Za skandální považují Maďaři zprávu Světové zdravotnické organizace o tom, že některé druhy tradičních masných výrobků jsou zdraví škodlivé, až rakovinotvorné. Aféru bych shrnul pod pojem „kolbászgate“, protože všechny škodlivé gastronomické fajnovosti v Maďarsku nejlépe symbolizuje právě klobása (kolbász). Kouříme, popíjíme a má nás zabít klobása?
Taková otázka nyní nejčastěji otevírá debaty v maďarských krčmách, v nichž se rozhodně nikdo nehodlá vzdát ani cigaret, ani svaté trojice pivo-vínopálenka, a tím méně uzenin. Zase nám chce někdo něco vnutit, nejspíš nějaký vegetariánský lobbista, uražený, že nechceme konzumovat jeho geneticky upravované šunty – to už vypadá jako fundovaný názor ministerského úředníka.
Protřelí diskutéři oprášili vousaté výpady jako například: Ty jsi takovej vidlák, že si pleteš saunu s udírnou a v autě ti aroma obstarává klobása. Vztah Maďarů k uzeninám snad nejlépe dokresluje historka o jednom z nich, který v uzenářství požaduje metr klobásy. Když mu řezník odpoví, že klobásu prodává na kila, nevzrušeně reaguje: Tak dobře, dejte kilo-metr.
Co mne se týče, je klobásovým hitem recept na maďarskou sedláckou tequilu: do levé ruky půldecák, do pravé půlku cibule a klobása, pálenku hodíme do sebe, olízneme cibulový řez a zakousneme klobásou. A internetový lid náchylný ke skepsi se dokonce domnívá, že po zprávě WHO je život na zemi méně kvalitní… Zkrátka „kolbászolni“, tedy diskutovat o klobásách v Maďarsku vždycky patřilo k dobrému tónu, teď se však rozšířilo v míře nevídané.
Je třeba říci, že nad prvotní hysterií už zvolna převažuje věcná střídmost. I díky souběžné konzumaci lahodné uzeniny. Vše nasvědčuje, že stále platí dávný, maďarskou podstatu vyjadřující bonmot: bez klobásy – ať už je to ďulajka nebo čabajka – je možné žít… ale proč?
