Počátkem prosince jsme vyhlásili stav nebezpečí kvůli přetokům elektřiny z německých větrníků, říká šéf firmy ČEPS
Šedesát miliard korun. Zhruba tolik chce státní firma ČEPS vynaložit do roku 2025 na rozvoj a modernizaci rozvodných sítí elektřiny, které spravuje. Důvodů je několik. Kromě jiného stáří existující sítě, které se většinou pohybuje na hranici třiceti čtyřiceti let, zajištění přívodu elektřiny do rychle se rozvíjejících regionů a připojení nových velkých elektráren. „Dalším důvodem je plnění mezinárodních závazků,“ říká šéf ČEPS Vladimír Tošovský.
Šedesát miliard korun je velká částka, kterou zaplatí koneční odběratelé proudu. Jak se investice ČEPS projeví v konečných cenách elektřiny? V řádech procent to není tak hrozné, jak to na první pohled vypadá. Investice jsou veliké, jenže v poměru, kdy je to za veškerou činnost celé přenosové soustavy, to tak velká položka není. Dnes se podílí na konečných cenách pro spotřebitele zhruba 4,5 procenty.
A kolik procent to bude po dokončení investic? Nevím, na jakou úroveň vzroste v roce 2025 cena silové elektřiny, podporovaných zdrojů a ostatních položek. Oproti dnešním 4,5 procenta to o maličko víc bude, ale jen v řádech jednoho procenta, ne jednotek. Investice je rozložena v čase, není to tak, že teď hned musíme utratit šedesát miliard korun. Ani to nejde, nemůžeme soustavu vypnout, zbourat a postavit novou. Musíme ji stále udržovat v provozu.
Součástí investice je i posílení takzvaných úzkých míst v rozvodné soustavě. Budou ji i poté ohrožovat dnes běžné přetoky elektřiny vyrobené v severoněmeckých větrných parcích? Zrovna dnes (rozhovor se uskutečnil ve čtvrtek 1. prosince – pozn. red.) máme vyhlášen stav nebezpečí. Přetoky elektřiny z Německa jsou natolik silné, že ohrožují dodržení našeho kritéria N-1. To je energetické heslo, které znamená, že když vypadne velký prvek v soustavě, klienti to nepoznají. Když jej nedodržíme, ještě se nic neděje, ale kdyby nám vypadlo něco dalšího, už můžeme mít problém. Neříkám, že to nutně musí vést k blackoutu, ale blížíme se k němu až příliš. Nemáme již rezervy v podobě eventuálních náhradních tras. Aktuální situace je způsobena tím, že německé větrné farmy vyrábějí až příliš mnoho elektřiny a její velká část přetéká do naší rozvodné sítě. Na daný stav musíme reagovat.
Co to přesně znamená? Naši dispečeři museli zareagovat rekonfigurací sítě, přepnout ji do jiné typologie, neplníme kritérium N-1. Elektřina nezná hranice, jede tam, kde je spotřeba. Pokud skutečně dojde k přetížení některé linky, první reakcí dispečera je raději ji vypnout, neohrozit naše vedení. Elektřina se pak rozlije po ostatních linkách.
Stav nebezpečí je tedy jen krůček od blackoutu? Jsme k němu blíže, ale stále ještě daleko, protože můžeme použít spousty dalších opatření, třeba vyhlášení stavu nouze, regulačního stupně. Není to ale normální stav.
Stále se hovoří o investicích do posílení rozvodných sítí jako o reakci na jejich hrozící výpadek. Jak se ale zdá, k valnému zlepšení to nevede… Jsou dvě věci, které současný stav ovlivňují. Za prvé je investování v energetice velmi složité a těžké, protože i kvůli zdlouhavosti schvalovacích procesů všechno hrozně dlouho trvá. Například pokud chcete postavit namísto již existujícího vedení nové, jen získání potřebných povolení trvá deset až dvanáct let. Samotná výstavba pak rok, maximálně dva.
A za druhé? Problémy nejsou jen v drátech, ale v bilancích. Nejdůležitější a nejvíc omezující element je, aby se soustava udržela v provozu. Elektřinu nelze skladovat. Energetická soustava funguje tak, že odběry určují výrobu: kdo chce spustit nějaký spotřebič, zapne vypínač. Tím určí, že bude odebírat, a nějaká elektrárna nebo jiný zdroj dostane zjednodušeně řečeno impulz a elektřinu vyrobí. U zdrojů, jako je fotovoltaika nebo větrné elektrárny, je to obráceně. Ty vůbec nezajímá, zda jejich elektřinu někdo chce, prostě vyrábějí v okamžiku, kdy svítí slunce nebo fouká vítr. Energetika je samozřejmě veliká, takže má určitou šedou regulační zónu a s nějakým množstvím elektřiny z obnovitelných zdrojů si poradí. Jenže tyhle limity jsou již fyzikálně vyčerpány. O ekonomických ani nemluvě, ty jsou vyčerpány již dávno, je potřeba sahat do rozpočtů a cenu energie dotovat ze státního. A je tu další problém, je to jediné odvětví, navíc jen jeho malá část, které má zaručenu návratnost. Navíc i poté, co této návratnosti dosáhne, od něj budete odebírat za ceny, které jsou mnohonásobně vyšší než tržní. Všichni jsme chtěli liberalizovaný trh, ale nakonec jsme tam pustili zcela neliberální, drasticky surově regulační prvek, který zlikvidoval i ten liberální trh.
Takže nastal čas na opětovnou regulaci energetického sektoru? Neviděl bych to jako návrat k regulaci, spíše bych volal po novém designu trhu. Ten aktuální je postaven tak, že si každý spotřebitel může vybrat svého výrobce. Ať je to prodejce s vlastní výrobou elektřiny nebo obchodník, který drží kontrakt na dodanou energii. Jenže nám sem vletěla obrovská masa energie, kterou si nikdo nevybírá, která je vnucená. Povinný výkup elektřiny ze solárních elektráren či větrníků již nemá s nabídkou a poptávkou vůbec nic společného. Vede to k tomu, že je následně pokřiven i ten původní, liberální trh. Myslím, že je nejvyšší čas, abychom si sedli a řekli, dobře, máme tady tyto zdroje, ty mají své podmínky, a ty ostatní musejí žít taky. Žádný investor dnes nepůjde do investice, která nemá alespoň nějakou projektovou návratnost.
Měl by tedy na dění v energetice více dohlížet stát, určit nová pravidla? Nemyslím si, že by tuto věc měl na sebe vzít stát. Musí se ale určitě něco udělat se způsobem výkupu elektřiny z obnovitelných zdrojů, jejich dopadem do regulační energie. Začít více uvažovat o tom, že regulační schopnosti v rozvodné síti jsou cenné, že v energetice je potřebná jakási disponibilní kapacita a že se za ni také musí platit. To jsou všechno otázky, na které současná energetická soustava neodpovídá. Žijeme v energetickém blahobytu, nikdo nemá problém kdykoliv otočit vypínačem. Není to jako v některých zemích, kdy jde elektřina od dvou do čtyř. Jenže i tohle se u nás může stát, pokud neomezíme tak masivní a živelný rozvoj obnovitelných zdrojů bez ohledu na fyziku.
To ale není nic jiného než zavedení regulace energetického trhu… Ne, je to nastavení nových podmínek. Je to téměř jako v zemědělství. Pokud řeknete, že bude všechno volné, a přitom budete část trhu dotovat, pak už není volné nikdy nic. Máte pravdu, že už je to regulace, protože do liberálního prostředí byly nasazeny regulované prvky, takže nezbude nic jiného než začít regulovat téměř všechno.
Stále se diskutuje o tom, že problémy, které obnovitelné zdroje v rozvodné síti způsobují, pomohou vyřešit smart grids, tedy chytré sítě.
Smart grids je krásný výraz, ale spíše bych je označil za císařovy nové šaty. Nikdo nechce říct, že to tak není. Chytré sítě totiž v Česku máme již déle než dvacet let, jen jim říkáme hromadné dálkové ovládání. Tedy dvě soustavy u každého spotřebitele. Na první jsou napojena elektrická kamna, bojlery a přímotopy, na druhou ostatní spotřebiče. A prvně jmenovanou zapínají distributoři v okamžiku, kdy je nižší spotřeba. Je to normální přirozená regulace.
Celý svět šel cestou: chcete elektřinu, my vám ji dodáme, vy nám ji zaplaťte. Nikdo nikdy nikoho neomezoval žádnými akumulačními spotřebiči. Neexistují tam dvojí instalace, na rozdíl od nás. My je máme, a tudíž v podstatě už dávno smart grids tak, jak jsou nyní chápány, provozujeme.
U smart grids navíc nejde o chytré sítě, ale spotřebitele. Zeptejte se někoho, zda chce zapnout pračku v době, kdy to pro něj bude nejlevnější. Domnívám se, že vám řekne, že by to sice bylo dobré, ale že potřebuje prádlo vyprat, až přijde z práce, nebo aby se dopralo těsně předtím, než přijde domů. K jinému chování musíte spotřebitele vychovat.
Vladimír Tošovský (50)
* Generální ředitel a předseda představenstva ČEPS
* Vystudoval Elektrotechnickou fakultu ČVUT v Praze se specializací na přenos a rozvod elektřiny. Na ČVUT absolvoval i postgraduální studium.
* V roce 1986 nastoupil do Středočeské energetické, a.s., kde vedl referát odboru řídící techniky a poté vystřídal další vedoucí pozice.
* V roce 2001 přešel do ČEZ, kde se stal ředitelem OJ ČEZ Trade.
* Roku 2005 nastoupil na pozici ředitele úseku trading ČEPS, kde od roku 2006 působí na pozicích generálního ředitele a předsedy představenstva.
* Od května 2009 do 13. července 2010 byl ministrem průmyslu a obchodu ČR.
* Je ženatý, má tři děti.
