Televizním „evropským“ cyklem se zabývají právníci
Čtyři miliony korun stál ministerstvo zahraničí třináctidílný televizní seriál Naskočíme, který si kvůli přibližování republiky k Evropské unii objednalo u soukromé společnosti K2. Původně se každý díl měl zabývat jedním z problémů, které zpráva Evropské komise ve své hodnotící zprávě nejvíce kritizovala. Po odvysílání čtvrtého dílu ale ministerstvo od smlouvy se soukromou produkcí odstoupilo s odůvodněním, že K2 při realizaci pořadu porušila dohodnuté podmínky. Následovala několik týdnů dlouhá mediální přestřelka, v níž se obě strany snažily obhájit svá stanoviska. Zatímco ministerští úředníci tvrdili, že si objednali úplně jiný pořad, tvůrci evropského cyklu označovali jejich požadavky za cenzuru. „Z důvodů nemožnosti dohody, absence vstřícnosti na korekturách a hledání jiných řešení, jsme byli nuceni od smlouvy odstoupit, prohlásil první náměstek ministerstva zahraničí Pavel Telička. O co tedy vlastně šlo? Ministerstvo zahraničí si jako součást Komunikační strategie pro vstup do Evropské unie objednalo cyklus prostřednictvím standardního kontraktu podléhajícího pravidlům Obchodního zákoníku – smlouvy o dílo. Veřejnoprávní televize ve smluvním vztahu nefiguruje. Ta se pouze dopisem šéfproducentky Aleny Müllerové zavázala, že seriál dvacetiminutových publicistických pořadů zařadí do vysílacího plánu na počátek roku 2000. V dopise z 11. listopadu 1999 mimo jiné píše, že „projekt chtějí realizovat v každém případě, ale jeho rozsah a aktuální nasazení závisí na tom, zda externí producent získá finanční prostředky i z jiných zdrojů než z České televize . Jinými slovy, ministerstvo pořad zaplatilo, K2 ho připravila a veřejnoprávní televize odvysílala. Žádná dotace, nýbrž obchodní smlouva. Dva právní subjekty, v tomto případě ministerstvo, zastoupené ředitelem odboru koordinace vztahů s Evropskou unií Petrem Kubernátem, a produkce K2, zastoupená režisérem Pavlem Štinglem, podepsaly smlouvu o dílo. Pětistránkový kontrakt, který má týdeník EURO k dispozici, vysvětluje mnohé nejasnosti v tomto sporu. Smlouva totiž jednoznačně stanovuje podmínky, za nichž objednavatel (ministerstvo zahraničí) kontroluje produkt, který si objednal. Obě strany se ve smlouvě zavazují, že si před odvysíláním každý díl promítnou, aby ministerstvo mělo možnost neschválit něco, co si neobjednalo. Seriál spolu se Štinglem vytvořili bývalá zaměstnankyně ministerstva zahraničí a pozdější signatářka výzvy Děkujeme, odejděte! Monika Pajerová a šéfredaktor Respektu Petr Holub. Už při předváděcích projekcích prvních tří dílů vytýkali zástupci ministerstva pořadům mnohé faktické vady. Nejvíce jim vadilo, že zpracovaná témata se podle jejich názoru dotýkala problematiky Evropské unie jen okrajově. K třetímu dílu, jenž se věnoval problémům vysokého školství, například Kubernát píše: „Argumenty byly postaveny na subjektivních zkušenostech, navíc nikoliv ze zemí Evropské unie. Jako řešení byly uvedeny soukromé školy nikoliv obecně, ale konkrétně (hraničící s reklamou), přičemž přinejmenším Anglo–American College má dominantní americký prvek a neodpovídá požadavku informovat o evropské problematice. To vše ale byly věci, které objednavateli zásadně nevadily. Dramatický zvrat ovšem přineslo téma čtvrtého dílu seriálu. Při předváděcí projekci zjistili zástupci ministerstva, že tvůrci se v něm zabývají tématem, které nebylo součástí přílohy smlouvy – právem na informace. „Navíc toto téma není předmětem kritiky ze strany Evropské komise, naopak, podle její pravidelné zprávy je právní úprava přístupu k informacím hodnocena kladně, což je paradoxně zmíněno i v samotném pořadu, píše Kubernát Štinglovi v dopise z 18. ledna, v němž mu oznamuje, že ministerstvo zahraničí se rozhodlo od smlouvy odstoupit. Ministerstvo tvrdí, že právě čtvrtý díl byl důkazem o porušení smlouvy. Štinglova skupina totiž nereagovala na námitky a Česká televize problematický díl odvysílala v neschválené podobě. Místo jablek hrušky. Smlouva říká, že pokud objednavatel nedá souhlas k vysílání, tvůrci musí buď odstranit faktické vady, nebo odvysílat jiný díl. V opačném případě má ministerstvo nárok na vrácení zbytku čtyř milionů korun po odečtení nákladů na již odvysílané části. Mediálně viditelnějším důvodem pro spor o čtvrtý díl byl ale fakt, že se v něm hovoří o nechuti premiéra Zemana odhalit skutečnou totožnost a počet svých poradců. To ale nesouvisí s tím, že si ministerstvo objednalo za mnoho peněz hrušky a místo nich dostalo jablka. V České televizi se do konce března objevilo všech třináct dílů včetně závěrečného titulku vysvětlujícího, že pořad byl vyroben ve spolupráci s ministerstvem zahraničí, a loga Komunikační strategie. Právě o jejich odstranění ministerstvo po odstoupení od smlouvy usilovalo. Šéfproducentka Producentského centra publicistiky a dokumentaristiky Alena Müllerová se vyjádřila, že televize byla ochotna logo a titulek odstranit, ale až po rozhodujícím slovu právníků. Spor, který zřejmě rozsoudí až nezávislý soud, pokračoval zajímavou korespondencí mezi Pavlem Štinglem a Petrem Kubernátem. Štingl považuje odstoupení od smlouvy za neplatné, protože je názoru, že jde o dramaturgické záměry, které nepřísluší ministerstvu hodnotit. „Snad by bývalo na místě v původní smlouvě ustanovit, že některý poradce z Vaší strany převezme úlohu dramaturga – cenzora, který bude na tvůrčí proces dohlížet od počátečních úvah až po finální realizaci, píše v reakci na dopis o odstoupení ministerstva od smlouvy. Není nezajímavé, že Štingl v dopise označuje čtyřmilionovou odměnu za vyhotovení produktu podle řádné smlouvy o dílo za „státní dotaci . K problémům se seriálem, který měl být původně vstupním pořadem k pravidelnému magazínu o perspektivách naší země v Evropské unii, se kriticky vyjadřovali i někteří poslanci. Nejostřeji reagoval stínový ministr zahraničí ODS Jan Zahradil, který vyslovil podezření „jestli si tady náhodou někdo nepřihrál kšeftík za čtyři miliony korun . Pozastavil se také nad tím, že Pajerová byla zaměstnankyní ministerstva zahraničí v době, kdy s produkční skupinou vyhrála výběrové řízení na zmíněný pořad. Zahradil upozorňuje, že Pajerová si poté vzala na ministerstvu dlouhodobou neplacenou dovolenou, podepsala smlouvu s televizí a seriál se začal vysílat.
