Evropan zvyklý pít preso bez cukru a bez mléka zažije po příjezdu do Vietnamu nepříjemný šok. Když si v jedné z mnoha kaváren v Hanoji, Saigonu či jiném městě objedná kávu, číšník mu přinese skleničku s malým plechovým nástavcem (phinem), ze kterého do nádobky zvolna odkapává černá tekutina. Když ji pak našinec ochutná, nejenže během odkapávání stihla vystydnout, ale především je nehorázně hořká.
Může za to odrůda, ze které Vietnamci nápoj vyrábějí. Asijská země je největším světovým vývozcem kávy typu robusta, která je charakteristická právě hořkou chutí. V Evropě jsme zvyklí na arabiku z Brazílie. Napodruhé už je to lepší – člověk si nechá přinést sladké kondenzované mléko, které číšnice nabízí, jež hořkou chuť vyladí. Ke kávě také vždy dostanete skleničku studeného čaje.
Vietnam je po Brazílii druhým největším exportérem kávy – připadá na něj 14 procent světového obchodu se surovinou. Kávové boby tu na plantážích začali pěstovat Francouzi za časů Indočíny v 19. století.
S drobnou pauzou během vietnamské války (které se ale ve Vietnamu říká válka americká) se káva pěstuje nepřetržitě dodnes. Většina firem, které ve Vietnamu kávu prodávají, jsou státní podniky. Po celé zemi mají síť kavárniček, kde osvěžující nápoj prodávají.
Jedna sklínka stojí zpravidla 10 tisíc dongů, což je asi deset korun. Největší podnik je firma Trung Nguyen, která sídlí uprostřed vietnamského kávového pásu na střední vrchovině v okolí města Buon Me Thuot. Další velkou firmou, kterou vlastní Vietnamec ze zámoří, je Highlands Coffee. Obě společnosti provozují síť kaváren s jednotným firemním stylem, který trochu připomíná Starbucks či Costa Coffee.
Jen to kafe chutná trochu jinak. Vůbec nejlepší je napotřetí. To už máte dost zkušeností a podařilo se vám odkoukat, jak kávu pijí místní. Číšníka požádáte o cafe sua da. A za chvíli před vámi přistane lahodná mléčná káva s kostkami ledu.
Čtěte také:
