Šance České republiky nejsou před rozhodnutím o GSA špatné
V těchto dnech nebo nejpozději do konce měsíce by měli ministři dopravy, případně premiéři členských států EU rozhodnout o tom, kde bude sídlit úřad, který bude mít dohled nad systémem družicové navigace Galileo. Pro Českou republiku je to jedinečná příležitost. Nejen proto, že tady zatím žádnou z významných evropských institucí nemáme. Galileo v sobě skrývá obrovský potenciál - nejen pro český průmysl a vědu, ale i pro malé firmy se může stát impulzem k rozvoji nové techniky a nových technologií.
Nepředstavitelné možnosti.
Program Galileo, který připravuje Evropská unie ve spolupráci s Evropskou kosmickou agenturou (ESA), má být technicky vyspělejší obdobou současného navigačního systému GPS provozovaného Spojenými státy. V porovnání s tímto systémem má být přesnější a mít především civilní využití. Pro komerční využití, jež vychází z možnosti přesného zaměření polohy sledovaného objektu nebo jevu, nabízí nepřeberné množství aplikací. Mnohé z nich si zřejmě nedokážeme ještě ani představit. Už dnes však víme, že se jeho prostřednictvím bude řídit letový provoz nebo silniční doprava, budou fungovat záchranné systémy a služby a že s jeho pomocí bude možné bojovat proti kriminalitě a terorismu. Ke zlepšení podnikatelského prostředí přispěje účinnější kontrolou dodržování práva a předpisů. Nejen sledováním podezřelých zásilek nebo osob, ale i nástroji pro monitorování výběru cel či daní nebo dálničních poplatků.
Výhody systému.
Evropská unie počítá s tím, že na vybudování systému vyčlení nejméně 1,5 miliardy eur. Celý projekt má stát 3,5 až čtyři miliardy eur a financovat ho budou i další instituce a soukromý sektor. Z tohoto pohledu půjde - přinejmenším v evropském měřítku - o jeden z největších projektů PPP, tedy spolupráce soukromého a veřejného sektoru (Public Private Partnership). Systém Galileo může vytvořit až 150 tisíc nových pracovních míst a do roku 2020 ho bude podle odhadů využívat 400 milionů lidí. Soukromým subjektům se může jedno euro vložené do vývoje aplikací vrátit až trojnásobně.
Galileo bude mít třicet družic, polohu bude určovat s přesností na centimetry. Na rozdíl od systémů, které byly primárně budovány pro vojenské účely - tedy americký GPS a ruský Glonass - u něj nehrozí, že by ho některá z vlád ze strategických důvodů náhle vypnula. To byl také jeden z důvodů, proč se EU rozhodla tento nákladný systém budovat. Přestože GPS dnes již funguje i pro komerční účely poměrně přesně, připomeňme, že to nebylo a ani do budoucna nemusí být pravidlem. Původně byly všechny civilní přijímače GPS zatíženy umělou odchylkou, kvůli níž nebyly použitelné například pro navigaci v automobilech. Přestože se tato odchylka později odstranila, během války v Perském zálivu, při operaci Pouštní bouře, se z rozhodnutí amerického prezidenta znovu uplatnila.
Nepřímá pobídka.
Evropský úřad pro dohled nad využitím systému Galileo nebude technickým vývojovým střediskem. Bude mít pouze kontrolní a řídicí roli. Úřad se zkratkou GSA (Galileo Supervisory Authority) má mít kolem stovky zaměstnanců, a protože se předpokládá, že se k zapojení do systému přihlásí i jiné než členské země EU (zájem již projevila například Čína nebo Indie), bude mít nepochybně skutečně globální obsazení. Přesto bude hostitelská země z umístění tohoto úřadu významně profitovat.
Když se Španělsko před dvaceti lety automaticky se vstupem do EU stalo také členem ESA, nemělo žádný letecký průmysl, natož kosmický výzkum. Dnes funguje jako zavedený dodavatel ESA a španělské firmy nemají problém, aby z této agentury „odčerpaly“ zakázky za více než 200 milionů eur ročně. Systém nepřímých pobídek zafungoval jako skvělý impulz i v jiných zemích. Vývoj a výrobu pro letectví a kosmonautiku nastartoval také například v Belgii nebo Itálii.
Užitečné souvislosti.
Česká republika měla v porovnání se jmenovanými zeměmi v době jejich vstupu do ESA v obou oborech významný náskok. A lze říci, že ho úplně neztratila. Čeští vědci a inženýři v rámci RVHP spolupracovali na vyslání 23 družic programu Interkosmos. Český kosmonaut Vladimír Remek byl v roce 1978 po Rusech a Američanech prvním účastníkem vesmírné mise. Tuzemská zařízení a experimenty se později uplatnily i při dalších výpravách do kosmu.
V České republice je kromě výzkumných pracovišť už dnes řada firem, které pracují na využití družicových systémů. Podpora vlády, motivované umístěním důležitého úřadu, by jim nepochybně pomohla. Kdyby Praha byla sídlem úřadu GSA, stane se rovněž centrem výměny zkušeností. Mezinárodní kongresy na téma využití satelitní navigace budou lépe dostupné pro české studenty i malé firmy. Domácí odborníky - pokud neztratí krok a budou i nadále na špičkové úrovni - bude úřad jistě využívat i ke konzultacím. V odborné diskusi se často rodí ty nejlepší komerční nápady.
Praktické využití.
Kosmické programy se ale ani zdaleka netýkají jen vědeckých pracovišť. Zejména z amerických zkušeností víme, že se poznatky výzkumu poměrně rychle přenášejí do praktických aplikací. Na výzkum navazuje inženýring a posléze i průmyslová výroba. Evropa nechce zůstat pozadu. Na satelitní navigaci Galileo naváže další téměř stejně velký projekt GMES (Global Monitoring of Environment System; Systém globálního sledování prostředí), který posune využití satelitního přenosu o další krok. Monitorováním celé planety bude dodávat dostatečné množství informací důležitých pro ochranu před přírodními a jinými katastrofami. Společně se systémem Galileo bude podporovat efektivní management krizových situací.
Svaz průmyslu a dopravy ČR sleduje ve spolupráci s Českou kosmickou kanceláří zrod a vývoj evropského systému Galileo od samého počátku. Poslance Evropského parlamentu, členy české vlády a další významné osoby oslovil s výzvou, aby lobovali o umístění GSA v Praze. Zástupci průmyslu i vysokých škol si uvědomují strategickou hodnotu tohoto projektu, jeho význam pro nastartování inovačních procesů, příznivé dopady na zaměstnanost i na zlepšení kvality života občanů. Umístění úřadu GSA v Praze může České republice pomoci k tomu, aby se opět zařadila mezi technicky vyspělé země. Tento cíl není zbožným přáním několika jednotlivců - nakonec i česká politická reprezentace neustále tvrdí, že chce podporovat budování znalostní ekonomiky založené na komerčních aplikacích špičkových technologií.
Váhavý rozjezd.
Přesto se kandidatura Prahy dočkala výraznější podpory českých politických špiček až v posledních týdnech. V září vystoupil v Bruselu náměstek ministra zahraničí Tomáš Pojar, koncem října lobboval za umístění sídla GSA na neformálním summitu ve finském Lahti také prezident Václav Klaus. Kvalitní prezentaci a výstavu české kosmické a satelitní techniky připravilo koncem minulého měsíce i pražské zastoupení v Bruselu. Českou republiku a Prahu propagoval primátor hlavního města Pavel Bém. Škoda, že se této prezentace kvůli domácím problémům nezúčastnil ten, který měl mít hlavní slovo: ministr dopravy ČR Aleš Řebíček. Evropským politikům se může zdát, že Praha neví, co chce. Česká vláda rozhodla o mikrovlnném systému výběru mýtného, ale o sídlo GSA nijak neusilovala. Ještě na začátku tohoto roku tehdejší ministr dopravy Milan Šimonovský naopak přislíbil podporu holandské kandidatuře. Česko tehdy chtělo mít v hlavním městě raději Evropský technologický institut, o němž se však nakonec rozhodlo, že nebude na jednom místě, a pokud vznikne, tak spíše jako síť spolupracujících univerzit. Šance České republiky nicméně nebyly těsně před rozhodnutím o GSA vůbec špatné. Česko prezentovalo v Bruselu deset důvodů, proč by měl úřad zakotvit právě v Praze. Důvod, proč o něj na poslední chvíli tolik stojíme, je stejný jako u ostatních deseti zemí, našich soupeřů. Jejich vlády si uvědomily, že i dozorový úřad je v případě Galilea šancí pro rozvoj domácího průmyslu a ekonomiky.
Jedenáct zájemců o sídlo GSA
- Belgie - Brusel
- Česká republika - Praha
- Francie - Štrasburk
- Nizozemsko - Nordwijk
- Itálie - Řím
- Malta - Malta
- Německo - Mnichov
- Řecko - Atény
- Slovinsko - Lublaň
- Velká Británie - Cardiff
- Španělsko - Barcelona
