Za týden to bude deset let, co v opilosti a nadměrné rychlosti smrtelně boural v rakouských Korutanech Jörg Haider, zakladatel moderního evropského fašismu. Nebožtík má dnes větší vliv než za svého života.
Optimisté věřili, že s Haiderouvou smrtí se chýlí ke konci i éra evropských poválečných pravicových extremistů stavějících svou podporu na přeživších podporovatelích Hitlerova režimu. Takové domněnky nebyly vůbec neopodstatněné. Haiderova strana Svobodných FPÖ se ještě před jeho smrtí kvůli vnitřním sporům rozpadla. Další představitelé tohoto názorového směru, jako třeba Jean-Marie Le Pen, byli zbytkem evropské politické reprezentace zatlačeni do bezvýznamnosti. Haidera za postfašistu označil například i Miloš Zeman.
Po pouhé jedné dekádě se ukazuje, jak naivní takové naděje byly. Haider ze záhrobí dokázal to, co se mu v průběhu života nepodařilo. Jím reprezentovaný politický směr se najednou stal „salonfähig“.
Zakladatel moderního evropského fašismu Jörg Haider
Z „postfašistů“ jsou najednou nespokojení občané, kteří se prý právem cítí zklamaní z politického vývoje a odtržení politiků od starostí běžných lidí. A to se ve svých názorech nijak nezměnili, právě naopak. Výpady vůči menšinám a všem, kteří se nějak odlišují, nabraly rozměrů, které si dříve nedovolil ani Haider, a staly běžnou součástí rétorických cvičení údajně zcela legitimního politického směru.
Haiderův politický program převzaly nejen nově vzniklé skupiny, jako je třeba Okamurova SPD, ale i zavedené strany s konzervativním programem, u kterých by vás to ještě nedávno vůbec nenapadlo. Současná kampaň ODS je toho nejlepším příkladem, řadu „úletů“ má však na kontě i ČSSD. Miloš Zeman, kterého straníci z FPÖ kdysi nazývali postkomunistou, podpořil v roce 2016 v prezidentské kampani kandidáta Svobodných Norberta Hofera.
Zajímavý však je i vývoj v rámci samotných Svobodných. Haiderův úhlavní partajní nepřítel Heinz-Christian Strache dostane při příležitosti desetiletého výročí dopravní nehody „Haiderovu medaili“. Výběr vhodného adepta na ocenění byl jistě složitý, vhodných pokračovatelů odkazu fašounka Haidera běhá celá řada i v Česku.
Hrůzu, ale i naději, může představovat rychlost, s jako se extrémní pravice stala nejednou legitimní politikou silou. Doufejme, že za dalších deset let bude zpátky tam, kam oprávněně patří. V politické izolaci a její představitelé považování za ty, se kterými se prostě nemluví.
Čtěte další komentáře autora: