Náš pojištěnec není náš pán

Kapitola 118

Peníze a konkurence * Orwellovská pojišťovna * Lidovecké překvapení * Převelte ochranku! * Další odbojář?

Peníze a konkurence

Vydavatel týdeníku EURO chtěl uveřejnit inzerát v časopisu Marketing & Média, který vydává společnost Economia. Šlo o reklamu, která chtěla upozornit na to, že týdeník EURO byl v roce 2007 nejprodávanějším a inzertně nejvýkonnějším ekonomickým časopisem. Jednoduše jsme chtěli zveřejnit standardní, slušný a pravdivý inzerát. Za plnou cenu, nežádali jsme žádnou slevu. Manažer, který prodává inzerci do časopisu Marketing & Média, musel mít radost, že mu do rozpočtu přitečou peníze. Ale naše objednávka byla bez udání důvodu odmítnuta.
Marketing & Média je asi časopis, který těžce vydělává. Proč by potřebovali další peníze, že? Mohou si přesto dovolit takový luxus, aby odmítali peníze? Jestli jim to toleruje akcionář vydavatelství Economia, proč ne.
Problém je v tom, že společnost Economia vydává společně s Marketing & Média i týdeník Ekonom. Přímého konkurenta týdeníku EURO. Zde je asi zakopán pes.
Zde je však třeba jasně říct velice důležitou skutečnost: Společnost Euronews, která vydává týdeník EURO, nikdy ve své desetileté historii neodmítla inzerát konkurence. Ani od vydavatelství Economia. Důvod: Máme strašně rádi konkurenci a také - nestyďme se za to - i peníze. Vydavatelství Economia konkurenci rádo nemá a bojí se ji natolik, že nechce ani její peníze. Není náhodou společnost Economia na prodej?

Orwellovská pojišťovna

Náměstek ministra zdravotnictví Marek Šnajdr je předsedou správní rady Všeobecné zdravotní pojišťovny (VZP). Incestní vztahy jsou zdrojem různých závažných poruch. Například chorobné zpupnosti a nezvladatelné arogance. Platí to i v tomto případě?
Ať se nám líbí přístup vrchlabské nemocnice k vybírání poplatků (až od pacientů starších osmnácti let), nebo ne, zkusme posoudit následující situaci sine ira et studio. VZP chtěla zkontrolovat vybírání regulačních poplatků ve vrchlabské nemocnici. Za nevybírání poplatků hrozí od pojišťovny pokuta až do výše 50 tisíc korun. Zástupci VZP však podle ředitele vrchlabské nemocnice Vladimíra Drymla chtěli navíc kontrolovat zdravotní péči u více než 100 dětských pacientů. To byl asi zastírací manévr, aby se neřeklo, že šli nemocnici prostě a jenom udělit pokutu, protože tamější odpouštění poplatků mladistvým je všeobecně známé. Podle Drymla však přišli s takovými požadavky na rozsah kontroly, který by zastavil chod dětského oddělení a omezil provoz celé nemocnice. Proto je vyhodil. Docela husté, řeknete si.
To je ale čajíček proti tomu, že kontrolovat dodržování zákonů šli zástupci VZP, která však sama kontrolovanému dluží přes dva milióny za ošetření svých pojištěnců! Důvodem vzniku dluhu je to, že VZP neuzavřela s vrchlabskou nemocnicí od 1. ledna letošního roku smlouvu. Vrchlabská nemocnice však pojištěnce VZP ošetřuje dál. Ti si totiž vybrali zdravotnické zařízení sami! Oni jsou plátci pojištění a vůbec je nezajímá, zda nějaká VZP chce, nebo nechce s nějakým lékařem nebo zařízením uzavřít smlouvu. Mají totiž nezadatelné právo na výběr lékaře!
Dlouho se tradovalo, že v kapitalismu, údajně na rozdíl od socialismu, platí „náš zákazník, náš pán“. Z idealismu nevyléčený jedinec by si tedy doposud mohl myslet, že i „náš pojištěnec, náš pán“. Po Julínkovi ovšem už není důvod si to ani jen myslet. Občan si to však chce nejen myslet, ale i v praxi uplatňovat, a má na to právo a je to tak správné. Nakonec volební lístky bude mít naštěstí ve svých rukou, volební právo mu (zatím) zdravotní pojišťovny neuzurpovaly. Dlužno zgruntu přehodnotit sám smysl existence zdravotních pojišťoven směřujících do soukromých rukou. Jestli totiž právě ony nejsou žábou na prameni!
Někteří specialisté tvrdí, že peněz jde do zdravotnictví (podobně jako do školství) poměrně dost, ale cestou se jich mnoho rozkutálí. A k objemu skutečně potřebné práce, kterou odvádějí všechny zdravotní pojišťovny, se vyjádřil jeden primář: To zvládlo za minulého režimu několik desítek úředníků na ministerstvu zdravotnictví. To vše vrhá na zdravotní pojišťovny podivný stín, který samy ještě přiživují svým orwellovským přístupem. Ten, kdo ze zákona má platit, bude kontrolován tím, který má platit též, ale neplatí.

Lidovecké překvapení

Lidovci začali přemýšlet o svém novém programu, se kterým se budou ucházet o přízeň veřejnosti. Chtějí jej představit až na dubnové konferenci v Pardubicích. Už koncem února ale v Brně přišli se čtyřmi hesly zaměřenými především na sociální otázky, ze kterých bude program vycházet. Hesla pojmenovali lidovci jako Hnanické artikuly. Hesla znějí: Kdo pracuje, má se mít dobře! Kdo nepracuje, protože nemůže, tomu pomůžeme! Kdo nepracuje, protože nechce, ať počítá jen s almužnou! Kdo podvádí a krade, ať sedí v kriminále!
K tomu jenom vox populi: „…jsem dodneška nevěděl, že v Hnanicích je kriminál.“

Převelte ochranku!

Dosud zcela neznámý poslanec Evžen Snítilý je policejně hlídán jako oko v hlavě z důvodů zcela neznámých. Spektakulární policejní bezpečnostní akce, které se už v podání ODS zcela zajídají, postrádá i zde zcela smyslu. Mají jen za pár miliónů (které policii budou chybět jinde) demonstrovat, jak musí statečný volič prezidenta Václava Klause usilovně hájit holý život! S nostalgickou vzpomínkou na Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra bychom mohli policii navrhnout laciný zlepšovák, aby si poslanec chránil sám život holí. Určitě by to stačilo.
Zdá se spíše, že je úředně chráněn proti krádeži, protože takový poslanec může být zcela ukraden každému, kdo si ho zrovna nekoupil. A kdyby byl ukraden, mohl by na jeho mandát nastoupit někdo, kdo by svými názory složení parlamentu opět trochu přiblížil výsledku voleb. Zde již nejde o stranu, ale o princip. Asi by se nad tím stažením ochranky měl ministr vnitra Ivan Langer vážně zamyslet, protože ji možná bude brzy potřebovat mluvčí ministerstva zdravotnictví Tomáš Cikrt.
Tedy bude-li přiostřovat jako doposud, pak určitě. Z jeho vystupování je zřejmé, že si je jistý jako propagandista. Mýlí se však v neuvěřitelně mnoha věcech, v této pak tuplem. Propaganda má do lidí vnikat jako med. Má být podaná tak, aby vzbuzovala chuť na další pokračování. Ne tak Cikrt. Ten jde programově proti srsti a zájem vzbuzuje už asi jen tím, že lidé nevěřícně sledují, jakých drzostí a demagogií se ještě dopustí, než ho někdo pojedná zcela rovnoprávně, hendikep - nehendikep. Jeho pseudoargumentace a nezpůsoby zcela dokreslují současnou vládu, která zkouší, co lidé všechno ještě vydrží - jaká výdrž jim zbyla z bolševických dob. A policejní bodyguardi cítí, že se napětí zvyšuje, a chtějí přidat na platech. Není to už začátek vlády „tvrdé ruky“?

Další odbojář?

Ředitel brněnské policie Jaroslav Vaněk stál v osmdesátých letech u soudu za krádež a nyní se má stát zástupcem ředitele Správy Jihomoravského kraje, jak informovala televize Nova. Vaněk se hájí tím, že má čistý trestní rejstřík, což je pro policii z formálního hlediska důležité; trest byl už dávno zahlazen. Meritorně pak ten hrdelní zločin spočívá v tom, že kdysi dávno na vojně ukradl kanystr benzinu - a na rozdíl od jiných ho jedna paní napráskala.
Aby rychle splaskl ten rádoby skandál, bude asi nutné mladší veřejnosti vysvětlit a starší připomenout, že krádež bylo to, co národ za minulého režimu masově provozoval jako sport (a dobře se vytrénoval!). A kdo jsi bez viny, hoď kamenem. Proto by se kolem Vaňka se mělo spíše rozhostit rozpačité ticho. Možná ale Vaněk ze zbytečné skromnosti nevyužil nově se nabízejících možností obhajoby. Stačilo, aby prohlásil, že kanystr benzínu odcizil za odporného totalitního režimu úmyslně, aby podlomil jeho obranyschopnost, a umožnil tak západním vojskům v čele s Mašíny nás slavně osvobodit zpod odporného ujařmení. A místo mediálních pseudoproblémů by se mohl stát dalším laureátem premiérské plakety. Vaněk je ale, jak se zdá, člověk soudný, proto raději vydrží těch pár kbelíků špíny. Furt lepší než taková plaketa.