Finanční trhy
Evropská unie se už od počátku globální krize snaží upravit nastavení finančního trhu tak, aby k žádné podobné události v budoucnu nemuselo dojít. A pokud někdo většinu návrhů vytrvale odmítal a kritizoval, byli to především Češi. Přesto je to právě tuzemský zástupce, kdo se dostal do vedení jedné z nových evropských regulačních institucí.
David Rozumek, dosud ředitel sekce dohledu nad kapitálovými trhy v České národní bance, byl minulý týden zvolen jedním z šesti členů představenstva Evropského orgánu pro bankovnictví (EBA).
„Skutečně jsme řadu podobných opatření kritizovali, ale právě proto je naše kandidatura v rámci této strategie vhodná. Chceme být v těch agenturách slyšet, ovlivnit směr jízdy vlaku, který se právě rozjíždí,“ řekl Rozumek týdeníku EURO.
Funkce, kterou tímto Češi v rámci evropského dohledu získávají, není ani v nejmenším bezvýznamná. Zmiňovaná agentura bude totiž vytvářet regulaci pro všechny členské státy a její nařízení budou v podstatě nezpochybnitelná. Nemusí je přitom schvalovat parlament, komise ani rada ministrů.
„V současnosti se doopravdy neví, jak přesně bude agentura fungovat. Spousta procesů ještě nebyla nastavena a bude nutné prakticky vymezit roli nového orgánu vůči ostatním evropským institucím,“ vysvětluje Rozumek s tím, že jistá není ani frekvence setkávání v rámci agentury, která budou probíhat v Londýně. Ve své dosavadní funkci v ČNB chce Rozumek dál působit.
„Jsem dalek toho přeceňovat tento úspěch, natož naše možnosti ovlivňovat činnost nově vzniklých agentur. Toto jmenování je ale rozhodně odrazem našeho maximálního úsilí o to, aby v nově vznikajících institucích, jež budou ovlivňovat evropský finanční trh, byli alespoň zástupci ‚nových‘ zemí EU, zemí, jejichž finanční sektory nemuseli zachraňovat daňoví poplatníci,“ prohlásil v oficiální zprávě guvernér České národní banky Miroslav Singer.
Hovoří-li o nových zemích, nemá tím na mysli jen Česko. Mezi šesticí členů správní rady je totiž také zástupce Maďarska. Výhodou pro posílení českého zájmu je také účast Německa, Finska a Švédska, tedy států s velmi podobným názorem na fungování bankovního trhu.
