Brněnský sjezd znamená významnou změnu
Až do brněnského mimořádného sjezdu (5. a 6. dubna 2003) jsme v Česku zelenou stranu prakticky neměli. Rozrůzněný ekologický národ se sdružoval, přel, a dokonce i velice viditelně politicky vystupoval všude jinde, jen ne v zelené politické straně. Působila tu sice nenápadná stranička, která měla zelené jméno, ale u toho také zůstalo. Co existuje, nedokázala Strana zelených předložit a před společností neobhájila jedno jediné ekologické téma. Že sama sebe dosud nerozpustila, ospravedlňuje jen to, že poskytovala rámec smysluplným regionálním aktivitám. Těch však bylo málo a jen někde.
Historickou odpovědnost za tristní stav zelených však nenesou jen ti, kteří se v minulosti chopili funkcí v prázdné straně, ale především ti, kteří do ní nevstoupili, ač tam bytostně patřili. České ekologické osobnosti však až naivně podlehly ekologické euforii zlomové doby a uvěřily, že roztroušeny v demokratických stranách daleko lépe pohnou společností k vnímání environmentálních souvislostí. Chyba lávky. Jeden každý z těchto lidí se dříve nebo později ve své straně dostal do izolace. A mnohdy byl jen dobrý k tomu, aby sepisoval patřičnou část volebního programu, na niž pak v praxi stejně nedošlo.
V Brně nastal zlom. Stranu zelených vzala útokem další generace ekologicky smýšlejících lidí, kteří dosud programově stáli stranou politických partají. Navzdory mládí to nejsou zelenáči, většina z nich prošla ekonomicky drsnými podmínkami nevládních organizací a mnozí na vlastní kůži poznali omezení takzvané nepolitické politiky. Rozhodli se udělat krok k politice skutečné.
Ta euforie samozřejmě není náhodná. Uhnětla ji Tmavozelená výzva, za kterou se postavily do té doby vně stojící osobnosti od Dejmala po Patočku a malé „osvícené“ stranické jádro kolem dosavadního předsedy Miroslava Rokose. Během několika měsíců stoupl počet členů Strany zelených na 250 procent původního stavu. Mladí i mladě volili - všechny stranické orgány se z gruntu změnily a v čele stanuli předseda Jan Beránek, který nedávno opustil Hnutí Duha, a místopředseda Dalibor Stráský, energetický poradce ministra Ambrozka.
Ukradli stranu? I na to dal sjezd uspokojivou odpověď. Program ukrást nešlo - žádný nebyl. Dodaný tmavozelený se stane podkladem chystané programové konference. Peníze také neukradli, protože se už dříve zašantročily a policie vyšetřuje, kdo to má na svědomí. A dobré jméno? Nebylo k dispozici. I to málo dobrého zakryl prach z vymetaných špinavých koutů.
Zelená naskočila na poslední chvíli, ale ještě včas. Do voleb se stačí vyprofilovat, o silnou zelenou frakci Evropského parlamentu se opřít. Jen nepodlehnout sklonu některých nových předáků ke kabinetní politice, po níž zůstaly třecí plochy v ekologickém hnutí.
