Předseda zahraničního výboru Senátu Michael Žantovský měl v březnu 1999 dopravní nehodu. V Argentinské ulici v Praze 7 se střetl s osobním automobilem soukromého podnikatele Václava Kunze. Ten zůstal i se svým spolujezdcem zdráv, ale senátor utrpěl otřes mozku, zlomil si záprstní kůstku na pravé ruce, měl pohmožděný obličej, levou ruku i nohy. Doba léčení pět až šest týdnů. Jeho spolujezdec a kolega z ODA Oldřich Kužílek byl zraněn jen lehce.
První verze.
Senátor a exposlanec jeli senátní felicií, nic zlého netuše, Argentinskou ulicí v levém pruhu a najednou bum – zprava je naboural pan Kunz. Prostě to do nich bouchnul, jak říkáme my řidiči. Náraz odhodil senátorovo auto na travnatý dělící pás, kde narazilo do stromu. Takto viděli nehodu Žantovský s Kužílkem a vyšetřovatel jim dal za pravdu, i když Kunz tvrdil něco jiného. Na straně Michaela Žantovského byl i znalecký posudek, na jehož základě státní zástupce obžaloval pana Kunze z trestného činu ublížení na zdraví.
Překvapení.
O nehodě samé tehdy tisk krátce referoval, nikoliv však o výsledku soudního řízení. To se konalo za půl roku a skončilo překvapivě. Ne tak, že by byl pan Kunz osvobozen pro nedostatek důkazů, jak to na dotaz týdeníku EURO interpretoval pan Žantovský. Václav Kunz byl osvobozen proto, že soud výpovědi pánů Žantovského a Kužílka shledal „nevěrohodnými“ a na základě výslechu znalce dospěl k jiným závěrům než obžaloba.
Za prvé, že Michael Žantovský, když se rozhodl předjet pana Kunze, musel přejet plnou dělící čáru. Dále že svědecké výpovědi posádky senátního vozu nekorespondují se závěry znaleckého posudku, pokud jde o rychlost obou vozidel. Za třetí, že zranění pana Žantovského nebyla způsobena bezpečnostním pásem, jak tvrdil, protože bezpečnostní pás zapnutý neměl. A pokud jde o zranění nohou, ta by ani nevznikla, kdyby připoután byl. Za čtvrté, že náraz senátního auta do stromu nebyl způsoben „bouchancem“ od pana Kunze, ale špatnou reakcí řidiče.
Druhá verze.
Na základě toho soud nastínil jiný obraz nehody: Michael Žantovský přejel plnou čáru, aby zleva předjel auto, které podle jeho názoru jelo příliš pomalu. Nevšiml si, že Václav Kunz dává znamení o změně směru jízdy (to tvrdí sám Kunz a soud to na základě svědecké výpovědi považoval za prokázané) a po skončení plné čáry začíná přejíždět do levého pruhu. Vozidla se bočně střetla a senátor strhl auto doprava, kde narazil do stromu. Prostě se leknul, jak říkáme my řidiči.
Fakta.
Zeptali jsme se e-mailem Michaela Žantovského, proč v uvedených bodech nemluvil pravdu. Odpověděl zdvořile a promptně. Naše tvrzení označil za nepravdivá a zdůraznil, že znalecký posudek hovoří jasně v neprospěch pana Kunze, že on sám v žádném případě nepřejel dělící čáru, nehodu nezavinil, neutrpěl zranění nohou a byl připoután. „Z toho, že soud neshledal dost důkazů, aby uznal pana Kunze vinným, v žádném případě neplyne, že bych měl jakkoli pochybit či být jakkoli zodpovědný za škodu na vozidle,“ uvedl senátor Žantovský.
V rozsudku, který má týdeník EURO k dispozici, explicitně stojí, že soud měl na výše uvedené body názor zcela opačný. Slíbili jsme však panu Žantovskému, že se „budeme držet faktů a nikoliv nesmyslných spekulací“, takže nespekulujeme o tom, kdo má pravdu. Prostě se stalo, že soud jeho výpovědi nevěřil. To je fakt.
Škoda.
Škoda na vozidle, o které se senátor zmiňuje, je druhá dimenze příběhu. K obžalobě pana Kunze se připojila Kancelář Senátu ČR s nárokem na náhradu škody ve výši 112 410 korun a dvaceti haléřů. Cifra byla vypočtena jako rozdíl mezi cenou nového vozu a úhradou od pojišťovny plus výnosu z prodeje vraku. Tento nárok trestní senát z pochopitelných důvodů odkázal na občanskoprávní řízení, v němž ovšem už Kancelář Senátu náhradu škody neuplatňovala, protože podle informace kancléře Pavla Pelanta bylo možné „důvodně předpokládat, že občanskoprávní náhradové řízení by nebylo úspěšné“.
Dopis.
V této souvislosti vzniká několik zajímavých otázek: Jakou škodu to vlastně Kancelář Senátu na panu Kunzovi žádala, když škodu na senátním autě uhradila pojišťovna, samozřejmě s přihlédnutím k amortizaci? Co je to za konstrukci, když se jako východisko bere cena nového vozu (podle této logiky čím starší vůz, tím větší škoda)? Uplatňovala kancelář Senátu nárok na náhradu škody vůči panu Žantovskému, když soud shledal, že pan Kunz nehodu nezavinil (ergo kladívko tedy buď viník neexistuje, nebo je jím pan senátor)?
Václava Kunze, který kvůli nehodě neměl jedenáct měsíců řidičák, to také zajímalo, a tak se na to, zda Senát uplatňoval náhradu škody vůči Michaelu Žantovskému, zeptal předloni v březnu v dopise adresovaném tehdejší předsedkyni horní komory Libuši Benešové. Vedoucí kanceláře Senátu mu odpověděl v tom smyslu, že je nutné provést příslušná šetření, zda a v jakém rozsahu pan senátor Michael Žantovský za škodu odpovídá. Ergo kladívko, v případě Václava Kunze byla vina jasná hned, v případě senátora Žantovského se budou provádět šetření.
V jednání.
Výsledky šetření nás také zajímaly. Na otázku, zda byla náhrada škody uplatňována vůči panu Žantovskému, kancléř Pelant odpověděl, že „věc je v jednání“ (po téměř třech letech od nehody – pozn. týdeníku EURO). Podotkl však zároveň, že „v předmětném trestním řízení nebylo závazným způsobem rozhodnuto o vině pana senátora Žantovského na vzniku dopravní nehody“. To naznačuje, jakým výsledkem jednání skončí.
Škoda zhubla.
Ať už ale skončí jakkoli, v současné době vede Kancelář Senátu neuhrazenou škodu jen ve výši 20 542 korun. Vzniklo to tak, že za východisko k určení škody už nebyla zvolena cena nového vozu, ale jeho takzvaná časová hodnota respektující amortizaci. Jak to, že na panu Kunzovi chtěli pětkrát víc? Kancléř to vysvětluje tak, že „Kancelář Senátu zvážila, že rozhodnutím soudu bude ustanoven soudní znalec k určení časové hodnoty automobilu, ze které vyplyne skutečný rozsah nároku Kanceláře Senátu“. Řečeno našimi slovy, Senát zkoušel, co to dá. Požadoval na panu Kunzovi přes sto tisíc korun, věda, že je to hausnumero.
Pozor.
Na závěr je třeba upozornit, že jízdy senátních funkcionářů v chatrných feliciích jsou už minulostí. Od letoška jezdí v octaviích Elegance. Ty jsou však podstatně dražší, z čehož pro případné účastníky dopravní nehody plyne nebezpečí, že by se z nich Senát mohl pokusit dostat i podstatně vyšší náhradu škody.
