Je až s podivem, že za takové situace je obtížné zjistit
počet probíhajících exekucí i pro dlužníka samotného. Jedinou komplexní
databázi exekucí vede Exekutorská komora ČR, která nedá nic zadarmo. Ani data.
Výsledkem je dlužník, který — když už se rozhodne svou situaci řešit — svede
často svůj první zápas o to, aby se vůbec k potřebným informacím dostal. A i
když za ně nemálo zaplatí, stále nemá jistotu, že databáze komory eviduje
opravdu všechny jeho prohřešky.
Dalším důsledkem monopolu na databázi exekucí v rukou komory
je, že si vyhradila právo jako jediná data i interpretovat a analyzovat.
Vzhledem k tomu, že se exekuce staly kvůli masovosti patologicko-společenským
jevem, který už ovlivňuje nejen ekonomiku a politiku, ale třeba i zdravotnictví
a školství, nejde o marginální problém.
A dost!
Odborníkům z Institutu prevence a řešení předlužení (IPŘP)
tak došla trpělivost a v lednu podali proti Exekutorské komoře ČR žalobu.
„Komora bezdůvodně ztěžuje přístup k podrobným statistickým datům o nově
zahájených i starších exekucích. K datům navíc nemá řádný přístup ani resort
spravedlnosti, což je podle nás nepřijatelné,“ uvedl zakladatel institutu a
bývalý ekonom Radek Hábl.
Ten přitom míval s předchozím vedením komory dobré vztahy.
Po opuštění korporátního světa ovšem začal na případu své příbuzné, která
spadla do víru exekucí, zjišťovat, jak špinavý tento byznys je. V době, kdy
exekuce ještě nebyly horké mediální téma, vytvořil na základě dat exekutorské
komory jejich mapu. V ní dal číslům lidskou podobu.
Z mapy se člověk mohl dozvědět, ve kterém kraji, okrese i
vesnici je kolik dlužníků, jaké částky dluží, kolik jim je let a další
informace. Dal tak veřejnosti, odborníkům a především samosprávám do rukou
nástroj, díky němuž mohli například připravovat cílenější opatření. Z exekucí
se také rázem stalo téma předních stránek novin. Nedostatek aktuálních dat tak
podle Hábla brzdí řešení problémů s předlužením.
Jenomže pak nastoupilo nové vedení exekutorů a s aktualizací
mapy byl konec. Za svá data začala komora požadovat 60 tisíc korun, což ale
nezisková organizace odmítla zaplatit. „O aktuálnější data žádáme komoru dle
zákona o svobodném přístupu k informacím už déle než rok. Komora navíc nemá
kapacity tato data sama zpracovávat, přesto jejich poskytnutí podmiňuje
vysokými poplatky nebo nelegitimními podmínkami,“ vysvětluje Hábl.
Exekutorská komora se brání tvrzením, že Centrální evidence
exekucí nebyla nikdy zamýšlena jako zdroj statistických dat. „Pokud žadatel o
informace požaduje jiná, podrobnější a rozsáhlejší data, než jsou naše volně
dostupné statistiky, pak musí počítat s tím, že taková data nemusí mít povinný
subjekt k dispozici ihned a že jejich poskytnutí může být pracné a nákladné. To
je případ i souboru dat, o který Exekutorskou komoru požádal Institut prevence
a řešení předlužení,“ reagovala na žalobu.
K čemu vlastně je?
Komora, která centrální evidenci spravuje ze zákona, ale
podle Hábla odmítá poskytovat zdrojová data dalším subjektům dlouhodobě. Sama
zveřejňuje na svém webu jen základní statistiky bez jakékoli aktualizace.
Dokonce zde uvádí, že registr neslouží ani jako zdroj pro samotné dlužníky. A
navzdory rozhodnutí Městského soudu v Praze z roku 2017 odmítá zveřejnit i své
příjmy a náklady spojené se správou Centrální evidence exekucí.
Nikdo tedy vlastně netuší, zda Centrální evidence exekucí
není ve výsledku jen dobře výdělečný podnik. Za její použití si komora účtuje
ne právě nicotné částky. Tedy určitě ne z pohledu dlužníka, který má třeba
deset exekucí, což není nic výjimečného (deset a víc exekucí má na sebe
nabaleno kolem 160 tisíc lidí).
Za každé kliknutí v evidenci se platí 60 korun, přičemž takových kliknutí nebude potřeba jen deset, protože napoprvé se o exekuci nerozbalí kompletní informace. Se společnostmi, které potřebují data o exekucích ke svému podnikání, má sice komora uzavřeny výhodnější smlouvy s nižšími poplatky, i tak může jít při celkovém počtu dlužníků i takových firem o nemalé částky.
Přečtěte si komentář: Dlužník vs. věřitel 10:0
Lidé, kteří se ve světě exekucí pohybují, navíc poukazují na
to, že informace z registru nemusejí být právě stoprocentní. „Pomáháme
zaměstnavatelům s exekucemi zaměstnanců a centrální registr využíváme k naší
činnosti téměř denně. Díky této práci máme důkazy o jeho nekvalitě,“ říká Jiří
Tůma, jednatel společnosti Revital Solutions.
Důvodem je podle něj to, že exekutorům nehrozí za omyl nebo
nesprávně zanesené informace žádný postih. A tak se prý stane, že exekuce je
tam zapsaná duplicitně nebo není vymazaná, i když je uhrazená. Tůma poukazuje
ještě na možnost lustrace exekucí přímo u soudu. Je také za poplatek, ale
příliš se nevyužívá.
„Dlužník se tam dozví veškerá řízení, která jsou proti němu
vedena nebo byla vedena a jsou již ukončená. Zde má dlužník šanci zjistit svůj
dluh ještě před exekucí. Problémem této lustrace je, že běžný laik se v ní ne
zcela orientuje,“ vysvětluje.
Chaos do celé situace navíc vnáší fakt, že ani Centrální
evidence exekucí nakonec nemusí obsahovat všechna řízení vedená proti
dlužníkovi. Existují i taková, za nimiž nestojí exekutor, ale státní instituce,
která má k tomuto výkonu oprávnění ze zákona. Příkladem je Správa sociálního
zabezpečení, Finanční správa či celní úřad. Všechny tyto instituce vedou
samostatně tisíce, možná statisíce exekucí a nemají žádnou povinnost je někam
zapisovat.
Stejně jako insolvence pod spravedlnost
Co s tím? Hábl se domnívá, že by bylo vhodné zvážit převod
správy Centrální evidence exekucí pod stát, konkrétně ministerstvo
spravedlnosti, které již vede velmi úspěšně insolvenční rejstřík. Ten je volně
přístupný na internetu a všichni hned vědí, na čem jsou. A zadarmo. Do registru
by pak podle Tůmy měly mít povinnost zápisu všechny instituce vykonávající
exekuce včetně těch státních. „Je logické, že by tento registr měl spravovat
resort spravedlnosti, a není ani od věci, že by přímo samy soudy do tohoto
registru zapisovaly nebo měnily informace na základě podané žádosti,“ dodává
Tůma.
Že by tato myšlenka nemusela zůstat jen na papíře, naznačuje
reakce resortu. „Provádíme analýzu, zjišťujeme, co úřady od databáze očekávají
a jaká data potřebují. Až ji vyhodnotíme, rozhodneme se, zda je vhodnější
upravit evidenci pod záštitou komory, nebo vytvořit vlastní,“ reaguje na dotaz
týdeníku Euro mluvčí ministerstva spravedlnosti Vladimír Řepka. Současně prý
resort musí zjistit, kolik by to celé stálo. „Kdybychom pak vytvářeli novou databázi,
určitě bychom uvažovali o takové evidenci exekucí, která by zahrnovala právě i
daňové a správní exekuce, aby vše bylo možné zjistit na jednom místě. Nyní to
možné není,“ upozorňuje Řepka.
Teď je ta správná doba prostřednictvím pozměňovacího návrhu k novele exekučního řádu státní registr jednoduše zavést.
Dále čtěte:
Komentář: Práce jako existenční riziko
V bludném kruhu chudoby. V Česku přibývá kočovníků
Od výplaty k výplatě, tak žije polovina Čechů. Počítají s pozdějším odchodem do důchodu
Exekutory by měl přidělovat stát podle bydliště dlužníka, domnívá se většina Čechů
