Strava, která na naše tělo působí kysele, nás oslabuje. Překyselený organismus bývá unavený, špatně se zbavuje nežádoucích látek a je náchylný k závažným onemocněním.
Foto: photl.com
Už antický lékař Hippokrates, autor známé přísahy, kterou dodnes skládají všichni adepti na titul MUDr., tvrdil, že kyseliny našemu tělu významně škodí. A současní odborníci na zdravou výživu mu dávají za pravdu. Acidóza, jak se překyselení organismu odborně říká, zvyšuje riziko zánětlivých onemocnění, snižuje imunitu a zpomaluje schopnost regenerace.
Kyselost či zásaditost jednotlivých látek určuje takzvané pH, udává se na stupnici mezi 0 až 14. Látky s hodnotou 7 jsou neutrální, to je například voda, látky s hodnotou nižší jsou kyselé a vyšší zásadité. Ideální hodnota pH lidské krve je 7,4 a život neohrožující odchylka je pouze minimální, a to mezi hodnotami 7,35 až 7,45. Naše krev je tedy mírně zásaditá, a pokud naše tělo okyselujeme, musí si se srovnáním pH krve nějak poradit. Jinak bychom totiž nepřežili.
Pomalu účinkující jed
Vyšší kyselost naše tělo neutralizuje zvýšenou činností ledvin, nadledvinek, jater a plic. Při vyrovnávání pH dochází také k takzvané demineralizaci. Naše tělo odebírá tkáním zásadité minerály tak, aby hladinu pH vyrovnalo. Zejména se jedná o vápník z kostí, zubů, kloubních chrupavek a také cév. Nadbytečné kyseliny se navazují na vápník v cévní stěně, což působí její kornatění a ukládání cholesterolu.
Prvotní příznaky překyselení představují únava a bolesti hlavy, přidávají se drobná zánětlivá onemocnění, zažívací potíže, osteoporóza, revmatismus a dlouhodobé chronické překyselení může nakonec vyústit v rakovinu, infarkt či mrtvici. Schopnost našeho těla bojovat s kyselinami je totiž velmi omezená a celkově nás tento boj oslabuje – snižuje naši odolnost vůči kvasinkám, různým infekcím, plísním i nádorovým onemocněním.
Kyselé nerovná se kyselinotvorné
Jak už bylo řečeno výše, nejzásadnější měrou se na překyselení našeho organismu podílí strava, vedlejší role hrají náš životní styl, psychické rozpoložení a správné dýchání. Negativně působí stres a úzkost, ale také, možná trochu překvapivě, nadměrná fyzická zátěž – tedy i výkonnostní sport. Při velké námaze se ve svalech vytváří přebytek kyseliny mléčné, který tělo nedokáže účinně odbourávat. Vhodné není ani drastické hubnutí, kdy tělo hladoví a rychle odbourává nahromaděné tuky.
Co se jídelníčku týče, nelze ztotožňovat kyselá jídla s kyselinotvornými a zásaditá se zásadotvornými. Kupříkladu takový citron je sice kyselý, ale působí v našem těle naopak zásadotvorně, tedy pomáhá snižovat kyselost organismu. Obecně lze říci, že nejvíce k překyselení našeho těla přispívá nadměrná konzumace masa a uzenin, potravin s vysokým obsahem cukru a alkoholu.
Naopak zásadotvorná je téměř všechna syrová zelenina. S vařenou zeleninou je to složitější, zásadotvorná je pouze tehdy, dokud nevychladne, poté se stává okyselující. Alkalizující (zásadotvorné) účinky mají také brambory, zakysané mléčné výrobky, zelený čaj, mořské řasy, semínka jako len, sezam, slunečnice či dýně a mandle. Ostatní ořechy naše tělo bohužel okyselují a podobně i luštěniny, které obsahují složité bílkoviny, k jejichž trávení je žaludeční kyselina potřeba.
Hledání rovnováhy
Správný poměr přijímaných kyselinotvorných a zásadotvorných potravin by podle většiny pramenů měl být 20 : 80 procentům. Když se zamyslíme nad obvyklým jídelníčkem typického Čecha, je jasné, že kyselinotvorná strava ideální podíl značně překračuje. Také všechny polotovary a průmyslově zpracované výrobky, do kterých se přidávají různé chemické látky pro zlepšení vlastností, naše tělo překyselují.
Pokud chceme dosáhnout acidobazické rovnováhy, měli bychom omezit konzumaci masa, cukrů, alkoholu a průmyslově zpracovaných potravin a nahradit je čerstvou zeleninou. V chladném ročním období je vhodnější zelenina vařená, ale pokud má mít zásadotvorné účinky, měla by se konzumovat teplá – ideální jsou tedy polévky. Také mléčně kvašená zelenina – u nás oblíbené kysané zelí či anglosaské míchané pickles působí vyloženě zásadotvorně.
Tak trochu zjednodušeně lze říci, že pokud se vrátíme ke stravě našich prapředků, měli bychom si od překyselení odpočinout. Brambory, kyselé mléko, kysané zelí, chléb zadělaný kváskem, nikoli droždím, množství sezonní zeleniny a dnes opomíjené obiloviny, jako jsou jáhly či pohanka, přispívaly k rovnováze zásaditosti a kyselosti v našem těle mnohem více, než to, co jíme v současnosti.
