Když se řekne, že NASA (National Aeronautics and Space Administration) je státní americká agentura, jejímž úkolem je koordinace výzkumu vesmíru, ještě to nevypadá tak spektakulárně. Když se k tomu ale dodá: mikrovlnná trouba, GPS navigace, čipové karty, ohnivzdorné lamináty, některé funkční náhražky ledvin a srdce a dalších 6300 patentů, o teoretických pracích o zániku lidského druhu nemluvě, evokuje ta zkratka docela jiné představy.
O NASA lze v zásadě vyprávět dva modelové příběhy.
Agentura vyvinula mimo jiné i počítačový program pro detekci nejslabších signálů z vesmíru. Zatímco vědecká hodnota objevu byla zprvu považována za zanedbatelnou, nečekaný význam získal brzy v medicíně, konkrétně v mamografii. Dnes pomáhá uspíšit diagnostiku rakoviny prsu o několik týdnů či měsíců.
Historka druhá se vztahuje k legendárnímu vývoji psací pomůcky, která měla nahradit ve stavu beztíže nefunkční pero. NASA tehdy pověřila studiem tohoto problému společnost Andersen Consulting. Po několikaletém výzkumu, který stál téměř dvanáct milionů dolarů, byla zázračná propiska na světě: díky krystalu psala i vzhůru nohama, nulová gravitace jí nedělala žádný problém, fungovala dokonce i za hlubokého mrazu a snesla teplotu přes tři sta stupňů celsia. V NASA se radovali, dokud jim nepřišla zpráva z ruské kosmické agentury: Přátelé, my používáme upravenou grafitovou tužku za pár rublů.
V posledních měsících se zdá, že NASA se ocitla na křižovatce. Cílem číslo 1 je Mars a lidské posádky budou potřebovat spoustu psacího náčiní.
Finanční sevření
V pondělí 4. července zasáhl měděný projektil kometu Tempel 1. Cílem programu Deep Impact bylo vyvržení hmoty z jádra komety; měla by objasnit vznik naší sluneční soustavy. Vědci předpokládají, že jde o materiál z období před asi 4,5 miliardy let. NASA zaznamenala na svých webových stránkách více než miliardu přístupů a vědci si mnou ruce. Profesor astronomie na univerzitě v Marylandu a vědecký šéf projektu Michael A‘Hearn tvrdí, že budou zpracovávat získaná data až do důchodu. Experiment stál jako celek 333 milionů dolarů. Budoucnost podobných projektů v příštích pěti letech ale nijak růžová není.
Podíl NASA na americkém federálním rozpočtu posledních třicet let klesá a více než deset let se pohybuje hluboko pod hranicí jednoho procenta. Návrh rozpočtu pro rok 2006 přidává agentuře 330 milionů dolarů, což v podstatě pouze pokryje inflaci. Ještě problematičtější je ovšem fakt, že z celkového obnosu 9,661 miliardy dolarů spotřebují stále větší sumy takzvané průzkumné systémy. Zatímco administrativa prezidenta George W. Bushe hlásí velkolepé plány na dobytí Měsíce a Marsu, úzce specializované vědecké projekty NASA se budou ve velkém odkládat na neurčito. Jinými slovy: většina peněz se přesune ve prospěch přípravy pilotovaných letů.
Rychleji, lépe, levněji
Ještě v devadesátých letech se snažil devátý ředitel NASA Daniel S. Goldin čelit ztenčujícímu se rozpočtu snižováním nákladů na kosmické lety. Slogan NASA „rychleji, lépe, levněji“ sice nabádal k šetření, zároveň však přicházela z vyšších míst právě opačná rozhodnutí. Ukázkou „souboje“ vědy s politicky motivovanými vesrmírnými úkoly je nešťastný projekt mezinárodní kosmické stanice ISS.
Připomeňme základní politickou souvislost: NASA byla založena 1. října roku 1958 s jasným cílem: odpovědět na úspěšnou misi sovětského Sputniku 1. Boj o Měsíc nakonec vyhráli Američané, když posádka Apolla 11 přistála 20. července 1969 na povrchu Měsíce a splnila tak cíl vesmírného programu, který stanovil ve svém projevu prezident J. F. Kennedy.
Po triumfální návštěvě Měsíce v roce 1969 vznikly velkolepé plány na vybudování stanice na oběžné dráze pro sto lidí a na trvalé usazení astronautů na přírodní družici. Když se realizace megalomanského projektu s politickým pozadím rozběhla, studená válka již byla na stránkách učebnic dějepisu.
Oficiálně se začalo na projektu kosmické stanice pracovat v roce 1984, kdy prezident Ronald Reagan prohlásil, že vybudování základny je hlavním úkolem NASA pro dalších osm let. Celkové náklady neměly přesáhnout osm miliard dolarů, což se později ukázalo jako naprosto naivní odhad. Jenom vývoj „nanečisto“ stál téměř deset miliard a první části se začaly kompletovat až v roce 1992.
V té době se projekt přejmenoval z Freedom na ISS (International Space Station), začaly se na něm podílet další státy a Bill Clinton v něm spatřoval symbol nové spolupráce USA s Ruskem. ISS dostala politické obrysy, na něž doplatil především rozpočet NASA.
Ruská kosmická agentura měla vyrobit dvojici modulů, které by tvořily základ kosmického „přístavu“. Kvůli opakovanému nedodržení stanovených časových limitů se stavba dále zpožďovala a nakonec ji musela financovat NASA, což z jejích kapes vytáhlo další stovky milionů dolarů. Dodnes nedokončená stanice již spolykala přes sedmdesát miliard dolarů.
S ISS souvisejí stále více priority NASA. Od druhé poloviny sedmdesátých let se soustředila na související projekt vývoje dopravních prostředků. Raketoplány měly být revoluční alternativou, která výrazně zlevní výstavbu ISS i další pilotované mise. Koncepce posvěcená prezidentem Nixonem byla postavena na jednoduché „šetřící“ rovnici: nahoru jako raketa, nazpět jako letadlo. Nyní jsou právě raketoplány největší finanční zátěží. Z rozpočtu NASA vysávají úctyhodných čtyřicet procent. Cena jednoho startu původně neměla přesáhnout deset milionů dolarů a celkové výdaje na vývoj neměly překročit šest miliard dolarů. Start raketoplánu však spolyká padesátinásobek optimistického předpokladu a jeden kilogram nákladu vynesený na oběžnou dráhu Země se tím vyšplhá na neúnosných dvacet tisíc dolarů.
Vesmírné tragédie
To všechno navzdory bezpečnostním rizikům. V lednu 1986 se sága tragicky zauzlila. Havárie Challengeru 76 vteřin po startu vyvolala bouřlivou diskusi a nekompromisní kritiku. Raketoplány si ovšem nadále uchovaly statut vysoce přínosného projektu. Z celkem 113 startů lze mezi nejúspěšnější mise zařadit vynesení Hubbleova vesmírného dalekohledu na oběžnou dráhu v roce 1990. Dále připojení raketoplánu k ruské orbitální stanici Mir, počátek výstavby ISS a několik servisních letů k Hubbleovu teleskopu, při nichž posádka instalovala nové solární panely, výkonný akumulátor a především novou kameru s desetinásobně vyšším přiblížením. Optimistickou náladu však přehlušila další rána.
Columbia, nejstarší z aktivních členů rodiny raketoplánů, havarovala 1. února 2003. Příčinou bylo odlomení kusu izolační pěny z palivové nádrže při startu, který poškodil panel tepelné ochrany na křídle. Při návratu do atmosféry se pak přehřál a křídlo se zlomilo. Raketoplán Columbia se rozpadl šedesát kilometrů nad Texasem a sedmičlenná posádka zahynula. Další starty byly pozastaveny.
Dokonce se ozvaly hlasy, aby NASA přestala vyvíjet vlastní dopravní prostředky a raději přenechala tyto aktivity soukromým společnostem, jako je Burt Rutan, která vyvinula Space Ship One pro komerční lety.
NASA ovšem vývoji dopravních prostředků věnuje neutuchající pozornost. Již v roce 2003 připravovala Orbitální kosmický letoun (OSP - Orbital Space Plane), který měl původně sloužit po roce 2010 jako nástupce pro lety k Mezinárodní kosmické stanici ISS. Po sérii neúspěchů OSP zaujal jeho místo koncept Crew Exploration Vehicle (CEV). Plány od zúčastněných firem má NASA teprve na stole.
Kritici programu vyjadřují i další pochybnosti. Agentura nebyla za posledních dvacet let schopna dokončit ani jediný z experimentálních letounů řady X s motory Scramjet, projekty navíc překročily časové limity i stanovené rozpočty.
Poslední z vyvíjených hypersonických strojů, X-43A, si však na konci loňského roku přeci jen připsal poměrně velký úspěch. Bezpilotní letoun desetinásobně překonal rychlost zvuku, čímž stanovil hodnotu nejvyšší dosažené rychlosti na 12 tisíc kilometrů za hodinu. Honba za rekordem stála několik miliard a vědci trnou, zda zbudou peníze i na méně atraktivní projekty s nevyčíslitelnou hodnotou pro vědu.
Bush: „Přehodnoďte aktivity!“
Jak silné jsou politické tlaky, poznala NASA v loňském roce. Prezident Bush zveřejnil 14. ledna 2004 nový plán kosmického výzkumu. Mezi mise s nejvyšší důležitostí zařadil pilotované lety k Měsíci, na jehož povrchu by měli Američané stanout mezi lety 2015 a 2020, o pět až deset let let později by se měli podívat na Mars. Bush dodal, že ke splnění tohoto cíle musejí být dosavadní aktivity agentury přehodnoceny.
Rozhořel se také boj o Hubbleův dalekohled. O dva dny později následovalo prohlášení ředitele NASA Seana O‘Keefa, který s okamžitou platností zrušil kvůli „bezpečnosti astronautů“ servisní let k teleskopu. A na začátku letošního roku se vedení NASA rozhodlo k definitivnímu zastavení příprav servisního letu kvůli hubenému rozpočtu pro rok 2006. Zasáhl nakonec až americký Kongres, který NASA přikázal rezervovat 300 milionů dolarů, za něž vypraví do roku 2008 „záchrannou“ misi.
V roce 2010 by měl Hubbleův teleskop nahradit modernější James Webb Space Telescope (JWST), pojmenovaný po bývalém řediteli NASA Jamesi E. Webbovi, který měl nemalý podíl na programu Apollo. Dalekohled s vylepšeným zrcadlem a funkcemi by měl nalézt a prozkoumat první galaxie, jež se tvořily po takzvaném Velkém třesku, a poodhalit vývoj hvězd. Kromě toho by měli vědci ze získaných dat určit velikost a geometrii vesmíru.
U velkých změn bude stát Griffin
V neklidné době rezignoval po třech letech ve vedení NASA ředitel O’Keefe. Mimochodem - jako nový rektor státní univerzity v Luisianně si vydělá rovný půlmilion dolarů, zatímco v čele NASA měl základní roční plat 158 tisíc dolarů. Na jeho post byl letos v dubnu dosazen Michael Griffin, držitel pěti vysokoškolských titulů a doktorátu v oboru leteckého a kosmického inženýrství. Dva měsíce před jmenováním přislíbil splnění „dobyvatelské“ vize prezidenta Bushe. „Máme peníze na to, abychom dělali dobré věci. Můžeme letět na Měsíc. Můžeme letět i na Mars. Nemůžeme toho sice dosáhnout tak rychle jako při misích Apollo, ale je to v našich silách,“ prohlásil sebevědomě Griffin.
Šéf NASA řekl, že lidstvo stojí na prahu nové éry a v nejbližších letech by měla být známa odpověď na otázky, jak vznikl vesmír a zda jsme ve vesmíru sami. Velkolepý program, který počítá s vyvinutím nových dopravních prostředků, si do roku 2010 vyžádá okolo dvanácti miliard dolarů. Celková částka, která byla na splnění předběžně vyčleněna, přesahuje sto miliard dolarů.
Kritici samozřejmě předpokládají, že se vše zpozdí, prodraží a nové letouny se připojí k vesmírné stanici ISS nejdříve v roce 2012. Michael Griffin vstupuje na horkou půdu, bude muset mimo jiné obhájit své plány před skeptickými kongresmany, kteří pilotované lety k Měsíci a na Mars odmítají. Ty zatím dostaly spolu s reinkarnací raketoplánů absolutní prioritu, peníze v NASA se mohou přesouvat v jejich prospěch.
A některé projekty se odeberou do stavu klinické smrti. Které? Typický příklad: sonda Voyager 1. Byla vypuštěna v roce 1977 a momentálně se nachází zhruba čtrnáct miliard kilometrů od Slunce. Nejvzdálenější lidský výtvor od Země by mohl v blízké budoucnosti dosáhnout takzvaného heliopláště a získat unikátní data o mezihvězdném prostoru. Hovoří se ale o ukončení jeho mise i přes to, že provoz Voyageru ukousne z celkového rozpočtu pouze čtyři miliony dolarů ročně. Podobný osud potká zřejmě ještě tento rok i dalších šest astrofyzických a astronomických nízkorozpočtových misí.
Připoutejte se
Rozpočet NASA naopak počítá s trojnásobkem financí oproti minulému roku na vývoj lunárních robotizovaných průzkumníků. Do roku 2010 by se měla celková suma zvýšit z 52 milionů na 427 milionů dolarů. Záměr je pochopitelný, samočinné stroje se solárními pohonnými jednotkami „omrknou“ neznámou půdu a připraví ji pro lidské posádky. Okolo roku 2020 by měla začít po několika návštěvách přírodní družice výstavba základny. Přestupní stanice na Měsíci by měla sloužit ke zkoušení technologií určených pro výzkum Marsu.
Pumpování peněz do robotického programu tuto myšlenku podporuje, v počáteční fázi roboti podrobně zmapují měsíční povrch a budou hledat stopy po zmrzlé vodě v kráterech poblíž pólů. Poté, co vyberou nejvhodnější místo pro základnu, pomohou astronautům s výstavbou. Projekt brzdí skutečnost, že ještě není v reálném vývoji vhodný dopravní prostředek. Pokud by projekt na znovudobytí Měsíce dokonce ztroskotal, byla by tato vesmírná zajížďka při cestě na Mars opravdu drahým špásem. Vedení NASA očekává od dobývání rudé planety samá pozitiva. Podobně jako nejslavnější programy historie by mělo přinést zásadní novinky v oblasti lékařství, biologie, technologií a energetických zdrojů. Začátek tažení, obnovení letů raketoplánů, byl v polovině července ovšem rozpačitý. Raketoplán Discovery musel několikrát odložit plánovaný start.
Ať už bude mise z pohledu nových poznatků úspěchem či zklamáním, webové stránky agentury a internetová televize NASA TV nepochybně vygenerují nějakou tu miliardu přístupů, logo NASA se objeví na titulních stránkách světového tisku a zpráva o dobytí Měsíce či Marsu bude odvysílána v primetimu. Mise vstoupí do dějin a prezident Spojených států bude podepsán pod milníkem světové historie.
Odpůrci velkolepého plánu si vystačí s několika větami: Objevování vesmíru lidskou posádkou je jistě vzrušující, ušlechtilá, ale také nákladná zábava. Důležité je podtrhnout slůvko zábava. Zvláště v porovnání s čistě pozemskými problémy.
Když se řekne NASA
NASA (National Aeronautics and Space Administration) byla zřízena 1. října roku 1958 po schválení zákona o letectví a kosmickém prostoru, v době americko-ruského souboje o Měsíc. Výzkum raketových motorů musel být po neúspěších centralizován, aby USA dokázaly odpovědět na vyslání Sputniku 1. Oficiální program byl vydán až roku 1959 a zčásti kopíroval cíle NACA (National Advisory Committee for Aeronautics), Národního výboru pro otázky letectví, na jehož základě agentura vznikla.
Generální ředitelství NASA sídlí ve Washingtonu, D. C., poblíž National Air and Space Museum. V čele agentury stojí ředitel se svými zástupci, pod jeho přímým vedením pracují vedoucí jednotlivých sekcí. NASA je tvořena navzájem propojenými celky. Patří mezi ně řídící středisko vesmírných letů v Houstonu ve státě Texas, odkud jsou řízeny lety do vesmíru. Dále raketová základna na Cape Canaveral na Floridě, jež byla po smrti prezidenta J. F. Kennedyho přejmenována na Kennedy Space Center. Z kosmodromu jsou vypouštěny rakety k vědeckým misím. Centrum výroby se nachází v Pasadeně v Kalifornii. V laboratořích JPL (Jet Propulsion Laboratory) se montuje veškeré technické zařízení, včetně sond a raketoplánů.
Většina úkolů je plněna formou kontraktů s firmami jako Lockheed Martin, Rockwell International, Boeing nebo McDonnell Douglas.
Mezi hlavní cíle NASA patří výzkum leteckých a vesmírných technologií a jejich aplikace do vojenského a civilního sektoru, druhou metou je popularizace kosmického programu.
Jakožto vládní agentura získává NASA peníze v podobě ročního rozpočtu od státu.
NASA píše historii
Půlstoletí vesmírných programů
• Program zaměřený na výzkum pilotovaných letů byl zahájen 7. října 1958 pod názvem Project Mercury. Cílem bylo vyslání člověka do vesmíru a jeho bezpečný návrat na Zemi. John Glenn se 20. února 1962 stal prvním Američanem, který obletěl zeměkouli v kosmické lodi Mercury 6.
• Project Gemini byl mezistupněm k slavné éře programu Apollo, kdy USA vyslaly na povrch Měsíce lidskou posádku. Po osmi letech zkušebních letů, během nichž zahynula posádka Apolla 1 při nácviku startu, se podařilo cíl programu Apollo stanovený prezidentem Kennedym splnit.
• V roce 1973 následoval projekt Skylab: zřízení stanice na oběžné dráze, na níž se vystřídaly tři posádky. Po pouhých dvou letech byla družicová stanice opuštěna.
• Další projekt měl význam především z politického hlediska a znamenal zahájení mezinárodní spolupráce. V červenci 1975 se americké Apollo spojilo se sovětským Sojuzem 19.
• Sedmdesátá léta byla ve znamení vývoje raketoplánů. První Columbia odstartovala z mysu Canaveral 12. dubna 1981. Projekt levných dopravních prostředků se však několikanásobně prodražil. Do historie se zapsaly havárie Challengeru (1986) a Columbie (2003). Mezitím podnikly raketoplány úspěšné mise související s vynesením Hubbleova vesmírného teleskopu (1990) na oběžnou dráhu a několik servisních letů, při nichž byl dalekohled vylepšen. Columbie také absolvovaly úspěšné mise ke stanici ISS, jejíž výstavba se rozeběhla v roce 1998.
• O rok dříve přistálo na Marsu vozítko Soujourner a taktéž v roce 1997 byla vyslána na oběžnou dráhu rudé planety družice Global Surveyor, jež přinesla barevné snímky vybraných oblastí. Čtyři roky poté se k ní připojila sonda Mars Odyssey, která hledala až do července 2004 stopy po vulkanické aktivitě a působení vody na Marsu.
• Po úspěšném přistání dalšího robotického vozidla, Mars Exploration Rover Spirit, vyslovil americký prezident George W. Bush vizi opětovného dobytí Měsíce, vytvoření základny a následně let s lidskou posádkou na Mars. Druhým roverem na povrchu Marsu je vozítko Opportunity a má stejně jako Spirit provádět charakterizaci hornin a půd v souvislosti s možností dřívější existence vody na povrchu. NASA plánuje v budoucnu i další sondy, na rok 2007 je plánován projekt Phoenix, později pak Mars 2009 a Mars 2011.
Pod pokličkou
Vynálezy, o kterých se zatím příliš nemluví
Zamrzlý kouř
Poslední verze aerogelu, vyvinutého v Jet Propulsion Laboratory, výzkumném středisku NASA, drží hned několik rekordů. Jeden krychlový centimetr materiálu váží pouhé tři miligramy a má neuvěřitelné termoizolační vlastnosti. Chemickým složením se podobá sklu: je vytvořen z oxidu křemičitého a písku. Oproti sklu je však nepoměrně lehčí, „zamrzlý kouř“, jak se aerogelu přezdívá, totiž obsahuje celých 99,8 procenta vzduchu. Póry mají velikost v řádu nanometrů a aerogel díky kompaktnosti unese až tisícinásobek vlastní váhy. Díky výborné absorbci kinetické energie jsou aerogely využívány při misích, kde zachytávají částečky vesmírného prachu. Podobně jako sklo jsou dnešní aerogely velice křehké. Podle vědců v NASA se však s tímto materiálem brzy setkáme na každém kroku. Zajímavá alternativa k tradičním izolačním materiálům by mohla dát vzniknout novému „vzdušnému“ architektonickému slohu. Masovému rozšíření však zatím brání vyšší výrobní náklady.
Nabírání kyslíku za letu
NASA se zabývá již více než dvacet let vývojem bezpilotního letounu, který nedávno překonal desetinásobek rychlosti zvuku a stal se nejrychlejším letounem využívajícím vzdušného kyslíku. Podstatou je technologie nadzvukového náporového motoru, nazývaná Scramjet (Supersonic Combustible Ramjet). Pohon založený na spalování paliva spolu s proudem vnějšího vzduchu je obdobou běžných proudových motorů, na rozdíl od nich však může pohánět letadlo rychlostí až Mach 15. Scramjet je nadzvuková varianta motoru, který využívá ke vhánění vzduchu vlastního pohybu. Vzduch se stlačuje v difuzéru a přidává se k němu palivo (vodík), které spolu se vzduchem hoří ve spalovací komoře. Není proto zapotřebí nádrží s kyslíkem. Scramjet je však prakticky využitelný až při hypernadzvukových rychlostech. Například experimentální letadlo X–43A muselo být do vzduchu vyneseno bombardérem B–52 a pak ještě nosnou raketou Pegasus urychleno tak, aby náporový motor začal fungovat.
Nejcitlivější telekomunikační systém na světě
Deep Space Network (DSN) je systém zajišťující rádiovou komunikaci mezi řídícími středisky NASA a automatickými sondami, pohybujícími se ve vesmíru. DSN je největší a nejcitlivější vědecký telekomunikační systém a nejpřesnější radionavigační síť na světě. Na bázi Deep Space Network komunikují kromě sond i pilotované raketoplány, především pokud se nacházejí ve velké vzdálenosti od Země. Primárním úkolem systému je zajistit spolehlivý příjem vědeckých dat v dostatečné kvalitě ze všech sond NASA.
Srdce DSN v Pasadeně se skládá ze čtyř stanic s parabolickými anténami a přijímacími systémy. Komplex Goldstone zahrnuje kromě jedné antény o průměru 70 metrů, dvou antén po 34 a jedné antény o průměru 26 metrů ještě jednu „čtyřiatřicetimetrovku“, používanou pro výzkum a vývoj telekomunikačních systémů. Na chodu a vývoji Deep Space Network se podílí mezinárodní pracovní tým o více než 1600 lidech.
V budoucnu plánuje NASA propojení těles Sluneční soustavy sítí družic, která bude základem komunikační a navigační infrastruktury pro budoucí průzkumníky.
Made by NASA
Chapadla agentury se dotýkají produktů a procesů, které se staly běžnou součástí našeho života. Kosmické lety jsou výkonným motorem pro vývoj nových technologií počínaje letectvím přes mikrovlnnou troubu a GPS navigaci až po čipové karty.
V sedmdesátých letech platilo, že jeden dolar investovaný do výzkumného a vývojového centra NASA se americké ekonomice vrátil sedminásobně. Zašlou slávu Glenn Research Center, hlavního vývojového střediska NASA, a dalších výzkumných laboratoří by chtěla agentura oprášit a navázat na technologický boom, který podnítily především vesmírné mise Apollo. Čtyřicet let starý program přinesl revoluční poznatky uplatnitelné v průmyslu a výrobě.
Od srdce k matraci
V souvislosti s úspěšným tažením NASA vyvinula titanové slitiny, vysokopevnostní oceli, nové techniky lepení kovů, ohnivzdorné lamináty nebo izolační materiály jako pěnové polyuretany, využitelné ve stavebnictví i dalších oborech.
Zásadním způsobem pak přispěly kosmické technologie v oblasti lékařství – počínaje pokročilou diagnostikou pomocí rentgenu, respektive „cétéčka“, přes skladování krve či plazmy a zmrazování tkání až k vývoji umělých orgánů, jako například náhražky srdce, jejíž konstrukce byla inspirována palivovým čerpadlem vesmírných plavidel.
Vypuštění družic zase dalo významný impulz novým technologiím v kategorii zpracování obrazu, NASA dotáhla do úspěšné podoby stabilizátor obrazu a výrazně přispěla k počítačovým korekcím. Kromě toho se zdokonalila předpověď počasí, sestavování map geotermální aktivity či zjišťování center lesních požárů a zemětřesení. V dnešní době, kdy neustále hrozí terorismus, mohou být využity umělé družice i k indikaci útoků biologickými zbraněmi.
Ale zpátky na zem. Stačí si koupit zázračný čistící prostředek proti zamlžování ochranných brýlí a helem, který používali astronauti při kosmických misích, nebo můžete okusit komfort spánku členů vesmírného programu - díky technologii anatomicky tvarovatelných matrací a polštářů s „pamětí“ vyráběných švýcarskou firmou pod názvem Tempur-Pedic. Do komerční sféry se ale tyto patenty často implementují až po desítkách let.
Hi-tech tkaniny
Speciální oblečení vyvinuté pro astronauty misí Apollo muselo ve vesmíru lidský organismus ochránit a současně mu poskytnout maximální komfort. Jeden z použitých materiálů se dnes prodává pod značkou Outlast Adaptive Comfort a vyrábí se z něj trekové oblečení určené pro nejnáročnější vysokohorské túry. Unikátnost tkaniny Outlast spočívá v regulaci tělesného tepla, o niž se starají miliony zapuštěných mikrokapslí obsahujících PCM (Phase Control Material). Tato látka teplo neizoluje, ale pohlcováním jej uchovává na horší časy. Celé kouzlo je postaveno na principu změny skupenství: když vám začíná být horko, materiál v mikrokapslích se přemění do tekutého stavu a udržuje teplotní rovnováhu. Z materiálu Outlast se vyrábí kompletní vybavení včetně ponožek, kde je funkce „termostatu“ žádaná nejvíce.
NASA plánuje využití moderních tkanin i při plánovaných pilotovaných misích na Mars. Za několik let by se tedy měly objevit v obchodech hi-tech svršky, které budou při chůzi indukovat elektrickou energii, budou „zasíťované“ pro napojení nejrůznějších komunikátorů a díky miniaturním senzorům budou kontrolovat váš zdravotní stav.
Budoucnost telefonování
Jedním z posledních úspěchů NASA je výzkum na poli subvokálních komunikačních systémů - jinými slovy lze díky soustavě senzorů přijímané signály nervové soustavy v oblasti hlasivek převést pomocí softwaru na mluvenou řeč. Technologie tak umožňuje realizovat telefonní hovor, aniž by bylo nutné otevřít pusu.
Funkce systému senzorů v podobě malých přísavek či límce je založena na technologii elektromagnetické rezonance. Ve vývoji je také bezkontaktní soustava, již by bylo možné integrovat do oblečení.
V minulém roce byl ještě „Subvocal speech“ v plenkách, software dokázal analyzovat pouze šest základních pokynů jako „go“ nebo „stop“, dnes již lze mluvit více méně normálně.
„Rozpoznáváme ticho. Stačí, když si člověk mluví pro sebe,“ prohlásil vědecký pracovník NASA Chuck Jorgensen, který vede výzkum subvokální komunikace na Ames Research Center v Kalifornii. „Systém funguje, aniž by bylo potřeba měnit mimiku tváře nebo pohybovat rty,“ vysvětluje Jorgensen.
Výzkum subvokální komunikace byl zahájen kvůli potřebě komunikovat na velmi hlučných a tajných místech. Podle Jorgensena může mít vynález mnohem širší uplatnění, velikým pokrokem bude ovládání telefonu „silou myšlenek“ zejména pro handicapované uživatele.
Co přinese cesta na Mars?
Vodní filtry, čárový kód druhé generace, speciální plavky pro tělesně postižené, plánování archeologických výzkumů, sportovní obuv, výrobní procesy, nejvýkonnější počítač na světě, medicínské aplikace… NASA má opravdu široký záběr.
