Americký letecký expert premiérově působí na ČVUT
Chytřejší letadla, která se bez řídící věže domluví, jak se vzájemně za letu vyhnout. Hustší a bezpečnější letový provoz. Zajímavý výzkum na katedře kybernetiky ČVUT. A také volný termín v kalendáři. To jsou věci, jež přivedly do Prahy leteckého inženýra Harryho Swensona (50) z amerického Národního úřadu pro letectví a kosmonautiku (NASA). „Všichni po mě chtějí informace o raketách, ale my se věnujeme hlavně letectví,“ říká člověk, jenž se mimo jiné podílel na vývoji naváděcího systému pro vrtulník NUH-60, ale hlavní síly napřel směrem k simulacím pro oblast letecké dopravy v NASA-Ames Research Center. Coby hlavní výzkumník (principle investigator) pracoval i na programu Nextgen v ceně 600 milionů dolarů. Jeho specialitou jsou zejména nejexponovanější situace v oblasti letišť. „V civilní dopravě je důležité navýšení přepravních kapacit při dodržení stávající, nebo i lepší bezpečnosti. Chceme létat rychleji, častěji a také hospodárněji,“ řekl týdeníku EURO Swenson, jehož NASA, pro kterou pracuje od roku 1982, ocenila medailí za vynikající služby.
Jednou z cest k lepším zítřkům může být program AgentFly, jejž na ČVUT vyvíjejí čeští vědci. Před časem zaujal i americký úřad pro civilní letectví FAA (EURO 41/2008). „Kolega mi ukázal články českých odborníků a ptal se, zda nevím o někom, koho by to zaujalo. Přečetl jsem si je a našel v nich jedinečný potenciál,“ tvrdí absolvent leteckého inženýrství ze Stanfordovy univerzity. Slovo dalo slovo, a protože kybernetici dlouhodobě spolupracují s ambasádou i obrannými agenturami USA, zamířil v listopadu do České republiky. Setrvat tu má několik měsíců. „Zprvu jsem se obával, že budu mít hodně práce a spíše radit, ale brzy jsem zjistil, že se hodně dozvím. Jde o reciproční spolupráci. Teoretické základy jsou silné, experimentální fáze vynikající, šíře výzkumu ohromná. Studenti jsou bystří a nápadití,“ tvrdí Swenson. A dodává: „Myslím, že projekt typu AgentFly je správným krokem. V budoucnu bude existovat nějaký systém pozemní navigace a automatické letové kolizní detekce, a lidé za monitory pak budou dohlížet jen na stěžejní ukazatele. Nebudou tak přetížení. Provoz tím pádem bude ještě efektivnější. Odhaduji, že v roce 2020 či 2025 už bude řízení letového provozu jiné. Ale pozor: to není v letectví nějak dlouho; i dnes létají stroje, které byly navrženy před 25 lety.“
„Výzkum světové úrovně“
S americkým kolegou se jako první seznámil docent Michal Pěchouček, šéf Centra agentních technologií ČVUT. „Harry Swenson projevil zájem pracovat v našem centru, protože jej zajímá systém AgentFly pro řízení letového provozu, který jsme vyvinuli. Jde mu především o to, jak jsme tímto systémem, jehož vývoj byl původně financován obranným sektorem (US Air Force), dokázali zaujmout americký úřad pro řízení letového provozu (FAA),“ vypráví Pěchouček. Zaoceánskou návštěvu vítá. „Má velký význam. My jsme kybernetici a počítačoví vědci. Harry je pro nás cenným zdrojem informací o letovém provozu v USA a jeho řízení. Rovněž má bohatou zkušenost s vedením výzkumných týmů.“ Chystá se už další spolupráce s NASA? „My bychom o ni samozřejmě stáli. Ale jestli se nějaká vyklube, to už závisí na Harrym a na NASA. Co umíme, a co ne, to už dnes ví poměrně dobře,“ říká Pěchouček.
Swenson nešetří komplimenty: „Dělá se tu skutečně výzkum světové úrovně. World-class project. Možná bych to ani neměl říkat, ale v lecčems se české řešení zdá vhodnější než naše – kdo ví, která cesta bude ta správnější. Čas ukáže,“ usmívá se padesátník, jehož prý rovněž zaujaly úzké vazby katedry na průmysl. A mohou se z některých studentů stát výzkumníci právě pro NASA? Po menším zaváhání Swenson uzavírá: „Ano, potenciál tu je.“
