Lékařská komora bojuje po boku ČSSD o regionální nemocnice
Tak dlouho se mluvilo o reformě zdravotnictví, až ji kraje zahájily. Má to logiku. Pod kraje majetkově patří více než osmdesát ze zhruba dvou stovek českých nemocnic. V krajském zdravotnictví pracuje 66 tisíc lidí, 27 procent veškerých zdravotnických pracovníků v Česku. Prakticky okamžitě poté, co byly na začátku minulého roku na kraje převedeny bývalé okresní nemocnice, začali hejtmané přemýšlet co s tím. Příspěvková organizace nevyhovuje, ta jejímž zřizovatelem je kraj nebo obec, je dokonce ještě horší než ona státní.
Nic nového.
Z nedostatku jiných příležitostí i na základě rad poradenských společností, které si krajské úřady najaly, bylo zvoleno řešení v podobě převodu nemocnic ze statutu příspěvkových organizací na akciové společnosti nebo společnosti s ručením omezeným vlastněné kraji, pronájem či dokonce prodej do soukromých rukou. Má to řadu nuancí. Karlovarský kraj udělal ze všech tří bývalých okresních nemocnic „eseróčka“. Plzeňský kraj akciovky. Někde zůstaly nemocnice samostatné, v Hradeckém kraji byly zastřešeny holdingem.
Nemocnice se dlouho transformovaly stranou pozornosti. Teprve když expertní skupina vedená bývalým ministrem zdravotnictví, dnes ředitelem kolínské nemocnice Luďkem Rubášem, připravila koncepci transformace zdravotnictví pro Středočeský kraj (EURO 13/2004), začalo se v sociální demokracii o věci diskutovat pod heslem: Nemocnice si privatizovat nedáme.
Politický pohled.
Byla to středočeská krajská organizace ČSSD, která přišla s nápadem udělat ze zdravotnictví ústřední volební téma. V květnu zahájila petiční akci proti privatizaci zdravotnictví Středočeského kraje. Do bílého oblékla i kampaň svého kandidáta na hejtmana Karla Machovce. Do petice proti postupu krajů ve zdravotnictví se zapojil premiér a ministryně.
Předvolební účelovost neumožňuje jít v argumentaci příliš hluboko, takže na veřejnosti se spor mezi odpůrci a zastánci privatizace nemocnic odehrává kolem tří otázek: Kde se víc krade – v příspěvkových organizacích nebo v akciovkách? Nezůstane po změně statutu nemocnic zdravotnická péče jen pro bohaté? Zůstane v Česku vůbec nějaká zdravotnická péče?
Takovéto zadání je zjevně výhodnější pro levicovou sociální demokracií a není vyloučeno, že jí zdravotnictví přinese volební úspěch na krajské i senátní úrovni. Za zmínku stojí, že v krátké době kandiduje do senátu už druhá ministryně zdravotnictví. Milada Emmerová je ale v rodné Plzni v nesrovnatelně lepší pozici než Marie Součková, která byla v Brně od počátku outsiderem a také tak dopadla. Zajímavé také je, že ministra zdravotnictví má v senátních volbách i ODS. V obvodě Brno-venkov obhajuje senátorský post stínový ministr zdravotnictví Tomáš Julínek.
Místní specialita.
Politizace problému zastírá základní poznatek, že kraje ke změně statutu nemocnic přinutila dlouholetá nečinnost vlád. Jako příspěvková organizace se nemocnice řídit nedá. Lépe řečeno dá, ale špatně. Ba co víc, česká specialita - rozpočtové a příspěvkové organizace – je problematická už od přírody. Se zdravotnictvím to nemá nic společnho.
Odborník na ekonomiku zdravotnictví, náměstek ředitele Fakultní nemocnice Motol Jiří Čihař hovoří o několika základních nevýhodách. Za prvé: příspěvkové organizace – ať už státní, krajské nebo městské – podléhají zákonu 143/1992, a to znamená, že jim do odměňování mluví stát, aniž by byly odpovídajícím způsobem zajištěny finanční zdroje. Neopodstatněné zvyšování platů za éry ministra zdravotnictví Bohumila Fišera způsobilo v minulých letech v nemocnicích na státní, krajské i městské úrovni značné hospodářské problémy.
Za druhé: zákon o takzvaných „malých“ rozpočtových pravidlech absurdně neumožňuje speciálně krajským příspěvkovým organizacím vést odpisy v nákladech, takže organizace generují zisk, který se ovšem musí zdanit. Existují různé způsoby, jak to obcházet, ale jsou na hraně zákona a je věcí času, kdy na to udeří finanční úřad..
Za třetí: celé účetnictví příspěvkových organizací je problematické, rozchází se v něm účetní a finanční pohled, takže například fakticky neexistuje způsob, jak zlikvidovat kumulovanou účetní ztrátu. Za další absurditu Jiří Čihař považuje možnost, kterou skýtá zákon o „velkých“ rozpočtových pravidlech, a to, že některé náklady příspěvkové organizace se mohou současně zahrnovat i do výnosů.
Plzeňský příklad.
K tomu je možné přidat to, na co upozorňuje ekonom a finanční poradce Miroslav Zahradník, který pomáhá krajům s transformačními projekty: „V příspěvkových organizacích je chatrná, lépe řečeno není žádná korelace mezi ekonomickými výsledky a odměňováním managementu a schází vlastnická odpovědnost. Vlastnická práva vykonává entita, která tam nevložila žádný majetek a svým majetkem za hospodaření firmy ani neručí.“
Příspěvkové organizace nemohou jít do konkurzů. To je výhoda v očích těch, kteří se bojí, že současná transformace krajských nemocnic zařazuje vyšší rychlost v procesu tunelování zdravotnictví. Na druhé straně kraji jako zřizovateli hrozí nebezpečí, že si na něj „vyšlápne“ exekutor, který nemůže uspokojit pohledávku věřitele přímo v příspěvkové organizaci. To zažil Plzeňský kraj v souvislosti s nemocnicí v Plané u Tachova. Ne náhodou byli Plzeňáci průkopníky převodu nemocnic na obchodní společnosti.
Není zákon.
O problémech s příspěvkovými organizacemi se ale ví mnoho let, stejně jako se léta připouští potřeba zpracovat vhodnou legislativu, na jejímž základě by mohla část zdravotnických zařízení fungovat. Šéf odborového svazu zdravotnictví a sociální péče Jiří Schlanger říká, že v tomto duchu byly konstruovány zdravotní pojišťovny, jejichž činnost se ale řídí zvláštními zákony, které nemají všeobecnou platnost. Ředitel státní Nemocnice Na Homolce Oldřich Šubrt připomíná, jak ústav chtěl rozšířit spolupráci s pittsburghskou univerzitou. „Ministerstvo zdravotnictví tehdy rozhodlo, že by měla být vytvořena organizace typu veřejně prospěšné společnosti. Zpracovali jsme projekt na základě veškeré dostupné legislativy, ale nakonec se ukázalo, že české zákony nelze na projekt takového rozsahu použít.“
Klíčový úkol.
Milada Emmerová byla vnímána jako udržovací ministryně do doby, než nové sněmovní volby znovu rozdají vládní karty. Teď to vypadá, že by měla splnit závažnější úkol než její předchůdci: zachránit pro ČSSD v regionálním zdravotnictví co se dá. Spojencem v tomto úsilí je jí Česká lékařská komora vedená Davidem Rathem. Více než na ministerské legislativce, jejichž úroveň problematizují dosavadní skromné výsledky úřadu v této oblasti, spoléhá ministryně i na své někdejší kolegy a spolupracovníky ve sněmovně, kontakty v nemocnicích – především v plzeňské fakultní – a též na ministerský Institut zdravotní politiky a ekonomiky založený za ministra Fišera a vedený Petrem Hávou. Sama připouští, že ve svém úsilí vyrvat nemocnice neviditelné ruce trhu má podporu premiéra a dalších sociálnědemokratických členů kabinetu. V širším politickém kontextu pak má i podporu komunistů, s jejichž pomocí může ČSSD ve sněmovně odhlasovat vše, co potřebuje.
Krákorův dodatek.
První zkouškou tohoto druhu bude zákon o hluku, který je ve sněmovně ve třetím čtení. Mezi pozměňovacími návrhy figuruje i ten od nástupce Milady Emmerové v čele výboru pro sociální politiku a zdravotnictví Jaroslava Krákory. Pod záhlavím Změna zákona o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů v něm stojí: „Příspěvkovou organizaci, jejímž předmětem je poskytování zdravotní péče, nelze přeměnit na obchodní společnost.“
Miroslav Zámečník v této souvislosti upozorňuje na možnou kolizi s ústavou a připomíná nález Ústavního soudu z loňského července. Ten v souvislosti se stížností skupiny poslanců na to, že stát zákonem zavázal kraje užívat sociální, školské a zdravotnické nemovitosti deset let pouze k původním účelům, uvedl, že takové omezení vlastnického práva je protiústavní a zrušil je.
Jiří Schlanger dokonce tvrdí, že takový dodatek je zcela od věci. Soudí, že kraj nemůže příspěvkovou organizaci převést na obchodní společnost, ale pouze ji zrušit a založit obchodní společnost k výkonu činností, které jsou v její působnosti. Takovým způsobem údajně probíhaly všechny dosavadní změny statutu nemocnic.
Šéf odborářů mimoto říká, že sociální demokracie dnes bojuje proti tomu, čemu sama pomáhala. Například v Českých Budějovicích údajně dal rozhodující hlas pro přeměnu krajské nemocnice na akciovou společnost sociálnědemokratický náměstek hejtmana Karel Vachta. V Karlovarském kraji odpovídal za transformaci nemocnic zástupce hejtmana Petr Horký, který je taktéž z ČSSD a má zdravotnictví přímo na starosti.
Síla zákona.
Schlanger uvádí, že všechny dosavadní vlády ČSSD se zavazovaly upravit zákonem existenci, hospodaření a další poměry veřejných nemocnic, ale „skutek utek“. První pokus se má odehrát nyní a je otázka, zda to není s křížkem po funuse. Jde o návrh zákona o veřejných neziskových ústavních zařízeních. Zpracovala ho především Česká lékařská komora (ČLK) a má být předložen parlamentu jako poslanecká iniciativa.
Týdeník EURO má k dispozici stanovisko ministerstva financí, které je negativní a doporučuje zákon v této podobě nepředkládat. Pro poslanecký návrh však není takové stanovisko rozhodující. Milada Emmerová i prezident ČLK David Rath mimoto soudí, že lze v dohledné době dospět ke konsensu a dopracovat zákon do podoby, která by vyhovovala i úřadu Bohuslava Sobotky. David Rath tvrdí, že má k dispozici závěry legislativců, které řadu připomínek ministerstva financí vyvracejí.
Vyrovnaný rozpočet.
Z návrhu zákona vyplývá, že rozpočet neziskové nemocnice má být „zpravidla koncipovaný jako vyrovnaný“, případný deficit musí předem schválit zastupitelstvo kraje nebo obce a nesmí přesáhnout v jednom roce patnáct procent obratu. Kumulovaná ztráta pak nesmí být vyšší než 20 procent ročního obratu.
Statutárními orgány veřejného zdravotnického zařízení je ředitel, jeho zástupce, správní a dozorčí rada. Ve správní radě by měli mít po třech zástupcích zřizovatel a zaměstnanci, po jednom ministerstvo zdravotnictví, kraj a obec (nejsou-li zřizovatelem) a ČLK. V případě fakultní nemocnice by měli být ve správní radě čtyři zástupci lékařské fakulty. V dozorčí radě mají mít všechny tyto instituce po jednom zástupci.
Veřejná nezisková nemocnice by měla být osvobozena od daně z příjmu („pokud veškeré své příjmy použije pro svůj provoz, obnovu a rozvoj,“ praví návrh zákona) a od daně dědické, darovací a z převodu nemovitosti. Má mít právo na daňovou dotaci v rozsahu DPH zaplacené v cenách za zboží a služby nakoupené v souvislosti se svou hlavní činností. Povinností veřejné nemocnice má být zabezpečení zdravotní péče pro všechny pacienty, kteří mají bydliště ve spádové oblasti nemocnice a nevyužili práva na svobodnou volbu zdravotnického zařízení.
První úspěch.
Kdyby se podařilo podobný zákon prosadit, šlo by o velké politické vítězství ČSSD. Proto to také premiér - jak říkají informace týdeníku EURO - považuje v současné době za jednu ze svých priorit. Milada Emmerová tvrdí, že už dnes má zákon podporu asi stovky poslanců ze všech parlamentních stran kromě ODS.
Prvního postupného úspěchu se ministryni zdravotnictví podařilo dosáhnout minulé úterý, kdy se dohodla s hejtmany na spolupráci při vytváření sítě nemocnic, které by ve svém regionu zabezpečovaly stanovený rozsah zdravotní péče. Zásady budování sítě by měly být stanoveny zákonem a konkrétní rozsah sítě v ministerské vyhlášce. Takový postup odpovídá levicovému pojetí zdravotnického systému. ODS a její stínový ministr zdravotnictví Tomáš Julínek naopak považují za vhodné, aby optimální strukturu zdravotní péče vytvářely pojišťovny působící v liberalizovaném, tržním prostředí.
