Rosněfť si umetá cestu k arktické ropě.
Současné Rusko naprosto nutně potřebuje najít a prozkoumat nová ložiska ropy a zemního plynu, a především co nejrychleji začít s jejich těžbou. Současná a nejvýznamnější naleziště, hlavně na západní Sibiři, nejsou sice ještě vyčerpaná, ale pronikat ke zdejším zásobám do stále větších hloubek nebo v méně schůdných geologických podmínkách je mnohem obtížnější. Rusům velmi často chybějí nejen potřebné technologie, ale dnes kupodivu i odborníci, kteří by byli schopni náročné a značně komplikované těžařské úkoly zvládat. Je proto celkem logické, že se největší ruský státní ropný gigant Rosněfť pro nové úkoly spojuje s partnerem světového, byť od loňska dosti pošramoceného jména – s dříve hlavně britskou, dnes nadnárodní společností BP. Spolupráce bude probíhat v rámci transakce, která byla v zásadě uzavřena 14. ledna letošního roku.
Historické spojení
Důležitou součástí transakce je vytvoření společného podniku, který by se zanedlouho měl věnovat přípravám geologického průzkumu ve třech licenčních oblastech s těžko vyslovitelným názvem Vostočno-Prinovozemelskij 1, 2 a 3. Jak ruský název těchto lokalit napovídá, jde o území v ruském arktickém šelfu Karského moře na východ od souostroví Nová země. Jejich celková rozloha je o polovinu větší než celá Česká republika (125 tisíc čtverečních kilometrů). Pokud jde o celkovou plochu, ale především o předvídané zásoby černého zlata, je tato oblast srovnatelná s britským sektorem těžby v Severním moři. Podle ruských oficiálních zdrojů jde o „historickou dohodu mezi národní a nadnárodní těžební společností, jejímž základem je vzájemná výměna akcií“. Rosněfť na základě této smlouvy získá výměnou za 9,5 procenta svých akcií pět procent akcií BP.
Rosněfť, který do dnešních rozměrů vyrostl po zardoušení Jukosu Michaila Chodorkovského, rovněž spolu s BP v Ruské federaci založí Ústředí arktických technologií, které bude „pracovat na takovém uplatňování moderních technologií těžby z mořského dna, které by neohrožovaly zdejší ekosystémy“. Ústředí bude na tomto poli údajně využívat „zkušeností společnosti BP“, což zní po loňské havárii její těžební plošiny Deepwater Horizon přinejmenším dvojznačně, ba ještě spíše pikantně.
Slavnostnímu aktu byl 14. ledna přítomen i ruský vicepremiér Igor Sečin, po umělém pádu Jukosu nejmocnější muž ruského ropného průmyslu. Ten mimo jiné prohlásil, že „mezinárodní kapitál a ruské společnosti jsou znovu připraveny společně realizovat na území Ruska nové velkorysé investiční projekty globálního významu – přední ruské těžařské firmy tak urychlují svůj vstup do světové elity v oblasti získávání energetických surovin“. Což je ostatně velmi dobrý oficiální ruský komentář k celé transakci, která prakticky započne až v roce 2015 prvním průzkumným vrtem v uvedené oblasti. Je zřejmě zbytečné dodávat, že nejvýznamnějším ruským protektorem projektu je sám premiér Ruska Vladimir Putin.
První zrnka v soukolí
Celý záměr však má už na začátku své zádrhele: ruskému akcionáři jiného společného podniku s účastí BP (konkrétně TNK-BP) konsorciu AAP se krátce po 14. lednu podařilo do nadějně a hladce běžícího soukolí nasypat písek, takže zmiňovaná výměna akcií mezi společnostmi Rosněfť a BP bude muset počkat až do rozhodnutí londýnského vrchního soudu. AAP totiž prohlašuje, že mezi ní a BP existuje akcionářská dohoda, podle níž se veškeré transakce BP na ruském a ukrajinském území budou konat prostřednictvím TNK-BP. Výjimku tvoří případy, kdy rada ředitelů TNK-BP nebude projekt považovat za zajímavý. Pak může každý z partnerů své plány realizovat samostatně. Pokud ale jde o nový společný program BP s firmou Rosněfť, k jeho projednání na půdě TNK-BP nedošlo.
Soud v britské metropoli zatím veškeré transakce mezi společnostmi BP a Rosněfť do 25. února pozastavil a celá kauza bude předána stockholmské arbitráži. Představitelé firmy Rosněfť i BP svorně tvrdí, že „projednání podobného sporu před arbitráží vítají“ a že „s problémy a riziky tohoto typu předem počítali“.
Iniciátorem další nepříjemnosti, tentokrát jen pro Rosněfť, se už loni stal právník Alexej Navalnyj, zastupující zájmy malých akcionářů společností, jako je Gazprom či právě Rosněfť. Ten upozornil na to, že exportní tržby státní ruské společnosti v roce 2008, kdy více než polovinu vytěžených 59 milionů tun ropy vyvezla tankery a vlaky do Číny, klesly o 31 procent na 23 miliard dolarů. Akcionáři společnosti Rosněfť se teď zajímají, za jaké ceny vlastně firma svému východnímu partnerovi surovinu prodává.
Příslušná smlouva byla podepsána na léta 2005 až 2010, a to na základě tehdejších poměrů na trhu, kdy se barel černého zlata prodával za 40 dolarů. Mezitím však cena na světovém trhu v nejkritičtějším období stoupla až na 143 dolarů za barel a dnes se kvůli egyptské krizi opět z loňských asi 80 dolarů přehoupla přes stovku. Navalnyj se proto domnívá, že Rosněfť vycházel z oné „formální“ smluvní ceny, a vědomě si tak i dnes snižuje daňové základy z exportu do Číny. Což by znamenalo, že ruský státní rozpočet je na daních významně krácen společností, v níž mu patří 75 procent akcií. Což v Rusku samozřejmě není nic neobvyklého a my se můžeme jen dohadovat, kam takto vzniklé „přebytky“ mizí…
Personální hrátky
Není vyloučeno, že právě kvůli možné „daňové optimalizaci“ došlo v druhé polovině loňského roku k významným změnám ve vedení společnosti. Z čela zmizel Sergej Bogdančikov, který firmu řídil plných dvanáct let. Teď sice zůstává členem rady ředitelů, ale svůj podíl ve společnosti Rosněfť údajně prodal. Na jeho místo se dostal Eduard Chudajnatov, který v rozsáhlých personálních změnách v samotné Rosněfti i v jejích dceřiných společnostech pokračoval. Konkrétní jména by českému čtenáři nic neřekla, a tak jen dodejme, že jeho nástup do čela společnosti v září 2009 osobně schválil Dmitrij Medveděv. Podle analytika Dmitrije Abzalova budou výrazné kádrové změny pokračovat: „Eduard Chudajnatov bude na manažerské pozice vybírat lidi vůči sobě loajální, ale především ty, jež doporučí předseda rady ředitelů a ruský vicepremiér Igor Sečin,“ říká tento odborník. Kdo je Igor Sečin, jsme už připomněli. Mimochodem je to zároveň právě on, kdo na Světovém ekonomickém fóru v Davosu na novinářské otázky koncem ledna řekl, že „zabijáci a podvodníci sedí, chaos ustal – a to je podle mého názoru pro investory to nejdůležitější“.
Těžba v chráněném území
Vraťme se však k projektu Rosněfť-BP v Karském moři. Ruská filiálka Světového fondu divoké přírody (WWF) už upozornila na to, že příští ropná naleziště na východ od souostroví Nová země jsou v nebezpečné blízkosti několika arktických přírodních rezervací a že na více než čtyřech tisících čtverečních kilometrů se s nimi dokonce kryjí. Velké pochybnosti v těchto kruzích z důvodů víc než pochopitelných vzbuzuje společnost BP, která se právě vzpamatovává z následků katastrofální karibské havárie: „Říkají nám, že BP se z událostí v Mexickém zálivu poučila, ale my vidíme spíše opak. Tato společnost se případnými ekologickými riziky těžby v Karském moři nejspíše vůbec nezabývala, jinak by se přece nemohla podílet na projektu, který porušuje zákon v přísně chráněných přírodních územích,“ soudí šéf ekologických programů WWF v ruském ropném sektoru Alexej Koževnikov.
Pan Koževnikov však jistě velmi dobře ví, jak to v Rusku chodí a nač firma BP spoléhá: Karské moře není Mexický záliv a ruské vedení není Barack Obama. Hlavním garantem celého projektu je docela jistě ruský stát, takže pokud by náhodou k nějaké nehodě došlo, nepříjemnosti budou podstatně menší, případně žádné. A to nemluvíme o perspektivním čínském zákazníkovi, který je doslova za humny a který zajímá jak BP, tak Rusko.
