Bankovnictví s částečnými rezervami je velkým podvodem V dnešním propojeném světě plném vyspělých technologií je návrat ke zlaté měně a svobodě v monetární oblasti možná snadnější než před několika desetiletími. Četné projekty zlatem krytých digitálních měn jsou signálem, že lidé chtějí zpět opravdové peníze.
Bankovnictví s částečnými rezervami je velkým podvodem
V dnešním propojeném světě plném vyspělých technologií je návrat ke zlaté měně a svobodě v monetární oblasti možná snadnější než před několika desetiletími. Četné projekty zlatem krytých digitálních měn jsou signálem, že lidé chtějí zpět opravdové peníze.
V době klasického (nezaměňovat se 100%) zlatého standardu byly bankovky a bankovní depozita částečně kryty a byly směnitelné za zlato v pevném poměru 1/20 unce zlata za dolar (1 trojská unce = 31.1034768 gramů). Směnitelnost za zlato představovala významnou hranici v možnosti vršit papírové peníze a bankovní úvěry na zásobě zlata. Nicméně díky pouze částečnému krytí se systém zhroutil roku 1933. Od roku 1933 mluvíme o tzv. Breton Woodském systému. Dolar byl definován jako 1/35 unce zlata, nicméně byl směnitelný za zlato pouze pro zahraniční centrální banky. Nejenže obyvatelé USA nemohli žádat zlato za své bankovky a vklady, ale do sedmdesátých let bylo dokonce ilegální držet zlato pro peněžní účely. Rezervy zahraničních centrálních bank netvořilo zlato, ale dolary. Díky tomu zpočátku mohla americká vláda „vyvážet“ inflaci do Evropy, nicméně časem evropské centrální banky pozorujíce znehodnocující se dolar znervózněly a začaly (v rozporu s „gentlemanskou“ dohodou z Breton Woodu) vyžadovat za dolary zlato, které ovšem FED neměl. Breton Woodský systém zkolaboval v roce 1968. Roku 1971 byla zrušena poslední vazba dolaru na zlato a dolar se stal zcela nekrytou měnou. Během následujících třech desetiletí vzrostly ceny, měřeno indexem spotřebitelských cen, více jak čtyřikrát. Jinými slovy hodnota amerického dolaru klesla na 24 centů. Kupní síla zlata, naproti tomu, zůstala stabilní. Mnozí ekonomové (Friedman, Samuelson, ad.) předpovídali, že pokud bude zrušena vazba dolaru na zlato, cena zlata klesne na svou ne-peněžní hodnotu - z 35 dolarů za unci na zhruba 6 dolarů za unci. Cena zlata vyjádřena inflačními dolary však naopak vzrostla z 35 dolarů v roce 1968 na současných více než 300 dolarů.
Bankovky jsou znehodnocené
Dnešní měnové jednotky: koruna, libra, dolar, ty všechny vznikly jako jednotky váhy zlata. Ještě v dobách klasického zlatého standardu byl dolar jednotkou váhy - byl definován jako zhruba 1/20 unce zlata. Libra šterlingů byla definována jako zhruba 1/4 unce zlata. Dolary, libry, franky, bankovní vklady, vše bylo směnitelné vydavatelem (ať už jím byla vláda, nebo banka) za zlato. Dnešní bankovní vklady jsou směnitelné za bankovky a bankovky jsou směnitelné za - nic. Přesto tyto bankovky musíme používat jako peníze a všichni věřitelé jsou v těchto nekrytých bankovkách povinni přijímat platby. Lhostejno, jak znehodnocených.
Nekryté peníze = podvod
Bankovnictví s částečnými rezervami je velkým podvodem. Pokud nejsou rezervy k vydaným bankovkám a k vkladům na viděnou (běžným účtům, účtům na požádání) 100% kryté a směnitelné za podkladové aktivum (za zlato, nebo v systému nekrytých peněz za tyto peníze), jedná se o státem posvěcený podvod.
Bankovní systém je insolventní
Každá firma přizpůsobuje časovou strukturu svých aktiv časové struktuře svých pasiv tak, aby likvidní aktiva kryla splatné závazky. Jedinou výjimku tvoří banky, které mají na straně aktiv půjčky s různými splatnostmi, zatímco pasiva jsou splatná na požádání. Podívejme se na zjednodušenou rozvahu jedné naší velké komerční banky (tab.). Na jakoukoliv jinou firmu s obdobnou rozvahou (chybějící 52 miliardy) by byl dávno vyhlášen konkurz (a to jsem na stranu aktiv zařadil položky, o jejichž likviditě by se dalo pochybovat, zatímco na stranu závazků jsem nezařadil termínované účty, které jsou většinou vypověditelné). Bankovní systém jako celek je insolventní, jelikož nelze donekonečna předstírat, že peníze jsou na účtech, a zároveň je mít rozpůjčované. Proto je potřeba instituce, která podvod kryje. Tou institucí je centrální banka, která dodá hotovost, kdykoliv je třeba. Zrušením bankovnictví s částečnými rezervami samozřejmě nezanikne instituce úvěru, investičního bankovnictví a kreditních společností. Ale úvěry již nebudou znamenat fiktivní přenos kupní síly. Budou znamenat transfer opravdového existujícího bohatství výměnou za bohatství vytvořené a vrácené v budoucnosti. Takový úvěr není inflační, nevytváří fiktivní kupní sílu, jedná se o přenos kupní síly od dlužníka směrem k věřiteli.
Inflace a hospodářský cyklus
Nevyhnutelným důsledkem centrálního bankovnictví s částečnými rezervami je inflace. Proti inflaci nás tak paradoxně chrání instituce, která ji svou činností vytváří. Inflace navíc nejenže znehodnocuje měnu, ale je také velkým nástrojem redistribuce bohatství ve společnosti. Zatímco příjemci nových peněz (vládní partneři, politicky spřátelené podniky a zájmové skupiny) utrácejí více za zatím nedotknuté ceny (vydělávají na nových penězích), lidé na konci (veřejnost) čelí již zvýšeným cenám (prodělávají na inflaci). Peníze v rukou státu mají další závažný důsledek - hospodářský cyklus. Uměle snížená úroková míra a systém částečných rezerv, který vede k multiplikaci bankovních úvěrů, mají za následek umělý boom (neodrážející časovou preferenci spotřebitelů - ti si nepřejí odložit více spotřeby do budoucna). Jsou realizovány investice, které by jinak realizovány nebyly. Kapitálová struktura ekonomiky je narušena a vzestupná fáze hospodářského cyklu je díky tomu na světě. Rostoucí mzdy a ceny ostatních zdrojů mají za následek růst cen spotřebního zboží a úrokové míry. Uměle vyvolaný boom samozřejmě nemůže trvat donekonečna, a tak je nakonec centrální banka donucena „šlápnout na brzdy“. Nyní vyjde najevo, že mnohé investice byly neopodstatněné a nelze je dokončit (vzpomeňme, že časové preference spotřebitelů se nezměnily - skutečné úspory nenarostly), hospodářský cyklus se dostává do sestupné fáze.
Svoboda…
Pod 100% zlatým standardem se žádná měnová autorita nemusí starat o „vyváženost“ národních platebních bilancí. Stejně jako nikdo nemusí regulovat platební bilanci mezi Prahou a Ostravou nebo Jirkou a Tomášem. Neexistovaly by žádné směnné kurzy mezi nekrytými měnami. Tím by zmizela i nespravedlivá opatření typu devalvace kurzu ve prospěch jedné skupiny (exportní firmy) na úkor druhé (občané čelící dražším dovozům). Pokud jsou peníze 100% kryté, není třeba, aby se vlády staraly o rezervy, směnné kurzy, atd. Ve světě 100% zlatého standardu nezbývá žádné místo pro jakoukoliv monetární politiku.
…a stabilita
Proč absolutní svoboda v monetární oblasti nepovede k chaosu a inflaci? Žádné papírky, ať už je jejich jméno jakékoliv, nemohou plnit funkci peněz. Peníze musejí být komoditou, která byla v průběhu času vybrána za prostředek směny. Co se stane, pokud se ve světě, kde se platí zlatem (účetní jednotka, u nás např. zlatá koruna), rozhodnu tisknout své peníze? Vyrobím papírky a natisknu na ně 1 Radek. Vezmu natištěné Radky a půjdu do obchodu. Co se stane? Nikoho moje papírky nebudou zajímat. Bez peněz by neexistoval obchod, bez obchodu dělba práce, bez dělby práce civilizace. Peníze jsou důležité! Peníze nepatří do rukou státu!
Zkrácená rozvaha současné komerční banky
Likvidní aktiva (v tis. Kč) Závazky splatné na požádání (v tis. Kč)
Hotovost a šekové 114 591 984 Závazky a vklady 166 361 676
účty, pokladniční splatné na požád
