Počet čínských miliardářů rok od roku roste. Fascinují nejen objemem majetku, ale i životními příběhy. A svět se pomalu učí jejich jména
V historické francouzské části Šanghaje na mnoha domech chybí balkony. Podle Mao Ce-tunga šlo o zbytečný kapitalistický luxus a právě na jeho příkaz byly otlučeny. Podobných nesmyslů vyprodukoval tento kontroverzní vůdce nespočet. Ještě před třiceti lety označovala Komunistická strana Číny drobné obchodníky a pouliční prodejce za podvodníky, defraudanty a neplatiče daní. Jakákoliv iniciativa a samotný fakt, že se snaží si vydělat na sebe sami, byly nepodstané, ba dokonce nežádoucí. Po nástupu vizionáře Teng Siao-pchinga, hlavního architekta hospodářských reforem v Číně, se však situace začala měnit. A s ní i postavení a role tamních soukromých podnikatelů. Právě Teng prohlásil famózní větu: „Stát se bohatým je skvělá věc.“ V mezidobí Čína napsala nejúspěšnější hospodářský příběh 20. století a kromě jiného vyprodukovala také skupinu superbohatých. Zatímco před sto lety se lidé zajímali o jména jako Rockefeller, Carnegie a Ford, nyní se svět učí správně vyslovovat příjmení Liang, Zong, Li, Wang a další. I když na jüanových bankovkách stále zůstává podobizna Mao Ce-tunga, Čínu již ovládly hmotné statky a značkové zboží. Šedé uniformy, kola a vnucená skromnost patří z pohledu dnešní mladé generace do éry dinosaurů. Láká je luxus, bohatství je přímo fascinuje. Tento obdiv mívá různé podoby. Například jedna podnikavá pekingská kancelář nabízí pro slečny, které mají zájem potkat movitého ženicha, drahé, zhruba třicetihodinové kurzy. Stovky mladých Číňanek si v jejich průběhu již osvojily návod, jak získat srdce milionáře.
Netrpělivě očekávaný seznam
Čína má dnes 271 lidí, jejichž soukromý majetek se počítá v miliardách amerických dolarů. Uvádí to letošní zpráva šanghajského Hurun Research Institutu, který počátkem září zveřejnil jména padesáti nejbohatších. Příští měsíc vyjde kompletní zpráva obsahující seznam tisícovky nejmovitějších Číňanů. Počet čínských miliardářů neustále roste, a to i přes pokračování globální finanční krize. V roce 2009 jich bylo 130, vloni 189. Zakladatel Hurun Insitutu Rupert Hoogewerf odhaduje, že ve skutečnosti je dolarových miliardářů v Číně mnohem více. Podle něj lze oficiální údaj s klidem „zdvojnásobit“ na přibližně 600. Pro srovnání: časopis Forbes napočítal letos celkem 1210 miliardářů, z nichž 413 žije v USA, 332 v Asii, z toho 113 v samotné Číně, a 300 v Evropě. Letošní seznam Hurun Institutu se stal již třináctým v pořadí. Hoogewerf, narozený v Lucembursku, zahájil tento projekt společně se dvěma studenty Šanghajské univerzity v roce 1999. Výsledky prvních čtyř let své práce publikoval prostřednictvím časopisu Forbes. V letošním roce se do první tisícovky propracovali lidé se jměním větším než 310 milionů dolarů. Ještě vloni by jim k zařazení do seznamu stačilo 220 milionů a v roce 2009 dokonce „pouze“ 150 milionů dolarů. Nicméně průměrná výše jejich majetku letos dosahuje 924 milionů dolarů. Nejvíc z těch nejbohatších lze potkat v Pekingu, kde žije celkem 111 dolarových miliardářů, dále na jihu země ve městě Šen-čen (83) a nakonec v Šanghaji (80). Podle Hoogewerfa má Čína také přes 960 tisíc lidí, jejichž majetek je odhadován na deset milionů jüanů (1,56 mil. USD). I jejich počet roste, v průměru téměř o deset procent ročně. Zatímco v roce 2009 jich bylo 825 tisíc, loni to již bylo 875 tisíc. Ze seznamu Hurun Institutu se stala v Číně postupem let prestižní záležitost. Vypovídá totiž o tom, „kdo je kdo“ v tamním byznysu, a proto je jeho vydání pokaždé netrpělivě očekáváno. Typickému čínskému milionáři je přibližně 51 let, s byznysem začal ve svých 37 letech, do té doby působil ve státní správě a trvalo mu zhruba deset let, než se s akciemi jeho firmy začalo obchodovat na burze.
Příběh firmy Sany
První příčka v žebříčku Hurun patří letos 55letému Liang Wen-kenovi, jednomu ze zakladatelů výrobce těžké stavební techniky – firmy Sany. Liang je dnes s 58 procenty akcií jejím majoritním vlastníkem a jeho osobní majetek se odhaduje na jedenáct miliard dolarů. Život tohoto muže představuje ukázkový příběh zrodu novodobého čínského miliardáře. Narodil se a vyrůstal v chudé provincii Chu-nan a vždy si uvědomoval, že cesta z bídy vede jedině přes studia. Po univerzitě nastoupil do státního průmyslu. Nicméně když v Číně začaly reformy, chopil se nových příležitostí a s bývalými spolužáky založil vlastní firmu. V úvodu podnikání okusil i nezdary, když vsadil na špatné obory. Později uspěl a počátkem září jej označil za momentálně nejbohatšího Číňana také časopis Forbes Asia. Americký magazín mu podle svých odhadů přiznal „pouze“ 9,3 miliardy dolarů. A ještě v březnu mu Forbes přiznal až druhé místo v rámci Číny a Liang v jeho žebříčku figuroval jako 114. nejbohatší muž planety. Firma Sany zahájila činnost v roce 1989 jako malý podnik nabízející svařovací materiál. Využila ekonomického a stavebního boomu v Číně, postupně se prosadila i za hranicemi a dnes představuje ve svém oboru světovou jedničku. Značku Sany lze vidět především na velkých hydraulických jeřábech, pojízdných míchačkách, čerpadlech, silničních strojích, ale také zařízeních pro přístavy a na větrných turbínách. Společnost má přes 60 tisíc zaměstnanců a stálé zastoupení ve 24 zemích světa. Celkem vybudovala pět industriálních parků, jeden v Číně a další v Americe, Německu, Indii a Brazílii, řadu projektů rozvíjí také v Africe. Stala se první čínskou firmou, která se propracovala mezi 500 nejlepších podniků světa v oboru těžké techniky pro stavební průmysl. V loňském roce dosahovaly příjmy Sany z prodeje přes 50 miliard jüanů (7,8 mld. USD). Za zmínku stojí, že to byl právě jeřáb této společnosti, který pomáhal loni v srpnu pomáhal zasypaným chilským horníkům. A letos v březnu využili záchranáři na chlazení poničené japonské elektrárny Fukušima velké pojízdné čerpadlo značky Sany. Toto zařízení v hodnotě milionu dolarů, které jsou schopny vyrobit jen tři firmy na světě, se využívá především na stavbách. Společnost Sany se v polovině května pochlubila dalším prvenstvím. Začala vyrábět největší pásový jeřáb, jeho hmotnost dosahuje 3600 tun. Bude nesporně zajímavá i nadále. Stejně jako vývoj osobního jmění jejího šéfa Liang Wan-kena. Ten má totiž v plánu uvést Sany příští rok na burzu.
Wahaha a Baidu
Druhým v pořadí je letos „král nápojů“ Cung Čching-chou, který v roce 2010 tabulku vedl. Hodnota jeho majetku mírně klesla z loňských dvanácti miliard na letošních 10,7 miliardy dolarů, a to přestože se prodej výrobků jeho firmy zvýšil o 30 procent. Šestašedesátiletý Cung stojí v čele podniku Wahaha (název znamená v mandarinštině smějící se dítě), který ovládá 15 procent čínského trhu s nealkoholickými nápoji a ročně prodá dětské oblečení v hodnotě miliardy dolarů. Cung si pěstuje image skromného miliardáře. Údajně si na den vystačí s 20 americkými dolary. Neobejde se však bez cigaret a kvalitního čaje. Před dvaceti lety začínal s malou prodejnou v jedné čínské škole ve východní části města Chang-čou, kde nabízel nanuky a vitaminové nápoje. K pozdějšímu úspěchu mu výrazně dopomohl joint venture s Danone, v němž francouzská firma vlastnila 51 procent akcií a Cung 49. Spolupráce fungovala až do roku 2007, kdy Francouzi zjistili, že se z někdejšího partnera vyklubal jejich největší konkurent na čínském trhu. Cung podle nich porušil dohody a také etiku, když na jméno manželky a dcery založil firmy, které původnímu společnému podniku vlastně konkurovaly. Danone vyčíslila ztrátu na nejméně 100 milionů dolarů a dala věc k soudu. Právní bitva se táhla dva roky. Poté Francouzi pochopili, že soud v Číně nevyhrají a svých 51 procent akcií prodali Cungovi. Na třetím místě žebříčku Hurun se letos umístil Li Jen-chung (používá také jméno Robin Li), charismatický 43letý zakladatel vyhledávacího serveru Baidu, jehož aktuální jmění je odhadováno na 8,8 miliardy dolarů. Li je nejmladším z první desítky nejbohatších Číňanů. Studoval techniku a management informatiky na prestižní Pekingské univerzitě a magisterský titul v oboru počítačových věd získal na americké Státní univerzitě New York ve městě Buffalo. V úvodu kariéry pracoval pro Dow Jones ve státě New Jersey a poté také v Sillicon Valley. Později se však rozhodl pro návrat domů, kde měl v úmyslu si založit vlastní internetovou firmu. Baidu původně začínala se servisem pro jiné čínské portály, v roce 2001 však začala poskytovat služby zákazníkům přímo. Základem úspěchu nového vyhledávače se stal důraz na jazyk, národní identitu, ale také spolupráce s vládními úřady. Především kvůli cenzuře se totiž americký Google z kontinentální Číny nakonec stáhl, díky čemuž Baidu nyní ovládá 75 procent tamního trhu. A citlivé zprávy a informace filtruje.
Dobrý nápad i konexe
Čtvrtý v pořadí Jen Pin se proslavil především tím, že pro svoji firmu Ruoy Chai získal licenci na prodej energetických nápojů Red Bull, což se mu v lidnaté Číně více než vyplatilo. Jeho jmění dosahuje 7,8 miliardy dolarů. Páté, šesté, sedmé a také desáté místo v tabulce patří developerům a obchodníkům s nemovitostmi. Zdaleka však nejsou jediní, kteří díky novým stavebním projektům v Číně neskutečně zbohatli. V první padesátce nejmajetnějších Číňanů se jich až 29 věnuje realitnímu byznysu. Obvykle se jim daří díky přístupu k levné půdě a levným penězům. Jinými slovy, díky jejich guanxi (konexím).
Výjimku představuje Wu Ja-ťün, nejbohatší žena Číny a šéfka společnosti Longfor Properties, která se díky 6,6miliardovému jmění letos umístila na celkovém sedmém místě. Zároveň se stala nejbohatší ženou planety, která se k obrovskému majetku dopracovala pouze vlastní pílí. Pomyslné žezlo převzala od loňské vítězky a držitelky tohoto titulu Čang Jin, zakladatelky gigantu „Nine Dragons Paper“. Čang zbohatla na recyklaci papíru, její majetek se však zmenšil z loňských 5,6 miliardy dolarů na letošních 4,4 miliardy, což tentokrát stačilo na 24. místo v seznamu Hurun.
Miliardářka s pokorou
Čína se vůbec stala inkubátorem pro nové, dravé a úspěšné podnikatelky. Přibližně polovina ze 14 světových miliardářek, které majetek nezdědily, ale vytvořily si jej samy, pochází z kontinentální Číny. Wu Ja-ťün je jednou z nich. Skloubila ambice s tvrdou prací a pokorou, díky čemuž dosáhla skvělých výsledků. Vyznává také tři „ne“ – neukazuje se v televizi, neposkytuje rozhovory a nedává ani autogramy. Wu se narodila v roce 1964 v Čchung-čchingu a po vysokoškolských studiích pracovala jako reportérka a editorka. V roce 1993 založila svoji první firmu, o dva roky později další, tentokrát zaměřenou na výstavbu developerských projektů. Hned v úvodu si stanovila jasné cíle: do pěti let být nejlepší v rodném městě a do desíti v celé Číně. Podařilo se jí to. Klade totiž velký důraz na kvalitu, detaily, ale uznává také korporátní kulturu, odborné školení personálu a další hodnoty, které mnohým čínských podnikatelům nic neříkají.
Pohaslé hvězdy
Ne všem čínským miliardářům se daří stejně jako loni. Například 46letý Li Li, majitel firmy Hepalink vyrábějící heparin, lék zabraňující srážení krve, spadl z loňského druhého místa až na 37. příčku. Jeho majetek se ztenčil téměř o polovinu z loňských 5,9 miliardy na 3,3 miliardy dolarů. Někdejší jednička Wang Čchuan-fu, šéf známé firmy BYD vyrábějící baterie do mobilních telefonů a auta na elektrický pohon, přišel kvůli poklesu prodeje svých produktů o třetinu majetku. Loni byl dvanáctý a letos skončil s 2,9 miliardy na 44. místě. Pozornost zasluhuje také Chuang Kuang-jü, nejbohatší Číňan z roku 2008 a zakladatel impéria Gome, prodávajícího spotřební elektroniku. Momentálně si odpykává několikaletý trest za úplatkářství, zneužití interních informací (insider trading) a další trestné činy. Přestože neopustil vězeňskou celu, narostl objem jeho majetku o 70 procent na 5,2 miliardy dolarů. V hodnocení díky tomu poskočil z loňského 21. místa na letošní 16. příčku.
Se stranickou knížkou
Čínští miliardáři jsou nejen bohatí, ale také dobře napojení na stranické špičky. Podle zjištění Hurun Institutu nejméně 30 procent z první padesátky v seznamu zasedá v různých poradních orgánech strany a vlády. Když se letos na jaře sešlo v Pekingu k výročnímu zasedání Všečínské shromáždění lidových zástupců, jedním z jeho úkolů bylo také pokusit se najít řešení narůstajícího problému, kterým je prohlubující se rozdíl mezi bohatými a chudými v Číně. Zda k jeho hledání přistupovali delegáti upřímně a s plným nasazením, lze pouze spekulovat. Mnozí zřejmě neměli ani ponětí, o čem je řeč. Sedmdesát nejbohatších členů čínského parlamentu z celkového počtu 2987 disponuje dohromady majetkem v hodnotě 493,1 miliardy jüanů (77,2 mld. USD). Pro srovnání: 70 nejbohatších členů amerického Kongresu, jehož obě komory mají dohromady 535 členů, se může pochlubit majetkem v celkové hodnotě 4,8 miliardy dolarů. A to je příjem na osobu jen ve Spojených státech přibližně desetkrát vyšší než v Číně. A právě potenciální sociální nestabilita a eventuální nepokoje v zemi vyvolané například propastným rozdílem mezi bohatými a chudými je to, co dnes čínské miliardáře znervózňuje. Nejsou to nové vily, drahá auta ani další konkubíny, po nichž tamní horní vrstva nejvíce touží. Podle Hoogewerfa jsou to pasy cizích zemí. Získat občanství solidního státu a s ním i platný cestovní doklad znamená mít pojistku. Ta by totiž v případě nejhoršího zajistila únikovou cestu ze země.
