Manažer zakládá školu pro nadané děti
Připadáte si jako v normální školní třídě, ale běžného tu není nic. U tabule stojí osamělý čtyřletý chlapec a s vážnou tváří zapisuje výsledek součtu dvou trojmístných čísel. Opodál si na koberci hrají tři starší děti, u lavice v rohu třídy učitelka jinému chlapci cosi vysvětluje nad knížkou. „Mám radost, když vidím tu přímou zpětnou vazbu,“ usmívá se od dveří muž ve skvěle padnoucím tmavém obleku. „Když děláte čistý byznys, tak cílového zákazníka nevidíte.“ Stanislav Svoboda (37) ví, co říká. Je totiž nejen manažerem pro vnější vztahy české odbočky nadnárodní farmaceutické firmy Merck Sharp & Dohme IDEA Inc., ale také zakladatelem speciální školy pro nadané děti. Než se rozběhne řádná výuka, otevřelo občanské sdružení Škola dětem letos devátého února v pronajatém přízemním domku v areálu základní školy Pod Marjánkou na pražském Břevnově alespoň nultý ročník.
Založ si sám.
„Sám jsem to kdysi na základní škole zažil. Uměl jsem všechno, ale dostával jsem trojky a měli mě za nejstrašnější dítě. Doufal jsem, že mého syna to už nepotká,“ vypráví Svoboda týdeníku EURO o tom, proč si k manažerské práci přibral starost za pedagogické zařízení. Svobodův syn David se však už od čtyř let zajímal o historii a o přírodní vědy a bavili jej dinosauři i chemické pokusy. „Do školy se těšil a ta nám přislíbila, že učitelé budou respektovat jeho individuální vývoj,“ líčí Svoboda. Jenže vše dopadlo jinak: už v první třídě měl David náskok v matematice a učitelka mu zakázala předem řešit neprobranou látku, zatímco čtení mu naopak nešlo. Výsledkem byly černé puntíky a frustrace.
Svoboda proto syna ještě před ukončením první třídy přeložil na jinou školu, kde byl zařazen do systému individuálního, domácího vzdělávání. „Protože ale Davidovi chyběl kolektiv vrstevníků a já zároveň pochopil, že problém nerovnoměrného vývoje je záležitostí mnoha nadaných dětí, založili jsme v srpnu 2003 spolu s dalšími rodiči sdružení Škola dětem,“ vzpomíná jeho předseda.
Elitní záležitost.
Speciální školy pro talentované děti najdete například v Polsku, v Maďarsku, asi dvacítka jich funguje na Slovensku. V České republice však není ani jedna. Raritou pražské Školy dětem totiž mají být přijímací testy inteligence, které umožní zápis pouze těch dětí, jejichž IQ bude alespoň v některých testech dosahovat koeficientu 130. Do budoucna se počítá s tím, že zařízení bude mít pět ročníků a v jedné třídě má být maximálně dvanáct žáků. Pokračování ve studiu by jim mělo zajistit některé z již existujících gymnázií pro nadané děti. O zřízení internátní formy výuky Svoboda neuvažuje.
Základním učivem by se Škola dětem neměla nijak lišit od běžné obecné školy, jen rychlostí postupu v jednotlivých předmětech podle individuální schopnosti dítěte. Kromě toho chce ovšem škola nabídnout škálu zájmových předmětů. „Můj syn si – přísahám, že bez mého nátlaku – vybral nepovinné předměty počítače, angličtinu a zeměpis,“ pýří se Svoboda. Projekt jej zatím stál kolem sta tisíc korun.
Děti pryč od stalinistky.
Rodiče pěti dětí, které v tuto chvíli navštěvují nultý ročník a za něž platí měsíčně 990 korun plus stravné, si projekt pochvalují. „Dala jsem tam synka ne proto, že bych si myslela, že je génius, ale proto, že je tam individuální přístup a mladá, hodná paní učitelka,“ uvedla pro týdeník EURO Monika Elšíková. „Syn se sám od sebe naučil písmenka a čísla, a tak jsem se bála, že by se ve škole nudil. Zvláště u nás na Praze 6, kde soudružka učitelka říká dětem, že je hrdá, že je komunistka a že jim konečně vysvětlí, jak to bylo s tím Stalinem, protože prý ne všechno, co vidí v televizi, je pravda,“ podotýká.
Matka čtyřletého matematika je zase ráda, že na vážný zájem jejího syna bude brán ohled a ten se přitom naučí i hrát si. „Odpoledne už jsou děti trochu roztěkané, ale ráno je ve třídě ticho jako v kostele,“ říká.
I když děti vede vystudovaná učitelka, zdatným pedagogem je i sám Svoboda. „Dříve jsem pracoval v Ústavu molekulární biologie rostlin, a tak jsem několik pětiletých dětí vzal do laboratoře. Diskuse jsme vedli nesmírně zajímavé – třeba o tom, jak rostou bakterie, jak napadají rostliny, jak se rostliny pěstují. Děti z toho byly nadšené,“ vypráví o svých zážitcích.
Nejlepší na světě.
Ačkoli Stanislava Svobodu do oblasti pedagogiky vtáhl hlavně zájem na co nejlepší výchově vlastního syna, škole chce zůstat věrný i poté, co jeho David odroste. „Určitě se budu angažovat dál. Někdo hraje golf někdo se zabývá charitou, já mám tohoto koníčka,“ uvedl pro týdeník EURO. „Prostě chci, aby z páté třídy vycházeli sebevědomí, svobodomyslní lidé, kteří budou respektovat pravidla společnosti, ale jen do té míry, jsou-li smysluplná, oprávněná. Žádné podřizování se autoritám, které zneužívají postavení,“ zdůrazňuje muž, který má za sebou vědeckou kariéru genetického inženýra rostlin (1993-95) a manažera pro vnější vztahy ve firmě Procter & Gamble Rakona (1995-2003). „Aby uměli říkat ne. Aby věděli, že mají právo si myslet cokoli. Toto nebude škola drilu. Budoucí manažery, úředníky či vědce budeme tlačit, aby byli nejlepší na světě,“ dodává.
