Nemá trvalé bydliště, žije ve squattu. „Nic nevlastním, takže když dostanu pokutu, stát ani banka mi nemůže nic zabavit. Pro moji činnost je to nezbytné.
Je nás víc takových,“ tvrdí James. Těžko říci, kolik je mu let. Vlasy a husté vousy už má prošedivělé, v očích má ale mladistvý zápal. Jiskru. Sleduji ho spolu s asi dvaceti dalšími lidmi, kteří se přišli podívat na nedělní program v komunitním centru v západoaustralském přístavním městě Fremantle.
James je radikálním ekologickým aktivistou. Ti se na rozdíl od umírněných aktivistů nespokojují s demonstracemi a bojkoty, ale své ideály prosazují cestou přímé akce. Na sobě má tričko s lebkou a zkříženým trojzubcem a rybářským hákem – logem organizace Sea Shepherd.
Ta chrání ohrožené mořské živočichy před rybáři. James nám pyšně ukazuje několik velkých, lesklých háků z nerez oceli, které se mu podařilo ukořistit v Indickém oceánu nedaleko australského pobřeží. Rybáři na ně chytají velké bílé žraloky.
James ale nepracuje jen pro mořského pastýře, jeho záběr je široký. Nejčastěji bojuje proti velkým korporacím, které v Austrálii těží nerostné suroviny, ať už plyn, železnou rudu nebo uhlí. Ukazuje nám důmyslné železné zámky, kterými se on a jeho přátelé zamykají k těžebním strojům, čímž brání nebo zpomalují těžbu a přitahují pozornost médií a tedy i veřejnosti.
James svou práci bere velmi vážně jako svého druhu poslání. Při pohledu na něj cítím směsici obdivu a lítosti. Na to, aby v moři lovil háky a přivazoval se k náklaďákům někde v buši už není nejmladší. Hodně lidí ho zcela jistě považuje za naivního snílka.
Chudého donkichota, který žije jako bezdomovec a už by se měl probudit. Možná že trochu směšný je. Chudý je tedy dokonale. Ale povedlo se mu zachovat si ideály. V něco věří a bojuje za to a obětoval tomu své pohodlí. Kdo z nás to o sobě může říci?
Čtěte také:
Náš člověk v Austrálii: Konec věku Vodnáře
