Soukromá televize se snaží při přechodu na digitální vysílání o změnu licence
Poslední z tuzemských soukromých celoplošných televizí, která byla zcela v rukou českých vlastníků, byla donedávna Prima TV. I když termín “celoplošná“ by v jejím případě mohl vyvolat a také vyvolává určité odborné diskuse. A to jednak vzhledem ke vzniku a genezi licence, jednak vzhledem k jejímu specifickému charakteru ve srovnání s “běžnou“ licencí a konečně i tak trochu hendikepem právě v tom “celoplošném“ pokrytí.
S regiony.
Licence k vysílání programu Prima TV (původně TV Premiéra) se datuje od poloviny 90. let minulého století. A byla tehdejší Radou České republiky pro rozhlasové a televizní (nyní RRTV) vysílání udělena pro dvojí způsob šíření signálu. A to terestricky - prostřednictvím pozemních vysílačů, i satelitně - prostřednictvím družice. Přičemž sama licence (ač režim dle tehdejšího zákona o vysílání byl v tomto případě o něco jednodušší, než je nyní na základě § 25 citovaného zákona) pro satelitní vysílání je už ze své povahy samozřejmě celoplošná. U vysílání terestrického to ale bylo poněkud složitější. Provozovatel této licence tehdy sám přišel s řešením, dle něhož tehdejší TV Premiéra od počátku svého vysílání sdílela příslušné kmitočty v příslušných časech s příslušnými provozovateli regionálního vysílání. Ze začátku šlo o tři regiony. A ty pak postupně s náběhem vysílání přibývaly až k řádu jedné desítky. Takže by se dalo zjednodušeně říci, že tehdejší TV Premiéra tím sama založila dnešní Prima TV jakési “věcné břemeno“, protože její projekt sdílení vysílání s regiony byl také tehdejší radou do jejích licenčních podmínek zanesen. A tuto specifickou povinnost její starší a větší kolegyně TV Nova ve svých licenčních podmínkách samozřejmě nikdy neměla, ačkoli také ona dlouhodobě a velmi úspěšně spolupracuje s regiony. A to zejména ve zpravodajství. Dalším rozdílem uvedené licence na program TV Premiéra od “běžných“ licencí (například TV Nova) je fakt, že provozovatel ji tehdy nezískal v rámci standardního licenčního řízení, v němž by o udělení licence soutěžilo se svými projekty více uchazečů. Tehdejší rada licenci udělila mimo takovouto standardní soutěž. A to právě na základě projektu Premiéry, spočívajícím ve sdílení s regiony. A navíc, když nedávno RRTV vyřizovala žádost provozovatele vysílání Prima TV o prodloužení licence o dalších dvanáct let, prodloužila ji (relevantně a právně závazně) i s těmi regiony.
Technický hendikep.
Určitý technický hendikep oproti ostatním celoplošným televizím má dodnes Prima TV také v tom, že stále ještě ne všichni diváci (a ne ve všech oblastech) mohou její program kvalitně a nebo i vůbec sledovat. V některých místech (včetně i tak velkých měst jako je Praha a Brno) je totiž signál Prima TV velmi slabý, případně dokonce žádný. Naději na řešení této slabiny skýtá digitalizace televizního vysílání - tedy přechod na takzvaný DVB-T systém. Proto se také celkem logicky Prima TV pustila do digitalizace TV vysílání řekněme s plným nasazením. Jenže zavedení DVB-T po česku se už léta odkládá a experimentální vysílání se nastavuje jako kaše. A všeobecný neklid zúčastněných subjektů sílí. Už při tvorbě a přijímání nového zákona o rozhlasovém a televizním vysílání (231/2001 Sb.) byla tato problematika odložena s tím, že se bude řešit v rámci následujícího zákona o elektronických komunikacích (ZEK). Ale po několika letech byl ZEK přijat opět bez úpravy DVB-T s tím, že bude řešena v rámci následné novelizace zákona 231/2001 Sb. Postupem času se tak situace stále více komplikuje. Klidní jsou dnes už snad jen diváci. Jenže možná pohříchu jen právě proto, že jim ještě dohromady nikdo pořádně nevysvětlil, co digitalizace vlastně všechno obnáší. Těsně před parlamentními prázdninami projednávali poslanci novelu citovaného zákona o rozhlasovém a televizním vysílání, a návrh novely vrátili do stádia před druhým čtením, tedy k projednání příslušnému výboru. A také s tím, že do té doby (tedy přes léto) bude zpracován komplexní návrh, beroucí ohled na všechny předchozí návrhy v součinnosti s příslušnými spolupůsobícími subjekty. Poslední dobou však vyvstává otázka, zda se tak skutečně stalo. Objevuje se dokonce pocit, že podklady pro legislativní proces v tomto případě vznikají poněkud nestandardně. Jaksi mimo příslušné sekce. Sice na potřebné odborné úrovni, nicméně nikoli s onou „plnokrevnou“ mírou kompetencí. Ani to pochopitelně nepřispívá ke klidu jak v oblasti legislativy, tak v příslušné oblasti broadcastingu - tedy u provozovatelů celoplošného televizního vysílání a zejména u provozovatelů regionálních televizí. Ti se už pár desítek měsíců cítí být ve stavu právní nejistoty, což dokonce opakovaně přednesli na jednání Stálé komise pro sdělovací prostředky Poslanecké sněmovny PČR. Od té doby však nebyl jejich problém v rámci legislativního procesu odstraněn, ale spíše se naopak ještě více prohloubil a vyostřil.
S regiony podruhé.
Oč jde: Prima TV má přirozeně tendenci zbavit se svého původního „licenčního dědictví“ a v rámci přechodu na digitální vysílání chce svou licenci od sdílení vysílání s regiony „očistit“. Tím by se jí jednak zjednodušila situace provozní, ale stoupla by i její tržní bonita. Tento trend probíhal už řadu měsíců. A jeho logika vyšla zcela zřetelně najevo teprve nedávno při prodeji Prima TV - respektive padesátiprocentní části obchodního podílu jejího provozovatele - strategickému partnerovi z ciziny, švédskému mediálnímu domu MTG, který podniká v oblasti televizního vysílání v bývalých socialistických zemích například v Maďarsku a zejména v pobaltských státech. Jenže mezi tím se regionální provozovatelé spojili a vytvořili vlastní subjekt (RTA) s vlastním projektem na digitální vysílání. A do tohoto projektu už nový subjekt investoval skutečně dost velké peníze v řádu stovek milionů korun. (Mimochodem nikoli z prostředků TV Nova, jak snad mělo vyplynout z vyjádření ředitele Prima TV pana Martina Dvořáka před několika dny při jeho rozhovoru pro českou rozhlasovou stanici BBC v Praze.) Právě také v důsledku souběhu uvedených skutečností a jejich souvislostí by mohl vzniknout velký problém. Momentálně je totiž v rámci novelizace onoho vysílacího zákona na stole příslušného parlamentního výboru komplexní pozměňovací návrh, který zcela jednostranně v uvedeném směru zvýhodňuje zájmy Prima TV a ohrožuje zájmy regionů. Vyvolává trochu i pocit, že nyní existují snahy v rámci novelizace zákona „napravit“ to, že RRTV nedávno musela (rovněž v rámci zákona) licenci na vysílání Prima TV prodloužit tak, jak byla udělena. Pokud by byl takto vysílací zákon novelizován, poškodí to zájmy nejen TV Nova, ale prakticky to bude znamenat i likvidaci regionálních televizí, které až doposud svůj program s Prima TV sdílejí. Cena Prima TV by tím pro případný další prodej zbývající části obchodního podílu jistě ještě více stoupla. Jenže s důsledky faktické likvidace dnes již zavedeného a dobře fungujícího, kvalitního a divácky značně sledovaného regionálního TV vysílání by poté mohl mít nikterak malý problém český stát.
Oběť divák.
Regionální provozovatelé totiž nikoli nelogicky upozorňují, že digitalizace není věc obchodního přerozdělení trhu, ale technického přechodu na jinou technologii vysílání. A v jejím rámci nelze jeden obchodní subjekt zvýhodnit na úkor druhých. Zatímní komplexní návrh by mohl nastolit ústavní nerovnost, takže by hrozila také možnost podání ústavní stížnosti k Ústavnímu soudu ČR. Poškození investoři by také mohli podat své návrhy na další arbitráž. A s tím už má České republika nedobré zkušenosti. Nelze rovněž nevidět, že k úhoně by přišel i televizní divák, kterého regionální televizní vysílání zajímá. Navíc zánik regionálního vysílání by byl pro Česko velmi nelichotivou vizitkou i navenek. Vždyť v rámci celé Evropy se bude historicky daná úloha regionů přirozeně preferovat. A bude akcentováno spíše posilování regionální infrastruktury (včetně regionálních TV vysílání) než její omezování, či dokonce likvidace. Česká republika by tím, co zatím plánuje, vyslala do světa „televizní signál“ přesně opačný. Leckdo by na jeho pozadí mohl vidět i stín určité zvýšené politizace vlivu nejen na regionální vysílání, ale vůbec na média jako taková. A to už by mohlo být až příliš negativně reminiscenční.
Prima oříšek.
Je jistě dobré a chvályhodné, když se Prima TV snaží zvedat svou bonitu zvýšením sledovanosti, což se jí poslední dobou daří. To je pro případný prodej (reklamních časů a eventuálně i zbytku obchodního podílu) dobré zboží. Ale dobré zboží je třeba dobře a atraktivně zabalit. A to do obalu, který vyhovuje všem normám a o jehož lesku není sporu ani pochybností. Zatím to však prý vypadá tak, že na obal pan ministerský předseda svým způsobem tlačí růžové logo strany a vlády. Regiony sem, regiony tam. Zjevně aktuálně politicky závislá RRTV, jakožto nota bene ze zákona výslovně nezávislá instituce v oblasti českého broadcastingu, mu v tom až příliš nápadně nenápadně sekunduje. Nad většinou regionů se stahují černá mračna nepokrytí nejen TV signálem regionálního vysílání. Více prý zatím přes tuto mlhu radši ani není vidět, takže co na to třeba Marťani, se zatím také neví. Nebo ví, ale tutlá? Ale i kdyby, tak do voleb už by stejně legislativcům nebyli nic platní. Ti totiž onen regionální prima oříšek budou muset rozlousknout sami. A zejména části z nich není co závidět. Například s přihlédnutím k tomu, že předseda vlády a jeho mediální garant poslanec Ladislav Skopal (ČSSD) mají na zmíněný tlak už jen něco málo přes půl roku, který jim do voleb zbývá. Navíc jimi do té doby prosazená změna zákona (a tím i změna pravidel během poločasu) by zřejmě tak či tak měla jepičí život. Od roku 2007 totiž po evropské překoordinaci kmitočtů bude stejně zase všechno jinak. A v té části se tedy opět bude novelizovat. Jenže pokud to teď dopadne dle návrhu poslance Skopala, tak tou dobou možná v Česku (v důsledku zákona z vůle této strany a vlády) už to léta zavedené a sledované regionální vysílání třeba dávno nebude. Ale bude tu možná zase o nějakou tu arbitráž víc. Teď jde o to, co je lepší pro lidi této země, která chce a jistě i může být demokratickou součástí na prahu nové Evropy.
