Po devíti měsících na cestách mi největší námahu působí seznamování s novými lidmi. Předem znám otázky, na které budu muset už potisící odpovídat: Odkud jsi? Jak dlouho už cestuješ a kolik času ti ještě zbývá? Odkud a kam jedeš? Pořád dokola. Od určité chvíle si proto pečlivě vybírám, s kým se dám do řeči. Možná jsem zaujatý, ale snažím se vyhnout hovoru s lidmi euroamerického zevnějšku ve věku kolem dvaceti.
V případě Číňanky, kterou jsem brzy ráno potkal na zapadlém nádraží v Thajsku, jsem seznamovací kolečko absolvoval. Ač se jmenuje Jie Lan, představila se mi jako Maggie. Podobně jako většina Číňanů totiž používá jakékoli anglické jméno, jež slouží pouze k tomu, aby si je člověk ze Západu snadno zapamatoval.
Osud nás svedl dohromady, protože jsme se oba rozhodli navštívit thajský ostrov Koh Pangan. Jie Lan měla vše dopředu
objednané: vlak, loď, hotel. Já jsem dny trávil v moři, Jie Lan se držela ve stínu. Na slunce vyrážela jen s deštníkem a namazaná krémem s filtrem číslo padesát.
Čínský ideál krásy je být co nejvíc bledý. Do moře nechodila nikdy, neuměla plavat. Jie Lan trávila dlouhé hodiny na sociálních sítích s mobilem napojeným na externí zdroj. Jakýkoli zážitek byl okamžitě zaznamenán a zveřejněn na Facebooku a WeChatu.
Po dvou dnech v protivném resortu jsem Jie Lan oznámil, že odjíždím hledat opuštěnou pláž bez lidí. Když slyšela, že se chystám dělat oheň, dětsky zatleskala. „To je na seznamu věcí, které chci udělat!“ Opékání masa na ohni se Jie Lan líbilo, představa spaní pod širákem už méně. Nakonec jsme si spolu pronajali bungalov.
Když jsem se ji pokusil políbit, Jie Lan se omluvila, že má přítele. Ve dvaceti šesti letech je to její čtvrtý partner, což je na Číňanku hodně, dozvěděl jsem se také. Další den jsem se věnoval potápění, zatímco Jie Lan působilo největší potěšení sedět na verandě bungalovu a shlížet na moře. Prý by to vydržela týden.
Když jsme se po týdnu loučili, Jie Lan už měla nového kamaráda z Německa. Na rozdíl ode mě neměla potíže seznamovat se s novými lidmi. Na každého se usmívala, každý měl stejnou výchozí šanci stát se jejím dobrým kamarádem. To jsem jí neskutečně záviděl.
Od autora čtěte také:
