Internetové romantiky Petr Nevický zchladí. “Jakmile jakákoli technologie přestává sama o sobě fascinovat, skončí éra entuziastů. Těch kteří prozkoumávali možnosti technologie, ať už to byli lidé nadšení kdysi pro telefon nebo železnici, anebo lidé z firem jako Yahoo! nadšení nedávno pro technologii internetu. Místo nich na scénu přicházejí chladní byznysmeni a jim je technologie v zásadě lhostejná; přemýšlejí, jak vydělávat peníze. Myslím, že pro internet taková doba nadchází právě nyní.” Tak míní jeden ze zakladatelů a lídrů společnosti APP, která je předním implementátorem komplexních IT systémů v České republice. Nevický, považovaný za realistického vizionáře oboru, se před několika lety proslavil myšlenkou, že rozvoji internetové komunikace brání klávesnice a myš, nicméně rozhovor o možnostech internetu začněme o poznání více při zemi.
EURO: Je střídání stráží pro rozvoj internetu prospěšné? Jinými slovy, co může přinést invaze tvrdých byznysmenů?
NEVICKÝ: Řekl bych, že je to krok pozitivní, protože zapálení entuziasté často neuvažují o finančních konsekvencích, a projekty tak mohou zkrachovat. Jsou příliš optimističtí, nejsou skeptičtí. Ale jakmile se oboru chopí byznysmeni, znamená to větší příliv peněz a rozvoj technologie. Nedávno jsme to viděli u mobilních telefonů generace GSM.
EURO: Urychlil ono střídání pád akcií technologického indexu Nasdaq v roce 2001?
NEVICKÝ: Rozhodně mu prospěl. Veřejnost ovšem byla šokována mnohem více než obchodní kruhy, protože vývoj Nasdaqu před pádem byl naprosto evidentní. Kromě jiného to celé ukázalo, že smyslem podnikání nemůže být systém: objevit dobrý nápad, půjčit si od investora, uvést firmu na burzu, prodat akcie a zmizet z byznysu. Smyslem podnikání je vydělávat peníze. Zaplaťpánbůh, že bublina praskla, protože jsme opět v realitě, cash-flow je důležitější než cokoli jiného.
EURO: Jak se proměna projevuje fakticky? V roce 2000 jste například vyslovil prognózu, že zhruba za dva roky nastane doba vhodná pro rozmach elektronického obchodování, kterého se účastní i koncoví zákazníci. Nastaly nyní vhodné podmínky?
NEVICKÝ: To je právě jeden z příkladů, jak začíná skutečný byznys. I u nás vznikla řada obchodních portálů, ale ukázalo se, že mnohem podstatnější než sama použitá technologie je logistika prodeje a dodávky zboží. A nakonec to nebudou skupiny nadšenců, které vytvořily obchodní portál, ale velcí retailéři, jako třeba Tesco nebo Ahold, kteří budou v elektronickém obchodování stoprocentně mnohem úspěšnější.
EURO: Co soudíte o cenovém vývoji?
NEVICKÝ: Ceny za zboží prodávané po internetu neklesly, naopak v některých případech, kdy je do nich zahrnuta cena dodávky, jsou mnohem vyšší, než by měly být. Což je ovšem způsobeno řetězcem výrobce-distributor (velkosklad)-prodejce-fyzický dodavatel, každý chce vydělat, a v konečném součtu zdvihají cenu.
EURO: Ale od prodejních portálů se naopak očekávalo, že vytvoří konkurenci mezi dodavateli, a tím budou působit na snižování cen.
NEVICKÝ: To právě nefunguje, a proto myslím, že dominantními dodavateli se stanou přímo výrobci zboží. Pro ně má také největší smysl eliminovat části zmíněného řetězce. Budou více vydělávat na svém zboží a zejména budou mít celý byznys více pod kontrolou, než pokud musí spoléhat na marketingové schopnosti mezičlánků. A jakmile se do toho pustí, myslím, že dojde k podstatnému snížení cen a zlepšení služeb.
V internetu, a ten je dnes jednoznačně vůdčí technologií sektoru, se ale ukazují mnohem podstatnější příležitosti pro vydělávání peněz či zvyšování efektivity. Například práce na dálku prostřednictvím počítačového připojení. Tam nastane v blízké době velmi dramatický vývoj.
EURO: Z čeho tak usuzujete?
NEVICKÝ: Důvody jsou tři nebo čtyři. Po událostech z 11. září 2001 se ukázalo, že není zrovna rozumné soustřeďovat mozkový trust společnosti na jedno místo. Nejen kvůli hrozbě teroristického útoku. Kolaps energie třeba může způsobit, že firma je i na několik dnů odstavena od byznysu a ztráty jsou významné.
Zadruhé, ne vždy se podaří - a to ani za velké peníze - přimět specialistu, kterého chcete zaměstnat, aby se přestěhoval řekněme z Ostravy do Prahy. Třetím z důvodů je, že někteří odborníci jsou tak drazí a jejich využití je tak krátkodobé (typicky ladiči databází nebo vrcholoví konzultanti), že si žádná firma nemůže dovolit platit je na plnou pracovní dobu. Pracují tedy pro více zaměstnavatelů zároveň. Děje se tak už i u právníků.
A konečně tak soudím proto, že úspory z práce na dálku jsou prokazatelné a podstatné.
EURO: Konkrétně?
NEVICKÝ: Zavedeme-li v APP systém “hot-deskingu”, to znamená, že v kancelářích bude mnohem méně pracovních stanic, než jaký je počet zaměstnanců, a lidé přijdou do práce jen v nezbytně nutných případech, snížíme náklady na pronájem prostor. Počítáme-li s cenou 20 eur za metr čtvereční, dostaneme se přinejmenším k částce porovnatelné s cenou za mikrovlnný spoj, za rychlost připojení 250 kilobitů za vteřinu a objem dat kolem deseti gigabytů. Samozřejmě vybavíme pracovníky počítači, ale to bychom museli i v centrále firmy. Další úspory pak pramení z nákladů na dopravu, optimálnějšího rozvržení pracovních sil a tak dále.
EURO: Je motiv úspor skutečně natolik silný, aby vedl k tak radikální pracovně-sociální revoluci?
NEVICKÝ: Nejde jen o úspory. Celá východní Evropa prošla fází ekonomiky, v níž konkurenceschopnost spočívala na velmi hrubých parametrech. Těm, kteří přežili a naučili se efektivnějšímu byznysu, už nezbývá mnoho možností jak ještě zvýšit efektivitu rázným způsobem. Produktivitu už nelze zvyšovat o desítky procent. Pokud v tomto víceméně vyrovnaném prostředí dokážete přijít s něčím novým, jako je práce na dálku, můžete získat značnou výhodu – dokud ji nezačnou užívat všichni ostatní. Troufnu si říci, že úspěšně implementované IT systémy mohou zvýšit konkurenceschopnost společnosti až o desítky procent.
EURO: Jsou už pro takový skok připraveny technologie?
NEVICKÝ: To naprosto základní, trvalé vysokorychlostní připojení bez vytáčení, to znamená stovky kilobitů za vteřinu, nečiní nejmenší problém. Zapnete počítač a v centrále společnosti se objevíte na obrazovce vašeho šéfa. Jste připojen jak datovým způsobem, tak nejlépe i hlasově. A tady už technologie zatím trochu selhává. Přenášet hlas i data současně už natolik samozřejmé není. Dalším krokem tudíž musí být zlepšení hlasové komunikace, nakonec i proto, že člověk, který pracuje na dálku, mívá pocit osamění a odpojení od kolektivu. Možnosti práce na dálku ovšem dramaticky zvýší video připojení. Všimněte si, jak neuvěřitelně klesly ceny kamer. Už v řádu jednotek let, možná za rok dva, budeme mít tuto technologii k dispozici za dostupnou cenu.
EURO: A novátorské firmy, které se o systém práce na dálku pokusí, se okamžitě ocitnou uprostřed rozvratu firemní kultury, v přímé zkoušce důvěry mezi šéfy a podřízenými. Hrozí i ztráta loajality zaměstnanců, kteří se stanou de facto samostatnými profesionály.
NEVICKÝ: Co se kontroly pracovního výkonu týká, pak technologie práce na dálku dává do rukou manažerů až nepříjemné šance, protože umožňuje sledovat třeba počet vašich úderů na klávesnici. Ano, mnoho lidí pravděpodobně změní svůj vztah k firmě. To nebezpečí zde existuje. Ale jako u řady jiných podobných změn v oblasti pracovně-sociální, ať chceme, či nechceme, něco takového nás čeká, protože ti první, kteří novinku úspěšně zavedou, donutí ostatní aby opustili příslušný byznys, anebo ji zavedli také. Vzpomeňte si na téma velkoplošných kanceláří. Vyhovují-nevyhovují, jednoznačně se prokázalo, že pro zaměstnavatele jsou výhodnější, a tak se v nich pracovat zkrátka bude.
Nevnímal bych však práci na dálku jako a priori negativní hrozbu, protože bezpochyby umožní dramaticky lepší využití lidských zdrojů. Velkou příležitostí je oblast vzdělávání. Můžete si představit systém, kde jsou vzdáleně připojeni žáci a profesor přednáší. A protože dobrých profesorů je málo, teprve systém vzdáleného připojení umožní, aby ti nejlepší měli vliv na větší komunitu žáků. Dokonce si tak umím představit takovou výuku od středních škol výše, jakmile jsou lidé poměrně zralí a motivovaní.
EURO: Uplatní se priorita byznysmenů vůči technologickým nadšencům i ve vztahu k počítačovým specialistům uvnitř firem? Mnoho společností například dosud nevyřešilo problém “vlády programátorů”, kteří vytvářejí a udržují systémy a jsou pro zcela odlišně gramotné managementy zatím nepostradatelní.
NEVICKÝ: Interní IT odborníci mnohdy tuto závislost vytvářejí záměrně. Je to racionální chování, protože čím je systém unikátnější, tím silnější je jejich pozice. Už delší dobu ale pozoruji trend implementovat spíše standardní řešení za rozumné ceny a nevyvíjet nic unikátního, co by nebylo snadno udržovatelné. Můžete si pronajímat softwarové balíky, diskové kapacity, aplikace. Kromě toho se informační řešení dostávají do fáze, kdy jejich zavádění není otázkou zvládnutí technologie, ale otázkou pochopení byznysu, kterému slouží. Čili závislost, o které hovoříme, se přenáší od nejnižších technologicky orientovaných profesí k implementátorům. Na tak vysoké úrovni lze udělat mnohem větší chybu, obnáší to mnohem větší riziko pro zákazníka. Ale tito technologičtí odborníci už nejsou interními zaměstnanci firem, protože si je málokdo může dovolit platit.
EURO: Platí v případě implementátorů stav nedostatku pracovních sil, který třeba Německo řeší zákony podporujícími imigraci technologických profesionálů?
NEVICKÝ: Ne. Ti jsou mnohem dostupnější než třeba systémoví programátoři. Tento trh je navíc poměrně kompetitivní a tlačí neschopné ven. Výsledek je už přímo úměrný jen tomu, kolik je zákazník ochoten investovat.
EURO: Zvýšila se za poslední léta počítačová gramotnost českých managementů?
NEVICKÝ: Řekl bych, že ano. Naše největší projekty byly úspěšné v podstatě proto, že do nich byl zapojen nejvyšší management zákazníka, tedy například představenstvo nebo generální ředitel. Rozhodně se stále méně setkáváme s manažery, kteří říkají: “Aha, to je něco o počítačích, tak se nějak dohodněte s Frantou v IT departementu.“ APP dokonce odmítla několik zakázek, protože zákazník, respektive management, s námi nebyl schopen kvalifikovaně komunikovat.
Jaké jsou totiž motivy? Problém obvykle tkví v tom, že zákazník má nějaké potíže. Chce zlepšit kontrolu majetku, cen, zefektivnit výrobu, a neví, jak úkol řešit technologicky. Pokud rozhodování o funkcionalitě nebo parametrech deleguje od decision makerů na koncové uživatele, zákonitě to musí skončit špatně. Ti mají pochopitelně zcela jiné motivace. Často jsou motivováni spíše nedělat nic, protože bezprostředně jim nová technologie přináší jen trauma.
EURO: Budeme-li hovořit o vzdálenější budoucnosti a přidržíme-li se tématu vztahů mezi technologií a byznysem, musíme dospět k úvaze o dostupnosti a konkurenčních šancích v globálním měřítku. Jak je to s technologickou propastí mezi USA a Evropou, o níž se často diskutuje. Existuje?
NEVICKÝ: Spíše bych řekl mezera. Jistě existuje mezera ve vytváření nových technologií a jejich využívání; je dána právním prostředím, někdy také zvyklostmi. Obecně řečeno: české nebo evropské prostředí neumožňuje efektivně a rychle přerozdělovat zdroje. Každá ekonomika má finanční, lidské, materiálové, energetické zdroje a platí princip, že neúspěšným se bere a úspěšným se dává, respektive že zdroje se rychle přesouvají od neúspěšných k úspěšným. V řadě evropských států ovšem zůstává řada zdrojů vázána u neúspěšných a celkově je ekonomika mnohem méně úspěšná. Zastaralé evropské právní předpisy neumožňují rychle vytvořit firmu, a když se jí nedaří, zase ji rychle zlikvidovat. Pochopitelně i u nás. A z toho konsekventně vznikají rozdíly v úrovni implementování a využívání technologie. Rozlišujícím faktorem rozhodně nebude dostupnost technologií, ty jsou globální, ale základní byznys.
Druhá příčina technologické mezery pramení z toho, že Američané dlouhodobě a cílevědomě podporují imigraci schopných mozků. Nazírána z jakéhokoli hlediska je to politika úspěšná, protože mozková kapacita tvůrčích lidí je nakonec silou, která hýbe ekonomikou.
EURO: Jaká je vaše vize rozvoje internetu pro nejbližší desetiletí?
NEVICKÝ: Další významný skok, který ještě není na obzoru, nastane, jakmile lidé začnou komunikovat s počítači v otevřené přímé lidské řeči, což závisí například na výkonu. Nynější způsob komunikace vyžaduje počítač, na kterém běží software a prostřednictvím klávesnice nastavujete spoustu parametrů. To je ale nepřekonatelná bariéra možná pro většinu populace. Lidé buď nechtějí, nejsou schopni, anebo mají zábrany používat tento neosobní způsob komunikace. Většinou se nakonec naučí základy, ale jakmile se systém zhroutí, začne se chovat neobvykle, jsou naprosto bezradní a vlastně se samotnou technologií nechtějí mít nic společného. Teprve až přejdeme na komunikaci v přímé řeči, otevřeme přístup možná polovině populace.
EURO: Kdy to bude?
NEVICKÝ: Za jednotky let, možná za deset. Podívejte se, kde jsme byli s internetem v roce 1992.
