Světová ekonomika má za sebou další temný týden. Obavy investorů z recese ve Spojených státech a dalšího rozšíření krize v eurozóně vymazaly na akciových trzích 2,5 bilionu dolarů. Tomu, že se 5. srpen 2011 možná zapíše jako černý pátek na evropských burzách, nakonec nezabránila ani příznivější data o vývoji nezaměstnanosti v USA.
Globální pokles na kapitálových trzích znovu ukázal hlavně na fatální chorobu starého kontinentu. Trhy ztratily důvěru v akceschopnost evropských politiků a daly to nemilosrdně najevo. Skepsi vyvolaly hlavně neshody politických lídrů v tom, jak zabránit expanzi dluhové krize do Itálie a Španělska. Svůj podíl na frustraci má také Evropská centrální banka (ECB), která kupovala irské a portugalské státní dluhopisy, italské a španělské ale nechala jejich osudu i poté, co se úrokové míry desetiletých bondů těchto zemí vyšplhaly nad psychologickou hranici šesti procent.
„Mohla by to už ECB brát vážně, prosím?“ zanaříkal si Holger Schmieding, hlavní ekonom privátní banky Berenberg pro agenturu Bloomberg. Sami členové Evropské komise a ECB museli přiznat, že trhy reagují jinak, než se očekávalo po červencovém summitu, na němž se dohodlo navýšení gigantické finanční pomoci Řecku.
Asi v nejnezáviděníhodnější pozici se ocitl italský premiér Silvio Berlusconi. Bezradnost jeho administrativy dokazuje i nařízená razie v kancelářích mezinárodních ratingových agentur Standard & Poor’s a Moody’s. Ve skutečnosti je Berlusconi odkázán na to, na čem se dohodnou ostatní. Angela Merkelová a Nicolas Sarkozy ho ostatně v pátek ani nepřizvali k mimořádným rozhovorům na rozdíl od španělského předsedy vlády José Luíse Zapatera.
Není vyloučeno, že globální otřes na akciových trzích si vyžádá koordinovanou odpověď na úrovni G20 podobně jako v roce 2008. Jak ale připomínají ekonomové, politici a finančníci mají k dispozici daleko skromnější možnosti řešení než tehdy. Úrokové sazby už v řadě zemí není kam snižovat a ani zvyšování fiskálních výdajů nepřichází v úvahu, vždyť dluhy přerůstají doslova přes hlavu. Bude zajímavé, s jakou razancí se do řešení zapojí Čína, která jako asi jediná z globálních hráčů může říci, že má dostatek, respektive nadbytek prostředků. (pto)
