Naši ministři odmítají evropskou tradici a nechtějí mírnit svou ekologickou stopu
Od rakouského předsednictví EU to v Evropě chodilo tak, že vůdčí země přejala spolu s povinnostmi i závazek, že zvýšené emise, způsobené nadměrným létáním ministrů a úředníků, bude finančně kompenzovat a výtěžek poskytne do fondu určeného chudým státům ohroženým klimatickou změnou. Dělali to i Finové, Němci a Francouzi. Ve Velké Británii to platí napořád, předsednictví nepředsednictví. Jen čeští ministři o tom nechtěli ani slyšet a zchváceni kocovinou po projednávání energeticko-klimatického balíčku místopředsedu vlády Martina Bursíka s nápadem zahnali. Je to neuvážený signál ze země, která má za úkol připravit jménem unie mezinárodní prostředí pro novou klimatickou konferenci, jež by měla nahradit více než nedokonalý Kjótský protokol.
Přitom o mnoho peněz nejde. Celková částka emisních kompenzací za zvýšené úřední létání se na konci předsednického půlroku odhaduje na dvě miliardy korun. V žádném případě však na ni nelze pohlížet jako na odpustek, jak se vyjadřovali někteří členové českého kabinetu. Je to výraz odpovědnosti, kterou zanedlouho budou muset ze zákona přijmout všechny letecké společnosti a zejména jejich pasažéři. Proč ne ministři s předstihem?
Alespoň že ministr životního prostředí a jeho úředníci budou své evropské cesty zpoplatňovat dle emisního klíče. A s nimi všechna „zelená“ ministerstva včetně rezortu zahraničí, který nepochybně bude cestovat ze všech nejvíc. Bursík věří, že se časem připojí i další uvážliví ministři.
Protichůdné signály
Na české vládě bude velmi záležet, jak se Evropa vyrovná s finanční a hospodářskou krizí. Nesmí však přitom zavrhnout boj s klimatickou změnou. Evropa je v ochraně klimatu světovým lídrem a měla by jím nadále zůstat. I když to z priorit českého předsednictví, jak je prezentoval premiér Mirek Topolánek, nebylo úplně poznat. Experti českých i evropských nevládních organizací, sdružených v European Environmental Bureau (EEB), programu především vyčítají malý důraz na zvyšování energetické účinnosti.
Pro ministerstvo životního prostředí je ovšem ochrana klimatu prvním a nejdůležitějším bodem. Přijetí klimaticko-energetického balíčku je i navzdory jeho částečnému oslabení považováno za velký úspěch francouzského předsednictví EU. Od Česka se však očekává, že zaujme kreativní, konstruktivní a věrohodnou vůdčí roli směrem k nové globální dohodě v Kodani. A že hospodářskou krizi bude řešit společně s novými technologiemi výrazně snižujícími produkci oxidu uhličitého. To je však úkol pro celou vládu, od níž se očekávají zcela jiné signály, než vypustila kolem letecké dopravy.
Nový zelený úděl
Bylo by neštěstím, kdyby Česko Evropu zabrzdilo v klimatickém úsilí právě v době, kdy se očekává prudký obrat USA a nástup zemí, jako jsou Brazílie nebo Čína, která letos hodlá do zelených investic vložit 720 milionů dolarů. Generální tajemník Organizace spojených národů (OSN) Pan Ki-mun nedávno vystoupil se sdělením, že ekonomové OSN vyzývají k sestavení programu Nového zeleného údělu. Je inspirován vizí bývalého prezidenta USA Franklina Delano Roosevelta, jak vyjít z velké hospodářské krize třicátých let. Pan Ki-mun je přesvědčen: „Trvalou vyhlídku na dlouhodobý sociální blahobyt a prosperitu nabízí světu, zemím bohatým i chudým, jedině celosvětové přijetí zeleného rozvoje. Dobrou zprávou je, že si to začínáme uvědomovat. Jsme na prahu další změny – věku zelené ekonomiky.“ Pan Ki-mun svou úvahu uzavírá: „Řešení chudoby je také řešením změny klimatu: zelený růst. Pro chudé je to klíč k rozvoji. Pro bohaté je to cesta budoucnosti.“
Stejně jako nelze začít chránit životní prostředí, až si na to vyděláme, zmírnění klimatické změny není možné odkládat do doby po překonání krize. Podnikatelé si to uvědomují a už i velké koncerny se vrhají do zelených technologií. Uvědomují si to i čeští ministři u evropského kormidla?
