Nedávno jsme našli v elektroměru bombu, tvrdí Tomáš Hüner
Elektrárenská společnost ČEZ zaplatila koncem loňského roku zhruba devět miliard korun za ovládnutí majoritního podílu ve třech bulharských distributorech elektřiny. „Investice je pro ČEZ určitě návratná. Ne, že bych neuměl být konkrétnější, ale nemohu,“ tvrdí generální ředitel ČEZ Bulgaria Tomáš Hüner. Firma řídí činnost bulharských distribučních firem ovládaných mateřským koncernem ČEZ. „Od vlastníků máme zadání dvojího druhu, tedy že akvizice je strategická, ale zároveň nesmí popřít ekonomiku, de facto se musí přiblížit klasické finanční akvizici. Pokud tedy hovoříme o návratnosti, hovořme o střednědobém horizontu,“ dodal Hüner.
EURO: Hodně českých firem doufá, že jim úspěch ČEZ v Bulharsku zajistí dodávky pro místní energetický sektor… HÜNER: Nedávno mě v kanceláři navštívil zástupce společnosti ZPA, která vyrábí elektroměry. Bohužel nejdeme cestou Francouzů, popřípadě Němců, kteří koupí nějakou místní společnost, které pak dodávají vlastní, tedy německé či francouzské zboží, i když je třeba o tři koruny dražší než za kolik je vyrábí konkurence, hlavně že je jejich. Takový luxus si nemůžeme dovolit, pokud máme v bulharském prostředí podnikat a zajistit návratnost akvizice v rozumném čase, musíme bedlivě hledět na náklady. Jde o naši první zahraniční akvizici, takže nejsme pro české společnosti až tak přátelští, jak by si mnohé z nich představovaly. Samozřejmě se jim maximálně věnujeme, seznamujeme je s místním prostředím, dáváme zadarmo své know-how, ale ve finále při srovnatelném technickém standardu musí uspět nižší cena.
EURO: Kritici tvrdí, že si ČEZ koupil firmy, ve kterých se minimálně polovina elektřiny rozkrade. HÜNER : Tohle mohou tvrdit lidé, kteří neznají místní situaci a způsob, jakým je regulován bulharský energetický trh. Stát si je vědom, stejně tak jako příchozí investoři, že nic se nedá násilně lámat přes koleno. Nikdo si nedovede reálně představit, že by do Bulharska přišel nějaký znalý investor ze západu nebo z Česka a ze dne na den změnil takové věci jako jsou platební schopnost a disciplína odběratelů. Od investorů se očekává - a stát s tím musí souhlasit, protože je stále třetinovým vlastníkem energetik - že zavedou normální způsob podnikání, který je běžný v Evropě. Tedy aby si občané byli vědomi takových banálních záležitostí, jako že když si koupí nějaké zboží, ať jsou to boty, rohlíky nebo elektřina, musí za ně platit. Pravdou je, že některá etnika, třeba romské (větší než v České republice), byla dlouhodobě hýčkána tím, že základní energie, především elektřina, se brala v podstatě jako obecní studna na vesnici. Tedy mám vědro, přijdu, spustím, naberu, piji a žiji. Pokud bude nějaký problém a někdo mě začne odpojovat, tak začnu trošku politicky hartusit, vytvářet nějaký neklid. Samozřejmě že to je dlouhodobě neudržitelný stav. Lidé se musí postupně naučit, že když něco chtějí, musí to koupit, ne si to vzít zadarmo.
EURO: V Bulharsku prý ale existuje zákon, který zakazuje odpojit některé odběratele od dodávek elektřiny, k nimž údajně patří i sociálně slabé etnické skupiny….. HÜNER: Toho si vědom nejsem. V zákoně jsou jasně vyjmenovány subjekty, které není možné odpojit: školy, nemocnice nebo státem podporované či vlastněné subjekty. To je samozřejmě nepříjemné. V České republice možnost odpojit takové neplatiče existuje, můžete je tím minimálně strašit. V Bulharsku bohužel nic takového není možné, a o to je situace komplikovanější. Pokud jde o etnika, chceme s místním ministerstvem práce a sociálních věcí obnovit komunikaci o tom, aby stát dodavatelům základních komodit - jako je voda a elektřina - zákonem umožnil přístup k sociálním podporám, které dává ekonomicky slabšímu obyvatelstvu, respektive abychom se k nim dostali dříve než jejich adresáti. Myslím, že takovému postupu nic nebrání, protože je to korektní, pokud jim stát podpory zvýší, nikdo ani nepozná, že jim část někdo ubral. Navíc ani nechci rozebírat, kde se všude sociální podpory ztrácejí, protože spousta lidí, kteří je mají dostávat, se neumějí ani podepsat.
EURO: Firmy, které jste v Bulharsku ovládli, čeká rozsáhlá restrukturalizace, tedy i propouštění. O kolik snížíte stavy zaměstnanců? HÜNER: Nechci o tomhle čísle zatím hovořit, protože jsme ho neprojednali s odbory.
EURO: Jsou v Bulharsku silné odbory? HÜNER: Ano,daleko silnější než v České republice. Informační kanály mezi českými a bulharskými, případně rumunskými odbory jsou možná lepší než na manažerské úrovni. Pro mě bylo velké překvapení, že odbory ví všechno. Nejen o osobách, ale také o podmínkách, kolektivních smlouvách, prostě výměna informací je úžasná.
EURO: Jací jsou Bulhaři zaměstnanci? HÜNER: Pozitivum je, že jsou velice pracovití, negativum, že svoji pracovitost vkládají i do komunikace. To je něco, na co jsem si ještě nezvykl, neumějí komunikovat, jako třeby my při tomto rozhovoru. Pokud řeknete: zkraťte odpovědi, tak začnu říkat hesla, abych se rychleji dostal k závěru, který nás oba zajímá. Jenže než se Bulhaři k takovému závěru dostanou, trvá jim to někdy i hodiny. Pokud si nedáváte pozor, úplně se v té komunikaci ztratíte a nepřijmete ten správný závěr, ale takový, který chtějí oni. Nejprve mi to bylo divné, pak jsem pochopil: jejich nejmilovanější knížka - neříkám, že všech - jsou Osudy dobrého vojáka Švejka. Hašek to nepsal u nás, ale v Sofii.
EURO: Před několika lety jste kvůli rozporům s vedením ČEZ musel opustit post generálního ředitele Severomoravské energetiky. Tehdy jste nesouhlasil se začleněním distribuční firmy do energetického koncernu. Považujete návrat do ČEZ za zadostiučinění? HÜNER: Myslíte jako zadostiučinění, že mi teď ČEZ říká: my jsme tě poškodili, když jsme tě vytlačili někam na dvůr? Tak to není. Dnes mohu naprosto korektně přiznat, že v mnoha věcech, ale ne ve všech zásadních, se musím také korigovat. Necítil jsem žádnou zapšklost. Ne že bych dva roky někde trpěl a užíral se myšlenkou, že mě firma poškodila. Spíše jsem ocenil Martina Romana, jeho racionální způsob uvažování, který souvisí s množstvím lidí, kteří jsou ochotni jít do Bulharska a bojovat za ČEZ. Úspěšně bojovat znamená jít do střetů, které tady v balkánském prostředí nejsou tak úplně ideální a zcela bezpečné. Pro mě to je trošku bungee jumping, získávání zkušeností v novém prostředí. Práce tady není určitě nudná.
EURO: Podnikat v Bulharsku je nebezpečné? HÜNER : Samozřejmě tady existují metody, které se třeba v Česku nepoužívají v takové míře, někdy se člověk necítí příjemně. Jeden příklad z poslední doby, který dokazuje, že to v Bulharsku není tak úplná legrace: Nedávno jsme v elektroměru našli bombu, přivolaný pyrotechnik, který ji zneškodnil, konstatoval, že zařízení bylo aktivní. Při manipulaci nebo pádu by vybuchlo. Tohle je případ z terénu z velmi nízké úrovně, samozřejmě kultivovanější metody se projevují na všech stupních řízení.
