Kauza může nastartovat sérii obdobných procesů
Soudkyně Dana Pacholíková slibům advokátů příliš nevěří. Nebo alespoň ne těm, kteří mají co do činění s Milanem Šrejbrem. Když jeho obhájce Stanislav Balík loni v polovině prosince sliboval Pacholíkové, že se jeho klient vrátí z ciziny do 8. ledna, netušil, že tak činí zcela zbytečně. Šrejber se měl do Čech vrátit tak, aby stačil u soudu převzít předvolání na hlavní líčení nařízené na 11. leden. Pacholíková však ještě poslední pracovní den před Vánoci rozeslala obsílky k hlavnímu líčení všem jeho účastníkům. Balík ji 3. ledna telefonicky ujistil, že si Šrejber pro své předvolání přijde, Pacholíková ale den na to vydala na bývalého tenistu zatykač s odůvodněním, že se nedaří doručit mu obsílku. Pacholíková je předsedkyní senátu Městského soudu v Praze, který rozhodoval, zda Šrejber zneužíval informace v obchodním styku. Šrejber do Prahy přiletěl 6. ledna tak, jak měl se svým právníkem smluveno. V Ruzyni byl okamžitě zatčen a posléze převezen do vazební věznice na Pankráci a vzat do vazby. Obsílku od soudu ovšem paradoxně až do začátku hlavního líčení vůbec nedostal. Spekulovat se nemá. V době, kdy Milan Šrejber se svými několika společníky rozjížděl před lety své obchody, asi ho ani ve snu nenapadlo, že vše jednou skončí před soudem, kam ho navíc policejní eskorta přivede v želízkách. Začalo to smlouvami o převodech cenných papírů v roce 1995. U nich na straně jedné vystupovala Šrejbrova investiční společnost (ŠIS), která spravovala dva podílové fondy druhé vlny kuponové privatizace: Fond dividendový a Fond růstový. V ŠIS byl Šrejber jedním ze společníků. Od jednatelů dostal plnou moc k zastupování ŠIS. Druhou stranou smluv byl Šrejber Tennis Investing (ŠTI). Valná hromada tohoto investičního fondu rozhodla 21. května 1996 o jeho přeměně na běžnou akciovou společnost a změnila i předmět jeho činnosti: na koupi zboží a ekonomické poradenství. Současně Šrejbra zvolila předsedou představenstva. Ten do té doby nebyl v žádném orgánu ŠTI. Obchody podle obžaloby nakonec vypadaly tak, že Šrejber vystupoval jako kupující i prodávající. Od poloviny roku 1996 dokonce tak, že Šrejber byl i zprostředkovatelem. ŠIS totiž ke svým obchodům potřebovala makléře, a tak vznikla makléřská firma ILCO s jediným akcionářem – ŠTI ILCO poté uzavírala pro ŠIS obchody s cennými papíry. Dále Šrejber podle obžaloby spekuloval na pokles ceny akcií, když za ŠTI prodal cenné papíry, jejichž cena na burze poté klesla. V té chvíli je od fondů koupil ŠTI zpět. Prospěch, a to v souhrnné hodnotě více než třinácti milionů korun, měl vždy ŠTI a Šrejber, nikoli fondy. K tomuto závěru dospěl na základě vyšetřování městský státní zástupce František Fíla. Ten pracoval i na řadě jiných hospodářských kauz, mimo jiné na CS Fondech a Trendu. Nyní byl povýšen a odchází na Vrchní státní zastupitelství. Bankovní šťoural. Majetkové a personální propojení mezi kupujícím, prodávajícím i zprostředkovatelem se však nezdálo jednomu ze zaměstnanců Banky Scala (dnešní Union), která byla depozitářem fondů. Upozornil proto ministerstvo financí, které v té době dohlíželo na kapitálový trh. To zahájilo v roce 1997 správní řízení a uložilo ŠTI, tedy nikoli přímo Šrejbrovi, desetimilionovou pokutu. ŠTI současně musel vrátit ŠIS to, co získal ze smluv navíc. Příslušná zaměstnankyně ministerstva ovšem u soudu vypověděla, že již tehdy se vedly mezi experty spory, zda se ŠTI vůbec něčím provinil, nebo ne. I přestože si společnosti mezi sebou vše vyrovnaly, přišlo na Šrejbra rok na to trestní oznámení. Podle Fíly se Šrejbrem v obchodech „jely i další osoby (hlavně Miroslav Bauchner a Karel Stečínský), obviněny však nebyly. Mnohé nasvědčuje tomu, že to byli právě oni, kdo Šrejbrovi „dobře poradili. Chybí však důkazy a jedinou možností je přímé obvinění ze strany Šrejbra. Tyto skutečnosti při vyměření trestu zohlednil i soud, když ho uložil jen těsně nad dolní hranicí sazby. Nuda bez výhrad. Pro Pacholíkovou nebyla kauza Šrejber prvním velkým případem. Soudila Macha i řadu jiných hospodářských trestných činů. Přesto v průběhu hlavního líčení působila dojmem, že buď neví, co má v hromadě spisů před sebou, nebo to raději ani vědět nechce. Předčítat důkazy, především výpisy z Obchodního rejstříku, ji evidentně vůbec nebavilo. Stejně tak nebavilo Šrejbra to celé poslouchat. Bloumal nepřítomným pohledem po soudní síni a na otázky soudkyně: „Pane obžalovaný, máte k důkazu něco? odpovídal stručně: „Bez výhrad. O to více se snažili jeho právníci. Balík dokonce podle informací týdeníku EURO podal i ústavní stížnost na zrušení paragrafu trestního zákona o zneužívání informací v obchodním styku. Stížnost však byla odmítnuta jako předčasná. Prvoinstanční soud nakonec vyšel vstříc státnímu zástupci a Šrejbra uznal vinným ze zneužívání informací v obchodním styku (EURO 4/2001). Za základ však nevzal obchody mezi ŠTI a ŠIS, ale smlouvu mezi ŠIS a ILCO. Ta v popisu skutků v obžalobě vůbec nebyla. Soud dospěl k tomu, že kdyby tato smlouva byla v pořádku, byly by v pořádku i žalované obchody. Balík k tomu pro týdeník EURO řekl: „Je paradoxní, že má být Šrejber odsouzen za obchody od roku 1995, když ILCO vzniklo až o rok později. Fíla však prohlašuje: „Skutková podstata trestného činu by byla naplněna, i kdyby se uskutečnil jeden jediný obchod. Balík je pro odvolací řízení optimistou, poukazuje i na to, že k danému paragrafu ještě neexistuje žádná judikatura, a jsou tudíž výkladové pochybnosti. Dodal, že kdyby Vrchní soud odvolání zamítl, mohly by před soudem stanout i osoby z vedení fondů, které zakládaly velké bankovní domy pro kuponovou privatizaci. Fíla k tomu pro týdeník EURO uvedl, že kdyby se ukázalo, že jednaly se stejnými záměry jako Šrejber, bylo by stíhání namístě.
