážení. Rozhodně bych je však nenutil.“
Záporně odpovídá další dotázaný: „Stát by neměl zasahovat do práv lidí a přikazovat někomu očkování. A takovou osobou je i ústavní činitel. Naši nejvyšší státní představitelé navíc nejsou takové hvězdy, abychom je nemohli postrádat. Pokud by umřeli na chřipku, byla by to určitě lidská škoda a smutek pro jejich blízké, ale žádná významná ztráta pro stát. Organizačně vzato, mají zástupce a náhradníky, a proto by vše fungovalo dál. A možná i lépe.“
Jednoznačná je i záporná odpověď: „Pokud by se opravdu prokázala hrozba pandemie s fatálními účinky nad úroveň ,obyčejné chřipky‘, pak ano. Tento důkaz však bohužel chybí, a proto je povinné očkování na základě mediální bubliny naprostým nesmyslem. Nesmyslný byl už nákup vakcín. Uznávám však potřebu státních autorit koupit si alibi, pokud by se něco z fámy ukázalo reálné. Bez zapojení zdravého rozumu to však byla příliš drahá pojistka na náklady daňových poplatníků.“
Pro kladnou ani zápornou odpověď se neumí rozhodnout další respondent: „Dokážeme jako laici posoudit rizika a přínosy očkování? Neznáme plány a jejich varianty. Pokud by skutečně bylo ohroženo fungování státu – a posoudí-li to kompetentní osoba či úřad – pak by očkování mělo být povinné. Zároveň by však mělo být povinné každé takové opatření, tedy i očkování, vyhodnotit. Včetně odpovědnosti osob či orgánů, jež je navrhli. Mělo by být vyhodnoceno, bylo-li správné a efektivní.“
Záporné stanovisko zaujímá následující manažer: „Očkování je vždy osobním rozhodnutím. Pokud se mělo očkovat, pak začátkem ledna, a nikoli po skončených, byť jen lokálních epidemiích. Navíc lze v současnosti sledovat snahu ospravedlnit blamáž hrozící z nákupu zbytečných vakcín za obrovské peníze daňových poplatníků. Jde o klasickou ukázku plývání veřejnými prostředky.“
Vyhraněná je tato záporná odpověď: „Očkování proti prasečí chřipce je uměle vyvolanou bublinou, z níž nejvíce profitují farmaceutické firmy. Žádná pandemie se nekoná. ČR i jiné státy opět naletěly a nakoupily vakcínu, která je nevyzkoušená, nebezpečná a vlastně k ničemu. Farmaceutické firmy už vydělaly dost peněz, a proto není třeba jim zvyšovat zisky léčením důsledků a nežádoucích vedlejších účinků nepotřebného očkování – opět z peněz daňových poplatníků. Všechny zaměstnance státu – především policisty, hasiče, záchranáře, vojáky, úředníky a další – bych očkoval, jen pokud sami o očkování projeví zájem. O tom, že s vakcínou není něco v pořádku, také svědčí, že očkování se brání i lékaři, kteří jsou v této oblasti odborníky.
Pokud by zaměstnanci státu včetně prezidenta měli být povinně očkovaní současnou nespolehlivou vakcínou proti prasečí chřipce, nemohu se ubránit představě, že se na nich provádějí pokusy, jež se podobají těm doktora Mengeleho za druhé světové války na lidech v koncentračním táboře Osvětim.“
Odpovídalo 152 manažerů
