Sociální demokrati si metou cestičku pro prodej dolů
Jeden velký ČEZ, který bude mít pod palcem nejen výrobu, ale i dodávky elektřiny po celé republice. I když to vypadá jako střih do zlatých časů Státní plánovací komise, nejde o plán, který by vznikl před listopadem 1989. Návrh na sloučení ČEZ a distribučních společností má být dalším krokem privatizace elekroenergetiky.
Materiál s touto ideou, který má týdeník EURO k dispozici, již leží na úřadu vlády a kabinet ho má projednat v nejbližších dnech. Pozorovatelé soudí, že projde bez problémů. Vláda v lednu zrušila výběrové řízení na prodej elektroenergetiky s tím, že návrh dalšího postupu prodeje odvětví předloží ministři Miroslav Grégr a Jiří Rusnok do konce února. Materiál vyšel z ministerstva průmyslu a jeho šéf Miroslav Grégr nemá po odchodu Rusnokova předchůdce Pavla Mertlíka ve vládě žádné oponenty.
Plán počítá s tím, že polostátní ČEZ převezme od Fondu národního majetku (FNM) státní podíly ve všech distribučních společnostech. Výměnou se zbaví dvoutřetinového podílu v dceřiné společnosti ČEPS a její vysokonapěťové přenosové soustavě. Většinový podíl ČEPS zůstane dlouhodobě ve státních rukou, velký ČEZ se znovu nabídne k prodeji. Jednapadesát procent ČEPS si do budoucna ponechá některá ze stoprocentních dcer FNM, například společnost PAL. Zbývajících patnáct procent akcií ČEPS převezme ministerstvo práce a sociálních věcí. Má je držet dočasně a později je vložit do zatím ještě nezaloženého Státního penzijního fondu.
Materiál s názvem Návrh dalšího postupu privatizace majetkové účasti státu na podnikání společnosti ČEZ a osmi regionálních elektroenergetických distribučních společností uvádí, že se tím zamezí vertikálnímu monopolu výroby, přenosu a distribuce a stát bude mít „lepší vyjednávací pozici při prodeji svého podílu v restrukturalizované společnosti“.
Na půli cesty.
Nový plán je šokující z několika důvodů. Vrací monopol na trh, který se letos začal liberalizovat. Hovoří o privatizaci, přestože popisuje jen přesuny státního majetku mezi státními a státem ovládanými firmami. Tvrdí, že přesuny mají být východiskem pro budoucí prodej tohoto majetku. Nepřináší však žádné změny, po nichž by byl ČEZ lépe prodejný než dosud.
„Příští vláda převezme restrukturalizovaný a stabilní celek, který bude připraven k následné privatizaci,“ stojí v závěru překládané zprávy. Výsledek minulého tendru však naznačuje něco jiného. Ve výběrovém řízení se investor nenašel, přestože i tehdy mohl ČEZ získat společně s podíly v šesti distribučních společnostech. Z původních více než dvanácti uchazečů nakonec zbyli jen tři - Electricité de France a italský Enel a španělská Iberdrola - kteří společný prodej akceptovali. Za konglomerát ovšem byli ochotní zaplatit maximálně 140 miliard a jednání ukončili, když vláda trvala na minimální ceně 200 miliard.
Opoziční politici se domnívají, že po pouhých přesunech majetku ČEZ se stěží najde více kupců než dosud. „Za chybné a škodlivé pokládám všechny kroky, které zužují potenciální počet uchazečů,“ upozorňuje senátor za ODS a stínový ministr průmyslu Mirek Topolánek.
Předvolební hrátky.
Materiál ministerstva průmyslu v některých pasážích připouští, že jde spíše o restrukturalizaci než o pokračování privatizace. „Opakování výběrového řízení za stejných podmínek by nepřineslo žádnou změnu, proto navrhujeme odložit privatizaci a využít čas k vnitřní organizační a kapitálové restrukturalizaci…“ stojí v Předkládací zprávě.
Někteří pozorovatelé soudí, že krkolomné převody státního majetku mají předvolební důvody. „Budou mluvit o privatizaci, ale jsou to jen přesuny sem a tam,“ říká ředitel konzultační energetické firmy Seven Jaroslav Maroušek. „Tato vláda plně odpovídá za kolaps privatizace i za případné předvolební kousky,“ dodává Topolánek.
Navržený postup privatizace elektroenergetiky nemá s volbami zdánlivě nic společného. Předvolebním tahákem má být privatizace hnědouhelných dolů. Velký ČEZ je vějičkou, která má investory přesvědčit, že budou mít do budoucna zajištěný dostatečný odbyt uhlí. Vláda chce doly prodat do voleb a stejný cíl mají i lobbisté, kteří se kolem dolů pohybují. Mají totiž poslední možnost, jak zúročit kontakty, které mají mezi úředníky této vlády. Šturmování s prodejem je výhodné i pro kupce, kterým může vytvořit dobré vyjednávací podmínky. Sociální demokracie na prodeji dolů vydělá v každém případě: těsně před volbami se bude prezentovat jako strana, která se stará o zachování pracovních míst v severních Čechách.
Oprášený koncept.
Konzultant Jiří Marek se domnívá, že se nový plán privatizace vynořil hlavně proto, aby bylo vůbec co předložit. „Takový scénář byl na stole už před dvěma lety. Už tehdy bylo jasné, že za nic nestojí, a přesto ho znovu oprášili,“ říká.
Když se vláda letos v lednu rozhodla ukončit výběrové řízení, její představitelé naznačili, že se možná dohodnou s jednotlivými účastníky tendru. „Přímý prodej není vyloučen, pokud by investor respektoval naše podmínky,“ řekl Grégr 10. ledna po zasedání kabinetu. Separátní jednání s účastníky soutěže však definitivně skončila ve slepé uličce v polovině února, kdy poslední z vybraných společností Iberdrola oznámila, že nemůže podmínky splnit, a proto už nemá o ČEZ zájem (EURO 8/2002).
Nynější plán se objevil jako jedna z variant už v říjnu roku 1999 v materiálu poradenské firmy Deloitte & Touche (D&T). Ta ji však nedoporučila, protože se v ní počítalo s prodejem akcií ČEZ až po uvedení Temelína do provozu, takže vypadala jako běh na dlouhou trať. „Varianta minimalizuje rizika, ale nepřináší žádný okamžitý výnos,“ uvedla tehdy D&T, která vždy dávala přednost společnému prodeji ČEZ s distribucí. Oddělenou nabídku prosazoval před schválením této koncepce exministr financí Pavel Mertlík. Proti Grégrovi neuspěl a firma D&T se později stala poradcem vlády pro privatizaci elektroenergetiky. Mandátní smlouva jí skončila 13. února tohoto roku.
Ceny elektřiny.
Zastánci liberálního trhu upozorňují, že spojení ČEZ a distribuce napáchá velké škody. „Jak může někdo mluvit o liberalizaci, když se znovu zavede monopol se všemi negativními důsledky pro spotřebitele,“ ptá se Maroušek. Monopol nejvíc vyhovuje firmě ČEZ. Distribuční společnosti dosud byly jejími největšími odběrateli. Letos se však otevřel trh a dosud dominantní ČEZ se musel poprvé podbízet s cenami. V konkurenci musel jít dolů a Energetický regulační úřad již oznámil, že pro příští rok může snížit ceny pro konečné spotřebitele. „Tento tlak se zcela odbourá, pokud bude ČEZ vlastníkem distribučních společností. Bude to pro něj mnohem pohodlnější, protože jim bude opět místo cenového podbízení diktovat podmínky,“ vysvětluje Maroušek.
Topolánek upozorňuje, že spojení výroby a distribuce nemusí jít proti liberalizaci. V Česku však dosud plně nefungují regulační mechanismy, které by dokázaly omezit zneužívání monopolu. „Bojím se bojím, a proto bych v přechodném a velmi citlivém období otevírání trhu takové spojení nedoporučoval,“ uvedl pro týdeník EURO.
Velká příležitost.
Stát má nyní u tří distribučních společností jen menšinový podíl a ČEZ by v nich získal jen blokační minoritu. V pěti firmách však bude mít majoritu, takže je může po převodu akcií plně ovládnout. To se může stát do voleb, předkládaný materiál počítá s převodem akcií do konce května.
Šéfové distribučních firem nechtějí nový plán komentovat. Tvrdí, že jsou manažery a nemohou hodnotit rozhodnutí vlastníka. „Jako jedinou pozitivní věc vidím vyčlenění přenosové soustavy,“ konstatoval výkonný ředitel sdružení elektrárenských distribučních společností ČSRES Bohumil Lebruška.
Jiří Marek věří, že vláda nestihne do voleb přesuny udělat. Převodům musí předcházet ocenění společností a tržní cenu ČEPS nelze z ničeho odvodit. Ocenění soudního znalce nebude mít žádný reálný základ, takže ho každý z drobných akcionářů ČEZ může později napadnout. Za jediný právně čistý postup považuje Marek takzvaný split akcií. Nynější akcionáři ČEZ by za každou z nynějších akcií dostali tři akcie: ČEZ-ČEPS, ČEZ-uhelné elektrárny a ČEZ-jaderné elektrárny. Jejich skutečná tržní cena by se pak určila při obchodování na burze.
S odděleným vlastnictvím jednotlivých částí přišlo v poslední fázi tendru i americko-britské konsorcium International Power/British Energy. Američané si chtěli ponechat tepelné elektrárny, British Power měla zájem o jadernou část společnosti ČEZ a distribuci by na základě dohody převzala německá firma E.ON. Nabídkou se vláda vůbec nezabývala, ač zřejmě byla cenově nejvýhodnější. Naznačuje to nedávné prohlášení člena privatizační komise a předsedy hospodářského výboru dolní sněmovny Josefa Hojdara. „Existuje někdo, kdo nabízí za privatizaci elektroenergetiky 230 miliard korun,“ řekl 20. února na energetickém kongresu Enerkon.
Je těžké předvídat, co vláda sociálních demokratů ještě vymyslí. V kuloárech se už objevily vtipy, že ministr zemědělství Jan Fencl by rád do samostatné privatizace vyčlenil vodní elektrárny.
**Komu plán vyhovuje**
ČEZ - posílí dominantní postavení, protože odbourá konkurenci z distribučních společností
Zájemci o privatizaci dolů - budou mít dobré vyjednávací podmínky
Lobbisté – naposledy zúročí kontakty, které mají s úředníky současné vlády
Hornické odbory - věří, že se nebude propouštět, protože jim silný ČEZ zajistí dostatečný odbyt uhlí
ČSSD - bude se tvářit, že privatizace elekroenergetiky neskončila fiaskem. Privatizaci dolů bude před volbami prezentovat jako záchranu pracovních míst
**Kdo má obavy**
Šéfové distribučních firem – po převodu akcií je ČEZ ovládne
Zastánci liberalizace – tvrdí, že se zničí zárodky konkurence
Spotřebitelé – s monopolem bude elektřina pro všechny konečné zákazníky dražší než v konkurenčním prostředí
Zájemci o energetiku – plán nepřinesl žádnou naději pro pokračování privatizace
