Barack Obama ukázal, že mantra o nejsilnějším muži světa má své opodstatnění
Před pár měsíci, po zvolení Baracka Obamy prezidentem USA, jsem zde vyslovil přání, aby si Američané i svět uvědomili, že Spojené státy nezvolily spasitele světa, nýbrž jenom šéfa exekutivy této země. Bylo by to fér jak vůči Obamovi, tak pro zbytek světa. O sto plus pár dní později už si nejsem tak jistý… Co když je něco v podobě zázraku v USA přece jen možné?
Těžko se dá vyjmenovat, co všechno má prezident USA v agendě. Je však nutné obdivovat, s jakým elánem se vrhl do práce. Kdo by si pomyslel, ze Hugo Chávez požádá nového prezidenta o přátelství poté, co na konferenci šéfů vlád amerického kontinentu Obama přistoupí k Chávezovi, představí se (!) a podá mu ruku. Ještě před několika měsíci označil Chávez na půdě OSN Obamova předchůdce George W. Bushe za ďábla, přičemž se teatrálně pokřižoval, jako by tohoto „netvora“ vyháněl z půdy, na níž by se národy měly sbližovat. Jen žádné závěry, prosím: jeden stisk ruky a pár nadějných slov ještě nic nezmění na tom, že Chávez svou politikou ničí vlastní zemi a rád by dostal na tuto cestu i jiné…
Máme uvěřit tomu, že Castro II před kamerami nejen žádá o sblížení s USA, ale doslova prohlašuje, že veškerá témata, nutno podtrhnout veškerá, budou na „stole“, dojde-li k jednání o vzájemných vztazích mezi Kubou a USA? Podle kubánského vládce dojde i na otázky lidských práv, politických vězňů a otázky lidské svobody ve všech aspektech. No nepatří to do sféry zázraků?
Předpokládejme, že se podobné vstřícnosti dočkáme z Číny a zbývajících diktatur, které Obamovu výzvu k novému dialogu přijmou. Vznikne tím otázka, o níž se v celé její šíři ještě nikdy adekvátně nediskutovalo: co s oběťmi těchto režimů? Co s těmi miliony (v případě Číny) či tisíci lidmi (na Kubě), které tentýž režim zničil, zlikvidoval, poslal na předčasnou smrt? Přál by si někdo žít tak dlouho, dokud by se lidstvo nevypořádalo se všemi zločiny, které jen od konce druhé světové války napáchaly na svých a jiných lidech totalitní režimy?
Nemám na to odpověď, jenom další otázku. Je-li například Kuba upřímně připravena k dialogu a k následnému přiznání hrůz, které její režim za ta desetiletí napáchal, co s tím dělat? Jak má svobodný svět odpovědět? Udělat za vším tlustou čáru, vzdát úctu obětem a jit dál? To je jedna z možností. Postkomunistické země Evropy jsou toho příkladem. Neúčtovalo se. Bylo to správné? Byla jiná možnost? Dějiny na to snad jednou odpovědí.
Lze se zamyslet nad tím, jak poměrně důkladně se lidstvo vypořádalo se zločiny nacismu a přivedlo alespoň pár z těch, co tato zvěrstva páchali, před spravedlnost. Takové „zúčtování“ s režimy, jež se na lidstvu neméně provinily, již není možné. Nacismus trval třináct let a byl způsoben „dokonalým“ řádem na dobře definovaném teritoriu, na přesně definovaných skupinách a na hlavní oběti, židovské populaci Evropy, populaci známé velmi dlouhou pamětí. Na podobné zúčtování v tomto komplikovaném světě již nebude příležitost.
Lidstvo nyní čeká debata na toto téma, které není jen akademické. Diskutovat bude hodně účastníků, kteří kvůli brutalitě jistých režimů ztratili své nejbližší, přátele, často elitu národa. Ale odpuštění snad bude stát za to, bude-li výsledkem nová epocha v mezilidských vztazích.
Sto dní v úřadě má Barack Obama tedy za sebou. Lze říci, že „přijímací zkoušku“ složil a většina národa i světa mu zatím fandí. Již nyní ukázal všem skeptikům (včetně mě), že mantra o „nejsilnějším muži“ světa má do značné míry své opodstatnění. Zaslouží si příležitost, aby tuto sílu uplatnil ve prospěch všech.
Na závěr jen malý a poněkud osobní postskript, mluvíme-li o odpuštění, ale hlavně o novém začátku. V USA se již desetiletí (to není překlep) rozhoduje o osudu dnes devadesátiletého muže, původně z Ukrajiny. Údajně působil jako krutý zločinec v jednom z nacistických vyhlazovacích táborů, kde si pro obzvláštní brutalitu vysloužil přezdívku Ivan Hrozný. (Všichni moji blízcí, včetně mých rodičů, přišli o život právě v takových koncentrácích, takže mám pramalý důvod k velkorysosti.) Čeká jej pravděpodobně deportace do Německa, kde má být souzen (byl již souzen v Izraeli a pro nedostatek důkazů osvobozen). Neznám pravdu a zdá se, že ji již nikdo nezjistí, ale udělá-li Obama tlustou čáru za minulostí ve jménu budoucnosti světa, tak bych se u něj přimluvil, aby tohoto člověka nechal v Americe dožít.
Velkorysost v kauze týkající se milionů lidí se musí projevit i ve velkorysosti vůči jednotlivci. Zapadne dobře do Obamova předsevzetí o novém začátku.
