Bohumínská firma Viadrus pořádně zatopila půlce světa. Společnost s více než stoletou tradicí vyváží kotle i do zemí, kde už je tak jako tak docela teplo. Třeba do Austrálie nebo do severoafrických států. Firma teď zvyšuje obchodní ofenzivu a chce se masivněji prosadit na evropském trhu.
Loni vyvezla firma Viadrus do světa celkem 50 tisíc kotlů.
Autor: Viadrus
Topenářská výroba má v Bohumíně tradici už od roku 1885. Dělaly se tu radiátory, krbová kamna a v roce 1966 zde byl vyroben také první kotel. S jejich produkcí pokračuje dodnes společnost Viadrus, jež patří do akciové společnosti ŽDB Group ze skupiny KKCG Industry.
Zatímco před sametovou revolucí se bohumínský podnik v prodeji svých výrobků omezoval na Československo a sovětský blok, od devadesátých let začal obchodně dobývat jeden trh za druhým i v jiných regionech. Podle Lenky Otrubové, která výrobky Viadrus prodávala již v několika zcela odlišných zemích, je dnes vlastně jednodušší vypočítat, kam firma své zboží nedodává.
„Z těch klíčových trhů neobchodujeme snad jedině s Čínou. Tam totiž dovezete jenom jeden kotel v životě a pak už nikdy žádný,“ říká Otrubová v narážce na často diskutované kopírování výrobků čínskými firmami.
Jinak se ale společnosti daří v Evropě i na ostatních kontinentech. Vedle toho, že je v prodeji kotlů na tuhá paliva jedničkou na domácím trhu, je také evropským lídrem. Loni vyvezla do světa téměř 50 tisíc kotlů za více než půl miliardy korun.
Železitá voda nevadí Poptávka přitom přichází i z oblastí, kde by laik vzhledem k horkému klimatu očekával spíš velkou prodejnost mrazáků a slunečních brýlí. Loni byl například velký zájem o litinové radiátory Viadrus v Jordánsku, severoafrickém Tunisu či Alžírsku. „I když to nám Středoevropanům tak nepřipadá, i v těchto zemích bývá v některých fázích dne nebo v některých ročních obdobích docela chladno. Takže i tam potřebují topenářskou techniku. A pak je tu jedna zvláštnost – na severu Afriky mají vodu, která má mimořádně vysoký obsah železa, což většině obvyklých radiátorů škodí. Naše litinové radiátory ale tuhle vodu snášejí dobře, takže je o ně zájem,“ vysvětluje Lenka Otrubová. Firma vyřizuje některé neobvyklé zakázky na jiné kontinenty. „Do Austrálie jsme na klíč dodávávali speciální olejový kotel. Trochu překvapením pro nás byla také poptávka z Kanady. Ta má spoustu lesů a je známa svými dřevěnými peletami. Ale Kanaďané od nás kupodivu nechtěli kotle na pelety, ale na uhlí,“ říká Otrubová. První ligou pro kotle je Skandinávie**
Jestliže severní Afrika je pro radiátory trhem trochu nečekaným, oblastí zaslíbenou a prubířským kamenem pro všechny firmy vyrábějící topenářskou techniku je naopak studená Skandinávie. „Zákazníci tam očekávají naprosto precizní výrobek a servis. Je to, co se týče kotlů, taková první liga a samozřejmě musíte počítat s velkou konkurencí. Na druhou stranu nikde na světě jsem neviděla tak profesionální přístup k obchodnímu jednání, jako ve Švédsku nebo Norsku. Vaši partneři přijdou na vteřinu přesně, schůzka je rychlá, trvá půl hodinky, jde se přímo k věci. Vyřešíte věcně obchod a vše, co dohodnete, do puntíku platí. V porovnání například s arabským způsobem obchodního jednání je to příjemná změna,“ říká Otrubová.
I přes exportní úspěchy má firma ještě další velké ambice a chce svůj podíl na světovém trhu zvyšovat. V posledních čtyřech letech proto také požádala o pomoc českou vládní proexportní agenturu CzechTrade, jež jí pomáhá otevírat nové trhy. V současnosti se tak firma pokouší prosadit na stěžejních světových trzích.
Na domácím i světovém kolbišti jsou přitom bohumínské společnosti konkurentem především výrobky značek Vaillant, Buderus, Viessmann, z tuzemských je to například značka Dakon. Viadrus chce ale jim i dalším producentům z prodejního koláče dále ukusovat a v dohledné době obsadit podstatnou část evropského trhu.
