Je třeba se věnovat evropské tradici správy bohatství založené na vztahu správce a klienta
Úleva komentátorů a na trzích je téměř hmatatelná. Z celého světa zaznívá, že jsme se dotkli dna a že nejhorší fázi finanční krize máme za sebou. Krize likvidity zřejmě pominula a problémy solventnosti bank se řeší. Zatím však nebyly podstatně restrukturalizovány dluhy. To je zásadní předpoklad pro opětovné vzpamatování se národních ekonomik. Spotřebitelské dluhy dosahují v USA 44 bilionů dolarů – trojnásobek HDP. Další hypotéky propadají ve prospěch věřitelů – lze očekávat nárůst objemu nedobytných pohledávek a snižování hodnoty aktiv. Sanace a fiskální stimuly pouze oddalují restrukturalizaci dluhu. Je třeba rekapitalizovat banky prostřednictvím kapitalizace pohledávek a pokračovat v pomalém snižování spotřebitelské zadluženosti.
===== Vlády a banky =====
Vlády států celého světa pomáhají strádajícím bankám výměnou za majetkové podíly. Tato opatření byla nezbytná v určité chvíli – kvůli zkušenosti s Lehman Brothers se stala insolventnost bank noční můrou politiků na celém světě. Výsledkem však je podivná a poněkud neuspokojivá pozice vlád, které nyní mají obrovský vliv na osud bank – a tím i jejich klientů. Za nejhorší situace se státní záruky jevily jako atraktivní. Nyní by však vliv vlád mohl vést ke střetu zájmů.
Je nepochybné, že u lidí, kteří se specializují na jednu dovednost, je větší pravděpodobnost, že v ní vyniknou. Není obvyklé, že by někdo přes den exceloval jako tenista a večer sklízel úspěchy na koncertním podiu. Na světových akciových trzích mívají společnosti s jednou vizí a posláním vyšší rating než značně diverzifikované konglomeráty. Přesto v odvětví finančních služeb za boomu nastal vzestup velkých multidisciplinárních bank. S ukončením regulatorních bariér firmy začaly postupně rozšiřovat okruh působnosti a vytvářely ohromné finanční instituce nabízející „vše pod jednou střechou“.
V myšlenkové i ekonomické rovině vyšel podnět pro vznik těchto mamutích bank z Wall Streetu a londýnské City. Usilovaly o co největší objem obchodu, sledovaly pouze zisk a jednaly dle systémů odměn, které, jak se ukázalo, motivovaly k upřednostňování krátkodobého rizika před dlouhodobou tvorbu hodnoty. Obětí byla služba klientům.
===== Čas nelze vrátit =====
Naštěstí existuje jiný osvědčený způsob – „evropská“ tradice správy bohatství založená na dlouhodobých investicích a blízkém vztahu správce a klienta. Nejen rostoucí počet klientů, z nichž mnoho hledá útočiště před zmatky u ostatních bank, volá po návratu k tomuto způsobu investování. I talentovaní správci bohatství, rozladění z velkých organizací, se přesouvají do menších firem více orientovaných na zákazníka. Tento starší ideál služeb klientům však neznamená návrat k šosatým kabátům a koňským povozům ani nevyžaduje přehnaně úzkoprsý přístup.
Je důležité využít nejmodernějších investičních postupů a strategií. V době největšího rozkvětu existoval rozdíl mezi tradičním investováním praktikovaném správci bohatství a alternativním investováním zosobněným hedgeovými fondy. Šlo však o umělý rozdíl. Správa bohatství může být pouze dobrá, nebo špatná. To neznamená, že je nutné se spolehnout na složité instrumenty. Je třeba se věnovat konsolidovaném přístupu ke správě bohatství, který před navržením portfolia bere v úvahu celkový obraz klientových potřeb a využívá všechny dostupné nástroje k zajištění jeho nadprůměrné míry ochrany i zhodnocení investice.
===== Skutečná hodnota =====
Krize není ani zdaleka za námi. Jednou však skončí. Až ta chvíle nastane, přinese skutečné příležitosti pro ty, kdo vyjdou z krize posílení, protože zmizí část konkurence a soupeřivé formy podnikání budou zdiskreditovány a opuštěny. Bez dluhů nebo toxických aktiv a nutnosti navyšovat zdroje a s kapitálem převyšujícím zákonné požadavky. Banky a správci bohatství, kteří krizi přečkají, budou mít nadále svůj osud i klientů ve vlastních rukou. To je skutečná hodnota dlouhodobé perspektivy.
