Dění kolem změn exekučního řádu jen dokazuje, jak těžce se napravují chyby státu. Že jsou exekutoři opět na paškálu, ukázalo i pověstné víkendové hlášení Andreje Babiše, kde premiér označuje exekuce za pandemii, která zamořila republiku. V exekuci je 821 tisíc lidí, proti nimž se vede na 4,6 milionu exekučních řízení. Rekordmanem je prý dlužník čelící více než dvěma stovkám exekucí.
Je až s podivem, že za takové situace je obtížné zjistit počet probíhajících exekucí i pro dlužníka samotného.
Jedinou komplexní databázi exekucí vede Exekutorská komora ČR, která nedá nic zadarmo. Ani data. Výsledkem je dlužník, který — když už se rozhodne svou situaci řešit — svede často svůj první zápas o to, aby se vůbec k potřebným informacím dostal. A i když za ně nemálo zaplatí, stále nemá jistotu, že databáze komory eviduje opravdu všechny jeho prohřešky.
Dalším důsledkem monopolu na databázi exekucí v rukou komory je, že si vyhradila právo jako jediná data i interpretovat a analyzovat. Vzhledem k tomu, že se exekuce staly kvůli masovosti patologicko-společenským jevem, který už ovlivňuje nejen ekonomiku a politiku, ale třeba i zdravotnictví a školství, nejde o marginální problém.
A dost!
Odborníkům z Institutu prevence a řešení předlužení (IPŘP) tak došla trpělivost a v lednu podali proti Exekutorské komoře ČR žalobu. „Komora bezdůvodně ztěžuje přístup k podrobným statistickým datům o nově zahájených i starších exekucích. K datům navíc nemá řádný přístup ani resort spravedlnosti, což je podle nás nepřijatelné,“ uvedl zakladatel institutu a bývalý ekonom Radek Hábl.
Ten přitom míval s předchozím vedením komory dobré vztahy. Po opuštění korporátního světa ovšem začal na případu své příbuzné, která spadla do víru exekucí, zjišťovat, jak špinavý tento byznys je. V době, kdy exekuce ještě nebyly horké mediální téma, vytvořil na základě dat exekutorské komory jejich mapu. V ní dal číslům lidskou podobu.
Z mapy se člověk mohl dozvědět, ve kterém kraji, okrese i vesnici je kolik dlužníků, jaké částky dluží, kolik jim je let a další informace. Dal tak veřejnosti, odborníkům a především samosprávám do rukou nástroj, díky němuž mohli například připravovat cílenější opatření.
kucí se také rázem stalo téma předních stránek novin. Nedostatek aktuálních dat tak podle Hábla brzdí řešení problémů s předlužením.
Jenomže pak nastoupilo nové vedení exekutorů a s aktualizací mapy byl konec. Za svá data začala komora požadovat 60 tisíc korun, což ale nezisková organizace odmítla zaplatit. „O aktuálnější data žádáme komoru dle zákona o svobodném přístupu k informacím už déle než rok. Komora navíc nemá kapacity tato data sama zpracovávat, přesto jejich poskytnutí podmiňuje vysokými poplatky nebo nelegitimními podmínkami,“ vysvětluje Hábl.
Exekutorská komora se brání tvrzením, že Centrální evidence exekucí nebyla nikdy zamýšlena jako zdroj statistických dat. „Pokud žadatel o informace požaduje jiná, podrobnější a rozsáhlejší data, než jsou naše volně dostupné statistiky, pak musí počítat s tím, že taková data nemusí mít povinný subjekt k dispozici ihned a že jejich poskytnutí může být pracné a nákladné.
To je případ i souboru dat, o který Exekutorskou komoru požádal Institut prevence a řešení předlužení,“ reagovala na žalobu.
K čemu vlastně je?
Komora, která centrální evidenci spravuje ze zákona, ale podle Hábla odmítá poskytovat zdrojová data dalším subjektům dlouhodobě. Sama zveřejňuje na svém webu jen základní statistiky bez jakékoli aktualizace. Dokonce zde uvádí, že registr neslouží ani jako zdroj pro samotné dlužníky. A navzdory rozhodnutí Městského soudu v Praze z roku 2017 odmítá zveřejnit i své příjmy a náklady spojené se správou Centrální evidence exekucí.
Nikdo tedy vlastně netuší, zda Centrální evidence exekucí není ve výsledku jen dobře výdělečný podnik. Za její použití si komora účtuje ne právě nicotné částky. Tedy určitě ne z pohledu dlužníka, který má třeba deset exekucí, což není nic výjimečného (deset a víc exekucí má na sebe nabaleno kolem 160 tisíc lidí).
Za každé kliknutí v evidenci se platí 60 korun, přičemž takových kliknutí nebude potřeba jen deset, protože napoprvé se o exekuci nerozbalí kompletní informace. Se společnostmi, které potřebují data o exekucích ke svému podnikání, má sice komora uzavřeny výhodnější smlouvy s nižšími poplatky, i tak může jít při celkovém počtu dlužníků i takových firem o nemalé částky.
Lidé, kteří se ve světě exekucí pohybují, navíc poukazují na to, že informace z registru nemusejí být právě stoprocentní. „Pomáháme zaměstnavatelům s exekucemi zaměstnanců a centrální registr využíváme k naší činnosti téměř denně. Díky této práci máme důkazy o jeho nekvalitě,“ říká Jiří Tůma, jednatel společnosti Revital Solutions.
Důvodem je podle něj to, že exekutorům nehrozí za omyl nebo nesprávně zanesené informace žádný postih. A tak se prý stane, že exekuce je tam zapsaná duplicitně nebo není vymazaná, i když je uhrazená.
Tůma poukazuje ještě na možnost lustrace exekucí přímo u soudu. Je také za poplatek, ale příliš se nevyužívá.
„Dlužník se tam dozví veškerá řízení, která jsou proti němu vedena nebo byla vedena a jsou již ukončená. Zde má dlužník šanci zjistit svůj dluh ještě před exekucí. Problémem této lustrace je, že běžný laik se v ní ne zcela orientuje,“ vysvětluje.
Chaos do celé situace navíc vnáší fakt, že ani Centrální evidence exekucí nakonec nemusí obsahovat všechna řízení vedená proti dlužníkovi. Existují i taková, za nimiž nestojí exekutor, ale státní instituce, která má k tomuto výkonu oprávnění ze zákona. Příkladem je Správa sociálního zabezpečení, Finanční správa či celní úřad. Všechny tyto instituce vedou samostatně tisíce, možná statisíce exekucí a nemají žádnou povinnost je někam zapisovat.
Stejně jako insolvence pod spravedlnost
Co s tím? Hábl se domnívá, že by bylo vhodné zvážit převod správy Centrální evidence exekucí pod stát, konkrétně ministerstvo spravedlnosti, které již vede velmi úspěšně insolvenční rejstřík. Ten je volně přístupný na internetu a všichni hned vědí, na čem jsou. A zadarmo. Do registru by pak podle Tůmy měly mít povinnost zápisu všechny instituce vykonávající exekuce včetně těch státních. „Je logické, že by tento registr měl spravovat resort spravedlnosti, a není ani od věci, že by přímo samy soudy do tohoto registru zapisovaly nebo měnily informace na základě podané žádosti,“ dodává Tůma.
Že by tato myšlenka nemusela zůstat jen na papíře, naznačuje reakce resortu.
„Provádíme analýzu, zjišiujeme, co úřady od databáze očekávají a jaká data potřebují. Až ji vyhodnotíme, rozhodneme se, zda je vhodnější upravit evidenci pod záštitou komory, nebo vytvořit vlastní,“ reaguje na dotaz týdeníku Euro mluvčí ministerstva spravedlnosti Vladimír Řepka. Současně prý resort musí zjistit, kolik by to celé stálo. „Kdybychom pak vytvářeli novou databázi, určitě bychom uvažovali o takové evidenci exekucí, která by zahrnovala právě i daňové a správní exekuce, aby vše bylo možné zjistit na jednom místě. Nyní to možné není,“ upozorňuje Řepka.
Teď je ta správná doba prostřednictvím pozměňovacího návrhu k novele exekučního řádu státní registr jednoduše zavést. 0
O autorovi| Hana Boříková, borikova@mf.cz
