Nastává očista

U kořenů nynější finanční krize jsou demokraté Clintonovy éry

Současná krize na Wall Streetu je výrazem ozdravného procesu, takzvaného „tvořivého ničení“, které již v roce 1942 popsal ve své knize Kapitalismus, socialismus a demokracie moravský rodák, americký ekonom a politolog Josef Alois Schumpeter. Staré, nereformovatelné systémy, instituce a podniky se rozpadají a mizejí. Na jejich místo nastupují nové, lépe připravené na měnící se prostředí. Kapitalistická ekonomika je živým organismem, jenž se adaptuje a vyvíjí integrací, disintegrací a reintegrací – tedy cyklem známým z biologie.
Bránit se této „kreativní destrukci“ je útokem na samotnou podstatu kapitalismu jako přirozeného, neustále se vyvíjejícího hospodářského řádu s měnícími se cíli i hodnotami v nikdy nekončící spirále sebeobnovujícího se podnikatelského úsilí.

Na počátku byly zásahy státu Americký Kongres schválil v roce 1977 takzvaný The Community Reinvestment Act (CRA), který vyžadoval po federálně pojištěných bankách, aby poskytovaly levné hypotéky specificky chudším okrskům v sousedství. Plnění požadavků CRA bylo striktně monitorováno. V roce 1995 prosadil tehdejší americký prezident Bill Clinton významnou revizi CRA. Ta vedla k podstatnému zvýšení počtu a objemu hypoték a půjček pro nejchudší vrstvy, a to přímou autorizací a podporou nestandardních (subprime) úrokových sazeb, vedoucích k tvorbě sekundárního trhu hypotečních půjček. Clintonovy revize umožnily takzvanou sekuritizaci, proces, jenž umožňuje parcelování a přebalování finančních aktiv do akcií a jistin, jež lze dál prodávat investorům. Tím se získávají finanční zdroje, které v roce 2005 dosáhly 8,06 bilionu dolarů. A vedly na amerických trzích k vydání nových jistin za 3,07 bilionu dolarů jen za rok 2005. První veřejnou sekuritizaci CRA půjček zahájila v roce 1997 společnost Bear Stearns. V letech 1993 až 1998 vzrostly CRA půjčky o 39 procent, všechny ostatní však jen o 17 procent.
V tom spočívají zdroje současné finanční krize: v radikálním zásahu Clintonovy vlády do fungování hypotečních trhů. Tento iracionální útok na kapitalismus volného trhu vytvořil natolik silné a bezprecedentní finanční toky, že se po Bear Stearns tomuto lákadlu levných peněz nedokázaly ubránit ani ostatní investiční banky na Wall Street. Američtí demokraté ve snaze zbavit se nemístného komplexu viny za finančně slabší vrstvy, které si nemohou dovolit vlastnictví rodinného domu, poškodili nejchudší spoluobčany a uvedli šéfy Wall Streetu na bezprecedentní cestu arogantního bohatství, morální korupce a sebezničujícího cyklu chamtivosti. Typickým představitelem tohoto komplexu viny bohatých je demokratický senátor Joe Biden, který tvrdí, že „platit vyšší daně je výrazem patriotismu“. Takový nesmysl mají Američané volit? Kdo ví.
Současná krize Wall Streetu byla tedy uměle vyvolaná nemoudrými intervencemi státu do ekonomiky. A zneužitím následků vychytralí bankéři zaslepení touhou po mamonu a penězích druhých lidí zcela iracionálně ohrozili nebo zničili i vlastní podniky.
Americká ekonomika i americký kapitalismus zůstávají ve svých základech zdravé. Nemocná je americká politika a Wall Street, jež se snaží tuto ekonomiku podřizovat vlastním politickým a finančním zájmům.

Virtuální ekonomika Co se změnilo od roku 1977? Vznikla globální ekonomika. Světové trhy jsou propojeny jako nikdy předtím – finančně, institucionálně a hodnotově. Přestaly fungovat izolované ostrůvky „národních ekonomik“. Vysoce efektivní technologie internetu a telekomunikací umožňují okamžité reakce, přelévání zdrojů a rozhodování bez časového prostoru na vstřebání a zažití jejich následků, dopadů a implikací. Důsledkem je snížená transparentnost rozhodnutí, výsledků a zodpovědnosti. Agenti subprime hypoték je prodávali po celém světě, nevyjímaje naivní vesničany v severním Norsku.
Ani vzdělání manažerů, zejména makroekonomické a finanční, neodpovídá prostředí 21. století. Vychází ze starého mechanistického modelu a nepřipravuje na řízení nových realit v globálních institucích. Navíc byly přerušeny vazby mezi virtuální ekonomikou finančních symbolů i spekulací a reálnou ekonomikou produktů či služeb. V USA se diskutuje o problému, zda úvěrové trhy odrážejí skutečnou situaci. Neodrážejí! Fungují více méně autonomně a v úzké spolupráci se státem a v závislosti na něm.
Existují tedy dvě ekonomiky. První, reálná ekonomika produktů a služeb, kde na trhu probíhají transakce se zbožím proti platbám za ně. A druhá, virtuální neboli symbolická ekonomika peněz a finančních nástrojů, v níž se sází na budoucí pohyby cen a která riskuje s penězi druhých lidí. Existují také dva druhy finančních transakcí, investic a rozhodnutí. První se týká financování a kapitalizace reálných produktů a služeb, druhý představuje čistou spekulaci (někdy také sázky, hry, „risk management“ a obchodování s papírovými hodnotami).
Symbolická, virtuální ekonomika se stala významně nezávislou a odpoutala se od reálné. Není to zcela symetrické: zatímco finanční ekonomika si vystačí se svými spekulacemi, reálná ekonomika je negativně ovlivněna ztrátou hodnotných úvěrů. Dnes lze spekulovat s ropou, vepřovými boky, hypotékami nebo zlatem, aniž byste se o tyto produkty reálně zajímali a měli vliv na jejich pohyby nebo převody. Pro globální spekulanty je skutečná povaha těchto komodit nebo produktů většinou nepodstatná. Na Wall Streetu lze prodávat i akcie, které nevlastníte (takzvaný short selling).

Chamtivost a strach Wall Street jako instituce se výrazně posunula z původního financování produktů, služeb a ekonomického růstu na čistě spekulativní investice. Je známo, že lidská chamtivost nezná mezí a že heslo Wall Streetu „greed is good“ (nenasystnost je dobrá – pozn. red.) nemůže být součástí reálné ekonomiky. Panika a její vyvolávání se stávají nástroji k zajištění propadu cen akcií, a tudíž k levnému skupování cíleně znehodnocených aktiv. Obzvlášť vypovídající je chování Barclays Bank, která odmítla koupit akcie banky Lehman Brothers. Avšak poté, co se Lehmani položili, začala Barclays o skupování „okousaných zbytků“ opětně jednat. Cílené pověsti, mýty a šuškanda vedly k podobně bleskové demisi Bear Stearns.
Dalším apokalyptickým jezdcem Wall Streetu je strach. Ten je příčinou zmatených akcí státu a centrální banky (Fed). Strach, že se krize virtuální ekonomiky rozšíří i na reálnou. Spekulanti musejí vyvažovat chamtivost strachem – jde o peníze jiných lidí, na pokraji zákona a někdy i zločinu (ilegální short selling v Morgan Stanley a Goldman Sachs, vstup FBI do vyšetřování podvodů). Mocní investoři a vládní úředníci žijí v neustálém strachu. Chamtivost je nutí přijímat iracionální rizika. Strach jim však diktuje rozparcelovat tato rizika na velký počet institucí po celém světě. Například Lehman Brothers: Co vlastně firma dělala? Co bylo jejich hlavní funkcí? Za levné peníze skoupit od komerčních regionálních bank nízkoúročené, většinou nesplatitelné CRA hypotéky. Tyto hypotéky rozparcelovat a „přebalit“, nalepit na ně své „mocné“ jméno a prodával institucím, fondům a ostatním naivním chamtivcům po celém světě, od Číny až po Norsko. Co se děje dál, se již nedá spolehlivě vysledovat: status, hodnota, riziko a splatnost investic nejsou transparentní, nikdo nezná pravý stav a hodnotu věcí.
Když pak začnou držitelé hypoték bankrotovat, vypovídat platby a opouštět zadlužené domy, celý spekulativní řetězec se začne otřásat nedostatkem úvěrů. Nastává řetězová reakce uměle vyvolané krize finančního sektoru.

Nová éra Investování Navíc jsou špatný management, chamtivost a nepochopení rizik efektivně zamlžovány komplikovanými zázraky takzvaného „finančního inženýrství“: CMO, CDO, CDS, SIV (viz Pojmy), jejichž dopadům nerozumí ani jejich uživatelé, natož pak šéfové. Není divu, že se pak s penězi druhých lidí a daňových poplatníků tolik hazarduje. Zmínit je třeba i fakt, že manažeři investičních bank mají lukrativní byznys v poradenství. Říkají jiným podnikům, co a jak dělat, jak financovat, jak řídit rizika a podobně, ale když přijde na jejich vlastní podniky, jsou bezradní, neznají rizika, neumějí navýšit kapitál a natahují ruce ke státu.
Přichází tedy stát. Původně se snaží financovat jen „šibaly“ pomocí peněz nevinných daňových poplatníků. Pomáhá z nesnází finančním institucím, aby zabránil panice investorů a útokům na vklady. V případě bank to musí dělat, protože vklady jsou pojištěné. V případě investičních ústavů by měl činit jen nepřímo, aby podpořil důvěru a stabilizoval finanční hospodářství. V obou případech je to nakonec vždy daňový poplatník, který přejímá rizika za všechny špatné úsudky, nerozumná rozhodnutí a neomezenou lidskou chamtivost.
Vzpomeňme jen na drze bezostyšné výkupy Bear Stearns, Freddie Mac, Fannie Mae a AIG. Tím však vzniká neudržitelné morální riziko: „Když oni dostanou, proč ne já?“ Pak spadne Lehman Brothers do bankrotu a Merrill Lynch se během jediného dne rozplyne v jiné instituci (Bank of America). Z původních pěti investičních gigantů Wall Streetu již nezbylo nic: i Morgan Stanley a Goldman Sachs se změní na holdingy a tím na regulované komerční banky. Oba investiční domy jednají o splynutí s komerčními bankami, jako je Wachovia. Jejich akcie klesají. Známý investor Warren Buffet již situace využil a do Goldman Sachs investoval přes pět miliard dolarů. Na volném trhu a bez státních garancí by to nikdy neučinil. Tím nás opouští starý Wall Street.
Místo něho se tedy formuje nový Wall Street, který vzniká z menších, moderních, flexibilních a konkurenceschopných institucí. Nastává nová éra globálního investování, založená na nových pravidlech přímé regulace, transparentnosti a zodpovědnosti, ale především na odbourání Clintonova dědictví a jeho „revize“ CRA. Jeho radikální deregulace Wall Streetu prostě nemohla fungovat.

Politická nadstavba a KLAM Je velkým neštěstím, že tato krizová „očista“ Wall Streetu se děje právě v době prezidentské kampaně v USA. Americký prezident je v ohnisku zájmu všech vyspělých zemí. Politická kampaň je proto drahá, nemilosrdná, podobná válce, založená na klamu, dezinterpretaci a mediální destrukci osobností.
Postoje obou táborů, Johna McCaina i Baracka Obamy, jsou neustále konfrontovány a vyhrocovány, bez ohledu na fakta, zájmy občanů a inklinace voličů. prezidentské volby prostě nepředstavují optimální prostředí pro řešení kulminujících problémů finanční krize.
Postoje obou táborů ke krizi Wall Streetu tudíž musejí být diametrálně odlišné. Nejde již o tradiční postoje demokratů či republikánů, v nové ekonomice jsou jejich mechanické ideologie nepoužitelné. Stanoviska k novým výzvám a novým krizím jsou tedy formována „za pochodu“ nově. Navíc nastal výrazný přesun priorit kampaně od původní „války v Iráku“ na současnou a již konečnou „ekonomiku USA“. Oba kandidáti se tedy horečnatě učí ekonomii, ale své znalosti musejí podřizovat politickým imperativům. McCain tvrdí, že základy reálné ekonomiky jsou dobré a perspektivní, ale autonomní a umělá krize virtuální (finanční) ekonomiky je začíná omezovat a ohrožovat. Obama tvrdí, že v krizi je reálná ekonomika a jejím vyústěním a vyvrcholením je současná krize virtuální (finanční) ekonomiky. Tyto dva protichůdné postoje mají logické vysvětlení. Obama musí převést vinu na osm let republikánské vlády a odklonit ji od demokratů a Clintona – na to by mu „pouhá“ krize Wall Streetu nestačila. McCain musí naopak uplynulých osm let reálné ekonomiky obhájit a soustředit se na finanční krizi posledních dvou let (pod vedením demokratického Kongresu) a navrhnout program očisty finančního sektoru.
Politická kampaň tedy mlží skutečnou situaci. V zájmu Wall Streetu je nejen zveličovat a rozdmýchávat krizové vášně s cílem získat peníze daňových poplatníků, což se daří (Bear Stearns, Freddie Mac, Fannie Mae, AIG), ale také urychlovat bankroty a pokles akcií (pomocí short selling) pro levné nákupy zbývajících aktiv (chování Barclays). McCain volá po nezávislé komisi, která by vyšetřila příčiny a hlavní aktéry finanční krize (jak jinak lze provést efektivní nápravu?), Obama však musí tuto iniciativu obratem zesměšňovat a torpédovat.
Je třeba také vědět, že Obama je největším příjemcem volebních příspěvků od Freddie Mac, Fannie Mae a Lehman Brothers. Proč Wall Street podporuje demokraty? Právě kvůli injekcím státních peněz – „podnikat“ s penězi druhých lidí je krédem Wall Streetu. Demokraty také miluje Hollywood (iniciativa Barbry Streisandové, sedm milionů dolarů za jediný večer). Oblíbencem všech je však Ben Bernanke, předseda Fedu, který sice odolal a neudělal nic s úrokovou mírou (vynikající tah k posílení dolaru), ale pak vše „napravil“ a napumpoval 85 miliard dolarů státních peněz do AIG. Akciové trhy se okamžitě propadly, čímž se snížila cena, za kterou může stát aktiva soukromých podniků odkoupit. Proto Bernanke vzápětí přišel s plánem státního výkupu špatných dluhů za 700 miliard dolarů. Tohle bude muset dělat tak dlouho, dokud ho po volbách nevyhodí nová administrativa.

ZDRAVÁ EKONOMIKA Přitom jsou základy americké ekonomiky opravdu v pořádku. Export roste, dolar posiluje, hypotéky a nemovitosti jsou levnější, osobní úvěr je dostupný a levný, ceny ropy klesají a tak dále. Nezaměstnanost sice v srpnu stoupla na 6,1 procenta, ale to je jediný špatný ukazatel. Američané si již zvykli na její nižší míru. Nezaměstnanost bohužel ještě poroste. Ale z jiných důvodů, které přímo nesouvisejí s touto „krizí“. Pád cen ropy zůstal pod hledáčkem radaru politiků a médií. Že by náhlý pokles poptávky? Anebo hurikány? Nebo snad Čína? Nikoli, čistá spekulace žene ceny nahoru a pak zase tvrdě dolů bez ohledu na potřeby a chování reálné ekonomiky. Za povšimnutí stojí, že ceny ropy klesly zhruba o 33 procent, ale benzinu u čerpací stanice jen o sedm procent.
Individuální klienti bank nejsou ohroženi. „Krize“ postihla investiční, nikoli komerční banky. Je tedy třeba zdůraznit, že individuální vklady v komerčních bankách jsou bezpečné. A také AIG zákazníci a jejich pojistky jsou v bezpečí. Pokud voliči nepodlehnou umělé, ale dobře cílené „panice“ některých politiků a šéfů Wall Streetu, není se čeho obávat. Spekulativní „útok na kapitalismus“ je třeba odrazit klidem, chladnou hlavou a uváženou volbou v listopadu. Regulace a dohled na instituce, které obchodují se soukromými i státními penězi, jsou žádoucí, nutné a pro vitalitu kapitalismu kritické. Chamtivost, spekulace a hazard nesmějí nikdy převýšit nad podnikavostí, kreativitou a inovacemi, které měly investiční banky stimulovat v reálné ekonomice. Kapitalismus volného trhu nemůže být legalizací okrádání, podvádění a korupce, ale zajištěním oboustranných výhod ve všech racionálních transakcích. To nelze bez tržní regulace v novém globálním prostředí zajistit. Jedním řešením je ustavit jakousi RTC (Resolution Trust Corporation – bývalá vládní agentura, která od roku 1989 do roku 1995 přebírala nelikvidní aktiva bank, obdoba české Konsolidační banky – pozn. red.). Ta by odkoupila špatné dluhy a tím uvolnila tok úvěrových peněz, které jsou nyní „zamrzlé“ kvůli přemíře strachu v institucích. Po ozdravení hodnot nemovitostí by se cena těchto jistin zvýšila a bylo by je možné prodat, třeba i se ziskem. Jde tedy o jakési uvolnění normálních finančních toků odlehčením špatných dluhů. Stručně řečeno, RTC plán je uklidit všechno smetí do velikánského skladiště a čekat. Útok na kapitalismus? Dalo by se to udělat i se soukromými penězi. Stačí zprůhlednit bilance postižených institucí, aby je trh mohl správně ohodnotit, například pojišťovny AIG. Její zakladatel Hank Greenberg nabízel pomoc získáním soukromého kapitálu z celého světa, ale jeho nabídky dnešní vedení AIG ignorovalo. Dalo přednost státním penězům a natahovalo ruce k Fedu a Bernankovi. Ten jim oněch 85 miliard dolarů rád poskytl za levné akcie AIG a 80 procent státní účasti. Není to sice ještě evropské znárodnění a socialismus, ale mzda strachu ano. Morální riziko státních injekcí stouplo jak na úrovni obchodní, tak politické.
Jsme svědky útoku Wall Streetu, státu a Fedu na kapitalismus volného trhu. Použiti jsou k tomu čtyři apokalyptičtí jezdci: chamtivost, panika, strach a klam. Místo úpadku však nastává dlouho potřebná očista a vzniká nový Wall Street a nový kapitalismus – silnější, dynamičtější a zodpovědnější – právě o zkušenost z probíhající katarze.

POJMY
CMO – collateralized mortgage obligation – zajištěná hypoteční obligace
CDO – collateralized debt obligation – zajištěná dlužní obligace
CDS – credit default swap – směna úvěrového selhání
SIV – structured investment vehicles – strukturované investiční nástroje

Souvislosti
Community Reinvestment Act je federální zákon z roku 1977, který po bankách požaduje, aby nabízely na území své působnosti půjčky a zakazuje jim zaměřovat se pouze na bohatší klienty. Důvodem je snaha poskytnout úvěr, včetně příležitosti vlastního bydlení, méně bonitním zákazníkům a malým podnikům. Zákon byl několikrát podroben revizi.

Důrazy
Doporučení z druhé strany 1. Zachovat klidnou hlavu, rozvahu a především přemýšlet. „Krize“ není tragédie, ale výzva a příležitost k očistě. 2. Nenaslouchat „analytikům“, kteří papouškují jeden druhého. Většinový názor nemá a nikdy nemůže mít pravdu – to bychom na burzách vyhrávali všichni a neustále.
3. Probíhající katarze amerického i globálního kapitalismu je předzvěstí nové, výkonnější ekonomiky a silnější demokracie.
4. Americký akciový trh čeká silný vzestup. Je třeba investovat „před dvěma týdny“. Nikoli až budou investovat všichni – to už bude pozdě.
5. Neschraňovat titulky o krizi, pádu a konci kapitalismu. Jde o cílenou propagandu těch, kteří chtějí získat státní peníze anebo vystrašit voliče, aby je dostali na svou stranu.

BOX
Americký záchranný plán Ministerstvo financí spolu s Kongresem pracuje na návrhu zákona, který by americké administrativě umožnil skupovat pohledávky hypotečního trhu. Do speciálního fondu má být vyčleněno až 700 miliard dolarů. Částka, kterou Washington v souvislosti se záchranou finančního trhu vynaloží, je podstatně vyšší – podle odhadů až o 1,8 bilionu dolarů. (v miliardách dolarů)
• 700: na skoupení aktiv bank a jiných finančních institucí, které zasáhla současná krize
• 50: na garance jistin ve vzájemných fondech peněžního trhu ??
• 10: na nákupy cenných papírů zajištěných zástavním právem k nemovitosti americkým ministerstvem financí
• 144: na další nákupy cenných papírů zajištěných zástavním právem k nemovitosti hypotečními agenturami Fannie Mae a Freddie Mac
• 85: půjčka pro pojišťovnu AIG • 87: splátky společnosti JPMorgan Chase
• 200: finanční injekce hypotečním agenturám Fannie Mae a Freddie Mac
• 300: prostředky poskytnuté Federal Housing Administration na transformaci nakažených hypoték do nových půjček se sníženou jistinou ?? • 4: granty poskytnuté obecním komunitám na nákup a opravu domů zabavených kvůli nesplácení hypotečních dluhů.
• 29: Prodej investiční banky Bear Stearns společnosti JPMorgan Chase, který americká vláda spolufinancovala
• 200: v současné době stále nesplacené půjčky bankám poskytnuté ze strany Federal Reserve prostřednictvím aukčního nástroje TAF Pramen: Reuters