Vyrobit látku na košili tak, aby byla odolná, držela tvar, moc se nemačkala a příjemně se nosila, je umění. Italové ho ovládají dokonale
Málokdo přemýšlí nad tím, kde se vzala látka, ze které byl ušit kus oděvu, který si právě kupuje. Když v obchodě sáhnete po košili nějaké známé značky od Diora přes Hugo Bosse, Brooks Brothers, Zegnu nebo českého Blažka, bude se slušnou pravděpodobností ušita z látky vyrobené společností Albini Group.
Rodina Albiniových vyrábí látky více než 140 let a nemá s tím v úmyslu přestat ani v budoucnu.
Firmu v současnosti vede už její pátá generace a šestá se připravuje na její převzetí. „S tím se nedá nic dělat, výrobu látek máme v krvi, je to naše vášeň a ta se dědí,“ vypráví Silvio Albini, výkonný ředitel firmy a nejstarší z páté generace rodiny. Spolu s ním ve firmě pracují dva jeho bratři a bratranec, který má na starost kreativní část výroby. Skupina, jejíž název vám dost možná nic neříká, je největším evropským výrobcem látek na košile: ročně jich vyrobí asi 15 milionů metrů. Ve světě jí co do objemu výroby konkurují indické a čínské společnosti, co do kvality se však s Albini Group měřit nemohou.
Bez vody to nejde
Historie Albini Group je obdobná jako u řady špičkových firem, které vznikly v severní Itálii koncem devatenáctého století, uspěly během tehdejšího průmyslového „boomu“ a vzkvétají dodnes – často pod vedením praprapotomků původních zakladatelů. Příběh úspěchu rodiny Albiniových začíná roku 1876 nedaleko Bergama. Jeho základními předpoklady byli šikovní řemeslníci, dostatek kapitálu a – trochu překvapivě – rovněž dostatek kvalitní vody. „Ta je pro výrobu látek nezbytnou podmínkou,“ potvrzuje Silvio Albini. Před elektrifikací voda poháněla stroje a její pomocí se čistila a dodnes čistí vlákna od všech nečistot, které mají vliv na kvalitu látek i jejich vzhled. O řemeslníky nebyla koncem devatenáctého století na severu Itálie nouze. Začínal tu vzkvétat průmysl a vznikaly obchodní společnosti, které dodnes v některých oborech vládnou světovému trhu. Kdo chtěl uspět, musel zkrátka na sever; na tom se ostatně nic nezměnilo dodnes.
Přestože se v textilkách rodiny Albiniových dělaly od prvopočátku látky na košile a zdálo by se, že už není co vymýšlet, výrobní proces se neustále inovuje a vyžaduje velké investice. Nároky stoupají a je třeba vyvíjet stále nové postupy, aby látky odpovídaly požadavkům náročných moderních zákazníků. „Všichni chtějí košile, které jsou krásné, pokud možno se nemačkají, udrží si dobrý vzhled během celodenního nošení a v ideálním případě se ani nemusejí žehlit,“ vypočítává Albini.
„Jenže košile označené jako,non iron‘, které opravdu není nutné žehlit, jsou napuštěné chemií, jsou tuhé a nebudete se v nich během celého dne cítit dobře,“ doplňuje. Zatímco výrobní postupy jdou stále kupředu, materiály zůstávají po dlouhá desetiletí stejné. Bez kvalitní bavlny se neobejdete a do lehčích – zejména letních – látek se k ní přidává třeba len. V zimě naopak přijde vhod košile z kombinace bavlny s vlnou nebo kašmírem. Nejkvalitnější bavlna s dlouhými vlákny tvoří jen tři procenta celkové světové produkce a Albini Group používá při výrobě jen tu. „Nejlepší bavlna se pěstuje v Egyptě, ale také na Barbadosu a v Kalifornii.
Máme stálé dodavatele, se kterými dlouhodobě spolupracujeme, protože bavlna je prostě základ, bez kterého se neobejdeme,“ pokračuje Albini.
Zákazníci ovšem nevyžadují jen dokonalý materiál, ale také design. Tvar límečku, manžety nebo knoflíků je volbou návrhářů jednotlivých módních domů, ovšem vzhled látky, ze které košile vznikne, je jen na výr obci. Albini má pro každý rok kolekci alespoň pěti tisíc látek všech různých barev a vzorů. Shodujeme se v tom, že u formálních košil je bílá barva stále na prvním míst ě, i když pro advokáty je jistě myslitelná také světle modrá a další – především světlé – barvy. Formálnost je sice na ústupu, škrobení límečků a manžet při každém praní už po vás nikdo chtít nebude, avšak dobře vyžehlená, padnoucí bílá košile je základem šatníku. Bude to možná znít jako reklamní slogan, ale bílá musí být opravdu bílá, a to až zářivě, a tak je nutno z vláken bavlny důsledně odstranit veškeré nečistoty.
„Na bílé látce se nejvíce pozná kvalita materiálu. Bílá totiž neodpouští žádné kazy,“ vysvětluje Albini a ukazuje ve vzorníku aktuální trendy.
Bělost si musí košile udržet i při praní, což bývá často kamenem úrazu. Snažili jsme s e proto ze Silvia Albiniho do stat nějakou radu, jak prát košile co nejšetrněji. Bez ohledu na barvu radí prát košile ve zvláštním sáčku, klidně i více pohromadě, aby se zamezilo mechanickému poškozování rohů límečků a manžet, což jsou nejcitlivější místa. Pokud používáte sušičku, sušte na nízkou teplotu. Vysoká teplota poškozuje materiál a ubírá bílé na zářivosti.
Až do soumraku
V současné době jsou trendy jemně strukturované látky či látky s takzvaným „dobby“ efektem. Zkuste se u vašeho krejčího či oblíbeného prodejce košil podívat do vzorníku. Jemná struktura látky nenaruší moderní minimalistický vzhled, ale dá košili něco navíc. Zpátky do módy se vrací světle růžová a pro méně formální příležitosti se bude opět hodit jemný proužek. Největším trendem současnosti je ale snadná údržba košil. Jak bylo řečeno, nežehlivá úprava s sebou nese použití chemie, která sice nemačkavost látky do určité míry zajistí, ale na nošení moc pohodlná není. Navíc – a to je nepopiratelný fakt – nevyžehlená košile, byť třeba v nežehlivé úpravě, nebude nikdy vypadat tak dobře jako ta vyžehlená.
Ideální košile je ta, v e které můžete strávit celý den, ať už v kanceláři, u soudu, nebo třeba v letadle, a večer stále bude působit reprezentativně.
Její tajemství je v e vhodně zvoleném materiálu. Albini takové látky vyrábí pod názvem „Journey“ a u nás je můžete vidět například v showroomu společnosti Blažek. Košile z tohoto materiálu není nežehlivá, ale žehlí se velmi snadno. Při celodenním nošení si udrží p ožadovaný vzhled, a navíc by měla zaručit opravdové pohodlí. Až si bude te příště vybírat košili poučeni aktuálními trendy, zvolte si takovou, ve které se budete cítit opravdu dobře.
Rodina Albiniových vyrábí látky již dlouhých 140 let a nemá s tím v úmyslu přestat ani v budoucnu. „Je to naše vášeň a ta se dědí.“
O autorovi| Klára Donathová, donathova@mf.cz
